28. 7. 2006
DesateroSoučasná povolební situace je daleko víc zrcadlem chatrného stavu českých sdělovacích prostředků než politického boje mezi ČSSD a ODS. Sdělovací prostředky totiž ignorují skutečnost, že nejde o střet dvou politiků, ale o prosazení odlišných programů, z nichž ten, navrhovaný ODS, může nevratně posunout společnost tam, kde její většina ani být nechce. České sdělovací prostředky -- alespoň ty běžně dostupné přes internet - se vyhýbají analýze dané situace. Podívejme se na dvě oblasti v nichž je tento trend obzvláště patrný. |
Jiří Paroubek je kolem dokola obviňován z toho, že tvrdou rukou vládne v ČSSD. Přání (pravicových novinářů) mít slabou, anebo ještě lépe žádnou politickou levici je zjevným otcem myšlenky, která jim zároveň zabraňuje informovat čtenáře o tom, že tento přístup je zcela běžný i u jiných stran -- tedy pokud v nich zrovna nevypukl boj o vedení. Vůdce kanadské pravicové Konzervativní strany Steven Harper prosazuje stranickou disciplinu tak tvrdě, že ministři jeho vlády nesmějí nic říct bez souhlasu jeho úřadu. Z hlediska kanadské tradice to je zcela nezvyklé, ale účel -- získání většiny hlasů v příštích volbách - světí prostředky. Harper si nemůže dovolit, aby si ministři a poslanci jeho strany pouštěli hubu na špacír a řekli něco, co strategové této strany považují za škodlivé. ČSSD se zjevně poučila z vlastní idiocie, která nakonec dostala Klause na Hrad, a považuje loajalitu k vlastnímu programu za nutnou podmínku úspěchu. Politické strany, mají-li být úspěšné, potřebují mít ve svém čele člověka, který je dokáže stmelit. To je přesně to, co Paroubek dělá a proto je pro ČSSD v současné době nepostradatelný. Je velmi pravděpodobné, že pokud ČSSD ztratí rozehranou partii s ODS, dojde ve vedení sociální demokracie ke změně, protože čekat na novou příležitost další čtyři roky je příliš dlouhá doba. Neméně zajímavý je přístup médií k nápadu trojkoalice nabídnout program, který se zvenku podobá deseti bodům, které před volbami nabízela ČSSD. Sdělovací prostředky zde narážejí na problém, co s ním. Budou-li návrh analyzovat, budou muset připustit, že jde o velmi průhledný trik, čímž pravici poškodí. Takový přístup by navíc vytvořil tlak na trojkoalici, aby k A dodala i další písmena. Ono totiž nezáleži na titulcích, ale na textu, který za nimi chybí. To je zřejmé byť i jen z letmého pohledu na desatero. 1. Každoročně budeme udržovat vysokou dynamiku hospodářského růstu v průměru o více než 5 procent HDP ročně, a výrazně se tak přiblížíme vyspělým zemím EU. Tyto sliby se nedají brát zcela vážně, protože vlády jednotlivých zemí mají jen omezený vliv na ekonomiku vlastní země. Dokud bude trvat zájem o relativně levnou pracovní sílu a pokud nedojde k útlumu ekonomiky EU, bude se česká vláda, lhostejno či levicová nebo pravicová, chlubit, že růst je její zásluhou. S útlumem dojde na výmluvu o vnějších tlacích. 2. Naším cílem je zvyšování životní úrovně pro všechny. Průměrná mzda dosáhne úrovně nejméně 26.500 korun. Zvyšování důchodů musí zajistit plnohodnotný život ve stáří. Nesebevražedný politik je pro zvyšování životní úrovně pro všechny, za to nic nedá. V případě neúspěchu bude výmluva bude stejná jako v bodě 1. Průměrná mzda je sama o sobě bezcenným ukazatelem stejne jako blíže nedefinovaný termín "plnohodnotný život ve stáří". Pravicová ideologie vede k přesunu odpovědnost za důchodové zabezpečení na jednotlivce (k velké radosti investičních společností). Státem poskytované zabezpečení (kromě tučných pensí poslanců) se považuje za nutnou přítěž umožňující jakés takés přežití (není dobré nechat staré lidi chcípat hladem). V době snižování daní již tak bohatým korporacím a jedincům nezbývají na zajištění "plnohodnotného" života prostředky. O tom se ostatně BL v minulosti mnohokrát zmínily. 3. Nezaměstnanost snížíme na úroveň šest procent, tedy významně pod průměr EU. Zde platí, co bylo řečeno v souvislosti s bodem 1. 4. Zásadně zlepšíme podmínky pro sladění rodinného a pracovního života a výrazně zvýšíme daňovou a finanční podporu rodinám s dětmi. K tomu jsou opět nutné finanční prostředky a zákonodárství, které bude nutně zasahovat zaměstnavatele. 5. Ubráníme sociální stát a citlivým způsobem dokončíme modernizaci sociálního, zdravotního a důchodového systému s cílem zvýšit jejich efektivnost, motivační působení a dlouhodobou udržitelnost. Toto je vskutku perla pravicového programu. Proti komu bude, proboha, pravice sociální stát hájit? Nejspíš sama proti sobě, protože její ideologie je apriorně zaměřené proti "socanům", kteří takový stát programově hájí. Formulace týkající se modernizace zdravotního a důchodového systému je natolik obecná, že nestojí v cestě uskutečnění modrých šancí ODS. To je přesně důvod, proč Paroubek označil tah ODS s desaterem za marketinkový trik. 6. Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010. Tento bod je nechtěnou poklonou vládě ČSSD, neboť z něj vyplývá, že se jí již před volbami dařilo snižovat tempo zadluženosti a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. 7. Nadále budeme zvyšovat výdaje na vědu, vývoj a inovace z veřejných prostředků, aby se dosáhlo podílu jednoho procenta HDP v roce 2010. Celkový podíl oblasti výzkumu a vývoje na HDP dosáhne tři procenta. Budeme pokračovat ve zvyšování veřejných výdajů na školství a kulturu. Zvýšíme šanci dětí a mladých lidí získat vyšší odbornost a lepší postavení. Péče o vědu, výzkum a školství vypadá slibně do té doby, než se budeme ptát, kde se na to vzít. Šance na získání vyšší odbornosti a lepšího postavení je v původním kontextu míněna jako snaha neomezovat přístup k vyššímu vzdělání zaváděním školného. Tento "socanský" je opět v přímém rozporu s ideologií pravice, která šanci vidí v zadlužování studentů. Výraz lepší postavení je zavádějící, protože v současném světě začíná být rozpor mezi počtem diplomů a počtem míst, která příslušný diplom vyžadují. 8. Výrazně zvýšíme vymahatelnost práva, zkrátíme délku soudních řízení. Prosazením nových zákonů do praxe, včetně zavedení testu integrity ve veřejné správě, majetkových přiznání a institutu korunního svědka, výrazně snížíme korupci. Tento bod by byl přitažlivý, kdyby mezi politiky nebylo až příliš mnoho těch, jejichž nabytý majetek představuje máslo měnící jejich hlavu na karikaturu. Základem problému je neprůhlednost podnikání a neexistence zákona o střetu zájmů. V zemi jíž vládne president, který o takové věci nemá ahnung je naděje na změnu nepatrná. Mimochodem vymahatelnost práva (na soudně přiznané alimenty) tento pravicový politik sám vetoval. 9. Zlepšíme životní prostředí. Zajistíme stabilní tempo poklesu jednotkové energetické náročnosti hospodářství nejméně do 3,5 procenta ročně a stabilizujeme spotřebu primárních zdrojů energie na úrovni roku 2005. Podíl využití obnovitelných zdrojů energie zvýšíme na pět procent. Vytvoříme podmínky k tomu, aby se ČR postupně zbavila závislosti na ropě. Podporou kombinované dopravy a veřejných logistických center přesuneme přepravu nákladu z kamionů na železnici. Levice i pravice zde svorně zapomínají na to, že energetická náročnost hospodářství je mimo jejich kontrolu -- nemohou totiž regulovat soukromý sektor. Pokud bude cena (elektrické) energie významně nižší než jinde, existuje dokonce možnost, že se do Česka budou přesouvat energeticky náročné výroby. Zmínky o obnovitelných zdrojích jsou politicky správné, ale nic neřeší, protože nepředstavují podstatnou alternativu k jaderné energii. Snižováni závislosti na ropě (zbavení se téže je dosti silné slovo) je v pojetí levice možné díky veřejné dopravě. V obecnějším rovině lze tuto závislost snížit přechodem od topných olejů k elektrické energii, kterou chce vláda zakonservovat na úrovni roku 2005. 10. Větším zapojením do evropského integračního procesu a rozvíjením transatlantických vazeb zásadním způsobem upevníme mezinárodní postavení a bezpečnost České republiky. Budeme hájit české národní zájmy v Evropě i v širším mezinárodním společenství. Tenhle bod je trojským koněm, který má umožnit zřízení americké raketové základny v ČR. Evropský integrační proces ovšem čast pravice nikterak nepodporuje, protože integrace, a to zejména ekonomická je proti zájmům amerického boha, jemuž je dobré se klanět. Integrační proces navíc přináší regulaci, která irituje nejméně jednoho českého pravicového ekonoma. Díky tomu, že ČR je již v EU i NATO, zůstává fráze o zásadním upevnění mezinárodního postavení a bezpečnosti ČR na úrovni politicky korektního blábolu. Totéž platí o hájení českých národních zájmů. Jak již bylo řečeno nemají media nemají o analýzu zájem nejspíš proto, že by její zavěry mohly být neslučitelné s ideologií, kterou propagují. A pak proč rozmělňovat spotřebitelovu radost z toho, že ví, v jaké náruči se ta která česká kráska probouzí z opojné lásky k penězům a moci, naplňujíc tak programový bod týkající se lepšího postavení pro mladé. |
České volby v roce 2006 a povolební pat | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
28. 7. 2006 | Sněmovna a Senát: přenášení odpovědnosti | Lukáš Jelínek | |
28. 7. 2006 | Proč to stále nejde? | Michael Kroh | |
28. 7. 2006 | Desatero | Jiří Jírovec | |
27. 7. 2006 | Nemáme se rádi | Miroslav Kodet | |
26. 7. 2006 | Proč si komunisté vybrali Izrael | Lukáš Lhoťan | |
25. 7. 2006 | Jde opravdu jen o Zaorálka pro funkci předsedy Sněmovny? | Miloš Dokulil | |
21. 7. 2006 | Povládnou ODS a její sateliti z vůle KSČM? | Radek Macalík | |
19. 7. 2006 | Kolik jablek má Mirek ...aneb "musíš, musíš - dotkol si sa". | Jaroslav Pour | |
18. 7. 2006 | Na co si tady teď hrajeme? | Miloš Dokulil | |
17. 7. 2006 | Jde o to, kdo nám vyhrál volby? | Miloš Dokulil | |
14. 7. 2006 | Opravdu Topolánek vyhrál volby? | Ivan Odilo Štampach | |
13. 7. 2006 | Jeden den blízko horkého politického dění | Irena Ryšánková, Štěpán Kotrba | |
12. 7. 2006 | M. Topolánek vyhrál volby a J. Paroubek mu zatím dělá premiéra | Miloš Dokulil | |
11. 7. 2006 | Máme tu jako trvalku nepřekonatelný "duel" Topolánek --- Paroubek?! | Miloš Dokulil |