Výše citované věty jsou klasickým příkladem bulvárního žurnalismu.

Proč? Protože nikdo neprokáže, že se tento popis hodí na úplně všechny "profesionály" ze zpravodajství České televize. Jsou všichni drzí? Jsou všichni sebevědomí? A tvrdit, že "nic nevědí", to je takové přehánění, které si můžeme dovolit v hospodě, nikoliv však v seriózním médiu, jakým se snaží být Britské listy. Právě bulvární noviny používají pejorativní nálepky, snaží se vyvolat skandály, užívají senzacionalismus a tvrdé emoce.

Pokud má být příkladem toho, jak by se měla novinářsky chovat televize veřejné služby, televize BBC, pak by se na ni měl Kotrba dívat.

V Británii reportéři jsou velmi sebevědomí a drzí -- to se od nich očekává. (Nejsou však sebevědomí a drzí v každodenním styku se spoluobčany, to jsou spíš skromní a nenápadní -- neznám případy slavných britských televizních novinářů, kteří by se vytahovali svou televizní slávou, anebo dávali najevo, že to, že se jim jejich pravidelné vystupování na obrazovce vrazilo do hlavy, pozn. JČ)

Je vlastně politováníhodné, že reportéři České televize nejsou na obrazovce většinou drzí a sebevědomí. Nemůžeme však očekávat, že se Čech stane Britem.

Brit žije ve společnosti, která je sice v současnosti založena na sebekritice a ironizování národního dědictví, nicméně si je však podvědomě pořád jistý, že má za sebou kulturně slavnou a významnou národní historii. Zatímco Čech pořád poslouchá, že jeho národ je malý (to Britové v současnosti také pořád poslouchají, pozn. JČ) a že byl celou dobu podroben.

A kromě toho jeho rodiče, později učitelé, po něm chtějí, aby si moc nevyskakoval, nevyjadřoval vlastní samostatné názory, nechoval se odlišně od jiných -- zatímco v Británii chovat se odlišně, výstředně, není žádným životním omezením. Jako malý národ vnucují Češi svým příslušníkům (alespoň od normalizace ze sedmdesátých let, pozn. JČ) víceméně jednotný kód společenského chování. Češi rádi diskriminují ty své spoluobčany, kteří se vymykají normě, tomu, co se "očekává".

Takže většina Čechů vyrůstá, aniž by se naučili vyjadřovat názory, které se nenosí, které vyvolávají nesouhlas anebo konfrontaci. Dále mají pocit, že jsou jen malými rybami ve velkém rybníce.

Proto nemohu očekávat, že česká média budou schopna vytvořit tak vysokou kvalitu a tak inteligentní argumentaci, jakou nabízí každý interview v rozhlase a v televizi BBC, prostě proto, že čeští novináři nemají takové vlastnosti jako britští, a také čeští politikové a veřejnost...

Srovnávat rozhovor s Jiřím Paroubkem s rozhovorem s Tonym Blairem je jako srovnávat rozhovor s Milošem Jakešem s rozhovorem s Margaret Thatcherovou. Češi byli stovky let vychováváni jako plebejci, jak se najednou z nich mají stát šlechtici od dvora?

Kdykoliv se dívám na moderátora v televizi BBC (a sleduju tu televizi pořád), vidím někoho, kdo má pocit že patří na tutéž nebo na vyšší úroveň než člověk, kterého ten moderátor interviewuje. Zde v České republice mají moderátor i politik oba stejnou babičku, která doma vaří stejné vepřo-knedlo-zelo. Ano, všichni jsou na stejné kulturní úrovni, i když už nejsou na stejné hospodářské úrovni. A je to skutečně rozdíl. Osoba, která vyrůstá s přísnými rodiči a institucemi, je obecně méně tvůrčím způsobem založena a je méně odvážná. Hrdá rodina (hrdý národ) produkuje lidi, kteří jsou pevnější v kramflecích.

Pro mě je zajímavé, jak tato malá země všechno personalizuje. Paroubek a Kotrba nekritizují nízkou úroveň novinářské práce v českých médiích z objektivního hlediska, útočí na konkrétní reportéry a komentátory. To je, pane provincionalismus!

Kotrba umí a měl by psát analýzy o novinářské práci ve veřejném rozhlase a televizi, může útočit na nedůslednosti pravicových médií (pokud třeba nechce poukazovat na absurdity, které publikuje Právo či Haló noviny [Kotrba ostře kritizoval v Britských listech Haló noviny, pozn. JČ]), ale měl by to dělat méně emocionálním a méně ideologickým způsobem. Má právo se sám zdiskreditovat, ale Britským listůmby to dělat neměl.

Začátek jeho článku je emocionální, nepřesný, je to v podstatě útok na všechny reportéry České televize -- to je silným náznakem, že Kotrba nenapsal svůj článek vyváženě.

V transkriptech, které Kotrba používá proti Davidu Borkovi, zdůrazňuje Kotrba žlutou barvou, že reportér nedovolil Paroubkovi dokončit větu a dával mu najevo, že on je tady novinářem, a tedy určuje, kdo bude mluvit.

No, Václav Moravec - každý týden -- mnohokrát v každém pořadu, přerušuje hosta a trvá na tom, aby směr debaty určoval moderátor, nikoliv host. A Moravec to dělá správně. Učili mě v novinářské škole přesně toto: že za žádných okolností nesmím nechat hosta, pokud je to politik, ovládnout rozhovor -- vy jako moderátor určujete, kdy hostova odpověď stačí, kdy ho přerušit anebo jeho odpověď přijmout jako dostatečnou.

Politikové mají agendu, mají k dispozici soubor hesel, mají triky, jak uniknout nepříjemným otázkám anebo jak odpovídat na něco jiného. Borek jistě použil příliš neformální a úsměvně patetícký způsob vyjadřování ("osud tomu dal"), ale v zásadě měl naprosté právo na to premiéra přerušit.

Borek udělal chybu, že zapomněl, že v Rakousku-Uhersku je nejdůležitější papír s razítkem, když se Paroubka zeptal: "Několik hodin už nejste premiérem, jak to cítíte?", když "oficiáně", "ústavně", Paroubek ještě premiérem byl. No teda!

Považovat to za něco tak vážného, že to zaslouží článek, mi napovídá, že je Kotrba přecitlivělý v důsledku své ideologie a svých politických preferencí. Protože jinak by si celá věc zasloužila lépe připravenou analýzu, kde by tématem nebyl jeden reportér, který interviewoval premiéra určitým způsobem, ale celkový způsob novinářské práce v České republice. Kotrba však napsal text, který mohli stejně tak dobře napsat Paroubkovi propagandisté, nikoliv nestranný reportér.

Prosím, vězte, že nehájím ani Borka, kterého osobně vůbec neznám, ani novinářskou práci České televize.

Prosím, přečtěte si ukázky z rozhovoru britského televizního moderátora Jeremy Paxmana s premiérem Tonyum Blairem během předvolební kampaně před Blairovým prvním znovuzvolením. Anglicky je přepis celého rozhovoru ZDE

Povšimněte si, že reportér televize BBC Jeremy Paxman, často používá neformálního jazyka. Veřejnoprávní reportéři nemusejí znít jako roboti -- pokud to někdo očekává, je to pozůstatek zvyklostí z minulého režimu.

Všimněte si, že Paxmanovy otázky jsou tvrdé a že Paxman nedovolí Blairovi, aby změnil téma hovoru, dokud Blair neodpoví tak, jak si to reportér představoval.

Podívejte se na třetí Paxmanův vstup do tohoto interview. Paxman tam zvolá: "Ale prosím vás! Vážně, přece musela existovat chvíle, kdy jste stál před barevnými kostelními okny a měl jste dojem, že jste se stal farářem u Svatého Albionu!" -- Schválil by Kotrba takto emocionální reakce?

Všimněte si, že je na začátku rozhovoru moderátor ironický a sarkastický: