26. 6. 2006
Posloupnost středu a bída uměleckého průmyslureakce na umělecko-(ne)kritickou oponenturu diplomové práce Štěpána Tesaře, sepsané malířem Janem Paulem do podoby rádoby zobecňující pod názvem Diplomky 2006, aneb formální postupy hodnocení studentských prací na VŠUP Praha Nevím, zda mi absolutorium v atelieru designu VŠUP dává ještě dnes, po osmnácti letech, pouvoir vyjadřovat se k tomu, co je umění. Co je ještě užité umění a co už filosoficko-esteticko-nábožensko-psychoterapeutický koncept, který na umělecko-průmyslovém učilišti nemá co dělat. Po přečtení "teoretické" části diplomové práce oboru sochařství Štěpána Tesaře o "modelu prostoru k hlubinné introspekci" jsem na vážkách, jestli jsem nestudoval jinou školu než autor. Autor sice "používá spirály k demonstraci svého životního pohybu, který v poslední době vnímá velmi intenzivně", ale o sochařství v jeho případě vůbec nejde. Autor (soudě podle fotografie, kterou zveřejnil jeho oponent, malíř Paul) vytvořil něco, co nenese ani znaky autorského díla (neopakovatelnost), ale je spíše extrapolací autorova psychického stavu, jakousi artterapií. |
Za vyléčení se z Neurastenie2006 by se ale diplom graduovaného výtvarníka dávat neměl... Vysoká škola umělecko průmyslová nemá za úkol léčit psychicky labilní jedince, ale vychovávat autory, kteří jsou svou činností oddáni myšlence reprodukce svých děl průmyslem, vytvářejí estetiku (post)moderního světa průmyslové reprodukce a jejich díla by měla sloužit - jejich zákazníkům. Akcent na průmysl je dán více než stoletou historií školy, která byla učilištěm, produkujícím řadu mistrů výtvarného řemesla, užitého umění a průmyslového výtvarnictví. Autoři designu Tatry 603, operačních stolů, radarů, šperků či slavných výstavních expozic své alma mater ostudu neudělali. Samotné sochařství, pokud nenese mimo individuální estetiky ještě i onu veřejnou funkci služby (například jako funkční fontána, informační pylon či estetizace technologického detailu, jakými byly komíny a výdechy metra), je spíše prostorem pro vyjádření absolventů Akademie než VŠUP. Na Palachově náměstí bylo vždy spíše tolerováno - kvůli tradici sochy v architektuře a jejich protagonistů. Stejně jako monumentální malířství bylo dědictvím sahajím až k tradici Národního divadla. Ale o toto dělení škol a definici uměleckprůmyslové produkce už asi dnes nejde. Umělecký průmysl je v dlouholeté krizi, řemeslo nikoho nezajímá, o estetiku veřejného prostoru už dávno nejde. Parky zejí prázdnotou, zahrádky plní trpaslíci a noví velikáni českého výtvarného nebe onanují v galeriích, do kterých už pro jistotu nikdo nechodí. Ti mladí onanují rádi na veřejnosti, nejlépe v ulicích. Krávy nahrazují sochy a Cow Parade tvoří novodobé dějiny umění Prahy. Syrová persifláž, eklekticismus a rozbředlost měřítek kvality vládne světové i české výtvarné módě, tak proč ne i absolvenstským pracem oboru sochařství. Legraci si dnes může dělat kdokoliv z kohokoliv, i z pedagogů a školy. Zdůvodnit jako umění lze dnes jakákoliv hloupost. I odložený vrták, kterým se do země vyrývají díry pro betonové sloupy. Z "prvotních východisek" autora, "které byly posléze negovány, se syntetizovala výsledná podoba práce". Věta, která o autorovi i díle vypovídá víc, než recenze. Pokud vše dopadne podle autorových představ, umístí objekt na Václavském náměstí v rámci výstavy soch, kterou pořádá galerie Art Factory. Odvaha, se kterou autor přistupuje k prezentaci "sochařského" díla ve veřejném prostoru centra metropole, je podněcována a sycena drzostí, se kterou se střed města stává cílem každoroční exhibice kurátorky, manželky městského radního ODS Dvořáka. Zcela určitě v záplavě svařeného a nabarveného šrotu jeho dílo nezůstane utajeno zrakům návštěvníků Václavského náměstí. Zcela určitě ale si návštěvníci nepřečtou teoretickou část sochařské práce, stejně jako objednavatel díla či pouhý prostý návštěvník galerie v Louvru nebude studovat Fibonnaciho posloupnost kvůli tomu, aby vnímal symbolologická tajemství Leonardových obrazů. Mezi Leonardem a Štěpánem Tesařem je však drobný rozdíl. Václavské náměstí není Louvre a Tesař není Leonardo. Dílo, jehož výrobu zadá sochař firmě Čekov, která se specializuje na ohýbání trubek a výrobu točitých schodišť, není autorským sochařským dílem. Oponent tvrdí, že autor logicky v teoretické části strukturuje své myšlenky. Přiznám se, že jsem nepochopil, co logického je na shrnutí myšlenkově vzájemně naprosto cizích citací, jaký je rozdíl mezi tímto shrnutím a automatickým vyhledáním slova spiral v google. Nevím, na základě jak logického propojení a shrnutí hermetických nauk kabaly, numerologie a tarotu, byly jakousi slepou "léčitelkou" Vicky Wallovou generovány symbolické významy barev (Vicky Wall: AuraSoma - Self-Discovery through Color. Thorsons Pub 1993, ISBN: 185538289X, $3.00) Vím jen, že aura-soma je vynikající kšeft s blbostí. "Mořské sluneční esence se k nám dostaly ze Slunce prostřednictvím Andělských bytostí, kterým se na eterických rovinách říká "Dévové". Jsou to vedlejší paprsky Velkého kosmického paprsku a mají podobné vibrační energie jako květinové, polodrahokamové a minerální esence", praví se na české stránce Aura-soma, kde vám prodají lahvičku "motýlí esence" 10 ml za 340,- Kč, "Equilibrium 50 ml" za 670,- Kč, sadu Archandělských esencí 8x20ml za pouhých 3020,- Kč či "tachyonizované výrobky firmy Advanced Tachyon Technologies" nebo "Světelné pero pro konzultanty" za 10730,- Kč. Proč ne? I astrální podvodníci a různí barevní šarlatáni mohou působit na peněženky svých slabomyslných zákazníků, aniž by se o jejich sliby zajímala Česká obchodní inspekce. Nevidím jediný důvod, proč by se šarlatánstvím měli zabývat výtvarníci na uměleckoprůmyslové škole, která ještě stále nese označení vysoká. Doporučuji proto zamyslet se nad obsahem výuky na VŠUP, aby peníze, vyhozené zde za studium sochařství z rozpočtu ministerstva školství nechyběly na lůžkovém oddělení psychiatrické kliniky Ke Karlovu 11 - v rozpočtové kapitole ministerstva zdravotnictví. Přeci jen efektivita vynaložených veřejných prostředků je kritérium, které se nadá opominout ani na VŠUP. Autor je akademický sochař, absolvent ateliéru tvarování užitkových předmětů VŠUP u Alexia Appla v roce 1988. Jeho absolventskou prací bylo architektonické řešení parteru, keramický obklad, keramická a kovová fontána, kovové zařizovací prvky a zahradní nábytek stanice Metra Křižíkova. Teoretická část diplomové práce se zabývala ergonomií, modulární proporcionalitou a skladebností typizovaných a sériově vyráběných zařizovacích prvků a obkladu jako předpokladem jejich širšího užití. |
VŠUP - trampoty umělecké školy | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 6. 2006 | Diplomky 2006, aneb formální postupy hodnocení studentských prací na VŠUP Praha | Jan Paul | |
26. 6. 2006 | Posloupnost středu a bída uměleckého průmyslu | Štěpán Kotrba | |
23. 5. 2006 | Akademický senát VŠUP v Praze chce odvolat rektora Borise Jirků | ||
30. 3. 2006 | |||
24. 10. 2005 | Šel jsem si to zkusit a vyhrál jsem! | Jan Paul | |
24. 10. 2005 | Na rektora kandidovaly dvě osoby, které se měly právo samy volit! | Jiří David | |
24. 10. 2005 | Jan Paul nepsal o všem | ||
19. 10. 2005 | Jak to, že se protestuje proti protekci teprve před volbami? | Jan Paul | |
17. 10. 2005 | Učitelé na vás kašlou! | Jan Paul | |
11. 2. 2004 | Artsemestr 2004 - a co dál? | Jan Paul |