Film Pěregon líčí životy a vztahy lidí na od světa odříznuté vojenské základě na Čukotce na Sibiři. Odehrává se v zimě 1942 -- 1943 a vidíme v něm přílety a odlety ruských a amerických pilotů, kteří létají z Aljšaku na Čukotku a pak dál na ruskou frontu. Film se však především zabývá v tomto kontextu jednotlivými lidskými postavami. Je překvapivé, že osoby, které létají s letadly z Aljašky, jsou všechno ženy -- k velkému nadšení mladých mužů -- pilotů.

Tato situace umožňuje první aspekt Rogožkinova zobrazování individuálních partnerských vztahů. Jak se dalo očekávat, tento dav mladých mužů je naprosto posedlý pohledem na dvanáct inteligentních mladých žen, které přijdou na jejich základnu. Je jim nařízeno, aby je nějakým způsobem bavili, a tak hrají foxtrot a tancují s nimi. Snaží se je balit tím, že s nimi mluví rusky (a pokoušejí se naučit anglicky). A nevyhnutelně se někteří z nich opravdu pořádně zamilují do své vybrané Američanky. Ruským nadřízeným se to samozřejmě nelíbí a buď si z chlapců dělají legraci, anebo zavádějí předpisy, které mají zabránit, aby se obě skupiny mohly setkávat. Na vojenské základně přece nemají místo emocionální vztahy. Ale ve skutečnost, většinou jsou to tu právě jen emocionální vztahy -- "ach, jak je to tady komplikované" -- říká vyšetřovatel, když přijede na základnu na inspekci po smrti velitele základny Fomy Iljiče. Ať už jsou to milostné vztahy -- zjišťujeme, že tlumočnice Irina je bývalou Fomovou manželkou a nyní žije se Sergejem Michailovičem a Foma naopak chodí s kuchařkou Valjou, která je těhotná s jeho dítětem -- anebo prostě vyjadřování osobního potěšení -- nový kuchař Roman požádá pilotky, aby mu přivezli z Aljašky prase, aby mohl vařit z čerstvého masa, a namísto toho mu přivezou malé prasátko, které si několik lidí na základně oblíbí, než je prasátko odesláno zpět na Aljašku, protože velitel ho na základně nechce. Obdobně i vtípky a kanadské žertíky mladého čukotského pomocníka Vasilije jsou milé a zábavné a nijak nenapomáhají vedení války. Zatímco veškerá práce pokračuje, jen nesympatické postavy jako vyšetřovatel či šílený Foma Iljič hovoří o hlavní frontě. Samozřejmě, všichni lidé na základně pracují co nejsvědomitěji, ale většina z nich především myslí na něco jiného.

Rogožkinovo úsilí vyvolat v nás emocionální vztah k postavám v jeho "kino-románu" je úspěšné, protože nás opravdu zajímá, co se děje na této základně. Rogožkin užívá humoru a lehkosti v přístupu. Postupně odhaluje jednotlivé rysy svých postav, představuje nám je přirozeným způsobem a umožňuje nám, abychom jim vstoupili do života. Takže se mu skutečně podaří vytvořit dílo, které odkazuje na tradici literatury z devatenáctého století, která realisticky popisovala postavy a podrobně analyzovala jejich rysy. Nacházíme v tomto filmu -- stejně jako v literatuře z 19. století - téma jednotlivce proti velkým, nezvládnutelným silám. Většina toho, po čem touží jednotlivé postavy, je zničena nějakou velkou silou -- pokusům pilotů namlouvat si Američanky zabrání buď jejich nadřízení, anebo katastrofy letadel, milované prasátko je odesláno zpět na Aljašku, Romanovy pokusy vařit kulinářská jídla se setkávají s pobavením, anebo s kritikou, že to jsou "fašistická jídla" (Roman upeče "berlínský štrůdl") a když se splní Vasilijův sen o tom, aby se stal pilotem, Vasilij zahyne v boji.

Tento film je také setkání dvou kultur -- spolupráce ruských a amerických jednotek za druhé světové války. Avšak Američanky jsou v tomto filmu líčeny hodně nevýrazně. Všichni Rusové ve filmu mají velké sny a emoce, Američanky však nikdy nedají najevo, co ve skutečnosti cítí či co si myslí. Při vojenském, oficiálním styku projevují příslušný respekt, avšak americké ženy neprojevují skoro žádnou vřelost vůči ruským mladíkům, kteří se o ně tak vášnivě ucházejí; vysmívají se ruským tradicím ("připíjeli jsme všem snad kromě psa!") a americký důstojník, který dohlíží na kontrolu letadel to dělá nepořádně. Ruští důstojníci také říkají: "Amerika je bohatá země. Může si dovolit to prase krmit, tak jim ho dejte." Tak, jak je tomu v Rusku často (i když ne vždycky), Američané jsou považováni za blyštivé velvyslance bohaté země, nikoliv za individuální lidské bytosti.

Rogožkinův film je silný, izolovanost základny způsobuje, že se soustředíme na jednání a vztahy jednotlivých postav. Režiséru se podařilo vylíčit podstatu lidského úsilí a jeho střet s mocnými lidmi (konec konců, film se odehrává ve stalinském Sovětském svazu) či nezvládnutelnými nadosobními silami. A celé je to uděláno velmi ruským způsobem.

Pěregon / Transit / Tranzit : Scénář, režie: Alexander Rogožkin (*1949), kamera : Andrej Žegalov, hrají: Danil Strachov, Alexej Serebrjakov, Anastasija Němoljajeva, Svetlana Stroganova, Jurij Orlov a další. produkce : Sergej Seljanov, CTB Film, St. Peterburg, Rusko, 2006, 146 min