|
Kolikátá je to vaše hladovka, jak skončily ty předchozí a proč?
To vám přesně neřeknu. Ty předlistopadové si už vůbec nepamatuju a po listopadu jich bylo asi šest nebo sedm. Ty předlistopadové jsem vždycky ukončil, když jsem byl propuštěn z CPZ nebo z vazby.
Jak dlouho jste kdy tu hladovku držel?
Před listopadem si nepamatuju, ale těsně po listopadu, na přelomu roku 1989 -- 90, byla moje první hladovka kvůli zrušení trestu smrti. Napsal jsem dopis všem nejvyšším představitelům, Havlovi, Čalfovi a Dubčekovi, a když jsem zahájil hladovku, tak mě přátelé v Římě, v Bruselu, v Paříži, v Budapešti podporovali před našimi ambasádami čtyřiadvacetihodinovými hladovkami a tato hladovka trvala asi kolem dvaceti dnů. Pak mi pan prezident Havel sdělil, že mě podporuje v požadavku zrušení trestu smrti.
Stal jsem se důstojníkem Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, pak z toho vznikla Federální bezpečnostní a informační služba a poté, když odstranili pana inženýra Jiřího Mullera, který byl ředitelem tohoto úřadu a nastrčili tam jakéhosi Jiřího Novotného, který dělal to, co chtěl Ruml a tito lidé, a mě odtamtud vyklučili, zahájil jsem hladovku jako vyjádření nesouhlasu s tím, co se tam děje. Pak mě komise Federálního shromáždění, která vyšetřovala FBIS vyzvala, abych sdělil svou kritiku. Čtyři hodiny jsem to namlouval na pásky, pak se přidala další řada, lidé, kteří tehdy ještě neměli strach. Nakonec se mnou jednali i lidi z Pražského hradu a pak pana Novotného odvolal prezident republiky. Bylo to v letech 1991 -- 1992.
Další hladovka byla kvůli panu Vodičkovi, což byl mladý muž, hodně mladý, šestnáctiletý, před listopadem byl aktivistou, po listopadu byl v deziluzi, odjel do Francie a nechal se tam najmout do cizinecké legie. Když došlo pak k první válce v Perském zálivu, byl vycvičen kdesi ve Francouzské Guayaně a utekl odtamtud, jako zběh, protože nahlédl, že nechce zabíjet ani být zabit. Snažili jsme se ho dostat zpátky do Česka a když se vrátil, krátce na to ho zavřeli, že údajně přepadl pošťačku. Obrátila se na nás jeho matka, spolek Šalamoun to začal šetřit po své linii, zjistili jsme, že je to trochu jinak. Nešlo ani o to, zda je vinen nebo nevinen, ale o to, že tehdejší prokuratura a soudy si to házely jako velký knedlík a ten člověk byl stále ve vazbě. Vyzvali jsme příslušné orgány, aby začaly jednat, a když nejednaly, tři členové spolku Šalamoun jsme zahájili hladovku, spisovatelka Lenka Procházková, nějaká paní Králová a já. Na základě hladovky se pak věci rozhýbaly, dali jsme na něj společenskou záruku a on byl na podmínku propuštěn.
Takže všechny ostatní hladovky po roce 1989 jste držel kvůli nespravedlivým soudním případům.
Ano, to byly všechno soudní případy, jako hladovka za vozíčkáře Františka Nováka, který byl také dlouho ve vazbě, nic se nedělo, vyšetřování uvízlo na mrtvém bodě a tento člověk, který byl zvyklý na rehabilitaci a plavání, začal ve vazbě hrozně trpět. Nakonec byl také propuštěn z vazby.
Cynikové by mohli říci, že ve srovnání s vašimi předchozími, záslužnými hladovkami ve věci soudních přehmatů, je hladovka proti Stanislavu Grossovi frivolní. Nemyslíte si to?
Ne, nemyslím si to. Ať už šlo o Borníka, i o jiné situace, opakovaně jsem Grosse vyzýval, aby odpověděl na řadu konkrétních otázek. Už když byl ministrem vnitra, jsem ho vyzýval, aby odstoupil. To, že to veřejnost neví, to není můj problém. Vypadá to, že jsem v médiích nežádoucí. Považuju hladovku za účinný politický nástroj. Tak jí také používají četní a známí aktivisté v zahraničí.
Kritikové mohou říci, že hladovku může zahájit každý blázen.
To je pravda. Ale každý blázen zahajuje hladovku kvůli sobě a nikoliv kvůli nějaké vnější věci, jako je trest smrti.
Slyšel jsem dnes názor, že Bok a spolek Šalamoun se nemohou dostat do médií, tak proto Bok drží hladovku.
To vůbec není pravda. Šalamoun a Bok se nemusejí dostat do médií, já na ně kašlu. Média jsou ovládaná lidmi, jací... Dneska jsem seděl s mladou ženou, například, která se na mě obrátila. Jmenuje se Králová. Ona byla řízená BISkou, svým milencem, s kterým má dítě a který se na ni vykašlal, a pak ještě jiným zpravodajským důstojníkem z BISky. Ta žena dokonce byla před komisí, která má na starostí šetření činnosti BISky, a přestože té komisi byly předloženy konkrétní stížnosti, nakonec jí bylo řečeno, že jsou to nezávažné věci. A v momentě, kdy má šanci se dostat do České televize, Respekt, pozoruhodně, o ní zveřejnil článek, teprve, když jí bylo nabídnuto v ČT místo. Určití lidé prostě nechtějí, aby byla tato mladá žena redaktorkou v České televizi. Děje se to poté, co se tato žena vzepřela a nechtěla pro BISku už dělat. Nemohla pak nikde najít zaměstnání. Tuto skutečnost však už nikdo nezveřejní.
Je to stejné jako za totality. Taky jsme věděli spoustu věcí a nemohli jsme je dokázat ani publikovat. Mám tuny jiných věcí, které nemůžu uveřejnit, protože lidi nemají odvahu. Tím jenom chci demonstrovat, proč držím tu hladovku. Mám informace od vyšetřovatelů, že už měli údajně dokonale rozpracovanou korupci u jednoho ministra, a přišli jejich nadřízení a celý vyšetřovací spis jim sebrali. Nemohu to publikovat, protože to nedoložím a ten člověk nevyleze ven a neřekne konkrétní věci, protože chce přežít. To je tragedie této země. Redaktor mi řekne: Pane Boku, já to, co děláte, chtěl vědět, ale redakce řekne: "Bok ne!" Taky to nemůžu dokázat. Nešanuju a nedbám.
Je to proto, že si novináři myslí, že jste šílenec?
Ano, to o mně říkají. Řeknu vám, před časem se stal generálním prokurátorem této země pan Brunner. Prokázal a řekl jsem o něm před branně bezpečnostním výborem ve sněmovně ostře kritické věci. Jeden mladý horlivý státní zástupce mě na základě novinového článku, kde to bylo ocitováno, začal trestně stíhat. Z jediné věty v článku se stal asi osmicentimetrový svazek, nakonec to proti mě zastavili. Nicméně policista, který to proti mně připravoval, říkal, že se o mně šíří, že jsem na hlavu, že trpím představivostmi, že nejsem jenom cholerik, jsem jen pomatený a že nejlepší bude, kdybych se nechal psychiatricky vyšetřit dvěma odborníky, soudními znalci. Zjistil jsem, že oba lidé, kteří mě chtějí vyšetřovat, přece jenom jsem měl co dělat za komunismu s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných, pomáhali tehdy estébákům určovat, zda je někdo zdravý nebo nezdravý na hlavu, tak jsem jim zavolal a zeptal jsem se, jestli mají troufalost mě vyšetřovat. Oba odřekli. Pak byl dán na prokuratuře pokyn, že nesmějí být zneužívány takovéto věci, pokud není průkazné, že ten člověk nespáchal trestný čin. Já tohle znám, jsem opravdu cholerický, umím poslat lidi do prdele, ministrovi klidně řeknu, že je idiotský lhář, nemám kinderstube, ale cvok nejsem. Kdybych byl cvok, tak jsem asi nepomohl tolika lidem, s panem Jemelíkem i s jinými. A děláme to dvanáct let.
O panu Jemelíkovi se však povídá, že byl za komunistů v rozvědce. To vám nevadí?
On byl spolupracovníkem StB, ale zároveň byl i nepřátelská osoba. On je evidován podvojně. Pan Jemelík s námi původně spolupracoval, nebyl členem spolku a já jsem mu jednoho dne nabídl, jestli nechce být členem. Řekl mi hned na místě: "Pane Boku, já jsem evidován jako spolupracovník StB a bylo by to pro spolek špatné." A já jsem panu Jemelíkovi odpověděl: "Nedbám toho. Pokud jste neudělal něco svinského, pokud mohu nahlédnout do vašich materiálů, nebudu se s nikým bavit." A to svolení mi dal.
Bylo to tehdy od pana Jemelíka trochu naivní, on si myslel, tak jako spousta jiných, tak jako třeba pan Srb nebo pan Skalník, že je prostě vochčijou, lidově řečeno, s prominutím. Samozřejmě tím také chtěl chránit svou rodinu, má početnou rodinu, tak se do toho seznamu dostal. I kdyby se býval pan Jemelík dopustil nějakých prohřešků, které by nebyly zločinné, neumím si představit nic lepšího, než že budete pomáhat tak nezištně, tak věcně a tak fundovaně, jak mi pan Jemelík pomáhá už pár pátků.
Kritikové ale mohou říct, že takhle mohl napravit svou minulost i pan Přibyl u pana Grosse?
Jenže on ji nenapravil, on se za to neomluvil, pan Přibyl nikomu nikdy nepomohl. V případu Přibyl šlo o utvrzování policejního státu v této zemi. Proto držím hladovku, protože Gross je nebezpečný právě tendencí k zavádění policejního státu.
Už dříve jsem Grosse několikrát vyzval, aby zvážil způsob, jak vede ministerstvo vnitra. Posiluje policejní emoce, chrání určité lidi a je znepokojující, jakými lidmi se obklopuje.
Takže Gross podle vás "posiluje policejní stát"?
Přesně tak. Ani Evropská unie nás nemůže od některých praktik policejního státu ochránit.
Na jakých důkazech toto obvinění zakládáte?
Pan Gross nemilosrdně prosazuje taková zákonná opatření, aby byla omezena práva občanů ČR. Samozřejmě velmi vhodně využívá boje proti terorismu. To je pochopitelné, ale nebezpečí, že nás pod záminkou boje proti terorismu bude krátit na našich právech, mě velmi znepokojuje. V této situaci pan Gross například zásadně zvýšil odposlechy v tomto státě. Za StB toho bylo 3000 ročně a dneska je to kolem 40 000 ročně.
Jak to víte?
To je informace od parlamentní komise. Parlamentní komise pro BISku je velmi znepokojena. Pan Gross udělal geniální věc. Já si myslím, že je lepší, aby byli učitelé dobře placeni, a aby byli lékaři dobře placeni, protože vzdělání a zdraví občanů je důležitější a pokud je společnost zdravá a vzdělaná, je pravděpodobné, že bude menší zločinnost. Místo aby v této zemi dostali peníze lékaři a učitelé, Gross už jako ministr vnitra dokázal proti Špidlovi prosadit to, že všichni policisté -- všichni, beze zbytku, dostali 6000 Kč platu navíc. Tím vytvořil úžasnou armádu, která ho podporuje. Policisté mají rádi Grosse, protože Gross se o ně postaral. Represivní složky byly finančně posílené, aby nebyly zkorumpovatelné. Přitom je policie velmi zkorumpovaná, máme jednu kauzu za druhou.
Možná se jim ten plat měl zvýšit víc?
Takže se potom korupce zvýší víc, víte. Jestliže někdo má dispozici ke korupci, tak to přece je jedno. Vždyť nikdo ty lidi nenutil, aby šli dělat policisty. Proč nejdou podnikat, proč nejdou něco jiného dělat, když jim tak jde o peníze? To je bullshit tohleto, nezlobte se. Já jsem byl taky důstojník policie a nikdo by mě nezkorumpoval. Když jsem dělal potom u pana Mikloška, přišli za mnou hajzlové, abych Mikloška něco nechal podepsat. Řekl jsem jim, já vás tak akorát vyhodím z okna. Nic jsem s tím nemohl udělat, protože jsem neměl u sebe žádné nahrávací nařízení a s těmi lidmi jsem v kanceláři jednal sám. A oni přišli, jestli bych pana Mikloška nenechal něco podepsat a že dostanu zaplaceno 250 000 marek.
Je to o principu. Jste-li zkorumpovatelný, a pak je jedno, jaký budete mít plat. Budete-li mít 50 000 měsíčně, pak ta cena za korupci bude vyšší. Druhá věc: vždyť si vezměte v Anglii, když taková věc praskne, tak je policajt potrestaný víc než policista. Tady dostávají policisté menší tresty než civilisté. Abych omluvil trochu Grosse, všechny ty základy, ty kořeny vytvořil Ruml. Jen se stalo, že Gross naskočil na loď.
Stanislav Gross začal používat ministerstvo vnitra i pro svou ženu, pro doprovod i pro ochranu. Jeho manželka jako jediná manželka jediného ministra jezdila ve služebních vozech, s ochrankou ministerstva vnitra, s řidiči ministerstva vnitra, na nějakou country party, měl jsem i fotografie aut a čísla aut. Pak ji zase ve služebním voze, aby ji někdo nezabil, odvezli zpátky. Pan Gross neustále opakoval, že je to kvůli bezpečnosti, protože má informace, že nějací podnikatelé ve spojení s organizovaným zločinem ho chtějí zlikvidovat.
Požádal jsem tedy pana Grosse, už za Špidly, aby mi odpověděl na řadu otázek, že cosi tvrdí a čím je to podloženo. Pokud je to podloženo, pak je to ohrožení státu, pokud někdo usiluje o ohrožení státu. Měl by to tedy vědět ministerský předseda. Anebo se pan Gross jen chová jako nabob.
Pan Gross mi neodpověděl, pak mi napsal nějaký jeho poskok, že Gross neodstoupí a že na druhou část odpovídat nebude, že jsou to sprosté invektivy. Hned nato pan Gross vystoupil a znovu zopakoval, že je opravdu ohrožený a jeho poradci zdůraznili, že dopravování jeho rodiny a ženy je v rámci zákonů. Kterých zákonů chlapci neuvedli.
Chcete tedy, aby odstoupil, anebo aby vám řádně odpověděl na tyto otázky?
Chci obojí. Chci, aby odstoupil, a chci, aby odpověděl, protože ta věc je nejasná a vzbuzuje velké podezření, že si pan Gross bude dělat, co chce. A že se cítí silný, protože má za sebou ministerstvo vnitra. Pan Gross nyní také může úkolovat BISku tak, jak on sám uzná za vhodné.
Víte, já si nemyslím, že odstoupí --
A co budete dělat?
Určitě přijde chvíle, kdy mě život donutí nějakým způsobem, aby to skončilo. Určitě neumřu, já mám dobrý kořen. Nadále chci, aby mi pan Gross odpověděl. To už se teď rýsuje. Stanislav Penc minulý týden mluvil s panem Grossem, hovořili o Czechteku a Stanislav Penc se zmínil i o mé hladovce a o mých důvodech. Pan Gross řekl, že je mu líto, že držím hladovku, že samozřejmě neodstoupí, ale že co se týče toho, jak neustále opakuje, že je ohrožen, pokud budu mít nadále zájem, zařídí, abych se mohl setkat s těmi zpravodajci nebo vyšetřovateli, kteří mi řeknou, jak to je.
Víte, mně to připadá trochu paradoxní. Proč by to měl říkat Johnu Bokovi nějací zpravodajci? Proč to neřekne veřejnosti? Cožpak já jsem nějaký mimořádný nebo obzvlášť věrohodný občan? A je-li to od BISky, ta Grossovi jako ministru vnitra nepodléhala, jak to, že pan Gross získával informace od BISky a přitom o nich nevěděl ministerský předseda? Vím, o čem mluvím, protože jsem s panem Špidlou strávil asi hodinu v jeho kanceláři ve sněmovně, šlo o Šalamouna, pan Špidla tehdy dělal tehdy na záskok ministra spravedlnosti. Upozornil jsem tehdy pana Špidlu i na to, že pan Gross využívá pro svou rodinu ministerskou ochranku a ukázal jsem mu ty fotografie z té country party. Doufal jsem, že by to mohlo pomoci zkrotit pana Grosse.
Opakuji tedy, co budete dělat? Gross totiž jistě neodstoupí.
Celá řada lidí nyní se mnou demonstrativně drží vždy jednodenní hladovku. Lidi začínají posílat Grossovi krátký text, v němž se ztotožňují s mými názory a požadavkem a píší Grossovi na vládu, aby odstoupili. Vím, že neodstoupí. Ale jde mi o to, aby si část společnosti uvědomila, že to, co dělám, není nějaký hloupý, afektovaný projev nějakého blbečka. Je to vážná věc.
Koho byste chtěl vidět premiérem?
Teď to není možné. Pana Ladislava Hejdánka, třeba. Realisticky -- bude to ode mne možná znít nadneseně, ale myslím si, že státotvorným člověkem přes veškeré jeho chyby, který i v minulosti prokázal sílu, je Petr Pithart. Myslím si totiž, že pořád nejvíce fungující firmou, která zase začala zaměstnávat lidi, je Škodovka, to znamená Volkswagen a o to se zasloužil Petr Pithart. I když má komunistickou minulost, víte? Takže když se o mně říká, že jsem hrozný antikomunista, tak to tak není. Já jsem soudný člověk.
|
