Přestože byli neskutečně "nadrcení," jelikož obzvláště trávy a ušlechtilejší obilniny prostě bez jazýčků a oušek nelze poznat a materiál k poznávačce byl starý, herbáře pomalu snad úmyslně nikdo neobměňoval a poznat některé rostliny byla loterie, jako když držíte v ruce kleště a máte přestřihnout zelenej, červenej, nebo modrej drát. 2 varianty jsou smrtelné, při třetí bomba nevybuchne. Bylo to ale ještě složitější, který drát je správný, vždy nakonec rozhodl profesor. Až když jste jeden přestřihl. Podle jakých kritérií - nevím!

Když jsem takto neudělal poznávačku napotřetí, napsal jsem stížnost děkanovi a požádal o komisielní zkoušku a přeložil si ji na pololetí druhého ročníku. Ve stížnosti bylo napsáno, že "nedůvěřuji v objektivitu zkoušejícího." Kdyby to nevyšlo, ztratil bych rovnou dva roky, ale komisielní zkoušku nebylo možné udělat v řádných termínech, ani v září.

O přeložení s komisí požádala ještě jedna spolužačka. Všichni ostatní se nechali šikanovat a nechali to osudu, a buď prošli, nebo neprošli. U komise jsem dostal dvojku a poznávačka byla bez chyby. Rostliny, které nebylo možné identifikovat, vedoucí katedry na místě rovnou vyřadil. Stěžující si slečna dostala za tři, ale také prošla, na vyhazov to ani u ní prostě nebylo. Zároveň s námi si termín přeložil ještě jeden spolužák, ovšem už bez komise. Byl epileptik a měl ještě trochu jiné problémy a starosti, než my.

Čekali jsme na něj - již s úlevou - venku, on vyšel, kroutil hlavou a křičel radostí: "Nebýt vás, tak jsem to neudělal. On byl tou komisí tak rozladěnej, že když jsem mu řekl, že otázku vůbec neumím a buď mi dá šanci vybrat si jinou, nebo půjdu domů, vzal můj index, beze slova tam napsal trojku a poslal mě domů. Vůbec mě nezkoušel!"

Pana profesora na konci druhého semestru ze školy vypoklonkovali a bylo po šikaně. Víceméně se to však opakovalo znova u dalších předmětů a v dalších ročnících, byť v mnohem menším měřítku a čím jsme tam byli déle, tím víc jsme chápali, že na některé profesory je nejdůležitější určitá strategie, vyplývající z psychologie, než cokoli jiného.

Na stejné škole před týdnem složil úspěšně státnice jeden můj přítel. Ale ještě předtím, když dělal poslední zkoušky, mi řekl: "Stály mě 2.500,-Kč, na škole přišli s novinkou, že každý termín mimo zkouškové období bude zpoplatněn částkou 500,-Kč, z toho půjde část na daně a část kantorovi za jeho námahu (asi 300,-Kč) mimo období řádných zkoušek. Někteří pak udělali to, že vypsali minimum termínů a jen čekali, až budou moci studenty inkasovat." Před prázdninami a dovolenou je každá kačka dobrá a "co je doma, to se počítá."

O tom, jakým způsobem jsou studenti - doktoranti úplně běžně využíváni na soukromé akce některých profesorů, akce typu: "získal jsem grant a ty to uděláš za mne a já pak dostanu zaplaceno," nebo: "tato firma má zájem vypracovat analýzu, ... ujměte se toho, samozřejmě zadarmo," snad už ani nemá smysl hovořit, to bych měl pokažený celý zbytek dne.

Pustil jste se do velmi zapeklitého tématu, pane Čulíku, ale držím Vám palce. Fotbaloví rozhodčí a funkcionáři jsou proti tomuto tématu "partou klučíků," co si o pár "kaček" jen "kopou s mičudou."