Většina redaktorů ČT podle mého soudu skutečně není vůbec nijak vybavena povědomím o čemkoliv, a proto nenechávají dotazovanému raději žádný čas na zformulování své myšlenky, protože by pak sami neuměli kvalifikovaně zareagovat a rozhovor tak držet ve věcné a pro diváka přínosné rovině. To je totiž veřejná služba ČT - zjistit, co si dotazovaný myslí.

Je samozřejmě na redaktorovi, jak to provede. To, co se mně jako divákovi ČT nelíbí, Kotrba vystihuje hned v úvodu svého článku: "(redaktor) Konfrontuje hosta namísto toho, aby se ho ptal. Odpovědi ho vlastně nezajímají."

Ruku na srdce, co se lze vlastně z inkriminovaného rozhovoru s Paroubkem dozvědět? Pokud bych byl hodně paranoidní, položil bych si otázku - mám vůbec šanci někde zjistit, co si politik skutečně myslí?

Stačí, když si vedle sebe otevřeme přepisy obou rozhovorů (Borkův a Paxmanův) a vizuálně srovnáme, kolik toho v kterém rozhovoru řekl redaktor a kolik dotazovaný.

Tenisový zápas připomínala v Paxmanově pouze ta pasáž, kterou si Fabian Golgo vybral k ocitování ve svém článku. A tam byl pro takový styl byl dobrý důvod.

Je rozdíl, když politik nechce odpovědět na pro něj nepříjemnou otázku a když nechce souhlasit s názorem redaktora a rád by to zdůvodnil, ale nemůže, což jednou Kotrba v přepise žlutě zvýraznil.

V případě rozhovoru Borka s Paroubkem jako tenisová výměna probíhal celý rozhovor a jen těžko pro to hledat ospravedlnění.

Podobně lze srovnávat například opět s BBC, tentokrát s poředem HardTalk, i zde má totiž dotazovaný velký prostor formulovat svou myšlenku a zdůvodnit ji, přičemž teprve poté redaktor klade "přirozené námitky" k věci.

Určitě není možné nechat politika neomezeně povídat, aby tak stáčel rozhovor jinam. Václav Moravec skáče do řeči. Ale neřekl bych, že se řídí heslem "čím více, tím lépe".

Obdobně špatně jako rozhovor s Paroubkem pak probíhají na ČT předvolební diskuse s malými stranami. Zde rovněž nemá divák žádnou šanci zjistit, co strany chtějí říct. Divák se pouze dovídá, na co se chce zeptat redaktor.