Vezměte si třeba "oficiální" Festivalový deník, který v Karlových Varech vydával list Právo. Byl nesmírně povrchní. Za celou dobu festivalu jsem v něm nenašel jedinou analýzu jediného filmu, snahu pokusit se rozebrat, o čem ten či onen film, promítaný na festivalu, vlastně je.

Zase -- všechno to byly pouze rozhovory: jak se cítíte, co si v hloubi duše myslíte, jak jste se dostal k filmu, co děláte, kdo vás vybral pro tuto roli.

Rozhovor je nejnenáročnějším novinářským žánrem. Novinář nemusí myslet, stačí, aby interviewované osobě přednesl pár otázek, nahraje si odpovědi a pasivně je přepíše. Jenže ony to většinou vůbec nebyly otázky o filmech!

Obdobně Mladá fronta Dnes. Tam v sobotním vydání líčíl televizní moderátor Marek Eben, jaké "hvězdy" na festivalu potkal. Zase to byly všechno podružné povrchnosti.

Vede to k zamyšlení: Marshall McLuhan měl pravdu: the medium se stalo the message.

Už není důležitý natočený film, pro česká média je důležité jen to, že film existuje a že má režiséra a hrají v něm nějací herci, kteří jsou z toho titulu "hvězdy". Tím, že film něco sděluje, je podružné. V českém prostředí, zdá se se tím nikdo vůbec nezabývá.

Obdobný problém mám se studenty, kteří pro mě píší na českých univerzitách seminárky o české literatuře. Skutečnost, že literární dílo něco sděluje a že to sděluje prostřednictvím určitých semantických prostředků a že je nutno snažit se zjistit, jak to funguje a proč, většina studentů vůbec nevnímá.

Napsal někdo někde v českém tisku, co vlastně letošní filmy na karlovarském festivalu divákům sdělovaly?

Neuniká nám realita tak trochu mezi prsty?