Studená válka v minulosti znamenala, že mezi Východem a Západem byla opevněná, ostře střežená hranice, kterou se nikdo neodvážil překročit. Národní suverenita a územní celistvost byly nenarušitelné: zasahování do vnitřních záležitostí jiné země se považovalo za nebezpečné, píše v deníku Independent Mary Dejevsky.

Je nutno dodat, že tato jednoznačnost s sebou přinášela neuvěřitelnou nespravedlnost a utrpení, zejména pro ty, kdo se ocitli na nesprávné straně hranice, když vyjednávání skončilo. Praha, tři roky po sovětské invazi, když jsem ji poprvé navštívila, byla jedním z nejsmutnějších měst na světě. Ale neválčilo se. Od konce čtyřicátých let až do konce osmdesátých let železná opona - někdy brutálně - trvala a vydržela.

V konfliktu na Kavkaze má Rusko spoustu tanků, vojáků a letadel. Gruzie má malou armádu a Michaila Saakašviliho, svého výřečného prezidenta, který ví, jak zacházet s médii, míní Mark Tran v deníku Guardian.

Rusko vždycky dávalo najevo, že ukončí nynější konflikt s Gruzií, až samo uzná za vhodné. Mezinárodní mínění mohlo hrát možná v jeho rozhodnutí ukončit boje určitou roli, avšak Moskva byla stejně přesvědčena, že si Západ popletl, kdo je oběť a kdo je agresor, píše analytik BBC James Rodgers z Moskvy.

Pro Kreml šlo o misi na ochranu životů civilistů a ruského vojenského personálu před agresorem. Většina ruského veřejného mínění tuto interpretaci sdílí.

Gruzínský premiér Lado Gurgenidze sdělil tiskové kaceláři Reuters, že ruská letadla se prý nadále zaměřují na civilisty. Prý i po Medvěděvově příkazu zastavit boje ruská letadla bombardovala dvě gruzínské vesnice mimo Jižní Osetii, uvedl Gurgenidze.

Poté, co ruský prezident Dimitrij Medvěděv oznámil ukončení ruských vojenských operací v Gruzii, desetitisíce Gruzínců se shromáždily na hlavním náměstí v Tbilisi, kde vyslechly projev prezidenta Michaila Saakašviliho. Ten řekl, že Rusko pokračuje ve svém "krutém, bezcitném ničení" gruzínských občanů - Kreml jeho tvrzení popřel. Saakašvili také přislíbil, že Gruzie vystoupí ze Společenství nezávislých států, jehož členy jsou bývalé sovětské republiky.

Zpravodaj BBC uvádí, že po Medvěděvově oznámení o ukončení bojů dosavadní sporadická dělostřelecká střelba kolem města Gori ustala.

Ve vzbouřeneckém regionu Abcházie pokračovaly separatistické jednotky v bojích proti gruzínským jednotkám v Kodorské soutěsce, což je jediná oblast, která je dosud pod gruzínskou vojenskou kontrolou.

Britská olejářská firma BP uzavřela v reakci na krizi klíčový ropovod, který vede Gruzií. Větší ropovod, který vede z Ázerbajdžánu jižní Gruzií do Turecka, byl uzavřen už dříve.

Odhaduje se, že v důsledku konfliktu opustilo své domovy asi 100 000 lidí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ruské jednotky prý dál útočí na gruzínské město Gori, navzdory tvrzení Moskvy, že nařídila svým vojákům zastavit vojenskou ofenzívu.

Výbuchy v Gori usmrtily nejméně pět civilistů, i když ruský generální štáb popírá, že dochází k útokům.

Ze zpráv z místa vyplývá, že výbuchy zřejmě vyvolala střelba z raketometů a nikoliv letecké bombardování, jak si svědci původně mysleli.

Více než 200 let ovládali Gruzii ruští carové, generálové a politbyra. Během posledních 17 let od pádu sovětského impéria přijala tato malá kavkazská země opatrně novou zkušenost nezávislého státu - nestabilního, nezralého, chaotického, zkorumpovaného, ale plného naděje.

Vladimír Putin to nesnáší a snaží se obnovit předchozí stav, míní Ian Traynor v deníku Guardian.

Celý text ZDE

Když devítiletá Lin Miaoke zazpívala při zahajovací ceremonii letošních pekingských olympijských her Ódu vlasti, stala se okamžitě hvězdou. Nyní však vyšlo najevo, že dívce Lin propůjčil hlas někdo jiný. Bylo tak rozhodnuto po debatě na vysokých místech, jichž se účastnil i člen politbyra komunistické strany.

Píseň ve skutečnosti zpívala ještě mladší dívka Yang Peiyi. Ta ale měla nerovné přední zuby, což u sedmiletého dítěte je zcela normální. Organizátoři olympijských her to však považovali za potenciálně škodlivé pro mezinárodní image Číny.

V pondělí upozornila britská televize Channel Four na jiný podvod při zahájení olympijských her. Dramatický záběr, kdy kamera letí nad městem a ze země vystřeluje ohňostroj ve tvaru obřích stop, byl zfalšován. Nebyla to realita, ale počítačová grafika.

Čínští občané, interviewovaní v této věci zpravodajstvím Channel Four News, však nad věcí mávli rukou: "Je to jedno, jestli je to realita nebo fikce, hlavní je, že jsme udělali dobrý dojem."

Podrobnosti v angličtině ZDE

aktuální videa na téma války v jižní Osetii YOU TUBE

úterý 11.30: Ruský prezident Dimitrij Medvěděv nařídil ukončení vojenských operací v Gruzii, konstatuje Kreml. Sdělil činitelům, že rozhodl o ukončení operací po obnovení bezpečnosti pro civilisty a mírové sbory v Jižní Osetii. Medvěděv však také nařídil vojákům, aby se hájili proti každé další "agresivní" akci či proti ozbrojenému odporu od gruzínských jednotek.

Avšak Rusko je ostře kritické vůči vedení gruzínského státu a zjevně neplánuje žádné rozhovory.

Před tímto oznámením přišly další zprávy o tom, že ruská letadla bombardovala gruzínské město Gori. Svědci sdělili BBC, že několik osob bylo usmrceno, když bomba zasáhla nemocnici.

Reportér tiskové kanceláře Reuters uvedl, že několik bomb explodovalo před jeho vozidlem a fotograf od Reutera hovořil o tom, že viděl mrtvé a zraněné lidi na ulicích.

Reportér BBC nedaleko Gori svědčil o sporadické dělostřelecké palbě kolem města a ve městě, které je 15 km od hlavního města Jižní Osetie Cchinvali.

Reportér BBC konstatoval, že jižně od Gori nejsou přítomna žádná ruská vojska, ale že na silnici do města je množství vyhořelých či opuštěných gruzínských vojenských vozidel.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

tisková zpráva Rady Evropy

"Mírové urovnávání konfliktů je základním principem Rady Evropy. Gruzie a Ruská federace se zavázaly, při svém vstupu do této organizace, že budou všechny spory řešit mírovou cestou. Tento závazek musí být respektován, stejně jako musí být respektována teritoriální integrita a suverenita Gruzie. To je v kontextu s mým odjezdem do Gruzie, jako předsedajícího Výboru ministrů Rady Evropy, abych předem podtrhl společné hodnoty a principy této organizace.

Ministerstvo životního prostředí ČR musí na včerejší vyjádření pana prezidenta v souvislosti s vrácením zákona o chemických látkách a chemických přípravcích /tzv.REACH/ zareagovat v několika bodech.

Zaprvé tento zákon není implementací nařízení REACH do českého právního řádu, protože evropské nařízení je přímo použitelný právní předpis. Zákon stanovuje pouze kompetence státní správy a sankce za neplnění ustanovení zákona a čtyř nařízení ES. O obsahu nařízení mělo smysl diskutovat na evropské úrovni v době jeho přípravy a projednávání, nikoliv nyní, 14 měsíců po nabytí účinnosti.

První jednání o regulaci chemického průmyslu začalo v roce 1986. Po 20 letech vznikla norma REACH, která je výsledkem křehkého kompromisu. Hrozby pro zaměstnanost v evropském průmyslu se zmenšily, ale nezmizely. A stejně tak jsou v pásmu ohrožení malé a střední podniky, které tvoří páteř českého chemického průmyslu. Zamítavé stanovisko prezidenta republiky Václava Klause odráží jak obavy výrobců, tak i postoj Svazu chemického průmyslu ČR jako celku.

ŠOK│ Vědci a studenti z týmu UC Berkeley's Nanoscale Science and Engineering Center , součásti univerzity v kalifornském Berkeley a Material Sciences Division v Lawrence Berkeley National Laboratory , financovaní Národní vědeckou nadací (NSF) a americkou armádou, vyvinuli "metamateriál" způsobující "neviditelnost" těles a minimalizující pohlcení energie. Metamateriál na principu paralelních nanočástic stříbra vložených do porézního oxidu hlinitého či fluoridu hořečnatého může odklonit elektromagnetické vlny pomocí negativního index lomu - může obrátit přirozený směr světla, prozatím ve viditelném a měkkém infračerveném spektru.

Konečně je to zjevnější. Propojení člena Rady Českého rozhlasu Ladislava Jíši s firmou, ovládanou mediálním lobbistou Jaroslavem Berkou i využití Českého rozhlasu Jíšou k reklamě na soukromé podnikání - Mezinárodní festival televizních a rozhlasových pořadů o gastronomii Znojemský hrozen - nikoliv na základě komerční dohody, ale na základě nekomerční "mediální spolupráce" . Zároveň je jasnější, jak pestrá politická lobby se díky tomuto vinařskému festivalu okolo Jíši v Parlamentu shromáždila.

"Rusko vyhlásilo Gruzii informační válku," prohlásil senátor Štětina, zakladatel nadace Lidových novin, z níž později vznikla "humanitární" vlivová organizace Člověk v tísni. Tak 11. 8. 2008 dopoledne překročil přes všeobecné varování ministerstva zahraničí hranici mezi Tureckem a Gruzií... "Informační válka, kterou Ruská federace vyhlásila Gruzii, mne přinutila, abych na Jižní Kavkaz odejel a pokusil se vidět konflikt vlastníma očima," telefonoval své tiskové mluvčí z Gruzie senátor. Co si nejspíš od Štetiny z Gruzie přečteme? Například toto:

"Ať je americká politika jakákoliv, ať jsou v ní chyby, ať je v ní americké velikášství, bohužel je jedinou silou, v zákopech i v diplomatických lavicích, která teď supluje pořádkové síly světa." ... "Bombardování bylo zlo, ale menší zlo než vyhnání jednoho národa."

Reflex: Rozhovor s Jaromírem Štětinou ZDE

V pondělí v podvečer vysíllal ve svém publicistickém pořadu rozhlas BBC Radio Four mj. rozhovory s členem gruzínské Národní bezpečnostní rady a s tiskovým mluvčím Vladimíra Putina. Přinášíme kompletní překlad.

Moderátor: Jak realistické bylo očekávat, že se Rusko vrátí do hranic, kde bylo před vznikem tohoto konfliktu?

Alexander Lomaia, tajemník gruzínské Národní bezpečnostní rady: Je realistické očekávat, že agresor sám upustí od agrese? Pravděpodobně ne. My se snažíme říci světu, že jestliže Rusové nebudou zastaveni v Gruzii, co jim zabrání, aby poslali svá vojska, svá letadla, své tanky, na ochranu svých občanů kdekoliv? V kterékoliv evropské zemi. Proto je koordinovaný a jednotný postup Spojených států, Evropské unie a západního světa nesmírně důležitý. Není možné dovolit agresorům z 21. století, aby jim prošlo, co udělali suverénnímu státu, to nesmí zůstat nepotrestáno.

Server Kavkazskij uzel, který spolufinancuje proamerická Sorosova nadace, v minulých dnech přinášel zprávy o trvající gruzínské vojenské přítomnosti v provincii odporující oficiálním vyjádřením Tbilisi, nebo také zprávy o údajných zvěrstvech gruzínských vojáků při dobývání Cchinvali. Může být tedy dosud považován za jeden z mála dobře informovaných zdrojů kritických k válečné propagandě obou stran.

Korespondent Kavkazského uzlu ale v pondělí večer tvrdil, že Rusové do separatistické republiky Rokským tunelem přivážejí velké množství těžké dělostřelecké techniky. Jedná se prý o raketomety Uragan o dostřelu 40 kilometrů a taktický raketový systém Točka-U o dosahu 120 kilometrů. Dostřel žádného z dělostřeleckých systémů používaných Gruzií nepřekračuje 20 kilometrů.

Za siláckými gesty se může skrývat slabost, za surovostí zbabělost.

Gruzínskému prezidentu nebylo zatěžko nechat zabíjet spící civilisty v jihoosetínském Tschinvali či prodlužovat konflikt s Ruskem a místo kapitulace posílat další gruzínské vojáky na smrt.

Když jej navštívil francouzský ministr Kouchner, se smíchem jej ostentativně jej plácal po zádech...

Ruské jednotky vstoupily do Gruzie ze vzbouřeneckého regionu Abcházie. Zdá se, že se konflikt mezi oběma zeměmi rozšiřuje.

Moskva uvedla, že její vojáci zaútočili na město Senaki s cílem zničit tamější vojenskou základnu. Později konstatovala, že ruští vojáci toto město zase opustili.

Ruští vojáci také pronikli do Gruzie z Jižní Osetie a jsou prý nyní před městem Gori, uvádí Gruzie.

Do you think Russia?s actions in Georgia are justified?

zdroj hlavní stránka CNN 11:08 ZDE

V 13:46 už anketa s otázkou týkající se ruských operací v Gruzii nebyla dostupná...

KD - Server Debkafile v pondělí informoval, že do Perského zálivu údajně směřují tři bojová uskupení amerického námořnictva. Jde o tři "strike forces" vedené letadlovými loďmi Theodore Roosevelt, Ronald Reagan a Abraham Lincoln. Celkem je nyní ve vodách obklopujících Střední Východ takových uskupení pět.

Takto vidí gruzínsko-americkou zahraniční politiku britský list Independent ZDE

Jiný velmi výstižný americký kreslený komentář historie posledních dní v Gruzii je ZDE

Každý má problém pojmenovat současnou společnost. Nedá se pořádně uchopit za něco "absolutního", když je individuálně povoleno vidět svět tak, jak ho vidět mohu a chci, a nemuset to skrývat, střídat či střežit. Překvapivě dobře je ale možné pojmenovávat společnost skrze určité výmluvné fragmenty, které se hlouběji dají vysledovat v mnoha dalších fenoménech. Nechť je takovým zdánlivě nicotným fragmentem třeba fenomén "hráče", současného pojmenování pro základní princip konstituující společnost po dlouhá deseti tisíciletí.

Bohumil Kartous v článku "Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč" spekuluje o fenoménu "hráče" ve společenské realitě. Dává mu moralistické a mytologizující nálepky "hlubší a tajemnější dimenze", "prokletí" či "mystéria mocných". Hovoří z něj emoce, odmítavý postoj k logice, kterou nechápe. Problém se ovšem nejmenuje "hráč" nebo "hra", ale smysl lidské existence. Odpověď je přitom jednoduchá. K adoraci "hráče" společností vedlo extenzivní užití věd, užití matematického modelování chování jedince uvnitř systému s předem danými pravidly. Využití civilizace, chceme-li: propojení matematiky, ekonomie, strategického plánování a modelování, stejně jako rozvoj sociálních věd, včetně pedagogiky, politické či vojenské psychologie a aplikované sociopsychologie.

JU│ Je s odstupem času zajímavé podívat se na to, jak se připravovalo vojenské střetnutí Gruzie s Jižní Osetií. To rozhodně nebyla improvizace, ale naopak dlouhodobě připravované střetnutí. Dokonce by se zřejmě dalo říci, že ho gruzínský prezident připravoval od svého nástupu k moci při „revoluci růží“ – v roce 2004. V ruském tisku je k tomu dostatek podkladů a stačí se podívat jen na poslední dva tři měsíce např. do serveru Nezavisimaja gazeta, kde se v těchto měsících vedly spory o charakter gruzínské armády a také o to, zda ruská armáda se tohoto střetu zúčastní a jaké mohu být případné důsledky pro Rusko a jeho politiku.

Ruské bombardování Gruzie znamená, že Rusko použije síly na ochranu všech 25 milionů Rusů v zemích, které bývaly součástí Sovětského svazu, míní konzervativní britský list Daily Telegraph.

Skončila éra, kdy se NATO systematicky rozšiřovalo do východní Evropy a jeho členy se stávaly bývalé republiky Sovětského svazu a Rusko mohlo jen bezmocně zuřit.

Jen hlupák a zločinec se raduje, když umírají lidé. Navíc ve válce, která je zcela zbytečná. A takovou je válkou, která začala v Gruzii tentýž den, kdy v Pekingu vzplál olympijský oheň. Přestože se tato válka snad již chýlí ke konci, prohráli jsme všichni, protože opět selhal lidský rozum. 

Válka na Kavkazu překvapila mnohé. I když Gruzie za pomoci států NATO - především USA, ale i České republiky - od tzv. revoluce růží v roce 2003 intenzivně zbrojila. Vojenský rozpočet Gruzie vyrost od příchodu Michaila Saakašviliho do funkce prezidenta z 30 milionů ročně na letošních 930 milionů dolarů.

Agrese proti Jižní Osetii jako součást politického boje v Gruzii? Američané mají vyhlédnutou Ninu Burjanadzeovou. Saakašvili se prý pokusil o sebevraždu.

Gruzínský prezident Michail Saakašvili musí jistě nést následky své politiky, a to nejen před soudními orgány, které by měly posoudit jeho odpovědnost za genocidu osetinského národa, ale zejména před občany Gruzie. Jeho avanturistická politika totiž ukončila gruzínské naděje, že dojde k reintegraci odštěpených území Jižní Osetie a Abcházie. Zdá se ovšem, že ve skutečnosti Saakašviliho dny v čele Gruzie byly sečteny již před nějakou dobou.

Polský exprezident Lech Walesa podporuje územní celistvost Gruzie, Saakašvili však měl "zvážit důsledky, než zatáhl svůj národ do války". Západní politici podle Walesy navedli Saakašviliho k vojenské akci v Jižní Osetii. Walesa kritizuje také uznání samostatnosti Kosova, upozorňuje Petr Nachtmann.

Podle polského europoslance Janusze Wojciechowského jsou akce Ruska "odvetou za Kosovo". Wojciechowski se domnívá, že uznání jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova bylo "ve skutečnosti dárkem pro Rusko".

Walesa: The West enticed Saakashvili to wage war

Z obýváku v bytě Kosti Aseršviliho toho moc nezbylo. Vedle to ale dopadlo hůř. Kosťův soused byl bombardováním usmrcen. Údajně chtěla ruská letadla bombardovat gruzínskou tankovou základnu ve vzdálenosti asi dvou kilometrů, ale omylem vybombardovala panelové sídliště, míní reportér listu Guardian. (Jak poukázal reportér britské televize Channel Four, byla to podivná chyba, neboť to sídliště bylo vybombardováno dvakrát. Že by to byl dvakrát omyl?)

Gruzínské webservery začaly být přetížené, objevují se i obvinění Ruska z úmyslných útoků na ně.

Julien Frisch informuje, že gruzínské ministerstvo zahraničních věcí začalo zveřejňovat oficiální informace v angličtině na nově zřízeném blogu:http://georgiamfa.blogspot.com/

Ministerský blog běží na službě Blogger.com, kterou provozuje společnost Google.

Na stejnou platformu se přestěhoval gruzínský zpravodajský server Civil.ge: http://civilgeorgia.blogspot.com/

Loni došlo k vlně útoků proti významným estonským webovým stránkám v souvislosti se sporem o bronzovou sochu sovětského vojáka. Estonští představitelé tehdy obviňovali z organizování útoku ruskou vládu. Vyšetřování však ukázalo, že pachatelem byl jednotlivec, 20-letý etnický Rus Dmitrij Galuškevič žijící v Estonsku. V tichosti mu byla vyměřena pokuta ve výši zhruba 25.000 Kč. Zdroj: ZDE

Putinská osmiletka skončila 7. srpna roku 2008 v okamžiku masivního útoku Gruzínů na Cchinvali. Tato osmiletka byla založena na kompromise: Putin dal Rusku suverenitu, takřka ztracenou v epoše Gorbačova a Jelcina, ale uhýbal před každým konfliktem s USA a jejich loutkami v postsovětském prostoru. Také Medveděva vybral v rámci tohoto kompromisu -- aby nedráždil Washington třetím funkčním obdobím, píše krajně pravicový ruský aktivista Alexander Geljevič Dugin (informace o něm viz níže).

• Ruský prezident Dmitrij Medveděv nazval akce Gruzie v Jižní Osetii genocidou. "Gruzie vystavila Jižní Osetii velmi kruté, cynické agresi. Zemřeli tam lidé, naši občané - jak obyvatelé Jižní Osetie, tak mírotvorci. Ty metody, které byly použity gruzínskou stranou, jinak než genocidou nazvat nelze, protože nabyly masového charakteru a byly zaměřeny proti jednotlivým lidem - civilnímu obyvatelstvu i mírotvůrcům, kteří plnili své úkoly na podporu míru v této oblasti." Medveděv požadoval "vyvinout veškeré úsilí potřebné pro shromáždění a zdokumentování důkazů o zločinech spáchaných v Jižní Osetii, aby tak existoval potřebný základ pro trestní stíhání osob, které spáchaly zločiny".

K regionům, čekajícím na definitivní odtržení od Gruzie, zbývá mimo Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali, 3 900 km², 99 000 obyvatel) a Abcházie (hlavní město Suchumi, 8 700 km², 530 000 obyvatel, pobřežní letoviska Gagra, Picunda) ještě region u hranic s Tureckem - autonomní oblast Adžárie (hlavní město Batumi, 2 880 km², 393 000 obyvatel). V hlavním městě Batumi se totiž nachází jediný závod na zpracování ropy v Gruzii. To, že se oblast jižního Kavkazu stává jedním z nejdůležitějších center středoasijské strategie Spojených států potvrdil před lety prezident Bush, když ujistil gruzínské vedení v čelke s novým prezidentem Saakašvilim, že se na něj může v případě vnějšího, či vnitřního ohrožení kdykoli obrátit. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld při své návštěvě Gruzie podpořil tento názor připuštěním možnosti kandidovat na členství v Severoatlantické alianci a vyslovil se pro stažení ruských vojsk. Gruzínské členství v NATO zablokovalo Rusko ostrým protestem a hrozbou vypovězení partnerské smlouvy NATO-Rusko.

Článek Štěpána Kotrby o Adžárii přináší informace, které v jiných médiích nenajdeme. Některé informace v článku jsou však neúplné či nepřesné: '

1) Saakašvili úspěšně zpacifikoval Adžárii téměř bez boje, důvodem může být etnická podobnost adžarského obyvatelstva. Jedná se v zásadě o stejné Gruzíny jako ve vnitrozemí, rozdíl tkví jen v náboženství (islám místo křesťanství). Osetinci jsou etnicky a jazykově odlišní. Je možné, že úspěch v Adžárii bez odporu Ruska inspiroval Saakašviliho k invazi do Jižní Osetie. Zdá se, že vůbec nepočítal se zásahem zvenčí, gruzínská armáda proto nezničila ani nezablokovala tunel v Roki, který přestavuje jediné přímé spojení s Ruskem. Ruská armáda tak mohla vstoupit do Jižní Osetie pohodlně, nebyla odkázána na leteckou přepravu.

Domněnka Petra Nachtmanna, že ruské námořnictvo snad ukončilo blokádu Gruzie, protože se bálo ukrajinské výhrůžky, je naivní. Zabránit námořním dodávkám, včetně těžké techniky a zbraní, směrem do Gruzie a zabránit jakémukoliv vývozu z Gruzie je jediný způsob, jak dočasně zasáhnout ekonomiku, paralyzovat zásobování a znemožnit zároveň možné platby zbožím či surovinami. A tak zamezit pokračování války. Aniž by došlo k tomu, co USA udělaly v Srbsku i Iráku - aniž by došlo k trvalé devastaci průmyslu. Na tom nemá Rusko zájem, neboť jeho zájmem není likvidace ropovodu či gruzínské ekonomiky, ale jejich ovládnutí. V tom se liší přístup obou supervelmocí. Američané ničí. Rusové omezují, aby vzápětí využili. Ale Petr Nachtmann "se domnívá" - vidí svět tak, jako ho chce vidět, aby mu rozuměl. Ne takový, jaký je.

Poslední zpráva - určitě pravdivá a důvěryhodná, neboť je z doposud Spojeným státům přátelské Indie... - říká na rozdíl od domněnek Petra Nachtmanna, že ruské válečné lodě nasazené před černomořským pobřežím Gruzie potopily gruzínský dělový člun za situace, kdy čtyři dělové čluny vstoupily do pásma blokády. Zpráva byla v pondělí v 23:57 stará pouhých 39 minut.

The Hindu: Russia sends reinforcements to Abkhazia ZDE

pondělí 18.00 Ruské jednotky vstoupily na území Gruzie ze vzbouřeneckého regionu Abcházie. Konflikt mezi oběma zeměmi se zřejmě rozšiřuje.

Moskva uvedla, že zahájila útok na město Senaki, aby Gruzie nemohla útočit na ruské jednotky v Jižní Osetii. V osmnáct hodin informoval rozhlas BBC, že ruská vojska zřejmě okupovala město Gori. Reportér BBC v Gori svědčil o tom, že gruzínští vojáci se stahují z Jižní Osetie a že je zachvacuje panika - gruzínští vojáci podle reportéra utíkají v civilních automobilech. Reportér BBC na útěku neměl možnost ověřit informaci, zda Rusové skutečně ovládli město Gori.

Zpravodajství BBC konstatovalo v 18 hodin, že pokračuje i válka slov mezi Gruzií a Ruskem a že obě strany činí protikladná emocionální prohlášení, která nelze ověřit z nezávislých zdrojů.

Ruský premiér Vladimír Putin dnes kritizoval USA, že dopravily gruzínské vojáky zpět do Gruzie z Iráku. Konstatoval, že si Západ popletl v konfliktu o separatistický region Jižní Osetie pravého agresora.

I když boje ohledně Jižní Osetie ještě neskončily, a vypadá to, že začne i válka o Abcházii, není příliš brzo shrnout určitá poučení z této krize, konstatuje analytik BBC Paul Reynolds.

1. Dávejte medvědovi pěstí ránu do nosu pouze v tom případě, když je svázán.

Reportér BBC Gavin Hewitt potvrzuje, že gruzínské jednotky se stáhly z Jižní Osetie, avšak že ruská letadla dál bombardovala místa, jako je město Gori. Ve své videoreportáži zaznamenal, že ruská stihačka se přímo zaměřila na reportérský tým BBC ZDE. Lidé v Tbilisi podle Hewitta litují, že se gruzínská vojska musela stáhnout z Jižní Osetie. Je otázka, zda to celé stálo za to, uzavřel britský reportér.

Někteří pozorovatelé označují vznik vážného nepřátelství mezi Ruskem a Gruzií jako "válku o ropovod". Obrovské ropné rezervy u Kaspického moře jsou jistě důležitým faktorem, zejména vzhledem k tomu, že Gruzie se stala klíčovým územím, kudy plyne ropa z Baku v Ázerbajdžánu do tureckého přístavu Ceyhan ve Středozemním moři.

Tento ropovod, který byl dobudován v květnu 2006, je druhý nejdelší na světě. I když byla jeho trasa zvolena tak, aby se vyhnul Rusku, čímž byl Moskvě odepřen vliv nad klíčovým energetickým zdrojem a tedy i potenciální zdroj nátlaku, nynější krize na Kavkaze se týká otázek daleko závažnějších, než je ropa, míní v deníku Guardian Jonathan Steele.

V noci ze 7. na 8. srpna gruzínské ozbrojené skupiny podnikly útok na Cchinvali. V Tbilisi to cynicky nazvali "zavedením ústavního pořádku". Několik hodin předtím Saakašvili oznámil, že dal rozkaz k zastavení palby na osetské pozice, což se však ukázalo pouze jako propagační krytí rozsáhlého konfliktu. Doba k jeho rozvázání byla vybrána na chvíli, kdy je pozornost světa zaměřena na zahájení Olympiády, Vladimír Putin dorazil do Pekingu a je mimo Rusko a Dmitrij Medveděv je na krátké dovolené, píše na serveru regnum.ru Andrej Arešev. (Shrnutí připravila Ivana Klímová.)

Strach, hněv a zmatek převládají podle zpravodajů BBC na ulicích gruzínského hlavního města Tbilisi, kde většina obyvatelstva podporuje Saakašviliho vládu a je přesvědčena, že bývalí sovětští vládci v Kremlu se opět pokusili ovládnout svého malého jižního souseda a zajistit, aby Rusko zůstalo v regionu dominantní silou.

"Válka v Jižní Osetii, přesněji zahájení a scénář této války, je precizně kalkulovanou operací Gruzie podle scénáře předem připraveného za účasti USA" -- to je názor experta na Jižní Kavzkaz Viktora Jakubjana v rozhovoru s korespondenty ruské informační agentury Regnum. Podle Jakubjanova názoru se Tbilisi rozhodlo zaútočit na Jižní Osetii s plným vědomím celého rozsahu důsledků, které tato akce bude mít. Podle Jakubjana v této válce sledují své cíle jak Gruzie, tak i USA, a dá se říci, že tyto cíle "nejsou stejné, ale mohou být sledovány souběžně".

Shrnutí připravila Ivana Klímová

Je vhodné sbírat informace z první ruky, případně analyzovat popagandu znepřátelených stran (zásada tří otázek: Kdo to píše? Čemu věří? A co tím chce dokázat?)

Některé blogy obsahují také zajímavé komentáře čtenářů. A opět jejich vzájemnou konfrontací se můžeme posunout blíže k poznání:

JU│ Marina Perevozkina, reportérka serveru Nezavisimaja gazeta líčí, jak začala válka o Jižní Osetii. Navečer 7. srpna se mnoha lidem v Cchinvali zdálo, že katastrofě se dá předejít. Je pravda, že tajemník Bezpečnostní rady Jižní Osetie Anatolij Barankevič několikrát přes den novinářům oznamoval, že Tbilisi je připraveno zahájit co nejdříve útok, ale nikdo tomu nechtěl věřit. Potom se v Cchinvali náhle objevil státní ministr Gruzie pro otázky reintegrace Temur Jakobašvili. Jeho příjezd byl zahalen jakýmsi tajemstvím.

Přes Gruzii mimo jiné produktovody vede trasa ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan s kapacitou 1milion bbl/den, který by měl zajistit "páteřní" dodávky ázerbajdžánské ropy do Evropy přes Turecko. Tedy mimo území Ruska a Íránu. Ze strategického hlediska mnoho koridorů Rusům na transport nezbývá. Ukrajina je oranžová, Bělorusko od Evropy odřezává Polsko, turecké zájmy jsou klíčovým způsobem svázány na jedné straně s EU a na druhé s NATO, v Bulharsku a Rumunsku jsou americké základny. British Petroleum má v ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan 30%, státní azerbajdžánská ropná společnost 25%, Unocal 8,9% , Turkish Petroleum 6,5%. Rusko nic. To je jeden ze zásadních skrytých důvodů, proč Rusko nemůže ustoupit od záminky, kterou Saakašvili teď Moskvě poskytl, neboť ho tento projekt vyšachovává z klíčové hry příštího půlstoletí. A je to také jeden z důvodů, proč se do sporu v Gruzii zamíchali američtí a izraelští vojenští poradci. Ve hře je i Íránská ropa.

Souhlasím v podstatě s již uveřejněnou částí textu Martina Škabrahy na téma srovnání nacismu a komunismu. K dosud napsanému mám jen několik poznámek.

V poslední době jsem se při různých příležitostech (mj. i na BL) znovu setkal s hodnocením komunismu jako režimu, jehož podstata je stejná jako podstata nacismu. Vytrvalost, s jakou se tato myšlenka v našem veřejném prostoru udržuje, svědčí o jejím významném místě v ideologii současné moci, institucionálně podepřené např. nedávno zřízeným Ústavem pro studium totalitních režimů, jehož politicko-badatelské zadání je na ztotožnění nacismu a komunismu postaveno. Smyslem celé diskurzivní konstrukce je zřejmě delegitimizace radikální levice, jestliže tímto výrazem míníme takovou teorii demokracie, která tvrdí neudržitelnost aliance mezi demokracií a kapitalismem a napadá princip soukromého vlastnictví výrobních prostředků; právě tímto bodem vedou limity dnešní relativní svobody a právě na tento cíl (tedy na nějakou formu zespolečenštění výrobních prostředků) se zaměřuje i dotyčný antikomunistický diskurz: vyvolává dojem, že vyvlastnění soukromého kapitálu je zločinem proti lidskosti, srovnatelným s fyzickou likvidací "méněcenných" osob.

Města spravují radnice a jejich odbory. S úředníky a šéfem, který je vybírán ve výběrovém řízení. Požadavky na vedoucího odboru jsou nezřídka mimořádně náročné, neodpouští se nedostatečné vzdělání, absence vize atd. Na stavebním odboru je za normální situace v čele stavař, kulturu řídí odborník s patřičnou průpravou, ale sotva lékař nebo strojař. Téměř každý odbor může řídit právník nebo ekonom.

Po komunálních volbách zachvátí radnici epidemie zvaná politická reprezentace. Vše, co je uvedeno v předchozím, dostává na frak.

Pod tímto názvem se v pátečním vydání Deníku Bohemia Ivan Hoffman dotkl velkého tématu. Ale jen dotkl. Nevím proč, protože to je téma na velký článek. Ivan Hoffman zjistil, že za poslední 4 měsíce se v ČR upálilo 6 lidí. Pan Hoffman se ovšem nenamáhal zjistit, proč se tito lidé rozhodli odejít ze života tak hrozným způsobem. Místo toho je obvinil z egoismu a sebestřednosti. Na pozadí smrti Jana Palacha před 40 lety jejich smrt označuje jako marnost a hloupost.

Ale smrt upálením není obyčejná sebevražda jako oběšení nebo spolykání prášků. Upálil se Jan Palach, upalují se buddhističtí mniši. Smrt upálením je vždy protest. Proti čemu chtěli protestovat ti chudáci u nás, o jejichž smrti nenapsala média ani slovo?

Ústecký kraj oznámil, že hodlá pokračovat v pronájmu laboratoří české odnoži firmy Synlab. Ta je původem z Německa a její odnoži Synlab Czech mají být další laboratoře pronajaty.

Tato opravdu malá firma nikdy neprovozovala laboratoře rozměrů, jako je třeba krajská nemocnice Ústí nad Labem. Ve firmě je v podstatě jenom jeden člověk se zkušeností z velkého provozu, který ovšem byl z mateřského zařízení nucen odejít. Styl Synlabu Czech je všude stejný: obejít místní oddělení laboratorní chemie, a řediteli, který samozřejmě nemá patřičné know how, slíbit hory s horákama. Kupodivu to v Čechách leckde funguje. Kdoví, co je v pozadí. Ale celý Ústecký kraj.....

No protože jde zrovna o můj obor a pracuji ve srovnatelných laboratořích, pojďme se podívat blíže.

Petr Baubín v Britských listech vyjádřil svůj názor na současné ceny ropy a odhadl jejich další vývoj. Bohužel však příliš nebere v úvahu materiální nebo fyzikální podstatu problému a přeceňuje ekonomickou stránku věci.

Zahlušeno Olympiádou a méně důležité, nežli válka v Gruzii, zůstalo až k hořkému konci mimo některá média, včetně i těch mamutích, referendum v Bolívii. Michel Collon popsal situaci a náladu, předcházející hlasování, ve svém článku "Is Evo in danger after the August 10 referendum? My impressions of Bolivia". Některé televizní stanice se o referendu v Bolívii vůbec nezmínily, až navečer toho dne nám bez dlouhých řečí předložily, že to prezident Morales pravděpodobobně vyhrál.

Na CNN byla ponejprve poznámka: ....že o jeho jeho osudu bylo rozhodnuto..., jak, to jsme se měli dovědět později, až po patřičné dávce napětí.

Letní olypijské hry se rozeběhly, mnohé medaile již byly rozdány, řada sportovců si prožila úspěch či zklamání, miliony fanoušků po celém světě s napětím sledují výkony svých favoritů. Ve světle hlavní světové sportovní akce letošního roku by ovšem neměly zapadnout jiné závažné problémy.

Mnoho sportovců i fanoušků, kteří zamířili na olympiádu si prakticky ihned po svém příjezdu do asijské velmoci začalo stěžovat na všudypřítomný smog.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.