Jaromír Štětina spolu s kolegyní Petrou Procházkovou založili soukromou agenturu Epicentrum a prakticky od roku 1989 působili v kavkazských konfliktech jako "novináři". Zvláštní novináři. I Ondřej Neff napsal v Lidových novinách:"Jejich práce se ani netváří jako objektivní žurnalistika. Je to jasně žurnalistika angažovaná ve prospěch jedné strany konfliktu, tedy čečenských separatistů." Co k tomu dodat? Procházkové prvním manželem byl Čech, druhým ingušský policista Ibragim Zjazikov, příbuzný Murata Zjazikova, prezidenta "Ingušetie" , jehož další příbuzný Tamerlan Zjazikov dnes řídí organizaci Berkat. To byla Procházková v Ingušsku. Třetím manželem je Afghánec Pajkar... To byla Procházková v Afghánistánu.

Štětina a Procházková natočili několik silně nevyvážených rozhovorů s čečenskými teroristy, které Procházková nazývá "rytíři". Během bojů v Dagestánu s "generálem" Šamilem Basajevem, Chattábem a dalšími. Napsali o čečenských bojovnících desítky reportáží, natočili film "Odvrácená strana světa" (1999). V létě roku 1996 se osobně zasadili o osvobození zajatého slovenského dělníka Dušana Hajdina, který v Čečensku pracoval pro českou firmu Stavoinform. Tehdy ho po několikatýdenním úsilí vypátrali, vyjednávali s únosci a po složení výkupného ve výši 150 tisíc dolarů ho osvobodili. Procházkové článek přebral i server čečenských mudžahedínů Kavkaz Center, zřízený "CRI National Centre for Strategic Research and Political Technology", ovládaný Movladi Udugovem a financovaný dodnes zcela veřejně přes švédskou banku Nordea. Jak objektivně "novinářsky" viděla tehdy situaci Procházková, než ji v zimě 2000 definitivně vyhostili ?

V posledních květnových dnech byl generál Šamil Basajev, jeden z nejtalentovanějších čečenských velitelů, viděn v lesích nad horskou obcí Viděno, jak si čte bibli. Chopil se svaté knihy svých úhlavních nepřátel poté, co mu ruská bomba ve vesničce Ca-Věděno zabila 11 příbuzných. Nikdo neví, co se mu při čtení honilo hlavou ovázanou zelenou páskou s nápisem Alláh Akbar. Známé je pouze to, co ho napadlo. Zaútočit na Rusy v jejich týlu, použít i metody považované za teroristické. K večeru v ten památný den svolal své nejbližší spolubojovníky Aslanbeka Abdulhadžijeva a Aslanbeka Ismailova a se svým plánem, který způsobil totální zvrat ve válce, je seznámil. Útok na porodnici v jihoruském městě Buďonnovsk byl nečekaný. Čečenci zde zajali kolem 2 tisíc převážně žen s novorozenci, či nastávajících matek...."

Lidové noviny, Petra Procházková: Narozeniny a bible způsobily největší zvraty v čečenské válce

Co říci na závěr? Že má Štětina pravdu, když s bezelstnou upřímností hodnotí činnost jím kdysi založené organizace, kterou dnes známe jako Člověk v tísni - těmito slovy:

"...společnost Člověk v tísni je stínovým ministerstvem zahraničí. Konce konců dobře fungující nevládka může dělat věci, které si diplomat či politik nedovolí. Pozvat významného politika, disidenta, vozit peníze disidentům v diktátorských zemích... ... Člověk v tísni dělá dobrou práci v tomto ohledu, českou politickou scénu se snaží ovlivňovat cílevědomě.

Pozoruhodně bezelstně Štětina popisuje i zákulisí praxe válečných novinářů ze "seriózních" západních agentur:

"Agentura Reuters často pracuje ve válečných konfliktech pomocí stringerů, to jest místních novinářů či kameramanů, kteří za plat materiál donášejí vlastnímu zpravodaji, který sedí někde v pozadí. Přijede produkční poblíž fronty, rozdá z pytle patnáct dvacet malých videokamer například partyzánům a ti je potom s natočeným materiálem za odměnu odevzdají. Vždycky se tam něco najde, i když se těžko bojuje s kalašnikovem v levačce a kamerou v pravé ruce...."

Reflex: Rozhovor s Jaromírem Štětinou ZDE