Za druhé podle nařízení REACH -- nikoliv podle tohoto zákona -- se zavádí povinnost pro výrobce a dovozce chemických látek registrovat je u Evropské agentury pro chemické látky. Výrobci a dovozci mají zjistit nebezpečné vlastnosti vyráběných látek jak pro lidské zdraví tak pro životní prostředí a také navrhnout opatření pro jejich bezpečné používání. Pouze u velmi nebezpečných látek, jako jsou karcinogeny, mutageny nebo látky přetrvávající v životním prostředí, bude poté agentura rozhodovat o povolování jejich používání, a to na základě vědeckých kritérií. Nejedná se tedy o kontrolu evropských byrokratů nad naším chemickým průmyslem.

Za třetí o zákonu sice nebyla diskuse přímo v plénu poslanecké sněmovny, ale zákon byl podrobně prodiskutován v hospodářském výboru sněmovny, kde zároveň uplatnili své připomínky i zástupci chemického průmyslu a jejich připomínky byly z velké části akceptovány. U přímo použitelných předpisů -- jako je nařízení REACH -- není možné měnit základní zásady.

Začtvrté ze strany MŽP nedošlo k záměrnému přenosu kontrolních pravomocí na Českou inspekci životního prostředí. Přímo naopak. V průběhu přípravy zákona MŽP požadovalo, aby se na dozorové činnosti podílely také dozorové orgány jiných resortů (Česká obchodní inspekce za MPO, Hygienická služba za MZd), ale tento náš požadavek byl zmíněnými resorty odmítnut.

Přesto věříme, že toto nedorozumění neprodlouží zbytečně nejistotu chemického průmyslu a že při dalším hlasování na nejbližší schůzi PS bude zákon přijat. V opačném případě by Česká republika vážným způsobem porušila povinnosti členské země Evropské unie. Žaloba Evropské komise k Evropskému soudnímu dvoru by v takovém případě následovala v horizontu několika měsíců.