USA do poslední chvíle (červenec 2008) hrály s Moskvou hru na kočku a na myš, předkládaly jako dýmovou clonu různé projekty zmírňování napětí a pragmatického sledování společných zájmů. 7. srpna však už bylo jasno. Putin a Medveděv musejí dát jasnou odpověď: Jsou pro suverénní Rusko, nebo pro záchranu vztahů s USA?

Toto ultimátum, tento šach způsobili Američané, kteří gruzínským štěňatům přikázali zaútočit na Cchinvali. Čas odkladu nejnepříjemnějšího a nejtěžšího rozhodnutí pro Putina a jeho kurs vypršel. Ručičky hodinek ukazují válku. Možná, že třetí světovou.

V poledne 8. srpna dosud Moskva žádné rozhodnutí nepřijala. Naši představitelé do poslední chvíle přešlapují, zjevně dosud nevěří, že to není pouhý sen. Ale dále uhýbat před rozhodnutím už je nemožné, protože jinak je za nás udělá někdo jiný.

O jaké rozhodnutí jde a jaké jsou pozice, mezi nimiž si Putin (a Medveděv) musí vybrat?

Volba zrady

Jestli se Rusko rozhodne zůstat stranou konfliktu (jak radí pátá kolona proamerických agentů s vlivem na nejvyšší mocenské kruhy) a ohradí se proti gruzínským hanebnostem a humanitární katastrofě pouze vzdechy a protesty, bude to volba. Osudová volba. Bude to znamenat, že Rusko se vzdává své suverenity.

Fakticky to znamená uznat putinskou osmiletku za bluff a špatné PR. Rusko se okamžitě vrátí do 80. a 90. let. Pozorovatelé v Rusku i za hranicemi dospějí k závěru, že Rusko je hadrem na podlahu, že je chvástající se impotent. Výsledek lze snadno předvídat -- rozpad Ruska zahájený rozpadem Kavkazu a pokračující podle předem stanoveného rozvrhu. Takže na Sevastopol rovnou zapomeňme, ale kromě toho se od nás úplně odvrátí naši partneři v SNS, jakmile pochopí, kdo je v domě pánem. A pánem bude Washington.

Rusko ztratí nejen status světové velmoci, ale dokonce i status regionální mocnosti. Taková volba je ekvivalentem státního převratu nebo "oranžové" revoluce -- tentokrát v Rusku. Jedním z dalších kroků bude odvolání Putina z postu premiéra rozpad státnosti. V podstatě to bude konec Ruska.

Volba věrnosti

Jaká je alternativa? Vyhlásit nezávislost Jižní Osetie (a Abcházie) s jejich následným připojením k Rusku, vyslat 58. armádu, vydat našim systémům protivzdušné obrany v Abcházii rozkaz ke zničení všech vzdušných cílů na Jižní Osetií, vést válku proti Gruzii až do obsazení Tbilisi, abychom mohli diktovat podmínky, za nichž se opět stáhneme.

V důsledku této volby se Rusko ocitne v ostrém sporu s USA a Západní Evropou. Bude to začátek mezinárodní blokády a izolace ze strany USA. Současně s tím Rusko obhájí svůj status regionální mocnosti, ale také světové velmoci schopné konfrontovat USA a jednopolární svět. To znamená návrat Ruska do dějin.

V předvečer velké války

Současná situace snese srovnání s 22. červnem 1941. Napadli nás. Bez vyhlášení války. Dokonce s "voláním po míru". Je možné se válce vyhnout, pokud před nepřítelem kapitulujeme. Jižní Osetie je z politického a civilizačního hlediska součástí Ruska. Jestli se vzdáme Jižní Osetie, každý nám pak vezme, čeho se mu zachce.

Opakuje se situace z let 1991 a 1993. Tehdy Rusko také stálo před radikální volbou.

V srpnu 1991 se rozhodovalo o osudu SSSR. Státní výbor pro mimořádné situace neodolal tlaku a odstoupil. V důsledku toho se Sovětský svaz rozpadl. V Moskvě se k moci dostaly americké loutky.

V roce 1993 se parlament snažil vrátit Rusko zpět k suverénní politice, když viděl, že Jelcin a reformátoři se vzdali státu ve prospěch Američanů. Jelcin parlament rozstřílel a země přešla k dalšímu kolu rozpadu, z nějž se vyvinul severokavkazský separatismus (Čečensko, Dagestán atd.).

Tuto vlnu Putin v roce 1999 odrazil nazpět. Ale konečné rozhodnutí nepřijal.

Rusové zvolili, elity dosud ne

Nyní je tu opět buď-anebo. Buď Rusko existuje a sílí, nebo se ukáže být přízrakem.

Pro každého zodpovědného Rusa jednoduše není co řešit. Tanky na Tbilisi!, zní hlas naší národní historie.

Avšak naše politická elita je dosud nepříčetná, bohužel. Síť vlivových agentů Západu prorostla všechna nervová centra. Putin neprovedl žádné opravdové čistky. To nyní může mít ten nejhorší efekt. Teď uvidíme, kdo za co stojí.

Alexandr Geljevič Dugin je krajně pravicovým politickým aktivistou a současně ideologem ruské geopolitické školy známé jako neo-eurasionismus. Pochází z vojenské rodiny a přednášel na Akademii generálního štábu, což mu zajistilo vliv na špičky ruské armády, zatímco veřejnosti je znám díky extenzívnímu mediálnímu vlivu v posledních letech.

(Z ruštiny přeložil Karel Dolejší.)

Článek Без компромиссов - танки на Тбилиси!ZDE