Teorie her je disciplína aplikované matematiky, která analyzuje široké spektrum konfliktních rozhodovacích situací, které mohou nastat kdekoliv, kde dochází ke střetu zájmů. Herně-teoretické modely se pak snaží tyto konfliktní situace nejen analyzovat, ale sestavením matematického modelu daného konfliktu a pomocí výpočtů se snaží nalézt co nejlepší strategie pro konkrétní účastníky takových konfliktů. Teorie her se uplatňuje v mnoha oblastech lidské činnosti od ekonomie, přes politologii až například po sociologii a biologii. ... Hra obsahuje hráče, jejich možné tahy (nebo akce nebo strategie) a funkci udávající zisk každého hráče v závislosti na provedených tazích. Nic s moralizujícím přívlastkem. Věda bez emocí o emočních selháních. Disciplína jako taková vznikla v roce 1944 vydáním publikace Theory of Games and Economic Behavior Johna von Neumanna a Oskara Morgensterna. Tolik úvod do hesla Wikipedie.

Hry s nulovým součtem jsou všechny hry burzovních spekulací. Vítězný hráč získává na úkor ostatních. Hry s nenulovým součtem jsou hry rozvojové nebo naopak ničivé. Nemusíme mít kozu, stačí když sousedovi chcípne. Výsledkem sexuální hry může být dítě nebo rozvod. A nebo vražda. Hry s úplnými informacemi jsou třebas šachy. Ale hru s neúplnými informacemi hrajeme všichni - v obchodě, zaměstnání, v politice, ve válce. V manželství nebo v sexu. A zde se odhalují schopnosti obstát - s využitím pravidel nebo s jejich porušením, jen když to přinese větší výhodu než ztráty. Stačí znát pravidla.

Moderní doba dala vzniknout humanismu. Ideálům. Například olympijským... Postmoderní doba udělala z humanismu oslabující nástroj. Z olympiád kšeft a politiku. Soucit a férovost se staly přítěží v rozhodovacím procesu na ose zisk-ztráta. A ten, kdo projeví slabost, prohrává. Minimalizace rizik či ztrát a maximalizace zisku vedla k fůzím, monopolizaci , k externalizaci internalit, známé jako přesun výrob do třetího světa a centra firmy do daňového ráje. Anebo k ousourcingu či tunelování. Případně k nucené "flexibilitě" zaměstnanců a nadvládě manažerů. Ani zelení se paradigmatu hry nevyhnuli, jen vyměnili jeden pojem (ekonomii) za druhý (ekologii). A právě ona postmoderní nadvláda ekonomů nad filosofy, ona ekonomizace společenského života, zploštění existence člověka na dialektiku má dáti-dal je to, co tak irituje "intelektuály", ty levicové o to víc, oč víc se porušují lidská práva, princip trvale udržitelného rozvoje, principy férové argumentace v politice , sociální nebo ekologické odpovědnosti či principy demokratické harmonie... Přitom síla a zisk individua a nikoliv sebeobětování ve prospěch celku jsou kategorie, které dominují KAPITALISTICKÉ společnosti. Nikoliv harmonie celku, ale nadvláda jedince.

Ale my přece všichni bereme kapitalismus jako status quo, nebo ne? Když ne, tak nastoupí represivní aparát systému a skupinu s revolučním programem prostě zakáže - jako mladé komunisty . U těch starších se o to alespoň pokusí.

Chce-li Bohumil Kartous překonat teorii her, pak individuální výhodu či zisk musí nahradit princip společenské užitečnosti. Výrobu zmetků s řízenou životností pak poctivé řemeslo a design namísto stylingu. A cesta k tomu nevede přes zmírňování rozporů kapitalismu, neboť teorie her je jeho integrální součástí a evoluce nic nevyřeší, pouze zmutuje vnější projevy hry. Cesta k tomu vede přes revoluci, která je ale trestná.

Tak čemu se Bohumil Kartous tak diví a co je mu nejasné? Co je mu nejasné na tom, že Ameriku i kapitalismus už dávno objevili?