Kromě utrpení obyvatel Gruzie a Jižní Osetie a kromě rozkladu gruzínské armády se kavkazská krize začíná projevovat i na trhu s ropou. V neděli došlo u vesnice Skra asi pět kilometrů západně od Gori k výbuchu na hlavní trati železnice spojující východní a západní Gruzii. Toto železniční spojení má strategický význam pro export ázerbájdžánské ropy na evropský trh.

Bylo odpoledne; sovětská válečná technika jistě už dospěla k rakouským a německým hranicím. Sbalil jsem dva kufry a naložil je do felicie, ale dělal jsem to jen proto, abych si později nic nevyčítal. Podvědomě jsem čekal na klasické zazvonění u dveří: cestou domů jsem z různých tranzistorů slyšel první hlášení legálních podzemních stanic a první manifesty hrdinů -- nebo sebevrahů -- kteří zatracovali příjezd bratrské armády a uváděli se plným jménem. Světoznámý dramatik promluvil suše a logicky z úkrytu, po něm pateticky Vrchcoláb a nakonec, třesoucím se hlasem, Bukavec. Pak hlasatelka, jejíž hlas mi byl strašlivě povědomý, varovala lidi před ambulancí evidenční číslo AC 3215. Jezdí prý v ní KGB, maskovaní jako nemocniční zřízenci, a sbírají lidi podle seznamu. Existovala možnost, že jsem taky na nějakém seznamu.

Sotva jsem dovřel druhý kufr, ozvalo se klasické zazvonění. Na vteřinku se o mě pokusily mdloby, ale zazvonění se opakovalo v pravidelných intervalech, takže to byl telefon. Zvedl jsem jej.

ŠOK │ Vzhledem k pokračujícím jednostranným informacím z gruzínské strany a absenci analýzy příčin „dvoudenní války“ mezi Gruzií a Jižní Osetií, považujeme za potřebné nahlédnout do počátků konfliktu též z druhé strany. Přinášíme vám proto časový harmonogram od 1. do 8. srpna 2008 tak, jak ho vidí Rusko. Přinášíme ho s tím, že nelze – stejně jako gruzínské údaje – dnes ověřit z opravdu nezávislých zdrojů, „kdo si začal“. Mezinárodní pozorovatelský tým OSN opustil svá kontrolní stanoviště ještě před započetím bojů. Ale slyšena by měla být i druhá strana, kteroužto zásadu většina českých médií ignoruje. Ruské jednotky v Jižní Osetii mají už patnáct let na základě mezinárodních dohod statut „modrých přileb“ a slouží zde k vynucení klidu zbraní po válkách za nezávislost Jižní Osetie po rozpadu SSSR na počátku 90. let minulého století.

Američany vedené koaliční jednotky v Afghánistánu usmrtily v pátek na západě Afghánistánu 76 civilistů, v ětšinou dětí, uvedlo afghánské ministerstvo vnitra.

Spojené státy to popřely. Zabíjení civilistů při vojenských operacích je v Afghánistánu emotivní téma. Mnoho Afghánců zastává názor, že mezinárodní jednotky nerespektují bezpečí civilistů, když útočí leteckými údery. Ochromují tak podporu afghánské veřejnosti pro své akce.

"Sedmdesát šest civilistů, většinou ženy a děti, se staly mučedníky při dnešní operaci koaličních jednotek v provincii Herat," konstatovalo v prohlášení afghánské ministerstvo vnitra.

Koaliční jednotky bombardovaly v pátek odpoledne oblast v Azizabadu v okresu Shindand v provincii Herat, uvedlo ministerstvo. Devatenáct obětí byly ženy, sedm muži a ostatní byly děti pod 15 let.

Spojené státy popřely, že by zahynuli jacíkoliv civilisté.

Podrobnosti v angličtině ZDE

JU│ Ruský server Lenta.ru se obsáhlém komentáři zamýšlí nad vyzbrojováním Gruzie před začátkem konfliktu v Jižní Osetii. Uvádí podrobný přehled o výzbroji, kterou ruská vojska dobyla. Tak např. bylo ruskou armádou dobyto více než 60 tanků, z toho jich více než 40 byly tanky ruské výroby, které byly modernizovány izraelskou firmou Elbit Systems ve verzi Т-72-SIM-1.Tyto tanky si ruská armáda chce ponechat a ostatní tanky zničí, protože jde zastaralé nebo poškozené typy.

Největší množství techniky bylo dobyto na základně ve městě Senaki, kterou Gruzínci bez výstřelu a v panice opustili po té, co ruské letectvo zaútočilo přesným bombardováním na vedlejší letiště, kde byly zničeny bojové vrtulníky. Sklady zbraní a munice však zůstaly nepoškozené.

Reakce na připomínku Jiřího Krupky k článku Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku

Jiří Krupka reagoval 21. srpna 2008 na článek s názvem Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku a uvedl, že "Pan Rolčík ve svém článku píše, že 10 antiraket umístěných v Polsku dokáže ohrozit Rusko." Pan Krupka se mýlí, nic takového jsem netvrdil. Abych předešel pochybnostem, cituji svá slova ze zmíněného článku:

Při debatách s příznivci brdské koule jsme to slyšeli mnohokrát: Vyjednávání o radaru začala ČSSD! Když pak přišla řeč na tuto stranu a jiná témata, slyšeli jsme zase výhrady, co že je to za socialisty, když mají ve svých řadách takové typy, jako je ten Gross, zbohatnuvší náhle podivnou spekulací s akciemi.

Václav Klaus se mračí na vládu. Za uznání Kosova (viz setkání s velvyslancem Srbska na Pražském hradě ve chvíli jeho odvolání z Prahy), za protiruské postoje (viz konflikt s Gruzií), které podle prezidenta škodí této zemi, ale i v souvislosti s výročím 21.srpna 1968.

A tak se vydal do boje zbrojnoš zvaný Vladimír Kučera. Tvrdí, že tzv. bratrství se Slovany je pověra. (DNES, 22.8.) Stejně tak slavjanofilství bylo prý jen dětinským přeludem. Pověrou je i bratrství se Slováky. Zklamání z bratrství našel v osamostatnění Slovenska. Tupým aktem politiků poměřuje neskutečně přátelské vztahy našich národů. Jde ještě dál. Nikoli Timeo Danaos (bojme se Řeků) ...ale bojme se nejbližších. Své rodiny. Láska k Srbům je daní této logice.

Biden, pětašedesátiletý poslanec, má třicetiletou zkušenost z amerického Senátu a je vysoce respektovaným odborníkem pro zahraniční politiku. Je předsedou senátního výboru pro zahraniční styky. Republikánský kandidát John McCain oznámí svého kandidáta na viceprezidenta příští týden.

Podrobnosti v angličtině ZDE

SLI│ Malá zprávička z německého týdeníku Der Spiegel ukazuje možnost, že v maličké Makedonii, jednom z nejvěrnějších spojenců USA v posledních letech, vyrůstá největší vyslanectví USA ve světě. Nejspíš i operační centrála, která má koordinovat vojenské základny v Kosovu, Bulharsku a Rumunsku... Nové velvyslanectví má po svém dokončení stát až sto milionů dolarů. A nevypadá to jen na velvyslanectví....

Rusko uvedlo, že dokončilo stahování svých vojsk z Gruzie podle dohody o příměří. Avšak Moskva oznámila, že má v úmyslu udržovat 2500 vojáků v "nározníkové zóně" kolem separatistických oblastí Jižní Osetie a Abcházie. Součástí této zóny má být i hlavní gruzínská letecká základna v Senaki, ve vzdálenosti asi 40 km od hraniceš s Abcházií. Ta leží na důležité silniční a železniční komunikaci, vedoucí do černomořského přístavu Poti.

"Obrovská reklama na boku autobusu: PRVNÍ POMOC VE VÁLEČNÉ DOBĚ -- PRO ZDRAVÍ, SÍLU A NEZLOMNOST: WRIGLEYOVA ŽVÝKACÍ GUMA."

George Orwell: Válečný deník

Polský seznam potenciálních zisků ze spolupráce na protiraketové obraně USA byl ještě na jaře pořádně dlouhý. V úžeji chápané bezpečnostní sféře se doufalo v pomoc proti raketám krátkého doletu (z Běloruska a Ruska), v oblasti energetické bezpečnosti se zase počítalo se zatažením Američanů do výstavby produktovodů čelících ruské snaze Polsko bypassovat - nebo "přinejhorším" se širokou pomocí v jaderné energetice. Nic z uvedeného se nesplnilo.

V houstnoucí mezinárodní atmosféře po gruzínské krizi Poláci získali ujištění o platnosti článku 5 Severoatlantické smlouvy, podle nějž se útok na jednu členskou zemi NATO považuje za útok na všechny ostatní, příslib rozmístění baterie raket Patriot v roce 2012 a vnitropolitické body pro vládu Donalda Tuska.

Publicistický pořad televize BBC Newsnight se ve čtvrtek večer zabýval americkou protiraketovou obranou. Udělal rozhovor s Jedem Babbinem, bývalým náměstkem amerického ministra zahraničí za George Bushe seniora, a Pavlem Andrejevem, mladým zahraničněpolitickým analytikem tiskové kanceláře RIA Novosti.

Celý rozhovor ZDE

Nedalo mi to a musel jsem k vašemu článku "O mentalitě svlačce", zejména k té závěrečné otázce něco napsat, píše Jindřich Pilař.

Myslím, že jste si na svoji otázku trochu odpověděl sám:

Žádné společenství nevzniká nějakým telepatickým propojením myslí, ale propojuje se přes viditelné symboly, přes "fyzickou" komunikaci.

V některých věcech, a není jich zase tak málo, se člověk musí spolehnout sám na sebe a své jednání pak posuzovat jediným kritériem -- vlastním svědomím. Může jít o věci zásadní i zdánlivě podružné, třeba o to, zdali, nikým neviděn, odhodím do lesa svůj odpad. Pokud se přizpůsobím většině, bude mou hlavní starostí v tomto případě právě jen to, abych nebyl viděn. Pokud se přizpůsobím většině, neměl bych být ovšem poté překvapen, že v lese, kde jsem si chtěl odpočinout a potěšit se, najdu odpudivou hromadu odpadků...

KD│ Gruzínské a ruské orgány by měly přijmout urgentní opatření k ochraně civilního obyvatelstva gruzínských vesnic před nevybuchlou kazetovou municí, upozornila včera organizace Human Rights Watch. Zatímco Rusko použití této zbraně popřelo, výzkumníci HRW shromáždili důkazy o dalších dosud nezdokumentovaných útocích.

Doufám, že tato noticka nezanikne ve víru nostalgického či odmítavého vzpomínání na sovětskou okupaci ČSSR roku 1968. Na webu Literárních novin se však objevilo několik článků k tématu rusko-gruzínské války. Podle mého skromného názoru se dva komentáře - z pera šéfredaktora Jakuba Patočky a šéfa zahraničního zpravodajství Petra Jedličky - snaží o tomto problému mluvit pokud možno nestranně a s nadhledem. Komentáře doplňují články několika Gruzínců, takže je můžete považovat za zaujaté, nicméně je rovněž doporučuji k přečtení.

ZDE ZDE ZDE ZDE

Proč to sem vůbec uvádím? Protože mě, podobně jako nedávno jiného čtenáře, jehož jméno jsem nedohledával, postoj BL k nové kavkazské válce vysloveně zklamal. Vždycky jsem považoval LtN za spolek praštěných idealistů a snílků a BL za vyvážený, multiplatformní společný blog autorů rozdílných názorů, věku a zkušeností, bohužel méně (příznačně?) již rozdílného pohlaví. Nicméně navíc zprostředkovávající jinak v ČR téměř ostrakizovaný názor českých emigrantů a také cizinců, což považuji za obzvláště cenné, píše Pavel Koudelka.

Češi při dnešním výročí invaze z 21. srpna 1968 jaksi zapomněli na americkou invazi do Iráku z března 2003, upozornil včera americký novinář, politolog a rusista Erik Best, vydávající v Praze analytický, anglicky psaný monitor Fleet Sheet. Češi jaksi zapomněli, že se na invazi do Iráku sami zástupně podíleli, protože Václav Havel (dodejme, že kontroverzně, v posledních dnech svého prezidentství!) napsal spolu s dalšími sedmi evropskými politiky dopis, podporující Bushovu preventivní válku v Iráku.

JU│ŠOK│ Teď, když už je ostrá fáze gruzínsko – jihoosetinského konfliktu pryč, je nutno se zamyslet nad jeho pozadím, píší v obsáhlém analytickém komentáři ruské Izvestije. Možná je již čas zamyslet se důkladněji nad tím, co a kdo tímto konfliktem sledoval. Jak jsme nejednou předpokládali, jestli se nějaký konflikt dal v tuto dobu očekávat, pak to byl možný úder na Írán, a zejména pak raketové údery na jeho jaderná zařízení a vojenské objekty.

Článek, který původně vyšel na serveru informationclearing house, nechal pro svůj server přeložit Václav Klaus; kompletní česká verze (v nepříliš dobré češtině) ZDE

Ve víru vášní tohle všechno zapadlo. Ale připomeňme si svědectví lidí, kteří byli přitom: na Václavském náměstí v Praze se čeští mladíci snažili ruským tankům krumpáčem prokopnout benzínovou nádrž a podpálit ji. Ruští vojáci je odháněli pažbami svých zbraní! Proč po nich nestříleli? Proč neměla ruská invaze v Československu desetitisíce mrtvých obětí, tak jako americká invaze v Panamě? Zdá se, že několik stovek Čechoslováků, kteří tou dobou zahynuli, byli obětí různých nehod, nebo selhání nervů ze strany ruských vojáků, či občasného iracionálního chování ruského mladíka na tanku, který vyděšeně nevěděl, co dělá (například ten, který střelbou ze samopalu zničil fasádu pražského Národního muzea).

Se vzpomínkou Jiřího Jírovce na Pražské jaro 1968 víceméně souhlasím. Odpovídá přesně tomu, co jsem zažil jako patnáctiletý - šestnáctiletý člověk: tedy že Pražské jaro bylo o svobodě a o kritickém myšlení, o nápravě křivd z minulosti, nikoliv o "volnotržních" reformách, vytunelovávání privatizovaných podniků či restitucích.

O zotročování národa" sotva může být řeč, a stejně tak tendenční je i tvrzení o zakazování každé originální myšlenky, míní Otakar Zekl.

Myslet a v podstatě i říkat si mohl každý, co chtěl (i když ne před kýmkoliv), jen publikovat se režimu nehodící se myšlenky nemohly (a nebýt BL nedalo by se to málem ani dnes).

Lidé na prvomájové průvody nebyli "hnáni", o značné části "národa" se dá říct, že sejich účastnila zcela dobrovolně jako "společenské události" - bylo snadné vymluvit se, že se člověk zúčastní se sportovní nebo jinou "společenskou" organizací, a partou od ní se pak šlo v průvodu při družné zábavě. A i když se člověk nezúčastnil, "svět se nezbořil".

"Druhým poselstvím pro tuto a budoucí generace tedy je, už nikdy nedopustit, aby ze zoufalých občanů, bránících vlastními těly poslední zbytky ideálů, tekla na pražskou dlažbu krev pod ranami obušků jejich spoluobčanů - kolaborantů, cynických pragmatiků a oportunistických architektů svých kariér," píše Michal Jurza ve svém dnešním sloupku, ZDE.

Ale jak toho docílit? Je to vůbec možné?

Vilém Hejl, Zásada sporu. Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1979. ISBN 0-88781-065-9. 288 stran.

Zajímavé je, že nejlepší knihy proti komunismu neobsahují antikomunistické nadávky, ale jsou o morálce. Tak jsou dodnes daleko aktuálnější než mnohá literatura, která vychází v ČR v současnosti.

Iniciativa Ne základnám uspořádala 21. srpna, na výročí vstupu sovětských vojsk, happening s názvem "Střídání stráží" a "Živý řetěz" z Palachova náměstí k Poslanecké sněmovně a zpět. Po demonstraci proti radaru konané 15. března tohoto roku šlo o další akce odkazující, ať již datem pořádání, či svým obsahem ke dvěma nejtragičtějším okamžikům československého státu v jeho historii. Výběr těchto dat k pořádání protiradarových protestů bývá odpůrci iniciativy často označován za jejich zneužívání. Podobně (a ještě ve větší míře) tomu tak bylo po ohlášení jedné z demonstrací proti radaru na 17. listopad loňského roku. Avšak stejně jako byl 17. listopad zvolen za den protiradarového protestu nikoli samoúčelně, ale proto, že iniciativa Ne základnám považovala za nutné upozornit na to, že při rozhodování o radaru se porušují demokratické principy, o nichž jsme byli přesvědčeni, že jsme si je roku 1989 již konečně vydobyli, má i volba dat poukazujících na léta 1938/39 a 1968 svůj hlubší význam.

O Pražském jaru a srpnu 1968 se toho už napsalo či řeklo hodně a určitě se ještě mnoho napíše a napovídá. S krajním zjednodušením by se dalo napsat, že diskuze má dva protipóly – na BL Josefa Víta s jeho článkem "Socialismus s lidskou tváří" a Borise Cveka s jeho reakcí pod titulkem Dnešek je lepší než rok 1968. V roce 1968 jsem sice měl ještě daleko do zletilosti, mé zkušenosti tehdy byly samozřejmě zcela minimální. Nicméně mohu potvrdit, že ona doba byla do té míry výjimečná, že ve mně zanechala veliké stopy a vnímal jsem ji neobyčejně intenzivně (včetně nesmělých pokusů také se tehdy nějak osobně angažovat).

Mnoho kritického bylo řečeno ve světových, ale i našich médiích v souvislosti s olympiádou v Pekingu o snaze Číny zneužít OH k politickým účelům, o vypjatém čínském nacionalismu, jejich honbou za medailemi, přehnanou snahou prezentovat se jako nejúspěšnější země nejen jako pořadatel OH ,ale i po sportovní stránce.

Po včerejšku toto vše vyznívá z naší strany jako trapné pokrytectví, neboť vítězství oštěpařky Barbory Špotákové přililo olej do ohně současné české hysterie okolo výročí srpna, Ruska, Gruzie atd.

Poté, co Rusko suspendovalo spolupráci se Severoatlantickým společenstvím, konstatoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, že NATO potřebuje Rusko více, než Rusko potřebuje NATO. Uvedl, že boj Severoatlatického společensteví proti extremistům v Afghánistánu by mohl být ohrožen a dodal: "Pomoc Ruska je tam pro NATO kriticky důležitá."

USA věděly předem o začátku války na Kavkaze, tvrdí ruský zpravodajský server dni.ru. Svoji zprávu opírá o jeden zajímavý fakt, upozorňuje Petr Sedláček.

Jednoznačně ověřitelným faktem, potvrzujícím tuto teorii má být skutečnost, že americká strana zcela neočekávaně a na poslední chvíli zrušila plánovanou návštěvu velení amerických námořních sil v Moskvě. Návštěva se měla uskutečnit ve dnech 10.až 14.srpna, Američané ji však náhle zrušili 1.srpna. Zdůvodnili to tím, že prý "neexistuje povolení k průletu letadla s delegací ruským vzdušným prostorem". Podle ruské strany to prý nebylo pravda.

Více ZDE

Ministerstvo obrany Ukrajiny změnilo svou obrannou koncepci a vyhlásila Rusko svým nepřítelem číslo jedna. V současné době přesunuje zbrojní systémy a ukrajinský parlament se připravuje na zvýšení vojenského rozpočtu země. Hysterii v tomto směru rozpoutal sám prezident Juščenko výrokem: Po Gruzii je na řadě Ukrajina.

"Není možné se podílet na tvorbě obrazu velkého Ruska, důležité a dobře vyzbrojené země, která má všechny myslitelné suroviny, a potom si před ním kleknout. Ne. Je zapotřebí stále jít rovně. I za cenu toho, že bude méně plynu a méně ropy."

Václav Havel pro pro zpravodajskou televizi France 24 ZDE

Jestli je "ospravedlněním" okupace to, že šlo o zabránění ve vývoji společnosti ke kapitalismu, pak má pan Řezáč pravdu - já však nevidím důvod, proč by měl mít Sovětský svaz právo bránit u nás ve vývoji ke kapitalismu, ba vlastně jakým právem (únorovým pučem, zrušením svobodných voleb a brutálním potlačením jakékoli opozice) byl u nás kapitalismus v únoru 1948 na dlouhých 40 let zrušen.

K oznámení protiradarové iniciativy Ve znamení protestu... si dovoluji vyslovit nesouhlas. Především, vláda má ústavní mandát vyslovit k radaru své stanovisko, rozhodnutí je pak v rukou parlamentu. Nadpoloviční nesouhlas veřejnosti k radaru nechápu tím víc, srovnám-li jej s postojem veřejnosti v Polsku. Domnívám se, že odmítneme-li radar, nestaneme se integrální součástí Západu, jen stvrdíme, že stále ještě respektujeme Jaltu. Společně s Polskem bychom měli dát nevyzpytatelnému Rusku na vědomí, že s jejich imperiálním pojetím světa již nemáme nic společného.

Nechápu, jak můžeme "nevyzpytatelnému Rusku" dávat radarem něco na vědomí a zároveň "nevěřit, že radar je byť alternativně namířen proti Rusku", píše Jindřich Pilař v reakci na příspěvek Martina Štumpfa.

To je to, co třeba mně osobně na celé věci nejvíc vadí: radar evidentně JE zaměřen proti Rusku (a nakonec proč ne, jestli se Rusko stává nebezpečnou imperiální velmocí, připravovat na obranu bychom se měli, co je na tom špatného?) - proč je potřeba generovat nějaká schizofrenní rozporná zdůvodnění, evidentně nesmyslná?

Buď si o nás naši volení myslí, že jsme masa lobotomovaných idiotů, kteří skousnou cokoli, anebo jsou lobotomovaní idioti oni - v každém případě mi z toho vychází, že brdský radar je buď výraz názoru, že demokracie je jen taková hra pro důvěřivé kaštany, kteří mají právo jen držet hubu a nadšeně souhlasit, anebo je celý projekt výplodem řekněme mírně chorého mozku s naprosto nejasným určením. --- Obě eventuality jsou pro svéprávného člověka dost zřejmým důvodem pro to, radar zde nechtít, běžná logika nikam jinam nevede.

Pozn. JČ: Televize BBC v pořadu Newsnight ve čtvrtek večer odvysílala jasné vysvětlení jednoho nezávislého technického experta, z něhož přesvědčivě vyplývá, že základny raketové obrany v Polsku a v ČR nemohou být použity proti Rusku - prostě z geografických důvodů by ten systém protiraketové obrany neměl čas raketu letící z Ruska sestřelit.

Jako uvědomělý Čech jsem se rozhodl podpořil pobyt nových cizích vojsk na našem území, a proto jsem se vypravil do vojenského prostoru nedaleko Míšova v Brdech, abych tamní žiletkový ostnatý drát, obepínající kvótu 718 ještě více zpevnil svým přineseným klasickým ostnatým drátem. Po asi tříkilometrové pouti územím, kam je vstup zakázán, vedoucím k místu budoucího radaru, jsem narazil na detekční drát, za nímž se táhl krásný plot z žiletkového drátu, který by vám při pádu dozajista přeřezal všechny tepny.

Bylo mi jasné, že jakmile překročím detekční drát, budu mít jen krátkou dobu na to, abych splnil svou občanskou povinnost a udělal americký ostnatý drát ještě ostnatější. A vskutku jsem za několik minut zaslechl přijíždějící automobil, a protože mi bylo jasné, že vojenská policie není řádně uvědomělá a nejspíše bude bránit mému zpevňování plotu z ostnatého drátu, tak jsem skočil za křoví a schoval se do trávy.

Auto vojenské policie zastavilo přesně na místě, kde jsem překročil detekční drát, a neuvědomělí vojáci se mě snažili najít. Ale jelikož neměli psa, tak se po chvíli vzdali a odjeli.

Ovšem akce se zdařila a kus onoho ostnatého drátu teď bude ještě lépe chránit naše nové svobody.

Pan Matěj Šuster z Liberálního institutu vysvětlil panu Čulíkovi, jakož i čtenářům BL, kteří si stěžují na bankovní poplatky a možnost tunelování svých kont, že žádná intervence ze strany státu (Ministerstva financí a České národní banky) v této věci není nutná, ba naopak by byla nežádoucí. S tímto problémem si totiž má poradit trh, přesněji větší konkurence na bankovním trhu. Navíc poplatek za příchozí platbu je legitimní, protože je součástí "smluvní svobody", tj. smlouvy, kterou klient uzavřel s bankou. Pokud přesto v této smluvní svobodě něco není košer, má nastoupit vlastní úsilí a aktivita občanů, neboť "bdělým náležejí práva". Dovolávání se státní ochrany totiž "připomíná počínání pětiletého chlapečka na písečku, kterému holčička, s níž si hrál, zničila bábovičku a on volá na pomoc svého tatínka či maminku."

Na úvaze pana Šustera je fascinující především monolitní konzistence jeho myšlení: odporují-li fakta ideji, tím hůře pro ně. Pan Šuster však přece jen udělal jednu argumentační chybu, a sice když přirovnává spor klienta s bankou ke sporu chlapečka s holčičkou.

Příhodnější analogie by však byla, že se jedná o spor chlapečka s jezinkami, příp. souborem pijavic, které mají potenciál piraň.

Příznivci americké demokratické strany byli naprosto zmateni, když demokratičtí senátoři 9. července ve jménu "národní bezpečnosti" schválili nový zákon, jenž poskytuje imunitu telekomunikačním společnostem, které se podílely na nezákonných odposleších amerických občanů. A byli zmateni ještě víc (a dokonce zděšeni), neboť pro zákon hlasoval i jejich kandidát na prezidenta senátor Barack Obama, který byl ještě v prosinci právě kvůli zmiňované imunitě pro telekomunikační společnosti důrazně proti tomuto zákonu. Zmatení bylo podpořeno tím, že vůbec nešlo o tlak voličů - není to tak, že by si voliči přáli dát imunitu společnostem, které nelegálně předaly Národní bezpečnostní agentuře (NSA) záznamy jejich soukromých hovorů. Jistou stopu k řešení této záhady mohou demokraté odhalit, až se v Denveru zúčastní nominačního sjezdu demokratů. Dostanou tam totiž jako dárek tašku s logem AT&T, telekomunikační společnosti, která za imunitu bojovala nejagresivněji.

Dnes vrcholí hysterická rusofobie v české společnosti vzbuzená nepřiměřenými vojenskými akcemi Ruské federace na Kavkaze a 40. výročím invaze do suverénního Československa vedené Sovětským svazem. Avšak mediální pokrytí rusko-gruzínského konfliktu českými a světovými médii nás nadále přesvědčuje, že je v západní společnosti něco shnilého. Přestože si uvědomuji, že není pravá chvíle srovnávat zločiny velmocí studené války, musím konstatovat, že poválečný Sovětský svaz napáchal ve světě méně zla než poválečné Spojené státy. Nyní se nabízí analogie zločinů démonizovaného Ruska a jediné opravdové supervelmoci během této dekády.

Reakce na článek autorů P. Pokorný, M. Hlobil, S. Kaucký s názvem „Technické a provozní aspekty XBR radaru v Brdech“

V dalším se nezabýváme vojenskými a politickými aspekty uváděnými v článku ^[2] a reagujeme jen na ty jeho části, které se týkají hodnocení zdravotních rizik spojených s provozem radiolokátoru EBR. V textu využíváme dokument vydaný Státním zdravotním ústavem pod názvem „Informace NRL č. 15“ ^[3], který na základě spolehlivě zjištěných údajů o parametrech radaru EBR shrnuje výsledky posouzení možných zdravotních rizik spojených s provozem radaru EBR. Dokument je volně přístupný na webové adrese Státního zdravotního ústavu.

Autoři Lukáš Jelínek a Luděk Pekárek pracují v Národní referenční laboratoři pro neionizující elektromagnetická pole a záření Státního zdravotního ústavu. Luděk Pekárek byl jedním z garantů analýzy hlavního hygienika o zdravotní neškodnosti uvažovaného amerického radaru v Brdech a jedníém z autorů vládního měření na ostrově Kwajalein.

Já opravdu nerozumím textu s názvem "Idoly trhu", přeložený J. Kalousem a podepsaný J. M. Greerem. Každý trh je regulovaný zákony, obyčeji a dobrými zvyklostmi! Jeden z hlavních moderních ideologů volného trhu jasně objasňuje, jak úzce jsou spolu spojeny přirozené právo a svoboda podnikání, výměny myšlenek a osobního rozvoje. Neexistuje žádná neviditelná ruka trhu nebo trh bez přívlastků, jak to možná mohl vidět v 18. století A. Smith. Hlavní rolí trhu, jak zdůrazňuje Hayek, je šíření informací v abstraktní společnosti, kde nikdo nezná všechna fakta, ale pokles/nárůst cen mu říká, po čem je poptávka a kudy je třeba se vydat.

ŠOK│ Analýza Parlamentního institutu o situaci v Gruzii říká to, co všichni soudní politici stejně už dávno vědí... "Přestřelky mezi jednotkami gruzínské vlády a jihoosetisnkými separatisty na počátku srpna vedly k rozhodnutí prezidenta Saakašviliho k provedení vojenské ofenzívy, která by napomohla opětnému získání kontroly nad oblastí. Letecké bombardování zahájené 8. srpna vyústilo v získání kontroly nad správním střediskem oblasti Cchinvali. Masivní reakce Ruské armády, která vystoupila na ochranu Jihoosetinců , přesáhla po vytlačení Gruzínců z Jižní Osetie meze "nutné obrany" a ruské jednotky postoupily hlouběji do gruzínského vnitrozemí. "

Počáteční protiruský dogmatický populismus některých extrémních názorů (senátor Štětina) nahrazuje postupně střízlivost, ukazující výzvy i meze řešení konfliktních situací při soužití na hranicích mezi Evropou a Asií. Evropa potřebuje Rusko a jiné cesty není. Jsou chvíle, kdy má globální geopolitická partie jen jednu logickou koncovku. A v tom je poselství srpna 1968 i poselství srpna 2008.

Parlamentní institut 19. 8. 2008: Aktuální informace ke konfliktu v Gruzii PDF

NATO se rozhodlo vyslat do Gruzie patnáctičlenný tým, který prozkoumá možnosti poskytnutí pomoci, včetně pomoci vojenské. Zřídí dále zvláštní komisi s cílem posílit vztahy se Saakašviliho Gruzií. Německá kancléřka Merkelová, která se počítá k umírněným politikům "staré" Evropy, slíbila kavkazské zemi členství v Alianci. To vše v okamžiku, kdy vysoký úředník amerického ministerstva zahraničí právě řekl médiím, že jeho úřad před válkou Gruzii doporučoval "vyhnout se přímé vojenské konfrontaci s Moskvou za každou cenu".

Současná dobíhající americká administrativa neskrývá svou přízeň pro přijetí Gruzie a Ukrajiny do svazku NATO. Co všechno z toho ale může pro stávající členské země vyplynout, vyvolává přinejmenším rozpaky.

Téma demokratizace, Pražského jara a socialismu s lidskou tváří bylo vždy v Britských listech tématem velmi citlivým a traumatizujícím pro řadu autorů i čtenářů. Mnozí z nich věřili. Mnozí z nich věří dodnes a jsou hrdí na to, že mohli pracovat v době kdy lidé věřili svým politikům, věřili ideálům a lidské pospolitosti, která z davu dělala národ. Z generace těch, kteří byli v roce 1989 už dospělí nebo dospívající, neexistuje prakticky nikdo, kdo by ve svém okolí neměl někoho, jehož osud byl spjat s rokem 1968. Dodnes je to vnímáno jako nejvíce traumatizující společenský prožitek od Bílé hory a Bachova absolutismu.

Stačilo ale necelých dvacet let, a znalost událostí a kultury Pražského jara u mladé generace je mizivá. Rok 1968 se zařadil někam za Boženu Němcovou či Karla Havlíčka Borovského. Datum. Heslo. Mlha. Tma. His sunt leones. Snažíme se tuto ztracenou dobu objevit i pro ty, kteří ji nezažili. Čtěte. Protože to je jediné, co vám umožní poznání doby, ve které vyrůstali, snili, pracovali a získávali životní zkušenosti vaši rodiče.

21. srpen 1968 jako TÉMA BL

Když je za co chválit, má se to udělat. Česká televize ukázala během včerejšího večera a noci v pásmu "Sprnová noc" formát pořadu, který zvládala po kompoziční i moderátorské stránce na jedničku. Přes jeho kontroverznost a převažující jednostrannost "českého" pohledu se podařilo České televizi vytvořit večer, ukazující plasticky a vyváženě obraz 21. srpna 1968. Zazněly všechny hlasy, které měly zaznít. Hlasy obětí, spolupachatelů, okupantů i těch, kteří vzdorovali. Toho co předcházelo i toho, co následovalo. Hlavní dík patří moderátorovi večera, na kterém bylo vidět, že dokáže skloubit během celonočního maratónu profesionalitu a životní i moderátorské zkušenosti, politický i kulturní přehled , pokoru a kultivovanost i do jisté míry nenásilnou familiérnost, s jakou přistupoval k hostům. Michal Prokop znal mnohé z těch, které zpovídal, osobně.

Unikátní 10hodinový komponovaný pořad Srpnová noc sledovalo v úhrnu (alespoň 3 minuty kontinuálně) 2 miliony 495 tisíc dospělých diváků a 24,28 % diváků přítomných u obrazovek. Přímý přenos z minulostiOsudové osmičky našich dějin. Divákům v něm nabídla rozhovory, vzpomínky pamětníků, autentické filmové a fotografické dokumenty, písničky šedesátých let a ukázky z archivních pořadů. Zpravodajské vstupy připomněly vývoj událostí z 20. na 21. srpna 1968 minutu po minutě. Srpnová noc ožila znovu svým tehdejším životem.

Já si dovedu ten "obrat" z roku 1968 (1938) vysvětlit jedině trvající politickou a kulturní nezralostí a je otázka, jestli z ní lze, "po tom všem" vůbec ještě vybřednout. Odpověď záleží jen na tom, jste -li optimista nebo ne. Pokud měříme idealisticky - humanisticky naivně všem národům stejně a odmítáme "národní charakter" jako předsudek a fikci, pak tedy "doufejme."

Připadá mi zkrátka dětinské pořád bájit o tom, jak bylo těsto nádherně zaděláno, kolik bezvadného koření a kvásku se do něj vešlo, jak pěkně vykynulo, až jsme se z té vůně a nadšení a těšení se jaké to bude, museli jít opít. A jak jsme tak pili, ono to v troubě zčernalo na uhel. Tak se handrkujeme, kdo za to může a nikdo se ani nezvedne otevřít okno, aby vyvětral. Komu to snad smrdělo, odešel.

Kdykoli se hovoří o Pražském jaru 1968, napadá mě zcela bezděčně spojení, které jsem bůhví kdy a bůhví kde slyšel :

"Šturmovali nebesa"

Ani jedna mocenská soustava tehdejší doby o "Pražské jaro" nestála a Třetí svět ho nevnímal ani mu nerozuměl -- a totéž lze říci o levici Západu Takže snad jen jugoslávská levicová inteligence seskupená v hnutí Praxis ve Slovinsku i jinde patřila mezi tak řečenou stejnou krevní skupinu a sledovala celý vývoj s pochopením a účastí.

Nechci vzpomínat, jak jsem prožíval rok 1968 jako malý školák. Zpětně se mi šedesátá léta jako klukovi stejně spíš vybavují přes zážitek oživovaného trampského hnutí (četli jsme nejen Foglara, ale i Batličku, Boba Hurikána a další) a později v studentských letech prostřednictvím spousty překladů knih ze Západu, které tehdy vyšly a samozřejmě i přes dozvuky Flower Power u českých beatniků. Nejde mi o ani pietní připomínku historických fakt a někdy až nudné politické rituály. Myslím, že prostě potřebujeme úsilí různých myšlenkových proudů i různých generací o realistické hodnocení odkazu roku 1968 bez nekritické mytizace i bez jednostranného, černobílého kádrování historie.

Před 40 lety v noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla vojska tehdejšího Varšavského paktu do Československa, aby zlikvidovala pokus o demokratizaci komunistického systému, tzv. Pražské jaro. Vojenská intervence byla provedena proti vůli tehdejšího vedení státu - prezidenta republiky, vlády a rozhodující části vedení vládnoucí komunistické strany. Země Varšavské smlouvy touto okupací Československa porušily základní normy mezinárodního práva. Občané veřejně vystoupili proti této agresi a manifestovali podporu republice. Dlouhé následné týdny a měsíce se česká veřejnost statečně bránila brutální vojenské přesile a nenásilnými prostředky projevovala odhodlání bránit demokratické vymoženosti tzv. polednové politiky. Invaze vojsk sice uspěla vojensky, bezprostředně však selhala politicky.

Od dubna 1969 vynaložil ústřední výbor, jeho předsednictvo spolu s aktivem strany velké úsilí, aby objasnily straně, dělnické třídě a všem občanům příčiny krize naší společnosti, která vyvrcholila v roce 1968 v kontrarevoluci.

V návaznosti na hodnocení a závěry, které přijal ÚV KSČ zejména po svém zasedání v září 1969 a v lednu 1970, byly ve stranických orgánech a organizacích vypracovány vlastní rozbory, které spolu s pohovory s jedním a půl miliónem členů strany při výměně legitimací pomohly dále odhalit působení pravicových a antisocialistických sil ve straně a ve společnosti.

ŠOK│ Dnes je ten pravý den ke zveřejnění dokumentu, který také bude psát historii budoucích osmiček. Na zdi nikdo nepíše tentokrát v angličtině Zachvatčiki, iditě damoj a ve Varšavě nehoří něčí tanky. Mění to něco na faktu, že se opět hledá záminka rozdělit svět přehledněji - bipolárně - a vytyčit jinou, tentokrát možná méně železnou oponu? Dokumenty okupantů se čtou nejlépe v originále. Vynikne tak odlišnost kultur. Předkládáme vám dokument, který povede k instalaci raketových sil na území Polska. Raketových sil, které jsou technologicky připravené a schopné přijmout nejen doposud neexistující antirakety, ale v případě potřeby jaderný arzenál v podobě raket Minuteman s MIRV hlavicemi. Těch raket, které tvořily a dodnes tvoří západní páteř zastrašovacího potenciálu studené války. MDA tvrdí, stejně jako Phillip Coyle, že Američané o instalaci jaderných hlavic na antirakety ani o instalaci Minutemanů neuvažují. Nutno dodat: prozatím. "Druhá strana" ale musí ve svých doktrínách a strategických úvahách počítat s nejhorším, nikoliv s nejlepším scénářem... Neznám ale jedinou raketu, která by přinášela mír.

Text of the Declaration on Strategic Cooperation Between the United States of America and the Republic of Poland ZDE

Vaše excelence, my, tři signatářské organizace, usilujeme o eliminaci jaderných zbraní. Jsme proti raketovým obranám, protože ohrožují proces jaderného odzbrojení. Raketové obrany jsou neúčinné, podněcují závody v jaderných zbraních a brání spolupráci směrující ke snížení jaderné hrozby. Jejich čistým efektem je ztráta bezpečnosti.

Sigur Rós, Praha, 19. 8. 2008, Sportovní hala – Výstaviště Holešovice

Pustit si a poslouchat rádio nebo hudební televizi znamená v drtivé většině případů to stejné, jako vrazit hlavu do popelnice a zhluboka se nadechnout. Žel, žijeme na hudební skladce, kde se můžeme s chutí nechat oblažovat hudebním odpadem, který je produkován a reprodukován zábavním „průjmyslem“. Vzhledem k čilému vývoji přenášení dat a z toho vyplývající celosvětové krize v prodeji hudebních nosičů přináší hudební neštěstí i většina koncertů, na které chudnoucí businessmani a jejich muzikálně dávno vyčerpané herky budou stále více sázet. Pokud ale někde zaslechnete cizojazyčně znějící jméno Sigur Rós, zbystřete sluch, protože podobných teleportů ze zvukového smetiště do netušených hudebních krajin moc není.

Chudáci naši mladí! Jak se mají orientovat ve světě, který jim zredukovali na sovětské tankové kolony? Jim, kteří žijí ve virtuálním světě techniky 21. století! S válkou v přímém přenosu a zbraněmi střílejícími, zabíjejícími, drtícími živé i neživé pohybem myši. A z televize se na ně smějí kluci vylezení na tanky, pobíhající s prapory a píšící hesla na podporu svých komunistických vůdců zvládnutou azbukou. Jaký zmatek musí panovat v myšlení mládeže, která ve škole neměla příležitost probírat moderní českou historii...

Podle mého názoru je úlohou státu zajistit uvedené minimum - tedy ochránit vkladatele. Úlohou státu není určovat, jak vysoké mají být bankovní poplatky. Pokud na trhu existuje alternativa - tedy banka, která poplatky za příchozí platby či jiné podobně nesmyslné poplatky nevybírá - jsou jakékoliv nářky zbytečné, míní Ondřej Neumann

Za stav bankovního sektoru, a teď myslím hlavně zcela absurdní poplatkovou politiku českých bank (já žil ještě jako chudý student nějakou dobu ve Francii - za otevření, vedení i zavření účtu jsem nezaplatil ani euro... a to jsem nebyl zrovna VIP klient), nesou spoluodpovědnost i ti, kteří si sice stěžiují, ale dál poplatky poslušně platí.

Dlouhou dobu to bylo tak, že poplatky vybíraly všechny banky (což trochu svádělo k podezření z kartelu). Teď, když určitá alternativa existuje (mBank, do jisté míry i GEMB) by měli všichni, kdo s tím chtějí něco udělat, hromadně přecházet k těmto alternativním bankám, což by mělo pohnout k nějaké změně politiky i banky ostatní. Pokud to Češi neudělají, bude to jen jejich hloupost.

(Jistě, stále jsou tu jistá omezení: mBank např. doposud stále neumožňuje zahraniční platby, a pokud vím, tak ani otevření účtu osobě bez českého pobytu - což je podle mého názoru dokonce v rozporu s evropským právem...).

Kvůli ruské vojenské reakci v Gruzii se NATO rozhodlo dočasně přerušit regulérní kontakty s Ruskem v orgánu Rady NATO-Rusko. Protože se ale ví, že právě v kritických dobách je důležité mezi sebou mluvit, alespoň podle zkušenosti diplomatů, se nabízí otázka, proč právě toto se rozhodla udělat americká ministryně zahraničních věcí Condoleezza Riceová...

Pan Rolčík ve svém článku píše, že 10 antiraket umístěných v Polsku dokáže ohrozit Rusko. Odvolává se na často citovanou analýzu Keira Liebera a Daryla Presse v časopise Foreign Affairs. Pro korektní diskuzi by bylo dobré zmínit, že tato analýza byla kriticky hodnocena (značně až úplně zpochybněna) mnoha autory a proběhla o ní rozsáhlá diskuze ve Foreign Affairs, píše čtenář Jiří Krupka .

Britské listy uveřejnily pod titlkem "Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968" řadu archivních materiálů, patrně v domnění, že jejich přístupnost zvýší zájem o velmi pozoruhodné období československé historie. Problém je ale v tom, že připomínání Pražského jara se příliš nehodí. Pražské jaro bylo neobyčejné tím, že naznačovalo, že i z vlády jedné strany může vzniknout solidární systém, který by měl, přes (původní) nedostatek demokratických atributů, opravdovou podporu veřejnosti.

Historici opomíjejí, patrně záměrně, dvě základní otázky:

• Co od Pražského jara očekávala veřejnost; a
• Jakou naději mělo Pražské jaro na úspěch a v období studené války.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.