Nevyšel pokus skupiny komunistických kolaborantů, kteří se chystali ustavit tzv. dělnicko-rolnickou vládu, vrátit poměry do stalinských padesátých let a rozhodně se vypořádat se všemi reformními politickými silami. Proto stalinsko-konzervativní síly musely změnit taktiku a obrodný proces byl likvidován postupně. Postupně byl zlomen morální odpor široké české veřejnosti vůči okupační moci, který byl po srpnu 1968 nejvytrvalejší. Teprve za dva roky se nové stalinské moci definitivně podařilo zlikvidovat Pražské jaro a zavést společnost do slepé uličky tzv. normalizace. Pošetilost a krátkozrakost vpádu vojsk se naplno prokázala o dvacet let později, kdy byla komunistická moc smetena, aniž dospěla k jakémukoli pochopení pro žádoucí reformu komunistického systému.

Sociální demokraté před okupací země armádami Varšavského paktu podporovali demokratizační proces a pokusili se jej prohloubit směrem k politickému pluralismu v duchu tehdejšího Prohlášení přípravného Ústředního výkonného výboru ČSSD z června 1968. Po vstupu vojsk byli sociální demokraté mezi prvními oběťmi nastupujícího normalizačního procesu. Malé pochopení pro obnovu sociální demokracie měli i samotní reformní komunisté. Normalizátoři pak považovali politický pluralismus za smrtelné nebezpečí. Historie nás tak učí, že politický pluralismus u nás stojí a padá se sociální demokracií a že navzdory zřejmě upřímným intencím reformního komunismu stát se alternativou demokratické levice, toto úsilí žalostně selhává, pokud se demokratická levice nevzdá touhy po jednotné frontě a vedoucí úloze v jakékoli verzi.

Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl aplikací tzv. Brežněvovy doktríny, jež sama zase byla projevem geopolitického uvažování v bipolárně rozděleném světě za studené války. Pokus o demokratizaci Československa v roce 1968 prokázal, že se demokratizačním snahám velmi špatně daří v takovémto mezinárodním prostředí. Česká strana sociálně demokratická se proto staví proti každému pokusu obnovovat ducha studené války a směřovat k bipolárnímu rozdělení světa, jak jsme tomu občas svědky i v dnešní době. Příkladem může být povrchní interpretace současného konfliktu v Gruzii, jež připisuje vinu jedné straně podle zásad černobílého bipolárního vidění. Pád totalitních režimů na konci osmdesátých let minulého století byl příslibem toho, že můžeme dospět do nové rozumnější etapy civilizačního vývoje fungující na multilaterárních pravidlech kolektivní bezpečnosti, kdy se demokratická perspektiva otevře značné části lidstva.

Česká strana sociálně demokratická chce v domácí i zahraniční politice přispívat k praktické realizaci tohoto příslibu.