Ve městě Senaki byla dříve dislokována druhé pěší brigáda gruzínské armády, která podle ruských údajů zde měla velmi rozsáhlé sklady munice.Podle současných zpráv bylo ruskou armádou získáno více než 4000 kusů výzbroje. Většina z toho je zahraniční výroby a nejde tedy o výzbroj z časů SSSR. Generál Nogovicyn, představitel generálního štábu ruské armády také jasně řekl, že tato výzbroj je válečnou kořistí ruské armády a nemá v úmyslu se o ní s nikým dělit, protože tato že byla gruzínskou armádou opuštěna. Většina těchto zbraní bude sešrotována.

Podle generála Golovčenka většina zbraní dobytých ruskou armádou byla modernizována na Ukrajině. Uvedl, že mají v rukách doklady o tom, že tanky první pěší brigády, která útočila na Cchinvali byly částečně modernizovány v roce 2002 a ještě znovu plně modernizovány v roce 2007 ve Lvově. Totéž se týká bojových vozidel pěchoty, které také Ukrajina modernizovala – i na nich jsou štítky s daty generální modernizace v letech 2007 - 2008.

Podle ruských údajů se rozsah modernizace ukrajinské výzbroje podstatně rozšířil po té, co na Ukrajina nastoupil prezident Juščenko. Tak tomu bylo zejména v roce 2007, kdy Ukrajina prodala do Gruzie 74 tanků (přitom před začátkem konfliktu měla Gruzie ve výzbroji 240 tanků různých typů). Kromě jiného také 8 modernizovaných letadel české výroby L-39 a řadu další výzbroje včetně protivzdušných komplexů.

Komentář přitom obrací pozornost na to, jak Gruzie, která je poměrně chudá, mohla financovat takovou rozsáhlou modernizaci výzbroje. Podle oficiálních dat v letech 2004 -2007 USA oficiálně Gruzii poskytly pomoc ve výši 500 - 600 milionů dolarů. Vedle toho existoval i zvláštní gruzínský fond rozvoje národní armády, do kterého mohl kdokoli přispět vč. firem. Tyto peníze se pak využívaly na zakoupení různé výzbroje. Je zřejmé, že vedle oficiálních zdrojů zde musely být ještě další finanční zdroje, které umožnily tak rozsáhlé vyzbrojování.

V této souvislosti se poukazuje také na to, že na fotografiích z bojů jsou vidět gruzínští vojáci vyzbrojení německými samopaly G36 se zkrácenou hlavní určenými pro speciální jednotky a vyráběné koncernem Heckler und Koch. Přitom je známo – a potvrzují to i německá media – že vývoz právě těchto samopalů do Gruzie německá vláda zakázala a tedy do Gruzie se musely dostat oklikou přes jiné země.

O tom , že výzbroj do Gruzie proudila do posledních chvil potvrzuje i incident ve městě Poti, kde ruská vojska zadržela skupinu gruzínských vojáků, kteří údajně přijeli do města převzít humanitární pomoc. Pohybovali se v téměř nových obrněných automobilech Humvee – podle tachometrů některé z nich ujely sotva 400 kilometrů. Na podvozcích pak byly údajně etikety US property. Právě to byl důvod, proč představitel Pentagonu 20. srpna prohlásil že ruská armáda zabrala automobily Humvee, které jsou majetkem americké vojenské správy.

Je jasné, že právě takové rozpory mezi tím, jak Američané do posledních chvil vyzbrojovali Saakašviliho a současně na druhé straně tvrdí – viz rozhovor amerického velvyslance v Kommersantu, že se Saaakšvilimu až do poslední chvíle snažili tento útok rozmluvit, vytvářejí ovzduší nedůvěry mezi Ruskem a USA. Vždyť jen samotný fakt – snažili jsme se to Saakašvilimu rozmluvit - znamená, že o této akci musely být USA informovány (je tam přece nemálo jejich vojenských instruktorů) a že nebyla bez jejich alespoň tichého souhlasu.

Podrobnosti ZDE

Daleko vážnější je však jiná skutečnost. Tento konflikt ukázal na to, že současné politické vedení Ukrajiny a zejména prezident Juščenko se začínají orientovat na konfrontaci s Ruskem a to stále silněji a ve stále otevřenější formě. Nasvědčují tomu tato fakta – modernizace a dodávky výzbroje do Gruzie, kdy musel vědět, k čemu taková výzbroj bude sloužit, je to i přítomnost ukrajinských vojáků – pravděpodobně v činné službě – při bojových akcích v Gruzii, jsou to i stále širší akce proti přítomnosti ruské flotily v Sevastopolu a nakonec i údajný pokyn ministra obrany redislokovat ukrajinskou armádu tak, že bude směrována blíže k ruským hranicím a tedy do oblasti, kde je silná ruská menšina. Dokud to byla jen slova, bylo možné nad tím přimhouřit oči, ale stále častěji jsou to dnes činy a to nepřátelské činy.

A to není všechno. Mezi Ukrajinou a Ruskem jsou trvalé problémy s cenami na dodávky energetických surovin. Jde o samostatné a rozsáhlé téma, ale připomeňme jen, že je na dohled závěr roku a tam se dá očekávat již tradiční kolo sporů o to, jaká bude cena plynu pro Ukrajinu. Jen pro ilustraci - dnes Ukrajina kupuje zemní plyn za poloviční cenu oproti Evropě vč. České republiky a má pocit, že to tak může být trvale.

Důsledky této Juščenkovy politiky narůstající konfrontace s Ruskem mohou být doslova katastrofální – i pro Evropu jako celek. Nezapomeňme, že bezmála polovinu obyvatel Ukrajiny tvoří ruskojazyčná populace - jsou to v podstatě Rusové, kteří obývají bohatší polovinu Ukrajiny na východ od Kyjeva a v podstatě je to i celý Krym. Rozpoutat v takové zemi vlnu odporu vůči Rusku, dále rozdmýchávat národnostní vášně (jako např. v Sevastopolu) je doslova sebevražedné konání, které může vést v nedaleké budoucnosti k sotva představitelným důsledkům na územní celistvost Ukrajiny, k vnitřním nepokojům apod.

To se dělo v Gruzii s požehnáním ukrajinského prezidenta Juščenka však ukazuje, že si zatím není ani on ani jeho okolí vědomi možných následků a hru s ohněm klidně rozehrávají dál a jen se můžeme dohadovat,kam až chtějí zajít....

Кидай больше - беги дальше: О российских трофеях, захваченных в ходе боевых действий в Южной Осетии и Грузии ZDE