Jedině tehdy, pokud by pan Šuster zanechal svoje děti v zajetí pijavic, by byla jeho argumentace plně konzistentní a aspiroval by tím na velmistra řádu laisser faire.

Paradoxní je, že by nečinnost státu skutečně mohla občanům pomoci, protože všechno nasvědčuje tomu, že tento stát ovládají lidé, kteří chtějí za každou cenu verifikovat zásadu liberalismu, že jakékoliv zásahy státu jdou k neprospěchu obecné věci.

Já jsem však přišel na řešení, které možná není liberální, ale o kterém se dá předpokládat, že by mohlo uspokojit jak banky, tak i jejich klienty (fyzické i právnické osoby). Dokonce by mohlo uspokojit jak příznivce kapitalismu, tak i socialismu. Řešením je bankovní komunismus.

Již dříve se u nás mluvilo o "bankovním socialismu", tj. praxi z období vlád pana prof. Klause v 90. letech, kdy polostátní banky dávaly rizikové úvěry na pochybné podnikatelské projekty, které následně vykazovaly velkou míru "podnikatelského neúspěchu". To vše se ale dělo pro kapitalismus blahodárnou "původní akumulaci kapitálu". (A to nejen kapitálu českého, ale v pozdější fázi -- zvl. za Zemanovy vlády -- i kapitálu zahraničního, globálního.)

Nyní by mohla přijít další fáze koncentrace a akumulace kapitálu: veškerý kapitál by se soustředil do již zprivatizovaných bank, přičemž jednou za rok by se uskutečnil "den bankovní svobody". (Inspirací pro tento počin mi byl "den daňové svobody", tj. svátek slavený některými ekonomy a novináři jako den fiskálního roku, kdy již daňoví poplatníci pracují na sebe, nikoliv pro stát. Státní svátek to ještě není, ale co není, může být. Velikonoce jsou také pohyblivé.)

Na den bankovní svobody by došlo k tomu, že veškeré úspory, které občané a firmy měly u bank a které nastřádaly za rok, by propadly bankám a od toho dne by se zase střádalo znova. Tím by se ohromně srovnaly sociální rozdíly ve společnosti na jedné straně (rozvíjel by se tedy socialismus), na druhé straně by se dále rozvíjel a expandoval kapitalismus (koncentrace kapitálu v bankách).

Panu Čulíkovi aj. stěžovatelům na bankovní poplatky totiž asi nedošlo, že majetek je kořenem všeho zla. (Jak napsal Havlíček: "Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová".) České banky jsou tedy -- ač to tak na první pohled nevypadá -- ve skutečnosti altruističtější než jejich britské sestry a sestřenice: berou totiž na svá bedra část starostí s financemi, které by jinak zůstaly u klientů. Čím více prostředků jim odsají, tím méně starostí budou mít klienti.

Pokud by jim vzaly všechny úspory (periodicky jednou ročně), problém je vyřešen. Samozřejmě by zde musel fungovat solidární systém, kdy banky by musely vybrat vklady úplně všem bez výjimky. (Podobně jako to prosazuje pan ministr Julínek v případě platby u lékaře.) Peníze, které lidé nespotřebují a kapitál, který firmy neinvestují, by se tedy koncentroval v bankách. Samozřejmě i den bankovní svobody by byl zpoplatněn.

Pro banky zbývá jediná drobnost: přesvědčit svoje klienty, že peníze, které jim lidé svěří, již nikdy neuvidí, a že to pro ně bude dobře. Myslím, že s pomocí institucí jako je Liberální institut, by to neměl být tak velký problém.