15. 8. 2008 / Boris Cvek
Reakce paní Cholevové "Co s problémovým žákem?" mi připomíná nářek nad tím, že profesionál při zvládání svého zaměstnání to má prostě těžké. Jako by přišel instalatér a hořekoval nad tím, že opravit problémový záchod je těžké, že je zvyklý jen na standardní situace, a že ho to deprimuje.
Učitel tu není proto, aby dětem něco vtloukl do hlavy a hrál si s těmi hodnými žáky na hezký svět s dětinskými soutěžemi, šišláním a sladkými odměnami. Učitel je profesionál, který musí umět zacházet s problémovými lidmi, stejně jako psychiatr, psycholog nebo farář.
Podle mého názoru by učitel měl vědět, a většina učitelů, které jsem zažil, se tak nechovala, že život není jasně vymezené hřiště s lajnami, podél nichž běží ti "dobří" žáci... to je potom jenom HRA na život, do které se dospělý může schovávat před vlastní frustrací ze života. K životu patří problémy, které otřesou naší perspektivou a sebejistotou, problémy tragické a neřešitelné, nebo řešitelné na zcela jiné úrovni, než je úroveň běžná a normální. Nenormalita, problémovost, vymknutost, a právě proto, že je bolestná a nepříjemná, činí život normálním.