Různých hodin, kdy bych takto připravený pořad mohl použít, je týdně asi šest. Vynásobte si sám a přičtěte k přípravě testů, laboratorních prací, opravám, zkoušením...). Bohužel na stejné vyučovací hodiny musím připravit totéž ve variantě, jak píšete, nudného mluvení, protože interaktivní tabule a datový projektor nejsou ve všech třídách a nebudou (Proč? Viz například opět slavně prohraná arbitráž).

Naivně jsem se domníval, že pomůže MŠMT, neb fičí Reforma. Cituji z odpovědi na můj dotaz ohledně multimediálních pořadů, po kterých právem voláte:

Hledal jsem a nic vhodného nenašel. Podotýkám, že v totalitní minulosti existovaly velice dobré didaktické pomůcky (Služba škole). Bohužel zmizely spolu s vedoucí úlohou KSČ. (Po té úloze se mi na rozdíl od pomůcek nestýská.) Něco jsem přeci jenom našel, dvacet pět let staré filmy na ČVUT. Zaplať bůh za ně.

Připravuji v hodinách informačních technologií tvorbu multimediálních pořadů. Mám pro to "skvělé" zázemí. Pro patnáct studentů jednu digitální kameru, jeden fotoaparát a počítače, které střih videa zvládnou velice obtížně. Jak hodiny zorganizuji, to nevím. Snad si studenty budu brát domů.

Zkusil jsem studentům zadávat referáty na odborná témata. Výsledek? Pokud je žáci po neustálých urgencích přinesli, byly "oprásknuté" z internetu.

Vážený vypráskavači učitelů ze škol, dovedete si alespoň trochu představit přípravu hodiny, když nevím, zda student ráčí přinést svůj referát, o kterém bychom diskutovali?

Další velký problém je způsob financování škol. Peníze jdou za žákem. Špatná finanční situace škol nutí mít co nejvíce žáků a vyhazovat minimum. Studenti to velice dobře vědí, tak co by si honili trika, vždyť to lejstro stejně dostanou. Na středních školách jsou "studenti", kteří by v minulosti svými schopnostmi a pílí sotva získali výuční list. A učňovské školy zejí prázdnotou. Jak máme udržet úroveň vyučování, když maturitní vzdělání má mít téměř každý? Výsledek? Maturita je kus papíru mající prakticky nulovou hodnotu a dobrého řemeslníka ve dne s lucernou marně hledat. Rakousko-Uhersko na počátku dvacátého století věnovalo na školství stejné procento HDP jako Česko ve století následujícím. (zdroj Baťovcův politický kalendář a ČSÚ). Že by to byl důvod bytí českého školství "sto let za opicemi", jak píšete, spíše než "nemultimediálnost" učitelů?

V minulém školním roce jsem upozornil vedení školy, že laboratorní zařízení, na kterém studenti pracují, je v průměru staré přes půl století a bylo by potřeba nové. Rekordmanem je více než sto let starý, stále funkční metalografický mikroskop. Zkusil jsem ho nabídnout výrobci výměnou za novější přístroje. Bohužel marně. "Dostanete 200 000,. připravte projekt," řekl mi ředitel. Projekt jsem připravil. "Lituji, zkrátili nám finance, peníze nejsou, snad později." Že bych zkusil sehnat grant nebo sponzory? Vždyť mám spoustu času, jsou prázdniny...a dělníci by taky mohli, když chtějí práci, fabrikantovi místo dovolených postavit továrnu. Nějak jsem své nadšení ztratil.

Na závěr Vám chci poděkovat za dobrou radu. Nepůjdu sice prodávat košile, ale učení co nejdříve pověsím na hřebík. Nemám opravdu zájem být ohlupován usměvavými Liščími sliby, otloukán podobnými "odborníky na české školství", jako jste vy, demolovat si nervy lhostejností většiny studentů (mně je to jedno, stačí čtyřka, pane učitel) a být "povzbuzován" nesmyslnou pseudoreformou a podprůměrným platem.