Po "sametu" jsem obdržel své kádrové materiály, kde bylo mj. uvedeno "...odmítl nést transparent v prvomájovém průvodu...", věcnou perzekuci své osoby jsem ale nepozoroval. Blábolů v TV a novinách ovšem bylo dost (stejně jako dnes), jen bylo tehdy každému jasné, "odkud fouká vítr". Nikdo jim to "nežral". Myslím, že dnešní, méně průhledná propangandistická masáž mainstreamových médií tlačí a mate občana mnohem víc.

A "udržování ve strachu před tajnou policií", to už je úplně mimo rámec reality. Běžný občan si v šedesátých a dalších letech myslím tajnou policii spojoval tak s majorem Zemanem a "západními rozvědkami", a nikoli s konkrétním nebezpečím pro sebe nebo svoji rodinu (mluvím zde za sebe, a podotýkám, že jsem si pozornost "tajných služeb" teoreticky mohl zasloužit, protože jsem podepsal a neodvolal 2000 slov, odmítl jsem při prověrkách v zaměstnání připustit, že "Rusové nás v osmašedesátém osvobodili", a když dcera v první třídě (v r.70) pronesla, že Rusové jsou okupanti, vláčeli nás (na žádost rodičů dceřiny spolužačky, která výrok dcery doma práskla) přes rodičovské sdružení až k řediteli, ale i když jsme "neodvolali", nedočkali jsme se ničeho víc, než že "to dali" dceři do "kádrových materiálů".

Na dokreslení atmosféry v tehdejší době dovolte dodat, že dceru sice nevzali na školu s rozšířenou výukou jazyků obor angličtina, uspěla ale v přijetí na franštinu. Na začátku školního roku v nové škole nás pak zavolala dceřina třídní, posudek na dceru nám ukázala - a před našima očima jej roztrhala. Inu, každý se jen tak zotročit nedá.