Já si dovedu ten "obrat" z roku 1968 (1938) vysvětlit jedině trvající politickou a kulturní nezralostí a je otázka, jestli z ní lze, "po tom všem" vůbec ještě vybřednout. Odpověď záleží jen na tom, jste -li optimista nebo ne. Pokud měříme idealisticky - humanisticky naivně všem národům stejně a odmítáme "národní charakter" jako předsudek a fikci, pak tedy "doufejme."

Připadá mi zkrátka dětinské pořád bájit o tom, jak bylo těsto nádherně zaděláno, kolik bezvadného koření a kvásku se do něj vešlo, jak pěkně vykynulo, až jsme se z té vůně a nadšení a těšení se jaké to bude, museli jít opít. A jak jsme tak pili, ono to v troubě zčernalo na uhel. Tak se handrkujeme, kdo za to může a nikdo se ani nezvedne otevřít okno, aby vyvětral. Komu to snad smrdělo, odešel.