22. 8. 2008
Ukrajina se chystá na válku s Ruskem. Strach, nebo taktika?Ministerstvo obrany Ukrajiny změnilo svou obrannou koncepci a vyhlásila Rusko svým nepřítelem číslo jedna. V současné době přesunuje zbrojní systémy a ukrajinský parlament se připravuje na zvýšení vojenského rozpočtu země. Hysterii v tomto směru rozpoutal sám prezident Juščenko výrokem: Po Gruzii je na řadě Ukrajina. |
Překvapivě rychle a bez souhlasu parlamentu změnilo ukrajinské ministerstvo obrany vojenskou koncepci země. Jak k tomu došlo, ministerské zdroje neuvádějí. „Není vyloučeno, že byl v tomto případě použit korespondenční způsob, umožňující členům Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny vyjádřit v nepřítomnosti souhlas s rozhodnutím o změně obranné koncepce.“ uvedl ukrajinský server INTV. Zatím se Ukrajina spokojila s přemísťováním jednotek protivzdušné obrany na jihovýchod země. Prezident Juščenko však ujistil armádu, že osobně požádá parlament o vyčlenění mimořádných prostředků z rozpočtu na zbrojení. Podle INTV je si prezident jist, že peníze budou. Celé toto ukrajinské harašení může mít v hrubých rysech tři důvody. Za prvé může mít Ukrajina snahu (ala Saakašvili), vyprovokovat Rusko k odvetnému úderu, aby si pojistila a urychlila vstup do NATO. Rusko nejspíš nezareaguje stejným způsobem jako v Gruzii. Je však jisté, že ohrožení svých námořních základen (na Krymu) nepřipustí stejně, jako kterákoliv jiná velmoc.Tlak na Rusko tímto směrem však může vést k vykolejení politické a zbrojní rovnováhy, což je zcela dostačující a za současného stavu mimořádně nebezpečné. Může to například dotlačit Rusko k těsnějšímu spojenectví s agresivními státy, na Blízkém východě. To by pak mohlo rozpoutat konflikt v měřítku, které už žádné politické či ekonomické sankce nezastaví. Ukrajina, původní iniciátor podobného napětí, by ovšem zůstala v klidu a pohodě na pozici „já noc, já muzikant“. Druhý důvod může být přesně v duchu výroku našeho prezidenta Václava Klause, že „o peníze jde vždy až v první řadě“. Vytvoření obrazu nešťastné země, utiskované a ohrožované despotickým obrem, může posloužit jako skvělý základ pro získávání finanční podpory a injekcí, jako je tomu u Gruzie. Navíc bude rázem zapomenuto, že si Ukrajina „pomohla“ neoprávněným odebráním ruského plynu určeného pro evropské země za pár miliard korun. Obraz oběti se v současné době zkrátka vyplácí. V každém případě je rozhodnutí ukrajinského ministerstva obrany o změně obranné koncepce velmi nebezpečným krokem. Navíc neopodstatněným, protože Rusko vyhrožuje intenzivně NATO, Česku, Polsku, Gruzii, ale Ukrajina není právě teď v popředí ruských hrozeb. Kdyby se však chtěla Ukrajina zviditelnit, pak slovní napadání a zpochybňování ruských vojenských základen na Krymu může být tím provokativním klíčem a třetím, lišácky vyděračským důvodem. Tentokrát vůči všem zúčastněným stranám. Zdá se, ovšem, že Ukrajinské vedení nějak pozapomnělo na pohádku o zlaté rybce. Bude-li toho chtít příliš, mohlo by nakonec zůstat u nenávratně rozbitého koryta. A tam se zpravidla moc spojenců nevyskytuje. |