Skutečně na mě působí poněkud kýčovitě, ale z jiného důvodu než proto, že by se "hezky četla". Pokusím se vysvětlit proč.

Nejprve: co se autorce podařilo?

a) Dominika Dery zvládla na slušné úrovni literární angličtinu (je otázka, zda je to američtina, protože některá lexika jsou britská, jako např. autumn). To ale není zase takový zázrak vzhledem ke skutečnosti, že v USA pobývala, má anglicky mluvícího manžela a na knize spolupracovalo mnoho dalších lidí. Na poli jazykovém je např. zajímavé, jak transkribovala některé české pojmy (vitikava, Jezis Maria, sedgeka, melouch), jiné překládala jako např. Baby Jesus - Ježíšek, little god - asi pohádkový dědeček, což se týká i některých úsloví (they held their thumbs for me místo v angličtině správného they crossed their fingers).

b) Kniha má určitý dějový spád.

c) Kniha má svérázný emocionální nádech.

d) Podle mého názoru, kniha skutečně o něčem pravdivě vypovídá, ale možná je to něco jiného než to, jaký byl život za komunismu strašný. (Tady je vlastně sama autorka v rozporu se sebou, protože někdy pasáže osobní nemusí korespondovat s těmi ideologickými.) V rovině metavýpovědi lze vypozorovat např. skutečnost, do jaké míry je dcera politicky proskribovaných rodičů přijímána svým okolím, jaké v tom hrají roli její osobní vlastnosti (potažmo jak tuto situaci odlišně řeší její starší sestra), kdo jsou jejími spojenci a odpůrci z řad učitelů, sousedů, spolužáků, příbuzných, známých. Jakou roli ve společenském uplatnění hraje talent, charakter, vůbec struktura osobnosti či naopak společenské konexe, náhoda apod. To je sociálně psychologicky zajímavé i pro srovnání s dnešní dobou.

Myslím si ale, že na velkou literaturu je to (zatím) málo. Co působí nevěrohodně, není její kritika komunismu, ale způsob, jakým je podána. Autorka popisuje svoje každodenní trampoty (od doby před narozením do svých 10 let) na způsob "odvážné školačky" a do toho vkládá ideologické komentáře o špatnosti a zvrácenosti komunismu. Což působí dost nepřirozeně, zvláště pro člověka, který tuto dobu v jejím věku též zažil s touže věkovou optikou. (A který četl rovněž kritické knihy o domácím komunismu napsané česky, typu Vaculíkovy Sekyry, Mňačkova Jak chutná moc či Kunderova Žertu či Nesnesitelné lehkosti bytí.) Ta knížka je tedy směsicí osobní zkušenosti (a tam je silná, kde se dokáže vcítit do prožívání událostí svýma tehdejšíma očima) a ideologického a vysvětlujícího výkladu "ex post", který ne vždy sedí.

Např. : Byla podolská porodnice skutečně exkluzivní stranickou nemocnicí? (Kde se navzdory tomu podle autorky personál opíjel?)

Nebyla v Československu větší rozmanitost jídla než jen párky a koláčky?

Stáli skutečně lidé na lístky do divadla fronty a bivakovali před divadlem jako bezdomovci? (Co např. ROH, které dávalo vstupenky do divadla k dispozici?)

Šlo skutečně o střet mezi bohatou a zlou partajní elitou na jedné straně a hodnými a chudými nestraníky na straně druhé? (Nešlo spíše o možnost bohatstvím disponovat než bohatství vlastnit?)

Její rodina byla chudá - ale kolik rodin za socialismu mělo u Prahy rodinný domek a otce taxikáře, který měl přístup k západní měně?

Otec přišel o výhodné místo u vlády a i o další místa přicházel z politických důvodů, ale kolik otců dnes přichází o práci (a to z důvodů politických, ekonomických, vztahových či jiných)?

"Od roku 1948 do roku 1989, lidé, kteří nejvíc za komunismu profitovali, byli tací s morální pružností říci jednu věc a dělat jinou. S výjimkou velmi malého procenta příliš idealistických nebo hloupých lidí, každý v Československu viděl komunismus takový, jaký byl: jako hluboce vadný a zkorumpovaný systém, ve kterém bohatá elita byla schopná utlačovat své spoluobčany ve jménu rovnosti. Tato morální flexibilita trvá od ruského osvobození Prahy v roce 1945..."

Skutečně režim v čele s KSČ neměl po celou dobu trvání žádnou sociální základnu, o kterou by se mohl opírat, kromě stranické elity? Nebyl v tom nějaký vývoj?

Na jedné straně "pohádky byly hlavní oporou českého filmového průmyslu během komunismu, jelikož byly politicky neškodné a velmi zábavné". Na druhé straně představení Ferdy Mravence v Národním divadle, ve kterém sama jako dětská baletka účinkovala, byl "dětský příběh ověnčený politickou ideologií jako mnoho českých her produkovaných během komunistického režimu". I kdyby tomu tak bylo, byla schopna to tak ale vnímat v osmi či kolika letech?

Jestliže Dominika Dery vychází v knize z axiomu, že komunismus (bez jakéhokoliv rozlišení) byl špatný a zavrženíhodný a její rodiče i ona sama byli morální (protože byli disidenti) a charakterově pevní (stáli jako rodina při sobě), nedostává se tím trochu do vnitřního rozporu?

Např. její otec je proti tomu, aby recitovala v rámci Pionýra na schůzích, ale do r. 1968 sám jako člen KSČ pracoval pro vládu. Nebyla to tak trochu kolaborace? Nebo existovali přece jen "hodní komunisté" (otec, soudruh Maxián, s kterým otec uzavřel kontrakt, Gorbačov) a "zlí komunisté"? (matčiny rodiče: její babička "Rudá hraběnka" je personifikací zla v pozadí, ale dostala v knížce slovo?) A její matka, která pracovala ve vládním Ekonomickém institutu? A ona sama, když recitovala budovatelské básně? A její sestra, která se zabývala jen prodejem v bufetu, svým vzhledem a italským přítelem - byla pro to morálnější?

Lze určit ještě morálně přípustnou míru kolaborace, a tu již za hranicí? (Když celý společenský systém byl nemorální?)

Mohla o těchto věcech uvažovat dívka např. v 5 letech? (Podobně jako o tom, jak působí na muže její starší sestra?)

Myslím si, že ta knížka měla úspěch proto, že se neobrací k českému publiku, ale právě k publiku americkému, které reálie u nás nezná (a bývá náchylné k manichejistickému pojetí světa). Je zajímavé, že se v recenzích objevuje, že je autorka "truthteller"; jak to může ale recenzent vědět? V jiné recenzi je uvedeno, že se "konečně objevuje středoevropská spisovatelka, která může být oceněna pro svůj talent, nejenom pro svůj kulturní exoticismus nebo disidentskou politiku." (Z toho je mimochodem vidět, proč byl oceňován Václav Havel.)

O to tady ale nejspíš také jde: ocenit disidentskou (= zde antikomunistickou) politiku, v tomto případě v literárně memoárovém hávu. Taková věc by šla hypoteticky ověřit i experimentálně: nakladatelstvím či recenzentům by se předložily tři verze knihy: 1) dosavadní - antikomunistická; 2) neobsahující žádné zmínky o komunismu; 3) prokomunistická.

Která z těchto verzí by vyšla a která z nich by měla skvělé recenze?

Knížka je tak možná "proti gustu intelektuálního establišmentu" v českých zemích, ale s establishmentem americkým plně konvenuje. Na rozdíl zase od tvorby mnoha amerických spisovatelů. To už by byl ale jiný příběh.