Škola sto let za opicemi

15. 8. 2008 / Jan Čulík

Učitelovou hlavní "zbraň" na pozornost žáků je jen a pouze mluvení.
Žák je ve škole především proto, aby vnímal přednášené slovo a zapamatoval si ho.
Pavla Cholevová

Pavla Cholevová si stěžuje, že jí žáci ve škole neposlouchají. Není divu, pokud má takové představy o učení, jaké vyjadřují výše její výše uvedené výroky. Komenský zřejmě rotuje v hrobě. České učitele by zjevně opravdu bylo třeba ze škol vypráskat.

Děti jsou zvyklé být zaujaty silnými a různorodými podněty, hlasitou hudbou, rychlými klipy v televizi, zajímavými počítačovými hrami, silnými emocemi ve filmu,

píše Pavla Cholevová.

Právě. Jak proboha může učitel v takové situaci ještě dneska tvrdit, že v soutěži s takovou konkurencí může učiteli zůstat jako jediný nástroj přednášení? Učitel s minimální mírou inteligence přece okamžitě pozná, že pokud se před žáky v dnešní době postaví a bude jim monotónně něco přednášet, nebo nedejbože po nich dokonce chtít, aby si to mechanicky zapisovali, se před nimi právem naprosto znemožní.

Profesionální učitel dávno ví, že lidský hlas je naprosto nedostatečný komunikační prostředek a nejneefektivnější je, pokud jsou informace "podávány" slovně prostřednictvím monologu, který mají recipienti pasivně vnímat. Avšak už Komenský před více než čtyřmi sty lety dobře věděl, že pasivní přednášení je naprosto k ničemu.

To tito špatní učitelé z českých škol nevědí z vlastní zkušenosti, že informace, získané pasivním poslechem monologu, se okamžitě zapomenou, a i když se člověk snaží nabiflovat se mechanicky zapsané poznámky, i ty zůstanou pouze v krátkodobé paměti - po čtrnácti dnech jsou znalosti pryč.

Už Komenský dobře věděl, že nejhlouběji a nejspolehlivěji se vyučuje prostřednictvím interakce s žákem a studentem. Student si z hodiny odnese nejvíc, když se podílí na získávání a rozšiřování informací. Proto je nutno vyučovat v dialogu, učitel má studenta pouze vést, aby si své znalosti prostřednictvím projektů získával sám. V britských (přiznávám: soukromých) školách, kam chodily moje děti, se toto praktikovalo od útlého věku, od těch pěti let, kdy děti začaly chodit do školy.

A od šesti let děti pravidelně psaly eseje: účelem bylo naučit je vyjadřovat se. Nejprve na jednoduchá témata, posléze na stále složitější, abstraktnější a spornější. Cílem bylo naučit studenta jak si vytvářet samostatný názor a jak dělat kritickou analýzu.

Komenský samozřejmě neměl současnou technologii. Dnešní učitel jí ale musí využívat, pokud se nemá před žáky naprosto znemožnit. Je nesmyslné nutit žáky, aby mechanicky psali, co jim učitel v hodině diktuje. Ten text je možno zveřejnit pro žáky na internetu. (Jenže potíž je, že kdyby to učitelé udělali, nevěděli by, co si počít v hodinách s uvolněným vyučovacím časem!)

Samozřejmě že profesionální učitel využívá v hodinách powerpointových projekcí, videoklipů, audioukázek a hlavně interakce a diskuse se studenty, stejně jako samostatných projektů, které musejí připravovat studenti sami. Dobrou vyučovací hodinu připraví totiž sami studenti, a učitel je k tomu motivuje svým nadšením.

Prvotní povinností učitele je v žácích vyvolat nadšení a zájem. Učitel musí být psycholog, showman a herec. Dobře, nemusí se podařit vyvolat zájem u všech žáků a v každém případě, ale učitel musí umět vyvolat zájem u většiny z nich, aby asociální elementy ve třídě ostatní žáci svým nadšením pro učitele převálcovali.

Není to tak těžké. Jen učitel nesmí být blbec.

Ten, kdo se domnívá, že učitel má cosi pasivně přednášet, si zaslouží právem od žáků jen pohrdání. Pokud by škola byla dobrá, každého učitele, který si myslí, že

Žák je ve škole především proto, aby vnímal přednášené slovo a zapamatoval si ho,

by rychle vyhnala. Ať jde prodávat košile, když neumí učit.

Už aby to bylo.