V naší reakci ukazujeme, že autoři článku ^[2] vyšli při svých úvahách a výpočtech z nesprávné hodnoty 4,5 MW pro výkon vyzařovaný radiolokátorem EBR v impulsu - jeho správná hodnota je 170 kW, tedy šestadvacetkrát nižší. Hustota zářivého toku 10 kW/m² (mezní referenční hodnota pro impulsní expozici obyvatelstva), která autorům ^[2] vychází překročená ještě ve vzdálenosti přibližně rovné 8 km, má ve skutečnosti všude, i v nejužším místě svazku u antény, hodnotu značně nižší než 10 kW/m². Pro hodnocení radaru, který má být instalován v Brdech, nejsou proto výpočty a úvahy autorů ^[2] relevantní. Kromě toho autoři článku ^[2] chybně interpretují vliv atmosférických anomálií na šíření radarového svazku a mylně pokládají za reálnou i existenci zdravotních rizik lidí na zemi a v letadlech způsobených odraženým zářením od letounů.

Krátká poznámka k historii článku ^[2] autorů P. Pokorného a kol.

V lednu 2008 uveřejnil pan M. Hlobil článek ^[1], v kterém vyjádřil nesouhlas s dokumenty ministerstva obrany (MO) a ministerstva zdravotnictví (MZd) posuzujícími možná zdravotní rizika, vyvolaná provozem radiolokátoru GBR (nyní označovaného častěji zkratkou EBR) umístěného nyní na tichomořském ostrově Kwajalein, v případě, že toto zařízení bude instalováno v České republice ve vojenském újezdu Brdy. Ve svém článku M. Hlobil tvrdil, že úřední dokumenty nevzaly v úvahu okolnosti, které údajně dokazují, že provoz radaru bude znamenat pro obyvatelstvo vážná zdravotní rizika. Námitky M. Hlobila proti závěrům dokumentů MO a MZd. se staly předmětem oficiální rozpravy na zasedání České vlády v březnu 2008. Byly odmítnuty a návrh na souhlas s umístěním uvedeného radiolokátoru v Brdech vláda schválila.

V květnu 2008 uveřejnili autoři P. Pokorný, M. Hlobil a S. Kaucký na téma „radar v Brdech“ další článek ^[2] s názvem „Technické a provozní aspekty XBR radaru v Brdech“. V části týkající se možných zdravotních rizik je obsah článku ^[2] téměř totožný s textem článku ^[1], rozšířeny jsou především úvahy o vojenských aspektech souvisejících s tímto radarem. P. Pokorný a kol. odmítají v článku ^[2] závěry dokumentů MO a MZd., neuznávají oficiálně oznámená technická data radiolokátoru EBR a napadají odbornou kvalifikaci autorů, kteří se podíleli na vypracování oficiálních dokumentů. Tvrdí například, že elektromagnetické pole vyzařované posuzovaným radiolokátorem ohrozí zdraví osob v letadlech i na zemi. Platné hygienické limity pro ozáření osob mohou být podle jejich výpočtů překročeny ještě ve vzdálenosti 50 kilometrů od radaru, v některých mimořádných meteorologických situacích mohou být dokonce ohroženi občané sousedních států (viz příloha č. 12 článku ^[2]). Hranici bezletového pásma je podle ^[2] nutné rozšířit na padesát kilometrů od místa, kde bude radar instalován.

Článek ^[2] označovaný ve zprávách jako stanovisko vědců vyvolal značný zájem médií, jeho hlavní závěry uvedla ČTK a byly zmíněny ve všech zpravodajských relacích. Televize předvedla animace mechanismů, které podle autorů nasměrují radarový svazek mířící původně nahoru zpět k Zemi a prezentovala kresby odrazů radarového svazku od povrchu Země a od letadel spolu s tvrzením, že takto odražené záření bude překračovat stanovené limitní hodnoty a ohrozí zdraví pasažérů v letadlech i lidí na zemi.

Rekapitulace některých částí uveřejněných oficiálních dokumentů, které se vlastností a provozu posuzovaného radiolokačního zařízení týkají

V §35 se dále uvádí:

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ať už je výkon radaru, jeho velikost či umístění v ČR jakékoli, expozice osob elektromagnetickému poli, které vyzařuje, nesmí překročit stanovené nejvyšší přípustné hodnoty. Pokud by se tak stalo, byl by tím porušen zákon a vůči provozovateli podniknuty příslušné kroky. Prvním opatřením je neprodlené zastavení provozu zařízení.

2. K dokumentům státních institucí:

Závěr oficiálního dokumentu Státního zdravotního ústavu „Informace č. 15 NRL pro neionizující elektromagnetická pole a záření: Zhodnocení možných zdravotních rizik vyvolaných elektromagnetickým zářením radiolokátoru Europe Based Radar (EBR)“ ^[3]:

Informace ^[3] je stručným shrnutím obsahu obsažnějšího dokumentu ^[4], který předložilo ministerstvo zdravotnictví pro jednání vlády v březnu 2008.

Reakce Lukáše Jelínka a Luďka Pekárka, autorů zpráv^[3][4], na některé části článku „Technické a provozní aspekty XBR radaru v Brdech“ autorů P. Pokorného, M. Hlobila a S. Kauckého ^[2].

1. K otázce jaký radar bude instalován v Brdech

Jde o radar EBR označovaný někdy také GBR, XBR nebo GBX, který je nyní v provozu na tichomořském ostrově Kwajelein. V dalším textu používáme pro tento radar zkratku EBR.

2. Reakce na přílohu č. 5 dokumentu ^[2] obsahující parametry radaru

V příloze č. 5 článku ^[2] je u plánovaného Brdského radaru uveden střední výkon 170 kW až 200 kW a pulzní výkon 0.8 MW až 4.5 MW. Tato informace není oficiální informací Ministerstva obrany (MO), jak by bylo možné soudit z textu. Oficiální informace MO pouze deklaruje, že výkon radaru v impulzu je 170 kW. Pro jakékoli výpočty týkající se radaru EBR je jedinou relevantní informací právě údaj o výkonu v impulzu obsažený v oficiální informaci MO ČR. Střední výkon radaru nebyl oficiálně deklarován. V publikaci ^[5] se však uvádí, že u radaru instalovaného na ostrově Kwajalein (tedy u radaru, který má být umístěn v Brdech) je délka trvání impulzu rovná 25% délky trvání celého cyklu, což odpovídá poměru 1:3 délky doby vysílání k době, kdy je vysílač nečinný a systém je přepnut na příjem. Odtud lze určit střední výkon tohoto radaru: je rovný 42.5 kW.

Pro úplnost jsou dále nejdůležitější parametry radaru zrekapitulovány:

• Vysokofrekvenční výkon přenášený svazkem během vysílání impulsu je 170 kW.
• Plocha aktivní (přibližně kruhové) části rovinné antény je 105 m².
• Frekvence vysílače je z pásma „X“ (8 GHz – 12 GHz, vlnová délka středu pásma je 0,03 metru).
• Úhlová šířka svazku v dostatečné vzdálenosti od antény je 0,18°.
• Nejmenší používaný elevační úhel svazku je rovný 2°.
• Vysokofrekvenční výkon vyzařovaný jednotlivými postranními (parazitními) laloky je o 40 dB (tj. desettisíckrát) menší než vysokofrekvenční výkon hlavního svazku.
• Počet elementárních polovodičových zářičů v anténě je 16896.
• Výkon vyzařovaný v impulsu je čtyřikrát větší než průměrný vyzařovaný výkon, což odpovídá poměru 1:3 časové délky impulsu k délce doby, kdy vysílač radiolokátoru nevysílá a zařízení čeká na příchod odraženého signálu ^[5].
• Svislý i vodorovný úhel rozmítání svazku, které se provádí elektronicky bez mechanického pohybu antény, je 12,5°.

Uvedené technické údaje o radiolokátoru EBR provozovaném nyní na ostrově Kwajalein pokládáme za věrohodné. Jsou v souladu s rozměry antény, s dosahovaným vysokofrekvenčním výkonem použitých galium-arsenidových modulů ve frekvenční oblasti 10 GHz, odpovídají opatřením, která jsou dodržována například v souvislosti s provozem místního letiště, které je vzdálené necelé dva kilometry od tohoto radaru. Měření provedené skupinou českých expertů na ostrově Kwajalein potvrdilo také velmi účinné potlačení bočních laloků vyzařování i velkou časovou délku vysílaných impulsů.

3. Reakce na přílohu č. 6 publikace ^[2] obsahující odhad expozice osoby v hlavním svazku

Citujeme z přílohy č. 6 dokumentu ^[2]: „Z výše uvedených výpočtů vyplývá, že k překročení limitní výkonové hustoty 10 kW/m² bude v objemu hlavního svazku docházet přibližně do vzdálenosti 8 km,...“

Výpočet v příloze č. 6 článku ^[2] je založen na nesprávné hodnotě impulsního výkonu 4,5 MW, tedy na hodnotě šestadvacetkrát větší, než jakou posuzovaný radiolokátor EBR používá. Mezní referenční hodnota hustoty zářivého toku 10 kW/m² stanovená v citovaném nařízení vlády č. 1/2008 Sb. pro ostatní osoby (obyvatelstvo), která autorům vychází překročená v hlavním radarovém svazku ještě ve vzdálenosti 8 kilometrů od antény, není ve skutečnosti překročena ani v těsné blízkosti antény, kde je svazek nejužší. Dokládá to výpočet v dokumentu ^[3]. Kvasioptická aproximace, která byla v článku ^[3] pro tento výpočet použita, spolehlivě popisuje hustotu výkonu přenášeného hlavním svazkem i v blízké a střední zóně velkých plošných antén. V příloze č. 6 použili autoři i nesprávnou střední hodnotu (170 kW) vyzařovaného vysokofrekvenční výkonu radaru.

4. Reakce na přílohu č. 7 dokumentu ^[2] popisující vliv atmosférické refrakce na šíření elektromagnetické vlny

Jak bylo ukázáno numerickým výpočtem v studii ^[3] a podrobně rozvedeno v textu V. Schejbala ^[6], je při minimální používané elevaci hlavního svazku rovné 2° (oficiální údaj MO) jev atmosférické refrakce ve vzdálenostech relevantních pro hygienická hodnocení zcela zanedbatelný, a to i při extrémních stavech atmosféry. Při elevaci 2° a vyšší se hlavní svazek k zemi nevrátí ani při extrémním gradientu indexu lomu atmosféry rovném
-160∙10^-9 m^-1.

Z přílohy č. 7 dokumentu ^[2] k vlnovodnému jevu a ohrožení zdraví; citujeme: „Výkon, který takto vnikne do abnormální vrstvy, nemůže ji již opustit a šíří se v ní dál, po případě postupnými odrazy od země. (viz obr.1). Proto takovou vrstvu nazýváme „atmosférickým vlnovodným kanálem“. Tímto vlnovodem se výkon šíří s malými ztrátami (cca 0,01dB/km) ^[6]. Analogie se skutečným vlnovodem je velmi silná.“

Obrázek 1 přílohy č. 7 dokumentu ^[2] je velmi sugestivní a zaujal dokonce pracovníky televize, kteří ho promítli v hlavních zprávách v animovaném tvaru, vede však čtenáře či diváka, který není podrobně obeznámen s vlivem nehomogenity atmosféry na šíření vln s délkou rovnou několika centimetrům, k mylné představě, že paprsek radaru se může střídavým odrážením od anomální vrstvy v atmosféře a od povrchu země šířit kolem Země téměř beze ztrát jako ve skutečném vlnovodu (dobře vodivé rouře s průměrem blízkým vlnové délce). Tato představa však šíření radarového svazku s frekvencí 10 GHz neodpovídá. Při tak zvaném vlnovodném jevu pozorovaném u radarů při některých výjimečných atmosférických situacích je zakřivení svazku způsobené velmi silným gradientem indexu lomu atmosféry stejné nebo větší než zakřivení Země.

Radarový svazek, který je vysílán vodorovně, kopíruje pak zemský povrch nebo se k němu i vrací. Na rozdíl od šíření vlny ve vlnovodu se průřez vlnového svazku šířícího se atmosférou i v tomto případě zvětšuje a hustota zářivého toku ve svazku klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Kromě toho by se při případném dopadu svazku na zem velká část výkonu přenášeného vlnou dlouhou 3 centimetry v nerovném povrchu terénu pohltila a intenzita části svazku odražené od povrchu terénu by byla minimální.

5. Reakce na přílohu č. 9 dokumentu ^[2] popisující vliv odrazu elektromagnetické energie od nízko letícího letounu

Z přílohy č. 9 dokumentu ^[2] k  ohrožení zdraví pasažéra letadla odraženým zářením; citujeme: „Z výše uvedeného příkladu vyplývá, že osoby na vrcholech terénních vyvýšenin mohou být reálně ohroženy elektromagnetickou energií odraženou od letounů, které se přiblíží natolik, že dojde k dosažení nebo překročení mezní impulsní výkonové hustoty. K těmto situacím může v okolí radaru docházet.“

Vzhledem k tomu, že impuls radaru EBR nepřekročí mezní referenční hodnotu 10 kW/m² ani v blízkosti radarové antény, nemůže k popsané situaci dojít. Zdravotní riziko při expozici záření s hustotou zářivého toku nižší než 10 kW/m se hodnotí podle průměrné expozice osoby za dobu 6 minut. Z toho důvodu není expozice způsobená odrazem záření hlavního svazku radaru EBR od jakéhokoli letícího objektu pro hodnocení zdravotního rizika významná, neboť bude vždy časově velmi krátká.

Z přílohy č. 9 dokumentu ^[2] dále citujeme: „Díky zvětšení „bistatické účinné odrazné plochy“ bude docházet i k obrovskému navýšení elektromagnetické energie odražené od cíle a dopadající na zemský povrch.“

Uvedená formulace může vytvářet dojem, že elektromagnetické pole odražené od letadla bude mít větší energii než dopadající hlavní svazek. Ve skutečnosti však energie odražené vlny od letadla bude výrazně nižší, než energie nesená vlnou dopadající.

6. Reakce na přílohu č. 10 dokumentu ^[2] týkající se bezpečnosti leteckého provozu

Z přílohy č. 10 dokumentu ^[2] citujeme: „Do vzdálenosti cca 8000 m od radaru převyšuje impulsní výkonová hustota elektromagnetické energie mezní hodnotu 10 000 W/m² (viz př.1). Případné i sebekratší ozáření letounu ve vzdálenosti menší než 8000 m by znamenalo, že záření projde mnoha okénky dovnitř kabiny letounu (vzhledem k malé vlnové délce λ = 3 cm) a překročí povolenou mez ozařování osob. Navíc by se kabina mohla chovat jako blíže nespecifikovaný rezonátor, který by se stal sekundárním zdrojem záření.“

Jak již bylo uvedeno výše v bodu č. 5, impuls radaru EBR nepřekročí mezní referenční hodnotu ani v blízkosti radarové antény a o hodnocení expozice osob rozhoduje časově střední hodnota hustoty zářivého toku za dobu 6 minut, nikoli její okamžitá hodnota. Z toho důvodu bude expozice způsobená dopadem svazku na letadlo hygienicky nevýznamná.

Bezletová zóna v okolí radaru je tedy spíše než pro omezení expozice osob důležitá pro dodržení požadavků elektromagnetické kompatibility pro přístroje letadel prolétávajících hlavním svazkem. Dá se však ukázat (například odečtením z grafu v ^[3]), že i u typu letadla Boeing 757 200, které má mimořádně citlivé palubní elektronické zařízení a vyžaduje omezení intenzity elektrického pole dopadajícího na povrch letadla (jde o mikrovlnné záření s frekvencí od 8 GHz do 12 GHz) na hodnotu nepřekračující v impulsu 3000 voltů na metr a v časovém průměru 300 voltů na metr, je pro splnění této podmínky dostatečné, aby se letadlo nedostalo při provozu radaru EBR do oblasti tvaru polokoule se středem v anténě tohoto radaru a s poloměrem přibližně rovným 5,5 km.

7. Reakce na přílohu č. 11 dokumentu ^[2] o možných důsledcích zvýšení výkonové úrovně vyzařování

Předmětem posuzování zdravotních rizik byl a je radiolokátor EBR, jehož parametry jsou uvedeny výše v bodě (2). Úvahy o tom, jak by vypadala zdravotní rizika při zvýšení výkonu vyzařovaného svazku nesouvisí tedy s radarem, který má být umístěn v Brdech. Nicméně autoři článku ^[2] s vyšším výkonem, než je skutečný výkon EBR, od začátku počítají. Vyzařovaný výkon 4,5 MW v  impulsu by při počtu zářičů v anténě rovném 16896 znamenal výkon 266 W na jeden zářič. Při zachování současné hodnoty koeficientu plnění 0,25 % by byl průměrný vyzařovaný výkon na jeden zářič rovný 66,5 W. Úprava nyní používané antény radaru EBR tak, že by vyzařovaný výkon byl takto zvýšen vyměněním všech 16896 desetiwattových trychtýřových zářičů s galium-arsenidovými moduly za G/N moduly, z nichž každý by měl v impulsu šestadvacetkrát vyšší vyzařovaný výkon než nyní používané polovodičové zářiče, je technicky neuskutečnitelná.

Nejen že G/N moduly s vysokým výkonem jsou stále ještě ve stadiu vývoje a pro 266 W v impulsu dlouhém několik milisekund nejsou zatím k dispozici, ale jakékoli zvýšení výkonu by vyvolalo problémy s chlazením a s přívody vyššího vysokofrekvenčního výkonu k jednotlivým sektorům antény, neřešitelné pouhou úpravou současné antény. Stručně řečeno, i nevelké zvýšení výkonu by znamenalo konstruovat novou anténu. Anténa je nejdražší částí celého zařízení, radar je s ní odzkoušen a modernizace se bude podle oficiálního vyjádření MO týkat jen softwarového vybavení. Zdokonalení softwarového vybavení ovšem může znamenat i podstatné zvýšení citlivosti při sledování cíle, aniž se použije vyšší vyzařovaný výkon. Příjem poměrně dlouhého signálu se složitou předem známou modulací je možný i hluboko pod šumem – na rozdíl od sledování jediného impulsu, s kterým autoři ^[2] ve všech svých úvahách jedině počítají.

8. Reakce na přílohu č. 12 dokumentu ^[2] se závěry k analýze možných zdravotních rizik

V příloze č. 12 dokumentu ^[2] opakují autoři své názory uvedené v předešlých kapitolách. Pokud mají vztah k zdravotnímu riziku vyvolanému provozem radaru EBR, o kterém se uvažuje pro Brdy, reagovali jsme na ně u jednotlivých příloh. Přesto pokládáme za potřebné reagovat aspoň na několik zvláště závažných výroků.

Citujeme z přílohy 12: „Oficiální bezletová zóna je stanovena chybně a je v podmínkách ČR nebezpečná. Bezletová zóna by měla být rozšířena na 50 km (v případě navýšení výkonu radaru na 10 MW na 80 km).“

50 km pro bezletovou zónu autorům vyšlo pro impulsní výkon radaru 4,5 MW. Pro výkon 10 MW, o kterém autoři uvažují, by s použitím trojčlenky vyšlo 75 km, výsledek autoři zaokrouhlili na 80 km zřejmě v zájmu zvýšené bezpečnosti leteckého provozu. Všechny výpočty, které autoři spojují s konkrétním radarem, který má přijít do Brd, jsou ovšem pro impulsní výkon 26 krát větší, než je skutečný. Výkon 10 MW by byl devětapadesátkrát vyšší než skutečný. I požadavek 50 km pro bezletovou zónu, který autorům vyšel pro výkon radaru 4,5 MW, je při skutečném impulsním výkonu 170 kW pochopitelně neodůvodněný. Kromě toho, že autoři stále předpokládají, že impulsní výkon radaru je 4,5 MW, je nesprávný i závěr o vlivu vlnovodných kanálů (viz naši reakci č. 4 na přílohu č. 7 článku ^[2]).

Dále z přílohy č. 12 citujeme: „Mezní hodnota výkonové hustoty 10 000 W/m² , kterou je třeba bezpodmínečně respektovat, by mohla být překročena v následujících případech:

... Při výskytu „atmosférického vlnovodného kanálu“. K výskytu tohoto jevu na území ČR dochází, v praxi by to znamenalo, že ve vzdálenosti desítek až stovek kilometrů mohou vzniknout místa, která budou ozařována nadlimitní výkonovou hustotou ohrožující zdraví osob. Výskyty „atmosférických vlnovodných kanálů se tedy netýkají pouze občanů brdských obcí, ale stávají se doslova problémem všech občanů (i občanů sousedních států). “

K tomu uvádíme, že „taková místa“ vzniknout nemohou a nevznikala by ani při výkonu radaru, který autoři používají ve svých výpočtech. Jejich omyl spočívá v nesprávné představě o vlastnostech vlnovodného kanálu, viz naše reakce č. 4 k Příloze č. 7 k článku ^[2].

Dále z přílohy č. 12 citujeme: „...Navazující „Hodnotící zpráva měření radiolokační stanice EBR na atolu Kwajalein“ ze dne 3. 10. 2007 ^[10] (která byla zveřejněna na www.army.cz teprve 13. 12. 2007) a „Zhodnocení možných zdravotních rizik vyvolaných elektromagnetickým zářením radiolokátoru EBR“ ^[13] ukazují, že autoři zprávy nejsou po odborné stránce (morální a právní aspekty zprávy jsou nad rámec mé studie) na výši tak závažného úkolu, jakým je ochrana zdraví občanů; této problematiky se nedotkli ani z 25 %.“

I v jiných svých tak zvaných studiích k otázkám radaru v Brdech kritici dávají oficiálním dokumentům státních institucí velmi špatné známky a zle hodnotí znalosti a vlastnosti jejich autorů, kteří jejich názory nesdílejí. Výše uvedené a jim podobné výroky nekomentujeme a věříme, že čtenář, který se s našimi texty dostatečně podrobně seznámí, dojde k názoru, že tak zle to s kritizovanými dokumenty a s jejich autory nevypadá.

9. Reakce na přílohu č. 15 dokumentu ^[2]

Z přílohy č. 15 dokumentu ^[2] citujeme: „Zpráva Státního zdravotního ústavu „Zhodnocení možných zdravotních rizik vyvolaných elmg. zářením radiolokátoru EBR (ten, který je na ostrově Kwajalein) neudává žádné hodnoty pro délky pulzu a navíc z ní vyplývá, že nebyla provedena ani měření rychlosti růstu teploty biologické hmoty během zmiňovaných 6 minut v pulzním provozu!“

a) Přibližná délka impulzu byla určena právě z výsledků měření skupiny českých expertů u radiolokátoru EBR. Jak je patrné z tabulky č. 1 v ^[3] s výsledky měření na atolu Kwajalein, použitý přístroj patřící ministerstvu obrany ČR zaznamenával současně dvě hodnoty: průměrnou hustotu zářivého toku (režim označený AVG), a maximální hustotu zářivého toku, jaká se na zvoleném měřicím bodu vyskytla třeba jen na velmi krátkou dobu během šesti minut měření (režim přístroje označený MAX, přesnější označení je MAX HOLD). Skutečnost, že se tyto dvě hodnoty lišily málo – jejich poměr bylo možné odhadnout mezi čísly 2 až 4 – ukazuje, že špičková hodnota impulsů není řádově větší než průměrný vyzařovaný výkon radaru a že poměr délky impulsu k trvání celého cyklu leží v intervalu 1:2 až 1:4. S použitím údajů nalezených v dostupné literatuře ^[5] bylo pak možné relativní délku impulsu určit přesněji jako rovnou čtvrtině periody cyklu ^[3]. Vzhledem k tomu, že maximální dosah radaru je uváděn jako 2100 km, musí být absolutní hodnota délky trvání impulzu větší než asi 5  milisekund. Jde tedy o velmi dlouhý impuls a tím i o situaci podstatně odlišnou od radarů, které používají velmi krátké impulsy s vysokým okamžitým výkonem.

b) Pokud jde o „měření rychlosti růstu teploty biologické hmoty během zmiňovaných šesti minut v pulzním provozu“, mají snad autoři touto větou na mysli určení měrného absorbovaného výkonu (veličiny označované často i v češtině zkratkou SAR z anglického Specific Absorption Rate). Růst teploty biologické hmoty se na Kwajaleinu opravdu neměřil. Měrný absorbovaný výkon se určuje výpočtem z intenzity dopadajícího záření nebo se měří na fantomech (modelech) lidského těla. Intenzita záření od bočních laloků byla ovšem v měřicích místech natolik nízká, že teplotu „biologické hmoty“ (řečeno lidštěji teplotu těla) měřitelně ani zvýšit nemohla.

Závěr

Z rozboru uvedeného výše vyplývá, že výpočty, kterými se autoři článku ^[2] snaží zpochybnit závěry oficiálních zpráv, vycházejí především z nesprávných vstupních údajů – například pro impulzní výkon radaru vkládají do výpočtů hodnotu 4,5 MW, což je hodnota šestadvacetkrát vyšší než skutečná. Nesprávná jsou však nejen vstupní data, ale i úvahy o zdravotních rizicích, která mohou podle autorů článku ^[2] vzniknout při anomálních meteorologických situacích.

Je zřejmé, že výsledek posouzení zdravotních rizik uvedený v ^[3] se autorům článku ^[2] P. Pokornému, M. Hlobilovi a S. Kauckému zpochybnit nepodařilo. Závěr zprávy ^[3], že elektromagnetické pole vyzařované plánovaným “brdským” radarem nepředstavuje zdravotní rizika, je tedy stále platný.

Reference

[1] Hlobil, M.: Radar: vláda stále lže, 11. 1. 2008

SOUVISEJÍCÍ INFORMACE

BL 25. 7. 2008, Sťěpán Kotrba: Ministerstvo zahraničí připouští v odborném materálu umístění amerických raket v Česku, připouští i 13,5 km ochranné zóny ZDE

BL 8. 7. 2008 - KNIHA : Jiří Maštálka, Jan Keller, Oskar Krejčí, Kateřina Konečná, Jan Neoral, Rudolf Převrátil, Michael Marčák: Společně proti základně ZDE

BL 4. 2. 2008: Radar s digitálním tvarováním vysílaného svazku: klíč k ruským obavám ZDE

BL 28. 7. 2007, Štěpán Kotrba: Premiére, lžete. A Britské listy mají důkaz. ZDE

BL 17. 5. 2008, Milan Hlobil: Zásadní pokrok ve vývoji nových prvků fázovaných řad radarů ZDE

BL 5. 9. 2007 Studie "Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy" -- posouzení východisek a relevance z nich vyvozených závěrů ZDE

BL 2. 6. 2008, Štěpán Kotrba: EXKLUZIVNÍ DOKUMENT: Vládní zdůvodnění smlouvy o radaru ZDE

BL 22. 5. 2008, Stanislav Kaucký: Přednostní ochrana Česka výměnou za radar? ZDE

1. 11. 2007 DOKUMENT: Oponentní posudek profesora Raidy a Dr. Šebesty - Vysoké učení technické, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií v Brně, Ústav radioelektrotechniky 123

BL 3. 9. 2007, Štěpán Kotrba: Podle amerických údajů zamoří úlomky střetu antirakety s hlavicí tisíce kilometrů čtverečních ZDE

další články Milana Hlobila v BL ZDE

Radar v Brdech: základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy - Klíčové argumenty TÉMA BL