Výroky generálplukovníka Uvarova z ruského ministerstva obrany konfrontoval pořad rozhlasu BBC World at One se svědectvím svého zpravodaje, který se ve čtvrtek v poledne nacházel na silnici mezi městy Gori a Tbilisi:

Je příměří, dohodnuté mezi Gruzií a Ruskem, myšleno vážně? Reportéři informují o tom, že ve čtvrtek bylo slyšet u města Gori výbuchy a sporadickou střelbu. A Rusové tvrdí, že správu předají Gruzíncům, teprve až bude obnoven pořádek. Pořad rozhlasu BBC vysílal v poledne ve čtvrtek rozhovor s mluvčím ruského ministerstva obrany, generálplukovníkem Nikojalem Uvarovem. Řekl v BBC toto:

Nikolaj Uvarov: Gori je hlavní gruzínskou vojenskou základnou. Když gruzínská armáda město Gori opustila, všechny zbraně, veškerá munice, množství vozidel, to všechno bylo zanecháno na místě. Bohužel, město Gori opustila i gruzínská policie. Stejně jako místní úřady. Takže když bylo vyhlášeno příměří, naše výzvědné jednotky s překvapením zjistily, že je celé město prázdné. To město nikdo nespravuje. Přesto, že je tam spousta civilistů.

Spojené státy obvinily Rusko, že ničí letiště a další vojenskou infrastrukturu v Gruzii. Rusko vyjádřilo znepokojení nad americkým leteckým mostem, který směřuje do krizového regionu.

Nejmenovaný americký činitel sdělil kanceláři Associated Press, že Moskva záměrně usiluje o ochromení už tak vážně poškozené gruzínské armády. Z informací z místa konfliktu vyplývá, že se ruské jednotky zřejmě snaží zajistit, aby Gruzie už nikdy nemohla nikoho napadnout.

Americký právník, univerzitní odborník, profesor Philip Bobbitt, je bývalý poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Billa Clintona. Ve čtvrtečním vydání britského konzervativního týdeníku The Spectator Bobbitt argumentuje, že chování Ruska v Gruzii dokazuje, že existující globální instituce, jako je OSN, už nedostačují. Reportér rozhlasu BBC se ho zeptal, zda západní země měly konfrontaci mezi Ruskem a Gruzií předvídat.

Philip Bobbitt: Aniž bych chtěl obviňovat oběť a aniž bych zpochybňoval, že Rusko porušilo pravidla chování z doby po ukončení studené války, chci říci toto. Nezapomínejte, že Gruzínci usmrtili 15 ruských vojáků. Zranili 70 ruských vojáků. A možná zabili v jihoosetském hlavním městě až 1600 civilistů.

Takže jestli je pravda, že lidé na Západě přesvědčovali gruzínskou vládu, aby nezaútočila na Jižní Osetii, tak úplně překvapeni jsme tím útokem tedy nebyli.

V minulém textu jsem se snažil ukázat, proč komunismus nelze klást naroveň nacismu. Zatímco nacismus je podle mého názoru opravdu patologický a nepředstavuje žádnou konstruktivní odpověď na rozpory modernity, komunismus nelze jednoznačně odsoudit jako zlo, protože má úplně jiný vztah k novověké humanistické tradici, z níž vyrůstá i demokracie; za komunismem stojí staletí západní filosofie, za nacismem jen jakýsi pud. V nynějším textu chci už téma srovnávání s nacismem opustit a věnovat se samotnému fenoménu komunismu, abych konkrétněji ukázal jeho vztah k modernitě. Východiskem mi bude interpretační schéma převzaté a upravené z mé (dosud nepublikované) disertační práce, jejímž tématem byla právě modernost.

Ve světle současného krvavého konfliktu mezi Ruskem a Gruzií vyvstává otázka rizik pro malé země plynoucích z jejich přílišné důvěry v mocnější spojence. Gruzie doplatila na své iluze o tom, že Velký Americký Bratr jí přispěchá na pomoc, kdykoliv bude v nouzi. Ale nebylo by na místě vysmívat se naivitě Gruzínců, protože i my bychom jednoho dne mohli ošklivě doplatit na naše radarové hrátky. Tahat čerta za ocas se nevyplácí a o ruském medvědovi je známo, že nemá smysl pro humor.

Je mi upřímně líto Gruzínců, kteří zaplatili životem za nezodpovědnou politiku své vlády. Je mi smutno při pomyšlení na desetitisíce běženců, kteří přišli o střechu nad hlavou a čeká je živoření v uprchlických táborech. Ale ať se nám to líbí nebo ne, Zakavkazí se nachází v ruské sféře vlivu, a bylo by bláhové předpokládat, že Rusko nezareaguje, pokud se tam pokusí prosadit jiná mocnost jako vůdčí politická síla. O to se již dlouho snaží Spojené státy, a nejenom v Gruzii.

Autorka je bývalá expertka Evropské komise, působící v zakavkazských republikách

Ukončení bojů v Gruzii není konec války. Válka je dána samou podstatou kapitalistického systému. Z tohoto hlediska jsou boje na Kavkaze jen jedním za řady válek, které již proběhly a které nás ještě čekají. Není žádným tajemstvím, že se naše vláda aktivně zapojila do tohoto válečného šílenství. V gruzínském případě dodávkami zbraní a česká média propagandistickým štvaním. V mnoha dalších případech - Jugoslávie, Irák, Afghánistán atd. i jinak, a to například i souhlasem s výstavbou amerického vojenského radaru v Brdech.

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch byla svědkem toho, jak jihoosetínští bojovníci plení příbytky etnických Gruzínců, a zaznamenala četné případy, kdy gruzínští vojáci zastrašovali etnické Osetínce.

Zpráva, kterou ve středu vydala respektovaná mezinárodní lidskoprávní organizace, je důležitým nezávislým potvrzením výroků obou znesvářených strana v rusko-gruzínském konfliktu, míní list Independent. Obě strany obvinily soupeře, že páchají válečné zločiny.

Vážená redakce BL! Vehementně protestuji proti tomu že ve vašem dnešním materiálu "Věříme vám, věřte nám!" jsem označen jako "sovìtský okupant Sergej Magid".

Ve věku 19 roků jsem byl narukován do Sovětské armády jako občan SSSR a bez mého souhlasu poslán do "mírové mise" do Československa. Od svých 16 roků jsem zaujímal antikomunistický a antisovětský postoj, byl jsem souzen během své služby v Sovětské armádě jako "nepřítel lidu" (roku 1967) a byl jsem za rok poslán do ČSSR jen proto, že jsem byl radistou 1 třídy, který v té jednotce právě chyběl. Byl jsem od samého začátku proti jakékoli invazi do ČSSR, prožil jsem svůj osud jako peklo, celý svůj život (teď' je mi 61) zůstávám věrný právě československým ideálům 1968 roku, to znamená pro mne filosofie K.Kosíka, I.Svitáka, E.Goldstuckera a dalších velkých transformátorů "reálného socialismu" v humanismus s lidskou tváří.

Nová internetová stránka Českého rozhlasu se strohým názvem 1968 přináší exkluzivní materiály z doby okupace Československa vojsky pěti armád Varšavské smlouvy. Široká veřejnost si může poprvé poslechnout kompletní záznam vysílání Československého rozhlasu 21. srpna a 22. srpna 1968, prohlédnout si obsáhlou kolekci dosud neznámých fotografií, nebo si poslechnout vzpomínky sovětského okupanta. Některé části vysílání Československého rozhlasu během okupace jsou známé, ale v kompletní podobě se dochované pasáže objevují poprvé.

Je to zvláštní věc. Lidi jsou zřejmě už natolik odolní vůči reklamě, že prostě nevidí, co vypadá třeba jen vzdáleně jako reklama. Už mi napsalo několik lidí s dotazem, kde máme v Britských listech dokumentaci zaznamenávající veřejnou debatu z r. 1968. Je to prosté: v pravém sloupci hlavní stránky máme grafický čtverec, odkazující na to, "O co šlo v r. 1968", kopíruji ho znovu k této glose. Protože to ale lidi považují za reklamu, nevidí ho.

Česká média (letošní rok, kdy je kulaté výročí, je snad trochu výjimkou) fungují nesmírně stereotypně. Na Pražské jaro r. 1968 vzpomínají jen při příležitosti invaze v srpnu toho roku. Takže podle nich: Nejprve došlo k "irelevantnímu" boji mezi dvě frakcemi KSČ, které národ vlastně ignoroval, a pak k drastické a nespravedlivé invazi vojsk Varšavského paktu. Sice je v tom tak trochu rozpor (proč by do Československa Rusové vpadli, když nešlo o nic), ale nevadí.

Hlavním problémem ovšem je, že dnešní česká média pomíjejí obrovskou občanskou aktivitu v roce 1968, která se projevovala především intenzivní veřejnou diskusí. Právě tato obrovská občanská aktivita je pro dnešek nesmírně důležitá, protože dnes už se k nadšení o nápravu společnosti nezmůže nikdo, všichni jsou jen otrávení a pasivní a "nemají čas" (jak dodává čtenář Pavel Sokol a pokračuje: "Moc dobře se to někomu hodí do krámu: Ťvy pracujte a my se už o vše postarámeť").

Tuto diskusi přinášíme v souboru digitalizovaných publikací, obsahujících nejdůležitější dokumenty z r. 1968 a dalšího období, který jsme připravili ve spolupráci s Československým dokumentačním střediskem Viléma Prečana, jemuž za pomoc děkujeme.

Čtěte, o čem se mluvilo za Pražského jara ZDE

Už několikrát jsem říkal, že méně je někdy více. Názor senátora Tejnory o "vojenské agresi Ruska proti Gruzii" mezi tyto bláboly patří. To je tak, když se nevzdělanec dostane k moci. Škoda komentáře. Vysvětlivka je ale nutná.

Ruská vojska byla na území Gruzie od devadesátých let se statutem a odpovědností mírových sborů SNS a OSN (UNOMIG) na základě mezinárodních dohod: od roku 1992 v Jižní Osetii a od roku 1994 Abcházii. Tyto mezinárodní smlouvy jsou pramenem mezinárodního práva. Na základě dalších smluv má Rusko v Gruzii vojenské základny s exteritoriálním statutem. Proto je jejich zásah po útoku toho proamerického hlupáka Saakašviliho na Osetii naprosto v souladu s jejich mandátem a mezinárodním právem. Prostě a jednoduše: čekali, až se dočkali. Ševarnadze by jim tu radost nikdy neudělal. Na to je všechny až příliš dobře znal.

Přečetl jsem si článek Jana Neorala o korespondenci s panem senátorem Tejnorem, píše Petr Nachtmann.

Domnívám se, že zmínka pana senátora o "vojenské agresi Ruska proti Gruzii" je velmi relevantní.

Britské zákony o pomluvě potlačují svobodu slova po světě. Bohatí byznysmeni a celebrity se stále častěji obracejí na britské soudy ve snaze umlčet své kritiky v zahraničí, konstatovala OSN.

Ve zprávě, vydané ve středu, kritizuje výbor OSN pro lidská práva tzv. "polmuvovou turistiku", kdy se zahraniční byznysmeni a podnikatelé stále častěji obracejí na soud v Londýně, kde žalují zahraniční vydavatele za pomoci zákonů o difamaci, které jsou velmi nakloněny žalobci. (Britské zákony o pomluvě však umožňují jen žaloby u civilních soudů, pomluva není stíhána jako "trestný čin" jako v ČR, pozn. red.)

V ohlušující mediální kanonádě provázející kavkazské dobrodružství prezidenta Saakašviliho, jakož i v mediálním humbuku kolem otázky, zda se sluší či nesluší, aby "svobodný svět" využil (či snad zneužil?) konání letních olympijských her v Číně ke kritice tamního "totalitního režimu" (s nímž pěstuje čilé obchodní styky), téměř zanikly nepřehlédnutelné známky toho, že důsledky nadcházející světové ekonomické recese definitivně dorazily i do České republiky. Ještě že jsou tady Hospodářské noviny, jejichž zpravodajský server iHNed.cz nám ve dne v noci neúnavně přináší ty nejdůležitějších domácí i světové ekonomické události.

Redakce Britských listů, omylem jsem otevřel vaše stránky a musím se přiznat, netušil jsem, že se dostávám na stránky ultrabolševických bláznů, kteří zřejmě neví, co komunismus způsobil a nadále páchá ... Kdo stojí v pozadí této žumpy? Zajisté důstojníci KGB či Stb, kteří nikdy nepřestali podrývat, ničit, zastrašovat a ovlivňovat dění v demokraticky se vyvýjejícím (sic) regionu a nikdy se nesmíří s porážkou. Proto ta nenávist ke Gruzii, Israeli a především všem lidem, kteří vražedný komunismus zavrhli. V jednom vašem článku jsem se dočetl, že komunismus a fašismus nejsou stejné ideologie ... to je pravda. Komunismus je totiž mnohem horší, neboť fašismus je jeho součástí - viz Gruzie. Je mi z vás na blití ....., píše čtenář Roman Karel.

Řekl to ve středu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Dodal: "Chápeme, že současný vztah mezi USA a Gruzií je pro Spojené státy speciálním projektem, ale jednoho dne si Spojené státy budou muset vybrat.

Miriam Prokešová naznačila ve svém článku "Dětem chybí přirozená autorita" řadu témat. Zcela určitě se nedivím, cože nám to za děti chodí do našich škol a vyrůstá v našich rodinách. Ano, učitelé by měli být především lidští, měli by umět mít rádi, jedině pak mohou jít osobním příkladem a probouzet zájem. Myslím že rovnice je učitel -- žák, žák reaguje na svého učitele, "měří ho" vším, co se naučil v rodině a na učiteli záleží, jakou strategii zvolí.

Zda se opravdu, že se gruzínský prezident Michail Saakašvili přepočítal a nepomůže mu v budoucnosti asi, že nebyl první, kdo svému zdánlivému příteli dobře nerozuměl. O tom bych chtěl psát v téhle poznámce a navázat při tom na článek Štěpána Kotrby o strategických modelech a také na Boha, jemuž k mému překvapení děkoval Boris Cvek.

Multinacionální společnosti provádějí experiment s přírodou, který "dopadá naprosto katastrofálně", varoval v otevřeném rozhovoru pro britský konzervativní deník Daily Telegraph korunní princ Charles.

Princ také vyjádřil obavu, že světu dojdou potraviny v důsledku škod, které vědci působí svým výzkumem půdě.

Spoléhat se na "gigantické korporace", že nám budou dodávat potraviny, uvedl, povede "k naprosté katastrofě".

Vyslovil jsem v jednom projevu na demonstraci proti radaru (která se konala na Václavském náměstí) zamyšlení nad tím, proč jsou některým politikům názory občanů a jejich odpor proti radaru lhostejné. Řekl jsem, že buďto nás tito politici považují za hlupáky a domnívají se proto, že je zvolíme znovu - nebo vědí, že už pro své činy proti lidem zvoleni nebudou a pak jim mínění občanů může být, lidově řečeno, ukradeno.

Okurková sezóna definitivně skončila se zahájením kontroverzní olympiády v Číně a vypuknutím konfliktu na Kavkaze. Tyto události nyní určují mediální tep. Nedávno přišla jihokorejská vládní komise v čele s historikem Kim Dong-choonem po dvouletém výzkumu s otřesným svědectvím o lidských jatkách, které proběhly především v létě roku 1950 na různých místech v Jižní Koreji. V průběhu vyšetřování byly lokalizovány hromadné hroby, v nichž se nacházelo nepřeberné množství ostatků zavražděných rolníků a levicových aktivistů. Konzervativní odhady hovoří o nejméně 100.000 zavražděných osob, ale skutečný počet mrtvých může odpovídat dvojnásobku, ba trojnásobku. Za těmito masakry stála jihokorejská diktatura, a to s přímou i nepřímou účastí Washingtonu.

Mladofrontovský reportér Viliam Buchert obšťastnil své domácí nevěřící Tomáše. Na služební cestě v Číně pátral po osudech tamních prvotních křesťanů, aby nám to mohl sdělit. Zjistil, že nejsou házeni lvům, ani jinak vybíjeni, ba se množí ku prospěchu komunistického režimu. Už je jich na 130 miliónů, sděluje výsledek sčítání jinak prý tajných křesťanů. Pramen svých informací neuvádí. Nevadí. Jde o víru, proto věřme.

Byl to brácha, ten nejstarší. Hrál na ukulele, na trubku, na piano. Hrál jazz a V+W. Zpíval i písničky z gulagů. Ve Francii pak Georgese Brassense. Táta Ivo ho přivedl k poesii. Říkal, že hudba a poesie dělají to, proč má vědecké úspěchy. Často se mi alespoň trochu snažil vysvětlit , co hledá. Vždy jsem pochopil jen to, že jde o hledání konce světa, konce hmoty. O to co se s hmotou děje - tedy jestli vůbec je. O to, že se energie z jádra dá vytvořit v malé kanceláři se sílou celého Temelína. O tom, že to spočítal a že experimentátoři jsou zděšeni, protože to funguje...

To tvrdí mediální podnikatel a majitel několika českých rádií Michel Fleischmann, bratr zemřelého světoznámého českého nukleárního fyzika Jana Sterna, který má 15. 8. 2008 pohřeb.

Americký prezident Bush konstatoval v důrazném projevu ve středu odpoledne, že Spojené státy se budou přímo účastnit na gruzínském konfliktu. V rámci "solidarity s gruzínským lidem" řekl Bush, že Rusko musí ukončit veškeré vojenské akce a respektovat územní celistvost Gruzie. Bush posílá Condoleezu Ricovou do Paříže a pak do Tbilisi a oznámil humanitární pomoc, kterou bude poskytovat americká armáda. Rusko trvá na tom, že jeho intervence v Jižní Osetii byla humanitární zásah, avšak zatímco se Evropská unie nedokáže shodnout ohledně toho, kdo nese vinu za tuto krizi, Amerika zjevně stoprocentně podporuje prezidenta Saakašviliho, konstatuje pořad televize BBC Newsnight v avízu svého dnešního večerního pořadu ZDE

Další informace v angličtině ZDE

USA a EU požadovaly ve středu, aby urovnání konfliktu v Gruzii bylo založeno na uznání gruzínské územní celistvosti. Rusko to odmítlo. Uvedlo, že nepřijme tuto formulaci pro plán na příměřím, které vyjednali Francouzi a který byl dohodnut v Moskvě a v Tbilisi.

Sergej Ivanov, náměstek ruského premiéra, opakovaně odmítl uznat právo Gruzie ovládat celé své území.

Pavel Janíčko v článku "Několik poznámek k Solženicynovi a 'ruské'duši", kterým reaguje na mou "Vlast a ruská duše? Deník Právo něljubit", vyjadřuje svůj pohled na budování socialismu v Rusku. Aniž bych se chtěl stavět do role arbitra historie, obávám se, že ten jeho pohled je sám z velké míry spíše přáním než skutečností. Že vyjadřuje především víru Pavla Janíčka, v níž historická skutečnost a její účastníci sehrávají roli tak trochu pasivních komparsistů.

Spisovatel Michal Šanda je mimo úzké literární kruhy téměř neznámý. Přesto se vyplatí věnovat mu pár minut pozornosti. Jeho knihy jsou totiž v rámci současné české prózy ojedinělé. Šanda se nesnaží mermomocí "prorazit", nepíše o palčivosti současného světa a nepokouší se napsat román, který zboří domeček z ohmataných karet, v němž současná česká literatura sídlí. Píše si, co chce a jak chce. Jeho nová, pohádková kniha Merekvice (Dybbuk 2008) je hravá a zábavná. Žije si ve své vsi, kde se na uznání mudrců, dychtících po hlubokých otázkách vyplazuje jazyk.

Přečetl jsem si knihu "The Twelve Little Cakes" od Dominiky Dery, jakož i oslavnou recenzi na ní od Michaela Volného.

Nejsem ani součástí literárního (ani jakéhokoliv jiného) establishmentu, nejsem ani "starým bolševikem", ani sympatizantem "pseudopravicové kulturní elity", což jsou skupiny, které by měly mít podle pana Volného s přijetím knížky problém. Podobně jako on (i autorka knihy Dery) jsem dobu normalizace zažil v dětství (ročník 1975). Přesto bych byl ke knize kritičtější.

Co oddaný stoupenec státotvorné politiky ODS a horlivý příznivec regulačních poplatků ve zdravotnictví jsem se zhrozil, když ostravský hejtman Evžen Tošenovský v pátek 8. srpna 2008 ohlásil, že oběti železniční nehody v blízké Studénce nebudou platit nemocniční regulační poplatky. Hejtman tím zradil stranické ideály a projevil se jako kryptokomunista.

Statečný muž nezaváhá tváří v tvář menšímu neštěstí a ve svém úsilí vytrvá! Nesníží se zbaběle k projevům sentimentální "lidskosti", kýčovitého "soucitu" a falešné totalitární solidarity.

Úmyslné pokusy ruské vlády přehánět počet osob, usmrcených v Jižní Osetii, vyvolávají mstu proti gruzínským vesničanům v tomto vzbouřeneckém regionu, tvrdila ve středu organizace Human Rights Watch.

Anna Neistatová z HRW, která stojí v čele týmu vyšetřujícího humanitární škody v Jižní Osetii, sdělila listu Guardian, že ruské odhady 2000 mrtvých v konfliktu jsou "podezřelé". "Naše zjištění v žádném případě nepotvrzují ruské údaje. Naopak z nich, jak se zdá, vyplývá, že ty počty jsou přehnané."

K tomu: Karel Dolejší, "Válka na Kavkaze a ostudná role České republiky"

"Novinky: Zbraně dovezené z Česka do Gruzie zabíjely v Osetii"

Události minulého týdne v Jižní Osetii byly šokující pro každého. Je to pro nás pro všechny varování, napsal v deníku Washington Post Michail Gorbačov, nositel Nobelovy ceny míru a poslední prezident Sovětského svazu, který začátkem devadesátých let "zrušil" v Rusku komunismus.

8.8.2008 v 00:53 hodin místního času zahájila gruzínská vojska odstřelování spícího jihoosetského hlavního města a jeho civilních obyvatel. Nikoliv palbu na legitimní vojenské cíle, ale palbu na v panelácích spící občany "vlastní země". Fakticky občanskou válku. Tento překvapivý útok raketometů české výroby RM-70 a houfnic české výroby ShKH vz.77 Dana znamenal likvidaci Cchinvali a masakr civilního obyvatelstva. Dle odhadů zemřelo jen v Cchinvali 1500-2000 civilistů a o počtu nezvěstných, kteří zůstali pohřbeni v troskách, se spekuluje. Pak následoval útok gruzínských tanků a obsazení trosek gruzínskou armádou. Promyšlený masakr, jehož plánování nemohlo zůstat utajeno před americkými a izraelskými vojenskými poradci gruzínské vlády. Počet běženců, kteří uprchli z města, jde do desetitisíců.

Průběžně se objevuje celá řada studií, které zpochybňují funkčnost a účinnost amerického systému protiraketové obrany, zejména „velkých“ antiraket GBI (Ground Based Interceptor). Hlavním terčem kritiky je paradoxně právě to, co bylo původně vydáváno za hlavní výhodu a důkaz technologického pokroku, totiž ničení útočících balistických raket (popř. jejich hlavic) kinetickou energií vzniklou při přímém kontaktním zásahu obranného tělesa, zatímco všechny antirakety vyvinuté za studené války měly jaderné hlavice.

Platí to pro americké protiraketové střely Nike-Zeus, Spartan a Sprint podobně jako pro sovětské obranné komplety A-35 Aldan a A-135 Baton; druhý jmenovaný je dosud funkční a chrání Moskvu. Současná podoba amerického protiraketového deštníku zahrnuje čtyři typy řízených střel, a sice typy GBI a RIM-161 Standard SM-3 určené pro zasažení balistické rakety či její hlavice ve střední fázi letu a střely THAAD a Patriot PAC-3 pro napadení v závěrečném (sestupném) úseku.

Radar v Brdech: základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy - Klíčové argumenty TÉMA BL

Chápu, že přístup českých médií může Britské listy motivovat k tomu ukázat opačné stanovisko - a souhlasím s tím, že Gruzie se nezachovala rozumně a ruskou odpověď vyprovokovala. Proč se to stalo, nevím a nechci o tom spekulovat.

Americký protiraketový systém GMD, na němž by se Česká republika měla podílet radarem v Brdech, vyžaduje ke své plné funkci senzory na oběžné dráze.

To je již poměrně dobře známo. Jestliže nejzranitelnější pozemní částí systému jsou stacionární radiolokační prostředky, z jejichž samotné existence již logicky plyne nutnost komplexního řešení jejich obrany, s dosud vyvíjeným satelitním infračerveným systémem (Space-Based Infrared System, SBIRS -- podrobně viz ATM 11/2006) se to má úplně stejně. Družice na oběžné dráze jednoduše není možno skrýt, jsou případným protivníkem snadno zaměřitelné -- a v té míře, v jaké by vyvinul prostředky proti nim, také poměrně jednoduše zničitelné.

◄ Operační stanoviště na USS Lake Erie. Foto Defense Link
21. února 2008 raketa SM-3 odpálená z tohoto plavidla úspěšně zasáhla nefunkční družici NRO L-21 ve výšce asi 247 km nad Tichým oceánem.

Zatímco česká veřejnost je stále rozdělena v reakci na otázku, zda radar v Brdech ano či ne, vývoj jednotlivých komponentů amerického systému protiraketové obrany pokračuje šíleným tempem dál. Mimořádná technologická náročnost je důvodem toho, že se potýká s desítkami, možná stovkami dílčích problémů. Příčinou některých z nich je skutečnost, že testy se uskutečňují ve "skleníkových" podmínkách, na míle vzdálených reálné hrozbě. Není divu, že jsou často předmětem vášnivých diskusí i cílem kritiky.

Výhrady se týkají například následujících oblastí:

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.