13. 8. 2008 / Daniel Veselý
Okurková sezóna definitivně skončila se zahájením kontroverzní olympiády v Číně a vypuknutím konfliktu na Kavkaze. Tyto události nyní určují mediální tep. Nedávno přišla jihokorejská vládní komise v čele s historikem Kim Dong-choonem po dvouletém výzkumu s otřesným svědectvím o lidských jatkách, které proběhly především v létě roku 1950 na různých místech v Jižní Koreji. V průběhu vyšetřování byly lokalizovány hromadné hroby, v nichž se nacházelo nepřeberné množství ostatků zavražděných rolníků a levicových aktivistů. Konzervativní odhady hovoří o nejméně 100.000 zavražděných osob, ale skutečný počet mrtvých může odpovídat dvojnásobku, ba trojnásobku. Za těmito masakry stála jihokorejská diktatura, a to s přímou i nepřímou účastí Washingtonu.
Korejská válka (1950 -53) bývá západní historiografií považovaná za „policejní akci“ pod hlavičkou Spojených států a OSN, kdy v duchu studenoválečnické optiky představoval komunistický sever poloostrova Zlo a jihokorejská vláda spolu s OSN a Washingtonem Dobro. Realita ovšem nevnímá pouze černou a bílou, ale je mnohobarevná. Historik Bruce Cumings z Univerzity v Chicagu, který se specializuje na moderní korejské dějiny, tvrdí, že invazi vojsk KLDR na jih 25. června 1950 předcházelo „několik jihokorejských vpádů na sever (...) Občanské války nezačínají, ale přicházejí. Vznikají z rozmanitých příčin a vinu lze přičíst každému, což znamená i Spojeným státům, které bezmyšlenkovitě rozdělily Koreu a následně zde znovu ustanovily koloniální vládu.“ Cumings konstatuje: „Američané nesou lví podíl na rozdělení poloostrova podél 38. rovnoběžky.“
Bylo by příliš jednostranné hodit veškeré strádání Korejců na záda Pentagonu; na severu poloostrova byla s pomocí Sovětského svazu ustanovena tvrdá stalinistická diktatura. To však nijak nesnímá vinu ze Spojených států, jež se v letech 1945 - 48 i poté zásadně podílely na hrubé destabilizaci vztahů mezi oběma Koreami.
Válečné běsnění v letech 1950 až 53 zanechalo Korejský poloostrov v ruinách a hranice mezi oběma diktaturami zůstala na 38. rovnoběžce. Zatímco militaristický režim v Jižní Koreji postupem dekád ubíral na zběsilosti a koncem 80. let tu nastoupily demokratizační reformy, stalinistická diktatura v Severní Koreji nadále symbolizuje jedno z nejhorších míst na planetě.
S postupem severokorejských sil na jih v létě 1950 začaly jihokorejská armáda a policie vyprazdňovat své věznice, shromažďovat vězněné politické aktivisty a rolníky a popravovat je střelením do hlavy a cpát mrtvá těla do spěšně vykopaných jam. Další byli svrženi do opuštěných dolů nebo do moře. Mezi nebožáky byly ženy a děti. Později byly další tisíce Jihokorejců zavražděny, neboť je jihokorejské síly považovaly za sympatizanty Severokorejců. Historik Kim Dong-choon, stojící v čele Komise pro pravdu a smíření, jež se již dva roky snaží analyzovat skutečnou podstatu masakrů, tvrdí: „Tato zvěrstva představují nejbrutálnější a nejtragičtější kapitolu Korejské války.“ Část důkazů o krveprolití pochází z odtajněných dokumentů americké armády, včetně fotografií zachycujících masové zabíjení.
Zdroj ZDE
„I nyní, po letech, cítím vinu, že jsem zmáčkl kohoutek“, říká Lee Joon-young, 83 let, jeden z popravčích. Tento člověk, který v inkriminovanou dobu působil jako vězeňský dozorce, se svěřil agentuře Associated Press (AP), že většinu zastřelených a hromadně pohřbených tvořili obyčejní lidé nebo negramotní rolníci, mylně označení za komunistické sympatizanty. „Nezasloužili si zemřít,“ dodal. Americká armáda, podle sedmnácti vyšetřovatelů Komise pro pravdu a smíření, se na jatkách přímo podílela, jakožto i během samotné války, a to hlavně masivním bombardováním civilních objektů. Spojené státy se snažily zodpovědnost za rozsáhlé masakrování přičíst na vrub Severní Koreje. Tyto mýty přežily půl století.
Zdroj ZDE