Zdá se mi, že se autor v oprávněné potřebě kritizovat velmi znepokojivé a destruktivní tendence globalizovaného kapitalismu (který je právě opřen o zmíněné "euroatlantické hodnoty) uchyluje k poněkud falešným nadějím a k postojům, které do jisté míry kolidují s racionalitou a hraničí s metafyzičnem.

Je fakt, že si v tomto ohledu dosti notuje právě s A. Solženicynem, který je podle mého názoru typický právě tím, že oprávněnou kritiku či obžalobu nedemokratických a nehumánních praktik používaných v určitých obdobích existence SSSR využil nikoliv k rozvoji a podpoře humanismu a sociálního a politického pokroku v (nejen) SSSR, ale k vyzdvihování takových forem uspořádání společnosti, které by znamenaly (a dnes bohužel i reálně v dnešním Rusku znamenají) návrat někam do období feudalismu.

Při četbě jeho stěžejní knihy "Souostroví Gulag" je myslící čtenář vyděšen nejen popisem poměrů ve vězeňských zařízeních v tehdejším SSSR (je ale s podivem, že se A.S. nezabýval se stejnou vehemencí po svém vyhoštění a odjezdu do USA charakteristikami vězeňského systému v této zemi, kde je v současnosti více vězňů, než bylo za Stalina a Beriji v SSSR, možná bychom se dočkali popisu amerických gulagů, ale asi ho ta touha "žít v pravdě" nějak přešla) , ale především Solženicynovou úpornou snahou dávat jako vzor pro překonání těchto poměrů realitu carského Ruska.

Myslím, že právě tato zřejmá tendence k prosazování velkoruského šovinismu spojeného s náboženským tmářstvím byla příčinou i odmítnutí jeho postojů ze strany představitelů tehdejší oficiální moci, když předtím byl jako reprezentant kritického antistalinismu oslavován např. i N. Chruščovem (mimochodem připomínám v této souvislosti, že jsem si ještě jako student gymnázia v období "nejtvrdší" normalizace v první polovině 70.let mohl přečíst Solženicynovu povídku "Jeden den Ivana Děnisoviče" v oficiální učebnici "Čítanka z ruské a sovětské literatury"). Ale tam zůstala omylem, byla to publikace ze šedesátých let, pozn. JČ.

Představovat si, že druhou světovou válku vyhrála Sovětskému svazu kombinace ruského vlastenectví a zbytkových hodnot pravoslaví je poněkud v rozporu s historickými fakty, kdy ještě relativně nedlouho před tímto triumfem carské Rusko (všestranně vyzbrojené pravoslavím a ruským duchovnem) vojensky i ekonomicky kolabovalo v konfliktech se Západem (krymská válka- 1853-1856), s Japonskem (1905) i nakonec v 1.sv. válce. V tomto smyslu byl původcem sovětského vojenského (i ideologického) úspěchu mnohem více obrazně řečeno "Stalin" se svou politikou (pravda často násilně prosazované) industrializace a modernizace než "Solženicyn" se svými monarchicko-klerikálními hodnotami tzv. ruského vlastenectví (i s patřičnou příměsí antisemitismu). Není ostatně náhodou, že právě prozápadní a protisovětské služebníčkování různých těchto disidentů, ohánějících se často jako klackem ruským vlastenectvím, nakonec (samozřejmě s dalším faktory) vyústilo v sociální a ekonomickou katastrofu Ruska a jeho existenční oslabení v devadesátých letech.

Jinak ovšem nechci nijak snižovat roli vlastenectví a dalších morálních motivů, které mohou do určité míry v případě ozbrojených konfliktů kompenzovat materiální převahu protivníka, koneckonců velmi brzy po kolapsu carské armády v 1.sv.válce se byla schopna nově konstituovaná Rudá armáda ubránit nájezdům humanitárních zahraničních interventů (včetně československých legií) i jimi podporovaných domácích "demokratů" mávajících pravoslavnými fanglemi.

Zde právě významnou roli hrály morální motivy, perspektiva sociálního pokroku pro většinu ruského (sovětského) obyvatelstva a v tomto kontextu vnímané vlastenectví nikoliv jako protiklad, ale jako organická součást rovného, internacionalistického přístupu ke všem národům (mimochodem pěkné svědectví o hodnotě tzv. autentického "pravoslavného" ruského vlastenectví movitých vrstev nám podává ve své známě knížce "Deset dnů, jež otřásly světem" J.Reed, když popisuje jejich upřímné těšení se na příchod německých vojsk (do Petrohradu) jako síly schopné ukončit bolševické "běsnění").

Jinak plně souhlasím s kritikou autora na adresu různých komentátorů "našeho" tisku, kteří jenom ukazují, jak je v současném kapitalismu v zájmu prosazení dominance jeho rozhodující opory (americkoanglické velkoburžoazie) používáno i národnostně rasové instrumentarium o nadřazených (euroamerických a sionistických) hodnotách a národech a těch podřadných (včetně národů "pravoslavných"), které jsou už ze své podstaty primitivní a nedůvěryhodné. Jde jen o modernější variantu hry na Árijce a Neárijce a cílem je zastřít, že skutečným problémem a rozporem současnosti je prohlubující se propast mezi úzkou vrstvou parazitů a spekulantů a multimiliardářů a obrovskou většinou neprivilegovaného obyvatelstva. Myslím si, že právě i všichni podobní "solženicynové" svými postoji pomáhají tuto skutečnost zakrýt.