14. 8. 2008 / Štěpán Kotrba, Michel Fleischmann
Byl to brácha, ten nejstarší. Hrál na ukulele, na trubku, na piano. Hrál jazz a V+W. Zpíval i písničky z gulagů. Ve Francii pak Georgese Brassense. Táta Ivo ho přivedl k poesii. Říkal, že hudba a poesie dělají to, proč má vědecké úspěchy. Často se mi alespoň trochu snažil vysvětlit , co hledá. Vždy jsem pochopil jen to, že jde o hledání konce světa, konce hmoty. O to co se s hmotou děje - tedy jestli vůbec je. O to, že se energie z jádra dá vytvořit v malé kanceláři se sílou celého Temelína. O tom, že to spočítal a že experimentátoři jsou zděšeni, protože to funguje...
To tvrdí mediální podnikatel a majitel několika českých rádií Michel Fleischmann, bratr zemřelého světoznámého českého nukleárního fyzika Jana Sterna, který má 15. 8. 2008 pohřeb.
Jan Stern se narodil v Praze 29. 6. 1942. Otec, Bedřich Stern, žid, mladý intelektuál a v odboji, byl zatčen gestapem 30.12. 1942 a poslán do Osvětimi. Zde zahynul někdy v únoru 1943.
Matka Staša Jílovská, fotografka (Fleischmannová od prosince 1946, kdy si vzala Ivo Fleischmanna, s kterým má dva syny Petra a Michela). Janka vychovával Ivo. Janek byl za války dvakrát předvolán do transportu, ale různě schováván, koncetračnímu táboru nakonec unikl . Vyrůstal v intelektuálním prostředí mezi jeho babičkou Stašou Jílovskou (překladatelkou, novinářkou, kamarádkou Mileny Jesenské, částečně jeho dědečkem Rudou Jílovským (rozvedl se se Stašou), bývalým zpěvákem Červené sedmy a posléze ředitelem nakladatelství (emigroval s Peroutkou do USA, kde zemřel). Partnerem Staši Jílovské (babičky) byl Adolf Hoffmeister.
Maturoval v 16 letech a byl přijat na Katedru Teoretické fysiky FTJF - ČVUT, kde dokončil studie v roce 1964. Pak byl poslán na dva roky do Institutu fysiky v Dubně. V roce 1968 emigroval se svou rodinou (má dva syny - Tomáše a Filipa z prvního manželství a dceru Barbaru z druhého) do Francie, kde byl záhy zaměstnán Státním centrem pro vědecká studia - Centre National de la Recherche Scientifique (C.N.R.S.), kde pracoval až do své smrti v Institut de Physique Théorique .
Za svou vědeckou kariéru měl dle zdrojů CNRS tři "velká" témata:
Vydával průměrně pět článků ročně ve specializovaných impaktovaných titulech, do kterých se člověk prý jen tak nedostane. Podle rešerší jich vyšlo celkem 59. Patří mezi české vědce s největším počtem citací ve vědeckých databázích. Byl stálým hostem těch nejvyšších kolokvií po celém světě. Byl zván i na zasedání vědecké rady MFF UK jako hodnotitel při jmenování nových profesorů fyziky. To poslední kolokvium, kde se přišlo na to, že je nemocen, byl v Číně.
Byl francouzským kordinátorem Evropské sítě EURODAPHNE a sítě EURIDICE. Jeho výzkum, cituji francouzské zdroje "byl zásadním přínosem fyziky silných interakcí s nízkou energií."
"Jednou jsem ho potkal v Paříži na "café"", vzpomíná Michel Fleischmann. "Zuřil, protože americký Senát zamítl investici miliardy dolarů do lineárního urychlovače a který byl navržen také na základě jeho teorií. To bylo před deseti lety. Nyní to Senát schválil a urychlovač se staví. Byl stále zahalen papíry, na které psal nesrozumitelná čísla. Často se smál, často u toho zuřil. Jeho semináře byly narvané, uměl totiž také pobavit, či někomu vynadat, pohádat se a pak přátelsky s ním popít ty nejlepší vína Francie. Měl mnoho žáků a kolegů, kteří ho stejně tak milovali, jako někdy nesnášeli.
Zemřel smutný, protože měl pocit, že svůj nekonečný výzkum nedotáhl do konce." Dodnes ti, kteří ho znali, neví, jestli hmota vůbec existuje. Dodnes nevíme, co hmota je. A jen málokdo ví, kdo byl Jan Stern.
Zemřel 2. 7. 2008 ve věku 66 let v Paříži. Pohřeb se koná 15. 8. 2008 v 11:00 v urnovém háji pražského krematoria ve Strašnicích.