Na druhou stranu, podívejte se, prosím, na dějiny Gruzie a na mapu té oblasti. Gruzie je v podobné historické situaci jako Česko vůči Německu, s tím rozdílem, že Německo je dávno demokratický a poklidný stát, jeden z nejvyspělejších a nejhumánnějších na světě.

Gruzie řeší proti svému o mnoho silnějšímu sousedu, který ji staletí terorizoval, podobnou situaci, jako Československo kdysi se Sudety, kde byla drtivá převaha obyvatel národnosti, již se jal chránit mocný sousední stát.

Z tohoto pohledu je trochu hloupé kochat se tím, že silný bije slabého, byť ho slabý vyprovokoval. Rusko z pozice svého vlivu, moci a síly mohlo reagovat jinak, a já cítím určitou zlomyslnost ruských politiků ve volbě, kterou nakonec učinili.

Ještě drobná poznámka k multipolárnímu světu a postavení Ruska v něm. Vzpomeňme na to, že Rusko bylo jednou ze dvou supervelmocí, v tom ohledu padlo do propasti a jeho současné postavení je stále žalostné ve srovnání s pozicí za Brežněva. "Multipolární" svět je svět mnoha supervelmocí, svět, v němž zuří mnoho studených válek, prostě vize z Orwella.

To, že se Rusko i Čína demokratizovaly a demokratizují, že ve světě převládá společný základ demokratických hodnot, to není žádná multipolarita, ale vítězství Spojených států a západního světa ve studené válce. Ať už Rusové dělají či říkají cokoli, jejich vazba na USA je po pádu SSSR nesmírně silná - ostatně i teď během krize v Gruzii spolu přátelsky mluvili Putin s Bushem v Pekingu. Stejně tak pro Čínu jsou Američané důležitý přítel, který ji vydělil z východního bloku, přetáhl ji na svou stranu a po mnoho let s ní udržuje vynikající styky. To není, díky Bohu, multipolární svět, to je, díky Bohu, svět, v němž všichni jakž takž sdílíme podobné hodnoty a jde nám o poklidný rozvoj a konzum, jaký je typický pro západní civilizaci a USA zejména.