. Nemůžu souhlasit s Michalem Vimmerem, že v dnešní debatě na ČT Václav Moravec "skoro" obstál. Neobstál. Vůbec. Jakožto moderátor diskuze je kromě jejího obsahu zodpovědný také za její formu, která byla dnes více než žalostná. Pan Vondra trousil jednu osobní invektivu za druhou a Václav Moravec neučinil vůbec nic proto, aby diskuzi vrátil na slušnou úroveň (např. hrozbou odebráním slova). Nejednou se na úpadku diskuze podílel sám - skočit do řeči Janu Tamášovi, jestli drží hladovku i proti dřívějšímu postupu sociální demokracie, či odebrat slovo Miroslavu Ransdorfovi s tím, že nemá právo se ptát, neboť od toho jsou tu diváci v sále, je jednoduše absurdní.

Ještě neskončila televizní diskuse, a již mám dojem, že si veřejnost v Borovně nechala vnutit režii ČT a místo diskuse s veřejností přítomnou v sále, jsme byli jsme svědky další verze perlamentní debaty, píše Ladislav Hinner. Protiradaroví stoupenci nebyli připraveni a podle mého soudu měli i za cenu vneseni neklidu do jednacího sálu prosadit rozmluvu o zásadních problémech a důsledcích geopolitických. Příležitost se nebude opakovat.

Zájem USA na politickém oslabení EU prostřednictvím dvoustranných vztahů je evidentní a vlezlá současná vláda naší republiky je vhodným bílým koněm.

Verze s oblibou opakována vládními zastupiteli, že musíme být připraveni na raketový útok Iránu či dalších, těchto z hlediska vojenské moci trpaslíků, je neférová. Každý přece musí vidět, že nevyprovokovaný útok těchto zemí na homogéna či jeho spojence, je národní sebevraždou. Zdalipak by neozbrojený pan Vondra šel dát facku skupině rozvášněných a ozbrojených skínů ? Nebýt pana Tamáše, měl bych dojem, že setkání bylo zbytečné a posloužilo spíše špatné věci. Co se s tím dá dělat?

Po zhlednutí nedělních Otázek V.M. a krátkých zpráv mezi oběma částmi pořadu, jsem se definitivně uvtrdil v názoru, že je třeba zanechat debat o vládě a České televizi a začít jednat. Nejzávažnějším faktům se v nedělní debatě poslanci, sedící po pravé ruce Václava Moravce, opět nešikovně vyhýbali a lži, které museli leckdy vymýšlet za pochodu, bily do očí, stěžuje si Lukáš Štika a pokračuje:

Jedniná možnost jak situaci skutečně zvrátit je masivní demonstrace. Už několik měsíců si kladu otázku proč ty desítky organizací, které vystupují proti radaru, nespojí své omezené finační prostředky a a nezafinancují vytištění a vylepení plakátů vyzývající k demonstraci požadující demisi vlády.

Takový plakát musí mít ovšem takovou informační hodnotu, že dokáže probudit lidi z letargie a stereotypu dne a do ulic je skutečně dostane. Najde se u nás někdo, kdo dokáže takový plakát vytvořit a zaplatit?

Milan Fridrich, šéf zpravodajství ČT: "Bylo vidět, že místní lidé se na problém dívají trochu jinak, než se na něj díváme třeba my v Praze." To by mě zajímalo, co tím šéf zpravodajství veřejnoprávní televize myslel:-) ptá se Jan Sýkora.

Jan Čulík dodává: Ona má veřejnoprávní instituce právo mít na nějaký problém nějaký názor? Pokud vím, podstatou práce veřejnoprávního média je to, že to žádný názor nemá, ani nesmí mít. Viz statut BBC, třeba... To pan Fridrich neví?

Zachytil jsem v nedělním popoledni nedůstojné žvanění hluchých, moderované panem Moravcem. Nepovažoval bych za potřebné se k té podivné taškařici vyslovit, kdyby nebylo (po kolikáté už) "zásadní" otázky pana Vondry, adresované nespokojenému publiku: "Kde jste byli v roce 1968, když sem přišla "bratrská" vojska?" -- necituji přesně, ono to nakonec vůbec není nutné. Podobnou otázkou útočí na občany mnozí představitelé současné moci. Je to otázka hanebná, zavádějící a nedůstojná až do těch konců.

Mám to polepený.

Vážený pane Moravče,

Protože jste se nevlídně otřel o naši starou Adélu (to auto s nápisy proti radaru a proti české televizi) ráda bych přispěla se svoji troškou do Vámi jednostranně vedené diskuse. Protože jako obyčejný občan mám možnost se k dění vyjadřovat pouze jednou za 4 roky, považovala jsem za nutné dát nějak najevo svůj nesouhlas. NESOUHLASÍM S VÁLEČNOU POLITIKOU USA A NECHCI SE NA NÍ ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM PODÍLET. Nechci být pokusný králík ani terč.

Až bude česká televize vysílat objektivně a nestranně, podle mínění většiny občanů, ráda ten nelichotivý nápis odstraním, míní Eva Novotná.

Pozn. JČ: Redaktoři veřejnoprávního média nesmějí ve vysílání prezentovat názory vlastní instituce, ani ji jakkoliv hájit, tedy ani kritizovat kohokoliv, kdo veřejnoprávní instituci kritizuje.

Po zhlédnutí dnešních otázek Václava Moravce ve mě zůstal pocit naprostého znechucení, píše Jiří Šlouf. Jakoby celá debata odrážela současný stav naši vrcholné politiky. Z průběhu pořadu mohou mít lepší pocit jen komunisté, neboť jediný jejich zástupce, europoslanec Ransdorf, nepůsobil ani trapně, ani směšně. To se nedá říci ani o jednom z dalších oficielních hostů. Musím dodat, že pan Bursík je skutečná perla.

Z celé debaty mě zaujala jediná věc: nikdo se nehlásí k tomu, že by s jednáním o radaru začal. Obě strany, ČSSD i ODS, svorně tvrdí, že to ti druzí, druhá strana. Z toho mi však logicky vyplývá, že obě strany, tedy i ODS, soudí, že umístění radaru je věc veskrze špatná a odpovědnost za ní je třeba "hodit" na protivníka, tedy ODS ji hází na ČSSD.

Občas se dostanu k článkům, které tvrdí, že poezie je dnes na svém ukňučeném konci, že jsme odříznuti od neobyčejně barevných dějin naší civilizace a že v nich nemůžeme hledat novou inspiraci pro naši budoucnost. Prý by to byl anachronismus. Tak se vizionáři renesance mohli vracet k antice, víc než tisíc let jim vzdálené, tak se vracel vizionář postmoderny Nietzsche k dionýství a apolinství, tak se vracel pozdní Heidegger v Básnicky bydlí člověk k Hölderlinovi a k Hebbelovi, tak se vracelo moderní malířství k umění exotických primitivů, tak pro básníka Apollinaira byla moderní poezie návratem. Jen malost se nevrací, nemá kontext, ba odmítá i možnost návratu. Všechno velké je naopak rozkročeno odněkud někam, vše velké navazuje, byť popíravě, na kořeny a roste z nich dál. Kdo miluje kulturu, ten musí milovat i její dějiny, musí vidět její jednotu, tak jak to říkal kdysi Lord Acton o vědě.

Bohužel nevzdělanost a filistrovství za státní peníze v dotovaných časopisech nebo i z kateder univerzit hlásá, že jsme u konce. Chybí velké osobnosti, jako byli Patočka a Černý, chybí také zcela kontext, a proto literární historik, učící na Univerzitě Karlově, může v sobotní příloze Lidových novin Orientace mít takový žvást (ve skutečnosti ještě něco mnohem horšího!), jakým je článek Václava Vaňka "Na břehu podsvětní řeky". Vždy mne takové bláboly rozzlobí. Že bývají tištěny v literárních časopisech, to se stalo mimo jiné i příčinou toho, že tyto časopisy nečtu. Bohužel v Lidovkách, jež ostatně dlouhodobě upadají, jsem se tomu nevyhnul a musím reagovat.

Invaze USA a Británie do Iráku vedle k ztrojnásobení ceny ropy, konstatuje čelný expert. Svět nyní platí za energie neuvěřitelných 6 bilionů dolarů.

Ropný ekonom Dr. Mamdouh Salameh, který je poradcem Světové banky i Organizace pro průmyslový rozvoj OSN (UNIDO) sdělil listu Independent on Sunday, že by cena ropy v současnosti nedosahovala více než 40 dolarů za barel, a nikoliv nynějších 135 dolarů za barel, kdyby bývalo nedošlo k invazi do Iráku.

Ceny ropy se od roku 2002 zvýšily šestinásobně, ve srovnání s čtyřnásobným vzrůstem ceny roky v letech 1973-1974, které ukončilo poválečný hospodářský rozkvět.

Spí v pyžamu, stěny v bytě si natřel na žluto, za rok vypije 540 sklenic alkoholu, souloží s manželkou 117krát, patnáctkrát za měsíc se mu zdají erotické sny.

Ona spí v noční košili, ráda peče, má ráda orchideje a na pohovce hromadí vycpávané medvídky. Také souloží s manželem 117krát v roce, vypije ročně celkem 229 alkoholických nápojů a zdá se jí o sexu pětkrát měsíčně. Mají jedno dítě a nakupují v levných supermarketech Aldi a Lidl, tři z nichž mají pět minut od baráku.

V sobotu 17. 5. se několik členů redakce Akt-info vydalo do brdského vojenského újezdu na kótu 718, kde by podle současného plánu mělo stát radarové zařízení v rámci americké vojenské základny. Skupina aktivistů a aktivistek z organizace Greenpeace tuto kótu před třemi týdny obsadila a postavila zde protestní tábor. Cesta z nedaleké obce Míšov do tábora trvala se zkušeným průvodcem zhruba půl hodiny svižnější chůze. Bylo třeba zvolit trasu přes louku a skrz les, protože zpevněné přístupové cesty jsou trvale obsazeny hlídkami vojenské policie snažící se vstupu návštěvníků do újezdu zabránit. Praktickým cílem akce podle výkonného ředitele Greenpeace Jiřího Tuttera je, obrátit pozornost veřejnosti k internetovým stránkám www.fotoblokada.cz, kde se mohou lidé k blokádě připojit tím, že zašlou svoji fotografii do galerie těch, kteří s radarovou základnou nesouhlasí. Většina fotografovaných drží symbolický terč s heslem "Mám cíl -- nebýt cíl".

Dobrý den! Jak jsem upozorňoval, činnost Greenpeace už popuzuje místní lidi kolem VÚ Brdy. Bába v Grillu a ČT se už postarají, aby se to nafouklo. Myslím, že akce Greenpeace je chybná a kontraproduktivní, píše František Řezáč.

Doplnili jsme do redakčního systému novou funkci "Poslat emailem" - čtenáři nyní budou moci svým známým, přátelům i příbuzným, poslat článek, který je v Britských listech zaujal.

Zároveň jsme ke každému článku doplnili odkazy na nejrůznější weby společenského zesíťování (networking), jako je například Facebook, ale i četné jiné, jejichž prostřednictvím se můžete také podělit s přáteli o články v Britských listech Využívejte! (red)

23. května 2008

Akademický senát Univerzity Karlovy v Praze konstatuje, že bude-li uskutečněna transformace fakultních nemocnic v podobě navrhované panem ministrem Julínkem, bude Univerzita donucena ukončit klinickou výuku na svých fakultách. K tomuto následku povede postoj ministerstva zdravotnictví, které opakovaně odmítá zásadní připomínky univerzit.

Jeho vinou tak hrozí, že vysoké školy ztratí možnost nést odpovědnost za klinickou výuku a výzkum. AS UK žádá vládu o urychlenou nápravu situace.

Za správnost:

Mgr. Václav Hájek

Tiskový mluvčí UK

Univerzita Karlova v Praze

tel: +420 224 491 248 e-mail: Mail pr@cuni.cz

Zdroj: ZDE

23. května 2008

Rektor UK prof. Hampl se seznámil s textem dnešního usnesení Akademického senátu UK ve věci transformace fakultních nemocnic a vyjadřuje pochopení pro důvody, které AS UK k přijetí tohoto usnesení vedly.

Vývoj jednání univerzit s Ministerstvem zdravotnictví ukazuje, že zásadní obavy univerzit z proměny fakultních nemocnic na akciové společnosti jsou oprávněné. Nebude možné zákonem garantovat "princip neprivatizace", nebude možné univerzitám zaručit jakékoliv rozhodovací kompetence v oblasti výuky, vědy a výzkumu apod. Změna dnešního stavu, kdy fakultní nemocnice jsou příspěvkovými organizacemi, je nutná, ale do podoby veřejnoprávních institucí, která je v evropském kontextu obvyklá.

Rektor dále naléhavě upozorňuje, že pokud se opravdu naplní transformační mechanismus dle plánů, na kterých Ministerstvo zdravotnictví trvá, a dojde k přeměně stávajících fakultních nemocnic na standardní akciové společnosti před případným schválením zákona o univerzitních nemocnicích, přestanou se na uskutečňování klinické výuky vztahovat stávající právní předpisy. V situaci, která tak vznikne, se vynucené ukončení této výuky stane zcela reálnou hrozbou.

Žádost Akademického senátu, aby vláda ČR takový vývoj nepřipustila, je plně oprávněná.

Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy v Praze

Zdroj: ZDE

Už jste se někdy někoho, kdo má za Vás odpovědnost, ptali, proč musíte jít po silnici a ne po chodníku, když po něm chodí většina lidí? On, poté, ale kamarádům řekl, jak se vlastně máte svobodně a je s Vámi vedena opravdová diskuze, protože si přece můžete vybrat, zda jít po levé, pravé straně či dokonce uprostřed ! A Vy nechápete...

tisková zpráva

Jan Bednář a Jan Tamáš, kteří již jedenáctým dnem drží hladovku proti plánovanému umístění vojenské základny USA na území ČR, byli dnes na doporučení lékařů převezeni na podrobné vyšetření do Fakultní Thomayerovy nemocnice. Vyšetření prokázala nebezpečně vysokou hladinu bilirubinu u Jana Bednáře a lékaři ho vyzvali, aby protestní hladovku ukončil. V opačném případě podle nich hrozí kolaps metabolismu.

Rusko a Čína na společné schůzce odsoudily americký plán na globální štít raketové obrany. Poukazují na to, že tento program ochromí mezinárodní usilí o odzbrojení.

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv a čínský prezident Hu Jintao v této věci podepsali v Pekingu společné prohlášení.

V Právu jsem před týdnem četl článek, nazvaný "Průzkum: zelení by neprošli do Sněmovny". "Strana zelených sklízí plody vnitrostranických svárů a lavírování v otázce radaru", stálo tam v záhlaví.

Už poněkolikáté jsem si přečetl o tom jak zelení neplní svůj volební program a jak jsou tedy svými praktickými kroky spíše modrozelení. Někteří jakoby se vztyčeným ukazovákem říkali: "Že se nestydíte..." Naposledy psal o tomto stavu pan Neoral. Výsledkem jsou prý nízké preference a nevolitelnost v příštích volbách.

Mám pocit, jakoby pisatelé zapoměli, jak se vyvíjela situace před volbami 2006. V té době byla hlavní vládnoucí stranou ČSSD. ODS byla 2 volební období v opozici a s vyjímkou místní samosprávy a krajů byla oddělena od penězovodů, píše Slavoj Butala.

ŠOK│ Členové petičního výboru odpůrců uznání Kosova Českou republikou se půjdou rozloučit se srbským velvyslancem před jeho odjezdem z Česka. Setkání se uskuteční podle informací petentů v neděli v 8.45 hod. před budovu srbské ambasády v Praze v Mostecké ulici. Část členů petičního výboru se vypravila spolu se studenty žurnalistiky autobusem do Kosova, aby mladí žurnalisté "viděli na vlastní oči" důsledky tohoto rozhodnutí České republiky a zemí Evropské unie. Proti uznání Kosova českou vládou se velmi ostře vyjádřil i český prezident Václav Klaus . Text nazval Jak jsem se styděl. Text zaslal Mladé frontě Dnes.

PLNÉ ZNĚNÍ PREZIDENTOVA TEXTU: Václav Klaus: Jak jsem se stydělZDE

Měli bychom si asi ujasnit svou politickou filozofii, z jejíhož hlediska píšeme. Zaujal mě rozpor v argumentaci Štěpána Kotrby. Na jedné straně prý vládne na světě sobecký, zahraničněpolitický pragmatismus, jemuž "aktivisté nerozumějí", píše Štěpán Kotrba:

Avšak uznání samostatnosti Kosova podle Kotrby do tohoto vzorce jednání nepatří, tam se politikům neodpouští:

Tak Karimov zločincem u moci být může, ten má právo, aby s ním Evropská unie jednala, protože "potřebuje plyn", avšak kosovští "váleční zločinci" legitimitu nemají. Nebo jak to je? Je problematické kritizovat jiné za aktivismus a zároveň sám vystupovat jako aktivista.

Měli bychom si jednou provždy ujasnit, zda tedy přijímáme cynický pragmatismus ("ničeho se nedá dosáhnout, musíme se podrobit mocenskému uspořádání světa"), který, jak se zdá, Kotrba uznává u některých mocností, nikoliv však u jiných, anebo budeme záležitosti posuzovat na základě lidskosti, slušnosti a morálky - bez aktivismu i bez cynismu

Dovysvětlení ŠOK pro nechápavé: Politický pragmatismus vládne. V celém světě. To je fakt, se kterým ani JČ nic nezmůže. Mocenskou rovnováhu určují vždy zbraně, peníze a diplomacie ruku v ruce. CO odsuzuji, je politika intervencionismu. Evropa, USA či kdokoliv jiný nemá právo zpravodajských, vojenských či hospodářských intervencí za účelem podvracení politického systému v třetích zemích. To je nepřijatelná "preemptivní" praxe, zpochybňující základy kolektivní bezpečnosti. Kdyby se takto chovala i druhá strana, povraždili bychom se i v Evropě už dávno. Američtí stipendisté se mohou rozhořčovat, ale pro mne jsou neokolonialisty, kteří dodělávají to, co jejich předchůdci v 18. a 19. století nestihli.

K TOMU: Štěpán Kotrba: Vysvětluji realitu, jak je uplatňována v praxi ZDE

JČ: Takže je to jasné. Na světě vládnou mocní, ve svůj prospěch a malý člověk má právo jen tak držet hubu. Kdykoliv se proti útlaku ozve, Štěpán mu doporučí, aby držel hubu dál a osvobodit se nepokoušel, protože by mu mohli přijít na pomoc "intervencionisté" a "neokolonialisté" a všichni bychom se povraždili. - To ovšem v zájmu stability naprosto ruší jakékoliv právo na jakýkoliv osvobozenecký boj. Na světě vládnou mocní podle svých sobeckých zájmů a ty, utlačovaný občane, mlč. Kdyby ses vzepřel a začal třeba i využívat pomoci ze zahraničí, povraždili bychom se. :)

Tenhle naprostý fatalismus a cynismus v západní Evropě naštěstí neexistuje: Lidé jsou si tam většinou vědomi toho, že všechny svobody, které tam (ještě) existují, si vydobyli obyčejní lidé právě PROTI vůli mocných.

Vláda ČR na svém zasedání mimo řádně schválený program svého jednání a v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednala a vyslovila souhlas s navázáním diplomatických styků s Kosovem, a tím fakticky rozhodla o jeho uznání.

Abychom uvedli poněkud emocionální, zaujatý a nevyrovnaný dopis Štěpána Kotrby srbskému velvyslanci, nehodný nezávislého novináře, do kontextu, přinášíme zároveň dva nevzrušené analytické materiály společnosti BBC. ZDE ZDE

Vyplývá z nich, podle našeho názoru, to co je stejně známé: každý si v zahraniční politice dělá to, co považuje za výhodné pro sebe. Západoevropské demokracie a Spojené státy, které nejsou ohroženy separatismem, usoudily, že uměle držet území, devadesát procent jehož obyvatelstva je jednotného etnického původu, pod správou jiného etnika, které se s tím prvním nenávidí, je nepraktické, kontraproduktivní a destabilizující. S takto pragmatickým uvažováním se dá souhlasit. I když i západoevropští pozorovatelé se stavějí vůči nacionalismu i kosovských Albánců se značnou skepsí. Jeden reportér BBC se v Prištině dotazoval tamějších albánských politiků, proč mají odpadky na ulicích a díry v silnici, a jestli by nebylo lepší namísto mechanického opakování nacionalistické rétoriky o samostatnosti nechat ty ulice uklidit a spravit - odpovědí mu bylo "Ať žije nezávislé Kosovo!"

Tuto analýzu publikovaly internetové stránky BBC letos v únoru.

To, že Kosovo vyhlásilo svou nezávislost, vyvolalalo celosvětovou debatu o tom, zda by je ostatní státy měly uznat.

Několik vlád, na jejichž území působí separatistická hnutí, odmítá Kosovo uznat. Obávají se, že by vytvořily precedent, a argumentují, že nedošlo k dohodě mezi Srbskem a Kosovem a že k vzniku nezávislého Kosova neexistuje jasný mandát Rady bezpečnosti OSN.

Kosovo, chudé území, na němž žijí většinou etničtí Albánci, v únoru 2008 jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku. Existenci nezávislého Kosova okamžitě uznaly Spojené státy a nejvýznamnější členské země Evropské unie. Avšak Srbsko, za pomoci svého vlivného spojence Ruska, se zapřísáhlo, že zabrání tomu, aby Kosovo získalo křeslo v OSN.

Kosovo je scénou, kde se odehrávají už po staletí konflikty mezi jeho srbským a etnicky albánským obyvatelstvem.

Psal se březen roku 1999. Česká republika byla několik dnů členem NATO. V Strakově akademii zasedala až do pozdních nočních hodin česká vláda. V tu chvíli zazvonil telefon. Madeleine Albrightová žádala po české vládě souhlas s přeletem bombardérů , mířících na Bělehrad. Okamžitě. Svolání Parlamentu bylo nemožné, v rozporu s Ústavou České republiky rozhodla vláda. Ministři souhlas nechtěli dát a tak došlo až na výhrůžky odvoláním. Nakonec dostatečný počet členů vlády souhlasil. Po několika hodinách. Byl to den, kdy jsem si přestal vážit českého premiéra Miloše Zemana. Za několik dní nato měla sociální demokracie sjezd. Sedl jsem a napsal omluvný dopis jugoslávskému velvyslanci za sebe i všechny sociální demokraty, kteří s americkou agresí vůči Jugoslávii nesouhlasili. Tehdy ten dopis podepsala většina delegátů sjezdu a donutila ministra zahraničí změnit politiku - pod hrozbou vyjádření nedůvěry sjezdem.

Dnes činím totéž. I když vím, že současná vláda už žádnou důvěru občanů nemá. I když vím, že uznání Kosova touto českou vládou je krok, který už byl učiněn a změnit ho může pouze nová vláda. I když vím, že hořkost, kterou uznání Kosova Českem zanechá v Bělehradě, bude stejná, jako hořkost nad chováním států Varšavské smlouvy při okupaci Československa a bude trvat velmi dlouho, než Srbové odpustí Čechům jejich zradu. Pokud vůbec. Musel jsem ten dopis napsat. Za sebe. Jako pokračování, připomenutí a citace toho prvního. Věřím, že si jej Vladimir Vereš přečte ještě před svým odjezdem a pochopí, že všichni Češi nejsou lokajové amerických zájmů.

Musím se přiznat, že jakkoliv chápu „realitu“ kolem Kosova, jeho uznání mi vadí. Vadí mi především proto, že je to právě 50 let, co jsme v naší zemi zažívali podobný proces, který pokračoval v září Mnichovem, byl završen protektorátem Böhmen und Mähren a posléze odsunem ať již jakkoliv více či méně divokým. Nešlo o Kosovské Albánce, ale o Sudetské Němce. Taky jsme tu měli mírotvorce z Anglie, Evropy a Společnost národů a také to nakonec to také dopadlo tím, že jsme byli nuceni akceptovat „realitu“, kterou před nás položili naši spojenci Francie a Velká Británie. Jsme od těch let už šest desetiletí a pořád je to vracející se problém.

Gordon Brown přichází o důvěru své vlády: stále větší počet jeho ministrů vyjadřuje názor, že Labouristická strana nemůže vyhrát volby pod Brownovým vedením.

Labouristická strana zaznamenala totiž katastrofální porážku ve čtvrtečních doplňovacích volbách v městech Crew a Nantwich. Obrat ve voličské podpoře od labouristů směrem ke konzervativcům dosáhl 17,6 procent- kdyby se nyní konaly všeobecné volby, s takovýmito výsledky by měl konzervativec David Cameron ve sněmovně podstatnou většinu. Hlavní kritikou je stížnost, že Gordon Brown jen pořád opakuje, že on je tím nejlepším politikem, jakého Británie potřebuje v době globálních ekonomických problémů, avšak voliče to nepřesvědčilo. Zatím se však Labouristická strana svého premiéra svrhnout zřejmě nechystá.

Podrobnosti v angličtině ZDE

ŠOK│ CVVM zveřejnila nejnovější průzkumy, jak se občané staví k americkému radaru v Brdech. S vládním návrhem nesouhlasilo v březnu 65%, v dubnu 63%. PRO vybudování základny se vyslovuje necelá třetina dotázaných. Údaje se prakticky nemění - pohybují se i nadále v pásmu statistické chyby. Celkový pohyb názorů je dlouhodobě od roku 2006 v pásmu 10%. PROTI radaru je i 31% voličů ODS, 61% voličů KDU-ČSL a 67% voličů SZ. 79% voličů ČSSD a 92 voličů KSČM , 58% nerozhodnutých a 76% nevoličů také nesouhlasí se stavbou radaru. Přes mohutnou kampaň, která stála miliony, vláda nedocílila změny názoru veřejnosti. I nadále ale na podepsání smluv trvá, i když ví, že kterákoliv další vláda smlouvu okamžitě vypoví a radar se tak stal hlavním tématem příštích voleb. Březnové šetření se vedle toho věnovalo i tomu, zda se lidé obávají teroristického či vojenského útoku na základnu (80% občanů se obává), čí legislativě by měli podléhat občané USA působící na této základně (54% tvrdí, že české) a zda a jak by americká vláda měla Česku kompenzovat umístění radaru na jeho území (77-80% občanů je pro kompenzace).

CVVM : Občané o americké radarové základně v ČR ZDE

Nezávislý průzkum CVVM tak zpochybnil zmanipulovaný průzkum na zakázku občanských demokratů, objednaný nedávno u agentury SC&C. Návodný dotazník si ale vyrobila sama ODS a otázce na radar předchází 11 dotazů, které manipulují respondentem a připomínají potřebu chránit bezpečnost či "rostoucí hrozby". Agenturu kritizovala řada sociologů i v médiích. PR kampaň vládě nevyšla, podvod se vrátil jako bumerang. Lidé stále nesouhlasí. Všelidové referendum o radaru žádá 70% obyvatel České republiky.

Každý diktátor, který se obává západního odsouzení svých činů, by se mohl hodně poučit od uzbeckého prezidenta Islama Karimova. Tomuto taškentskému gangsterovi se právě podařilo, za pomoci Berlína, přimět EU, aby sankce uvalené na jeho režim byly zrušeny.

Před třemi lety souhlasila Evropská unie, že na Uzbekistán uvalí zbrojní embargo a nebude udělovat vstupní víza vysokým činitelům uzbeckého režimu, kteří se podíleli na brutálním útoku proti demonstrantům v městě Andižan ve východní části země. Nikdo přesně neví, kolik mužů, žen a děti bylo usmrceno 13. května 2005, když začaly bezpečnostní jednotky střílet ostrou municí do davu. Úřady nepovolily nezávislé vyšetřování. Avšak podle konzervativních odhadů toho dne zemřelo asi 750 lidí.

Za druhé: Uzbekistán je země, kterou si nehodlá Evropská unie rozzlobit, i kdyby to mělo stát život dalších 750 demonstrantů. Uzbekistán je země, která patří k surovinovému velmocenskému společenství, které ty chytřejší země Evropy už začaly brát smrtelně vážně, zatímco hlupáci stále sedí pevně v sedlech americké propagandy let devadesátých.

A za třetí: Šanghajská organizace spolupráce, které je Uzbekistán řádným členem, má k dispozici obrovský potenciál lidských zdrojů, přírodního bohatství, vědeckých znalostí a technologií svých stálých členů a pozorovatelů. A Evropu potřebuje pouze na rekreaci svých elit, jinak ji nepotřebuje na nic. Evropa se oproti tomu bez Šanghajské organizace spolupráce neobejde. Ať už si to chce přiznat (Schröder, Klaus) nebo ne (Blair, Topolánek, Vondra, Schwarzenberg).

Štěpánova reakce není moc informovaná a je dost stereotypní.

Prosím, rozlišujme typy energie. Pochopme, co vlastně Uzbekistán má. Uzbekistán víc ropy dováží než vyváží, takže o vývoz ropy nejde. Co se týče zemního plynu, Uzbekistán má určité rezervy, které však, jak jsem uvedl v článku, nepředstavují dostatečné množství natolik, aby to zaujalo nějakou energetickou firmu, že by na sebe vzala riziko a vydala peníze na investice do infrastruktury a vybudovala pro export tohoto plynu nový plynovod.

Štěpán Kotrba propadá logickým zkratům. Nikdo nepochybuje, že lidská práva se často stávají v mezinárodní politice nástrojem prosazování partikulárních, sobeckých, mocenských zájmů. Jak už jsem v tomto listě mnohokrát napsal (a Kotrba to ignoruje), to, že někdo, třeba Spojené státy, zneužívají politiku lidských práv pro své zájmy, nemůže znamenat, že zůstaneme v nečinnosti nad mučením lidí. A zrovna Uzbekistán, místo, kde tamější diktátor proslul tím, že vaří své odpůrce zaživa, není režimem, jehož zločinecké výstřelky by bylo možno omlouvat. Žádná mocenská "geopolitika" není protiargumentem.

Já nikoho nehájím, já pouze vysvětluji realitu tak, jak je uplatňována v praxi. A to je rozdíl. Vysvětluji mocenskou danost, která nemá prozatím variantu a nesnese moralizování intelektuálů za peníze mocných tohoto světa. Stejně jako všichni "odpustili" světovému společenství rozbombardování Jugoslávie a Bělehradu, anexi a poté uznání albánského Kosova, "odpustili" Číně její Tchien an men, Rusku "odpustili" rozbomardovaný Groznyj, Libyi "odpustili" Lockerbie a USA "odpustili" My Lai, Guantánamo a Abu Ghraib, "odpustí" všichni i Karimovi jeho zastřelené demonstranty. Stejně tak odpustili všichni Brežněvovi okupaci Československa. To je mezinárodní politika v praxi, nikoliv morální imperativ "svědomí". Takový je onen globalizovaný liberální svět, díky němuž můžete číst i tyto stránky... To není obhajoba nepravostí tohoto světa, pouze nahlas vyřčené konstatování, jak ten svět funguje - pro laiky. Konstatování, kterému rozumí všichni diplomaté, několik novinářů, ale ani jeden aktivista.

Aktuálně: Medveděv v Číně: Ropa, zbraně i protiraketový štít ZDE

Štěpán Kotrba je dočista vedle, když v souvislosti se svou polemikou proti Andrewu Stroehleinovi píše o konstatování, "kterému rozumí všichni diplomaté, několik novinářů, ale ani jeden aktivista", tj. o konstatování "jak tento svět funguje". Skuteční lidskoprávní aktivisté -- nikoliv prosím bývalý český prezident a řada jeho následovníků v nekriticky proamerické orientaci -- si prostě nikdy nemysleli, že opravdu existuje něco jako "politika lidských práv" na státní úrovni.

Ještě že to umí Štěpán Kotrba tak dobře vysvětlit. Naivkové, laikové a vůbec všichni nesvéprávní tohoto světa, kteří se donekonečna podivují nad mocenskými praktikami světa (a že jich za ta tisíciletí, po která už lidská společnost funguje jako akumulátor moci, bylo) stále nepochopili, o co tu běží a tudíž Štěpán Kotrba pociťuje nutkání vzdělávat a vychovávat je vždy, když se ozvou.

Nejsem svým založením diktátor a ani škodolibec, ovšem nemohu se nesmát, když čtu v BL, jak několik novicek náhle seznalo, že ústav, v němž se právě nacházejí, není kýženým ústavem pro výchovu mladých šlechtičen, nýbrž bordel a za žádnou cenu si to nechtějí přiznat. A zcela pochopitelně toho, kdo jim pouze otevírá vyděšené oči, prohlašují div ne za zakladatele. Marná sláva, jak říkával Werich, za pravdu se odjakživa platilo kopancem - to je mezinárodně uznávaná měna! Já jen dodávám, že tato měna, na rozdíl od dolaru (tedy v nepřímé úměře), zřetelně posiluje, píše čtenář Jiří Kramář z Raduně.

Všichni vědí samoztřejmě dávno, že svět je nepletá zahrada a že mocnosti na nějaká práva jednotlivce nedají, pokud je k tomu nepřinutí veřejné mínění. Od toho je normálně demokracie.

Člověk se nikdy nesmí vzdát - názor, že "tak to na světě prostě chodí a jen naivka se proti tomu bouří" je a vždycky byl nepřijatelný. Kdo se nebouří, ničeho nedosáhne. Kritičnost a obhajoba slabých byly vždycky základním motorem pokroku.

Divím se, že to musím opakovat. To už jsme všichni natolik okorali?

Všichni vědí samozřejmě dávno, že svět je nepletá zahrada, ovšem nejspíše jen poučení optimisté vědí, a hlavně si od svého nejlepšího učitele - života - dobře pamatují, že mocnosti nedají nejen na nějaká práva jednotlivce, ale plánovitě ignorují i práva nemocných - tedy malých - národů do té doby, než jsou silou ekonomických nebo vojenských tlaků donuceny změnit svůj pro ně výhodný postoj, píše čtenář Jiří Kramář z Raduně.

Karl Popper byl toho mínění, že současnost je přese všechno lepší, než kterékoliv vývojové stádium lidstva v minulosti. Po materiální a technologické stránce nepochybně, dovolím si ale tvrdit, že v jednom ohledu se vývoj řítí dolů rychlosti padajícího kamene z vrcholu hory. Je to totální vítězství politického pragmatismu nad svědomím, odvahou, ctí a morálkou.

V USA je před volbami. Před volbami, které jsou výjimečné. Výjimečné tím, že kdyby bylo možné udělat hybrid z Obamy a Clintonové (viz foto), tak nemají voliči co řešit už před půl rokem a bez volební kampaně.

Jenže kdyby nebyla drahá volební kampaň, volič by se domníval, že prezidentem může být každý chudák.

doplňující reakce na článek Ondřeje Austa v Lidových novinách pod titulkem "Radio Wave má další problém"

Posluchači Českého rozhlasu neplatí koncesionářské poplatky proto, aby poslouchali komerčně laděné rádio. Radu to ale nezajímá. Další z exponentů ODS, které tato strana vyslala do Rady Českého rozhlasu, má potřebu sdělit národu, že "prostor pro privátní subjekt" má přednost před veřejnoprávním médiem. Nový radní Tomáš Ratiborský, který byl zakládajícím členem ODS v roce 1991, hlavním manažerem ODS v době jejího skandálu s mrtvými sponzory a švýcarským kontem a poté ředitelem soukromého Rádia Most, tak následuje své modré soudruhy - místopředsedkyni Rady a členku ODS Danu Jaklovou, bývalou redaktorku Radiožurnálu a manželku ředitele politické kanceláře prezidenta Václava Klause Ladislava Jakla a Antonína Zelenku, který na sebe upozornil nikoliv jako redaktor Radiožurnálu, odkud byl odejit po neshodách o míře profesionality nutné pro tuto stanici, ale jako redaktor zpravodajství "Bobovize" v letech 2000-2001 a poté jako programový ředitel a moderátor zkrachovalé soukromé parlamentní televize 24.cz. Zelenka, stejně jako Jaklová, dnes úzce spolupracují s Regionální televizní agenturou (RTA) mediálního lobbisty Jaroslava Berky. Berka, sám výrazně napojený na ODS, v minulosti dokonce chtěl, aby Jaklová vytvářela v rámci portálu Česká média parlamentní rádio. Čtvrtý radní, Ladislav Jíša, je dnes vydíratelný, neboť byl v minulosti šéfem útvaru "zvláštních úkolů" federálního Československého rozhlasu , který měl mimo jiné na starosti spolupráci s StB a bezpečnostní prověřování redaktorů a manažerů na exponovaných pozicích.

Radio Wave jako TÉMA BL

Poplatky za bankovní úkony jsou kontroverzním a dlouhodobě kritizovaným jevem v České republice. Na mnohých zralých finančních trzích, kde vládne tržní prostředí a konkurence, a nikoliv ohledně bankovních poplatků nepsaná kartelová dohoda, například na bankovním trhu britském, se žádné poplatky bankám za vnitrostátní bankovní úkony neplatí, pokud je vaše osobní konto v kreditu - a to ani za výběr hotovosti v bankomatu z jiné banky. V Evropské unii kromě toho platí předpis, že se nesmějí vybírat poplatky ani za mezistátní finanční převody v euro - ČR se tomuto předpisu může výhodně vyhýbat, protože, samozřejmě, mezistátní finanční převody v ČR nekončí v euro.

Snad nejnehoráznější poplatek v českých bankách je poplatek za příchozí platbu. A zde je potenciálně nebezpečná díra. Mohl by nepřátelský útočník ze zahraničí vaše osobní či podnikové konto prostřednictvím těchto poplatků vytunelovat? Britské listy dosud neobdržely ujištění, že se to nemůže stát v žádné bance v ČR. A některé získané informace jsou rozporné:

Před časem jsme na www.bankovnipoplatky.com zveřejnili článek, popisující možnost "vytunelovat" bankovní účet pomocí vysokých poplatků za převod finančních částek v rámci zahraniční platby ZDE).

Šlo o to, že v momentě, kdy odesilatel platby (příkazce) zatrhne variantu, aby se všechny poplatky spojené s transakcí strhly z částky převodu či šly na vrub příjemce (BEN) a zároveň pošle částku, která je nižší než tyto bankovní poplatky, může docházet k odčerpávání peněz z účtu příjemce. Pokud by šlo tímto způsobem posílat na účty minimální finanční částky, mohli by být v důsledku vysokých bankovních poplatků majitelé takových účtů finančně poškozeni. A v tomto případě jde u každé zahraniční platby o stokoruny.

V článku "Může vám někdo prostřednictvím bankovních poplatků vytunelovat konto?" se ptáte, kam se obrátit se stížnostmi na nedostatečnou kulturu bankovních služeb v ČR.

Řešením by mohlo být buďto kontaktovat Finančního arbitra ČR (má sice omezené pravomoci, nicméně je zaměřen zejména na problémy klientů s bankami v rámci plat. styku, http://www.finarbitr.cz), nebo případně finanční ombudsmany bank, které některé banky zavedly z vlastní iniciativy (např. Česká Spořitelna - ZDE nebo Poštovní Spořitelna - ZDE).

Nicméně vzhledem k situaci na bank. trhu v ČR (viz dlouholeté stížnosti k bank. poplatkům) si nejsem jistý výsledkem..., píše jeden čtenář.

Může, píše Bohdana Marvalová.

Nedávno mi moje přítelkyně, starší dáma, vyprávěla, co se jí přihodilo.

Dostala od své přítelkyně 200Eur a uložila si je na devizový účet v KB. Jistě se teď začínáte pochechtávat.

Velkou část veřejnosti nezajímá otázka umístění amerického radaru v Brdech či uznání zločinecké quasivlády v srbské provincii Kosovo a Metochije do té míry, aby se zmohla k nějaké formě protestu. Své svědomí uklidňuje tím, že přece nesouhlasí. Jinou formou protestu jsou statečné řeči u půllitru v hospodě, nebo u nedělní kávy v rodinném kruhu. Jít ale do ulic? Na to není čas.

"Nový vzdělávací pořad o lásce a vztazích nás provede jednotlivými stádii vztahu od výběru partnera, zamilovanosti, lásky až k manželskému soužití." Lidstvo trápí láska, partnerské vztahy a manželské soužití odedávna a teprve za pět minut dvanáct přišla Česká televize s tolik potřebnou veřejnou službou: bude lásku vzdělávat. Kdo jiný, než ČT, by měl zasáhnout proti rostoucí rozvodovosti a učinil tak zároveň zábavným způsobem za účasti telvizních hvězd.

Vtip? Ne ne, jedná se o citát z internetové upoutávky na další (kolikátý už?) pořad z dílny veřejnoprávní instituce, která velkou část své aktivity spotřebovává na neřešitelné dilema, které si sama přivodila: jak skloubit dohromady vzorce a modely vycpávkových pořadů, kterými chce ČT urputně konkurovat komerčním stanicím, s nedefinovatelným dojmem "veřejnoprávnosti".

Willie Walsh, generální ředitel letecké společnosti British Airways uvedl, že rychle rostoucí ceny ropy, spolu s globální hospodářskou nejistotou, znamenají, že éra levné letecké dopravy skončila. Letecké společnosti budou muset zvednout ceny letenek, pokud nemají udělat bankrot.

Ve čtvrtek stoupla cena ropy na 135 dolarů za barel. Před rokem stál barel ropy 65 dolarů, ale ceny závratně rostou, v důsledku poptávky z rozvojových zemí a spekulací na světových trzích.

Kdeže nejen loňské sněhy jsou! Jsou tu samozřejmě pamětníci časů, kdy byla ropa na světových trzích málem zadarmo. Ještě před desíti lety média s úlevou komentovala, že zase cena ropy konečně poklesla na 10 dolarů za barel. Asi se hodí připomenout, že jeden takový standardizovaný sud s ropou má obsah 42 amerických galonů, tedy skoro 159 litrů (jen o 13 tisícin litru méně!). A určitě nebyl před pouhými desíti lety na světě nikdo, kdo by si troufal uvažovat o nějakých cenách za barel ropy v třímístných číslech. Letos na jaře už si někteří teoretikové pospíšili (aby byli prvními v tom poselství "špatných zpráv"?), že by se mohla cena ropy za barel brzy vyšplhat na 200 dolarů! (Ten další "tanec" pak rozhodně nechci vidět; i když nás situace a život vždycky donutí hledět "pravdě" zoufale vstříc.)

Ve Francii blokují rybáři ropné rafinerie. V Británii plánují řidiči nákladních automobilů den protestních akcí. V Americe snižuje automobilka Ford výrobu sportovních automobilů, které mají velkou spotřebu benzínu, a letecké společnosti zvyšují ceny letenek. Globální znepokojení nad cenou ropy dosahuje horečky a Mezinárodní úřad pro energii vydal znepokojující varování, že ropný průmysl nebude schopen udržet krok s rostoucí poptávkou. Toto varování vedlo k dalšímu zvýšení ceny ropy - už třináctý den. Experti v Londýně a na Wall Streetu předpovídají, že ropa dosáhne ceny 200 dolarů za barael, bez ohledu na protesty zákazníků a stížnosti politiků.

JU│ V posledních několika týdnech se zřetelně zhoršují vztahy politické vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem. Je to patrné např. na tom, že moskevský primátor Lužkov byl po té, co prohlásil, že Sevastopol by měl zůstat ruským městem, prohlášen za Ukrajině za personu non grata. V minulých dnech zase ukrajinský prezident Juščenko navrhl zákon, který má stanovit, že ruský Černomořský flot musí opustit svoji hlavní základnu v Sevastopolu v roce 2017 (ačkoliv to již stanoví mezivládní dohoda upravující statut užívání této základny), stejně tak se stále stupňují různé výpady ukrajinských nacionalistů právě na objekty ruského námořnictva na Krymu atd.

Ve včrejším vydání časopisu Nature píše Ignazio Marino, profesor na Jefferson Medical College ve Filadelfii a zároveň italský senátor, o tom, že italská věda potřebuje kromě zvýšení finanční podpory také přijetí "peer review" procesu.

Oběti přírodních katastrof, sledování supernovy, odpojení atomového reaktoru, volby v Americe a rozhodnutí české vlády -- to byla témata zpravodajství v posledních dnech. Když se ale všechno sejde dohromady v jednom textu, je vidno, že jde o štěstí a neštěstí, nebo o štěstí v neštěstí, jako například v téhle mé dnešní poznámce...

tisková zpráva Ne základnám

Na včerejším výjezdním zasedání schválila Vláda ČR tzv. hlavní smlouvu o radaru. Ta se, k překvapení jak veřejnosti, tak i některých ministrů, dostala na pořad jednání těsně před jeho zahájením. Iniciativa Ne základnám konstatuje, že se Vláda ČR tímto postupem:

• zpronevěřuje demokratickým principům a právu občana na informace
• ukazuje svou slabost a strach před možnými protesty občanů
• dává tím o důvod víc k dalším protestům

Iniciativa Ne základnám se proto rozhodla vyjádřit svůj protest zapálením svíček za demokracii v pátek 23. května v 19:00 před budovou Úřadu vlády a vyzývá k rozšíření tohoto protestu do celé republiky, konkrétně do všech krajských měst před budovy krajských úřadů.

Tak nám uznali Kosovo. Tak trochu bez varování, jakoby tajně, pro jistotu mimo ohlášený program, komicky v Teplicích a ne v Praze, ale uznali. Od vlády ODS, které jakoby někdy více záleželo na tom, co na její konání řekne Condoleezza Riceová, než česká veřejnost, se nakonec nedalo reálně ani nic moc jiného čekat. Nezbývá než doufat, že voliči ODS si to nějak sami přeberou.

Co mě ale zaujalo, je role, kterou v této věci sehrál ministr Schwarzenberg a potažmo jeho Strana zelených.

K tomuto závěru dospěl ve svém článku Alexander Tomský. Jeho článek je jedním z mnoha, které postrádají faktickou dokumentaci, citace či parafráze různých zdrojů, a vykazují se floskulemi a neznalostí klíčových skutečností. V podobném duchu na blogu aktuálně.cz na téma Izrael/Palestina čaruje arabistka (sic!) a členka Evropského parlamentu Jana Hybášková. Zatím článek profesora Václava Hořejšího na témže blogu je vyváženou a střízlivou prací, podepřenou např. citací Uri Avneryho, bývalého člena izraelského Knessetu. Pan Hořejší je v diskusi pod svým článkem opakovaně označován za antisemitu, ačkoliv v textu otevřeně s osobnostmi židovského původu sympatizuje. 60. výročí vzniku státu Izrael rodí na české intelektuální a mediální scéně nový cejch ideových protivníků, tedy těch, kteří se "dopouštějí" kritiky izraelské vlády.

Jan Bednář, který drží již desátým dnem hladovku proti plánu umístit na našem území proti vůli většiny obyvatel, bez referenda a bez diskuze vojenskou základnu USA má zvýšenou hladinu bilirubinu. Zatímco běžně se jeho hodnoty pohybují v rozmezí mezi 1,7 a 17,4 mikromolů na litr, jeho dnešní výsledky krevních testů ukazují hodnotu 67,8, jsou tedy více než třikrát vyšší než je běžná maximální hodnota. Zvýšená hladina bilirubinu se u něj také projevuje zažloutlým očním bělmem. Podstoupí proto ještě během dneška mimořádnou lékařskou kontrolu.

Cena ropy dosáhla ve čtvrtek nového rekordu 135 dolarů za barel. Vedlo to vysokého ropného činitele v Libyi k přiznání, že ropa může brzo stát 200 dolarů za barel.

Komunikační centrum Humanistického hnutí v Bělehradské ulici č. 12/98, kde drží hladovku dva členové Humanistické strany Jan Tamáš a Jan Bednář, se stává "dobrou adresou" pro všechny, kteří na sebe chtějí upozornit v médiích. Počínaje Lubomírem Zaorálkem, přes starostu Jana Neorala, režiséra Zdeňka Trošku, členky skupiny Yellow Sisters po novou místopředsedkyni KSČM Janu Bystřickou. Ta hubnoucím humanistům předala dopis předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa, který vyjádřil jménem svým i členů KSČM podporu Tamášovu a Bednářovu úsilí proti instalaci amerického radaru, avšak zdůraznil přesvědčení, že zdraví a životy obou mužů "mají mnohem větší váhu než arogance a nekompetentnost současné vlády České republiky". Nejspíš se tam půjdu v nejbližších dnech také podívat.

Jan Tamáš a Jan Bednář jsou pod odborným dohledem lékařů, jež doporučil místopředseda ÚV KSČM, poslanec Evropského parlamentu MUDr. Jiří Maštálka, který v pátek 23. května 2008 v podvečerních hodinách také oba muže navštíví, píše dnes mluvčí KSČM Monika Hoření v tiskovém prohlášení. Zatímco Tamáš a Bednář pod lékařskou kontrolou hladoví a aktivisté Greenpeace si užívají prázdninový kemp na vrcholcích smrků v Brdech, kam se pořádají nedělní adrenalinové výlety rodin i s dětmi, Američané podepisují kontrakty na modernizaci budoucího radaru, dřevařské firmy už týden pilně odlesňují vrcholek kóty 718, pily a nákladní auta rachotí lesními tišinami a česká vláda národní zrady podepsala hlavní dohodu o americkém radaru. Nejen že humanistickou výlohu nenavštívil nikdo z jejích ministrů, ale ani si ze solidarity na svém výjezdním zasedání členové vlády oběd neodpustili.

ČTK│ Kunovický výrobce letounu L-410/420, společnost Aircraft Industries, přešel do vlastnictví ruské společnosti Ural Mining and Metallurgical Company. Předseda představenstva Aircraft Industries Pavel Vach dnes ČTK informoval, že firma PANCO INT prodala ruské firmě jednapadesátiprocentní podíl v dceřinné společnosti Aircraft Industries.

zdroj Finanční noviny ZDE

L-410 Turbolet je dopravní a transportní letoun, určený pro regionální dopravu. Vývoj letounu začal v polovině 60. let pod označením L-400, přepracovaná verze byla představena jako L-410.

do češtiny přeložila Xu Weizhu, která teď působí jako čínská ředitelka Konfuciovy akademie na Univerzitě Palackého.

Na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji, která se konala v Rio de Janeiru před 16 lety, varoval Fidel Castro prorocky, že "rizikem zániku v důsledku rychlé a progresivní likvidace jeho přirozených životních podmínek je ohrožen významný biologický druh -- člověk". Čas mu dal zapravdu. Řekněme to jasně: udržitelného rozvoje nebude možno dosáhnout, negativní důsledky klimatických změn nebudou zastaveny ani zvráceny, ochrana životního prostředí pro budoucí generace nebude zajištěna, pokud budou převládat iracionální modely výroby, rozdělování a spotřeby uplatňované kapitalismem. Globalizace neoliberalismu krizi dramaticky zostřila.

Bitva o hegemonii mezi Íránem a blokem USA/Izrael vytváří znepokojivou situaci pro dynamický rozvoj arabských států – a stejně tak pro uspokojování ropných potřeb Evropy.

Spojené státy a Izrael se snaží poškozovat ekonomiku Íránu, aby ho donutily vzdát se obohacování uranu, což obě země považují za hrozbu své regionální hegemonie. Izrael – sám významná jaderná mocnost – prohlašuje, že jaderný program Íránu pro něj představuje „existenciální hrozbu“ a že proto musí být za každou cenu zastaven, v případě potřeby i silou. Tato konfrontace představuje vážné dilema pro arabský svět, zejména pro Saudskou Arábii a její partnery v Radě pro spolupráci v Zálivu (Gulf Cooperation Council).

Humanisté Jan Tamáš a Jan Bednář, kteří drží již desátým dnem hladovku proti radaru, považují včerejší schválení radarové smlouvy vládou za nedemokratické a známku toho, že se vláda vyhýbá diskuzi na toto téma.

"Mám pocit, že v naší zemi došlo ke státnímu převratu. K moci se dostala skupina lidí, kteří prosazují něco, co si většina z nás nepřeje, bez našeho souhlasu a navíc tak činí tajně a nepřipouští jakoukoliv diskuzi. Takhle se nechová demokratická vláda, takhle se chovají diktátoři," pronesl dnes na adresu vlády premiéra Topolánka Jan Tamáš.

Media Tenor detailně analyzoval zpravodajské vysílání České televize, které se věnovalo problematice umístění radarové základny v ČR. Do analýzy bylo zahrnuto 586 příspěvků o daném tématu odvysílaných od 1. ledna 2007 do 31. března 2008.

Z analýzy vyplývá, že nejvíce příspěvků o sledovaném projektu přinesly Události před Zprávami ve 12:00 a Událostmi, komentáři. Z regionálních relací referoval o možném umístění základny v ČR nejčastěji Večerník z Čech, ostatní pořady přinesly výrazně méně příspěvků. Nejvíce pozornosti věnovaly Události dané tematice v únoru 2007 (29 příspěvků), v dalších měsících došlo ke kontinuálnímu poklesu až na nejnižší hodnotu v prosinci 2007. K obratu došlo v březnu 2008, kdy se především v důsledku cesty M. Topolánka do USA, pokračujících jednáních a blížícího se summitu NATO v Bukurešti zabývalo projektem 27 příspěvků.

plné znění analýzy vyváženosti tématu výstavby radarové základny v Brdech ve zpravodajství ČT v období 1.1. 2007 -- 31.3. 2008, - Media Tenor PPT

Bez detailního vysvětlení chápání termínu neutralita kodéry Media Tenoru lze jen těžko hovořit o vyváženosti. Z analýzy, vypracované pro Českou televizi (a tentokráte si opravdu nemyslím, že by zadáním bylo alibi redakce zpravodajství) vyplývá daleko nejvíce metodologický problém.

Zatímco já chápu od samého počátku zájmy jednotlivých skupin jako apriorně determinované v závislosti na jejich politické orientaci, Media Tenor je ochoten i výrokům píáristy Klvani většinově přiznat obsahovou "neutralitu". Výjimku z výše uvedeného tvoří počáteční výroky Paroubka, než se cítil zavázán názory ČSSD a jejích voličů, a Lišky, který bruslí mezi konformitou ministra pravicové vlády radar prosazující a loajalitou člena Zelených, jejichž většina členů a voličů, včetně aktivistických organizací je striktně proti radaru. Výklad k termínu "neutralita" agentura nesděluje. A přitom ona "neutralita" převažuje.

Pokud má být toto ona analýza, slibovaná tiskovým mluvčím ČT Štíchou, jejímž cílem má být přesvědčit nás o objektivitě ČT, klobouk dolů před tím, jak pečlivě se společnost Media Tenor pokusila panu mluvčímu zachránit jeho profesionální čest. Má to však několik háčků, píše Stanislav Blaha.

ČTK dne 14. května 2008 na základě informací, které získala z ministerstva zahraničí, uveřejnila velmi pozoruhodnou zprávu, ve které se uvádí, že hlavní česko-americká smlouva o XBR radaru v Brdech zaručí Čechům přednostní ochranu před možným raketovým útokem, pokud by na Evropu například letělo několik nepřátelských balistických raket najednou...

Ve smlouvě není podle české diplomacie přímo zmínka o přednostní ochraně. Logicky to ovšem podle ní vyplývá z toho, že Česko může plány proti útokům ovlivnit ve svůj prospěch.

Po pádu východního bloku (hlavně z důvodu totální ekonomické neschopnosti tehdejších komunistů) se dosavadní politická a ekonomická bipolarita změnila v unipolaritu. Jediným světovým hegemonem v politice, vojenství a ekonomii se stalo USA. Ovšem nic netrvá věčně. V tak rychlou erozi moci a postavení světové jedničky však nedoufali ani ti její nejzarytější odpůrci. Příčin je více, tou hlavní je to, že Bílý dům na osm let ovládla ideologie namísto pragmatismu a reálné politiky práce a cílů. Každá ideologie, která se stane jediným měřítkem jednání, je zhoubná a je jedno zda je rudá, hnědá či zelená. Každodenní drobná práce je jistě náročnější než ideologické kecy na piedestalu libovolné barvy.

Vnuk samozřejmě nenese vinu za činy svého dědečka. V Americe však kolují pověsti o vazbách Bushovy rodiny na německé nacisty už dlouhá desetiletí. Před časem přinesl britský deník Guardian o tom, že Bushův dědeček Prescott Bush obchodoval s nacistickým Německem až do doby, kdy v roce 1942 americký stát zkonfiskoval aktiva jeho firmy podle ustanovení zákona, zakazujícího obchodování s nepřítelem. Článek se v poslední době stal jedním z nejčtenějších materiálů tohoto listu.

Možná to byl záměr autora, možná souhra šťastných náhod, jisté ale je, že kniha Jaroslava Vejvody vpadla do nejžhavější současnosti. Určitá část naší společnosti se totiž stále ještě staví proti uznání III. odboje a bylo třeba překonat silný odpor levice při zřizování Ústavu pro studium totalitních režimů.

George Soros napsal novou knihu, jmenuje se The Credit Crunch of 2008 (Úvěrová krize 2008). Vysvětluje v ní, co současná finanční krize znamená. Poskytl k tomu rozhovor rozhlasu BBC.

Soros uvedl: "V knize se snažím vysvětlit, co se stalo. V podstatě jde o to, že jsme vybudovali velmi mocný globální finanční systém, avšak založili jsme ho na falešných premisách. Totiž na představě, že trh má tendenci vytvářet rovnováhu a že výstřelky jsou jen náhodné. Tak ale trhy nefungují. Pokusil jsem se vysvětlit pojem odrazu. Jak zaujaté názory účastníků tržních transakcí ovlivňují základní fakta, která trhy mají odrážet. Takže trhy propadají extrémům. A vytvářejí umělé finanční bubliny. To jsem se v knize pokusil vysvětlit.

Princip je velmi jednoduchý. Chce to založit akciovou zdravotní pojišťovnu, kam bez práce každý měsíc natečou milióny Kč ze zdravotní daně. Potom stačí udržet tyto peníze ve zdravotní pojišťovně. Jak na to? Prostě neproplácet zdravotní péči pacientům a zdravotnickým zařízením. Říkáte, že to není možné? Ale je, díky reformním zákonům ministra Julínka.

Vysoce výbušný text pod názvem Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví nejprve několik týdnů koloval po internetu prostřednictvím mailové pošty, pak byl umístěn na různé servery (např. stránky Jana Hona www.julinkovareforma.cz , kde jsou další zajímavé informace, jako například Reforma zdravotnictví - Řízená péče Kaiser Permanente přes Třinec do Čech), nakonec byl „zveřejněn“ na serveru Aktuálně.cz v blogu prof. Václava Hořejšího. Vzhledem k tomu, že materiál je kombinací faktů a řídící hypotézy, vyvolal velkou vlnu zájmu nejenom mezi lékaři. Na žádost Britských listů se chci k jeho obsahu vyjádřit.

Jedinou neznámou v teorii z článku Jak ovládnout 220 miliard je chování státu a jeho nynějších představitelů. Není chybou podnikatelů, že chtějí své peníze maximálně zhodnotit a získat co největší podíl na trhu - či dokonce monopol. Jejich chování je přirozené. Záleží na podmínkách a mantinelech, kam až mohou zajít. Proč Julínkovo ministerstvo zdravotnictví tyto mantinely posouvá, nebo je dokonce bourá, vyvolává otázku, zda jde o ideologickou zabedněnost či o úmysl.

Nejvíce diskutovanou a mediálně protřásanou částí dosud zveřejněných kroků ministra zdravotnictví Julínka jsou regulační poplatky. V pozadí a prakticky bez zájmu veřejnosti dochází k alarmujícím dějům, které mohou zlikvidovat soukromé lékaře a svobodu lékařského povolání. Jde o několik let trvající a nyní akcelerovaný vznik tzv. řetězců neboli monopolů.

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (tehdy 84) ve Skotsku v dubnu 2008. (Když jsem mu v červnu 2012 v Paříži telefonoval, Liehm, nyní osmaosmdesátiletý, reagoval: "Pane Čulík, vy ještě žijete?" (JČ) )

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

Malba Moji od Ivy Hüttnerové má svého nového majitele. Stejně tak ilustrace Kijivu s Mojou od Pavla Sivka a řada fotografií pražských goril od Khalila Baalbakiho. Dobročinná aukce ve prospěch goril byla ve čtvrtek v 16 hodin ukončena. Internetová aukce probíhala od 12. června na stránkách Aukro.cz. Během těchto 10 dní měli všichni příznivci goril možnost dražit umělecká díla a zároveň tak pomáhat gorilám.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.