Já nevím, kde byl tenkrát pan Vondra. Ale vím, kde bylo velmi mnoho občanů někdejší socialistické republiky: mnohé z nás, vážený pane Vondro (a další páni tazatelé), rozeznáte na záběrech z pražských i mimopražských ulic a náměstí. Mnozí nasazovali život (nevědouce, co se může stát) a psali na nejrůznějších místech hesla proti okupantům. Mnozí jsme na cyklostylech rozmnožovali letáky a zprávy Československého rozhlasu, nepočítajíce s tím, že každá rozmnožovací blána je velmi pečlivě evidována.

Komunisté, zvolení za delegáty 14. sjezdu KSČ, bez ohledu na nebezpečí, spěchali do Vysočan. Tento národ, vážený pane Vondro (a ostatní páni tazatelé), se v těch smutných dnech choval statečně a hrdě! Bez ohledu na to, že jeho vláda byla unesena do Moskvy. Vítal její členy, když se vrátili domů, přesto že mu přinesli smutnou zprávu. Všechno to, co jsme odmítali pochopit, "převálcovala" POLITICKÁ REALITA. Tahle dvě slova, vážený pane Vondro, nás vyhnala z náměstí a do vojenských prostorů přivedla vojáky Sovětské armády. Ještě půl roku jsme se pokoušeli protestovat. Potom politická realita zvítězila na celé čáře. Začala normalizace.

Neochotně, s nevolí a bolestí v srdcích jsme byli nuceni přijmout politickou realitu.

Bylo by velmi vhodné zamyslet se nad vysvětlením tohoto pojmu. S údivem bychom se dozvěděli, že v tehdejším světě nebyla jiná cesta než někam patřit. Mohlo se nám to nelíbit, ale taková byla politická realita. Svět byl rozdělen. Nebylo to z vůle nás, občanů. Ani v ČSSR, ani kdekoliv jinde.

Dnes je situace zcela jiná. Existuje-li skutečně hrozba, tedy je to hrozba nového rozdělení světa. To nemá vůbec nic společného s bojem proti hrozbě terorizmu. Ten je nebezpečím všude a pro všechny. Můžeme mu vzdorovat jen společně. To je zásadní sdělení všem, vážený pane Vondro. Rozdělováním světa na "dobří MY a zlí ONI", lepší či horší demokraté a velkolepější či méně dokonalé svobody, se dopouštíme jen velmi těžko napravitelného zločinu proti tomuto světu.

Neptejte se, co jsme dělali před čtyřiceti roky! Odpovídejte, co pro odstranění nenávisti a zloby, zneužívání síly a planého žvanění o vznešených lidských právech děláte Vy. Aby se někdy v budoucnosti měl případně vůbec kdo koho ptát: "co jste tenkrát dělali Vy?".