Problém ovšem je, že je práce a přemýšlení bolí. V okamžiku, kdy se do čela USA dostala figurína, která veřejně prohlašovala, že se o svých rozhodnutích radí přímo s Bohem, byla nastartována sestupná spirála.

Bohužel mnozí ekonomičtí a političtí analytici zůstávají dodnes v zajetí minulosti. Přitom čas oponou trhnul a svět je úplně jinde, než před deseti lety.

Jaká je realita? USA jsou stále nejsilnější ozbrojenou silou na světě a mají (zatím) největší politickou moc. Jejich ekonomická pozice je však ztracená. To se samozřejmě v budoucnosti odrazí i v politice a později i ve vojenské oblasti. Zářným příkladem může být Sovětský svaz, jehož politická moc byla (kdysi) v přímé úměře k jeho vojenské síle. Snaha o udržení vojenské síly nakonec vedla k ekonomickému kolapsu. Je velmi pravděpodobné, že nové vedení v Bílém domě nastartuje změnu, ale propad, který způsobil G.W. Bush, je téměř nenapravitelný. V době jeho nástupu k moci měl americký dolar neotřesitelnou pozici světové rezervní měny a srovnávacího etalonu. Kurz USD:EUR byl v době, kdy se euro „narodilo“, 0,87 : 1, v současnosti je to 1 : 0,65. Jinými slovy: jedno euro mělo hodnotu 87 US centů, nyní za jedno euro dostanene více než 1,5 dolaru.

Nicméně ceny ropy se nadále uvádí pouze v dolarech za barel. Proč? Vždyť se dnes velké množství tohoto černého zlata prodává přímo eurech. Cena ropy vyjádřená v dolarech prostě ztratila svou vypovídací hodnotu. Stala se muletou v rukou nováckých „ekonomických“ zpravodajů a bohužel i těch čétéčkových. V roce 2006 byla cena za barel ropy 65 USD, dnes je přesně dvojnásobná. Jenže u nás platíme za benzín asi o 15% více, než v roce 2006. Jak je to proboha možné?! Odpověď je jednoduchá. Příčiny jsou dvě. Tou první je propadající se dolar. Tou druhou je „polštář“ v podobě konstantně velmi vysoké spotřební daně. Ta dříve evropské státy spíše brzdila, nyní paradoxně hraje stabilizační roli.

Nastal čas změn. Dobré ráno, ekonomičtí analytici.

Dalším problémem americké ekonomiky je honba za ziskem.

Katolická církev plánuje v perspektivě desetiletí, vlády v horizontu volebního období a americké firmy na čtvrtletí. Jedinými měřítky jsou kvartální výsledky, vyplacené dividendy a očekávání. Cena firem (hlavně v Americe) se neodvíjí od jejich skutečné hodnoty, ale od velikosti dividend, které budou moci (možná) vyplatit na konci aktuálního finančního roku. Očekávání a představy „fachidiotů“ určují rozvoj ekonomiky. Ti způsobili i současnou hypoteční krizi v USA. Pro pochopení principů jejich činnosti je třeba přijmout za své fakt, že lze se ziskem prodávat a kupovat mléko z krávy, která se ještě nenarodila. Sekundární trh s futures a opcemi dnes má dvojnásobný objem, než celosvětová průmyslová produkce.

Na počátku byl „geniální“ nápad. Prodat dům či byt je možné každému, pokud to bude nějak zajištěno. Připoutání občana k půdě (domu, navíc s hypotékou) má pro stát stabilizační efekt ne nepodobný nevolnictví. Díky tomu se začali tisíce agentů nabízet hypotéky na nemovitosti v USA doslova každému. Stačilo umět podepsat formulář. Riziko bylo zdánlivě minimální. Investice byla ručená nemovitostí, navíc pojištěná a poté výhodně prodaná investičnímu fondu. Bohužel připravit stavební pozemek a postavit dům trvá nepoměrně déle, než prodat dům nezaměstnanému blbovi, který umí psát. Díky tomu začaly ceny nemovitostí stoupat. To podnítilo zájem investorů, ti začali následně!!! intenzivně stavět. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Bublina opět splaskla. Trh vyřešil zbytek... Stejně jako v případě internetových firem před několika lety. Na jedné straně tísíce rodin zjistilo, že nejsou schopné splácet hypotéky, na druhé straně na trh vstoupily tisíce nových nemovitostí. Cena domů prudce poklesla. Mnohé rodiny ke své hrůze zjistily, že dům, který již několik let splácí, má nižší hodnotu, než zbývající splátky. Hlavně to zjistily banky a dle svých přednastavených šablon začaly vyžadovat další zajištění, případně vypovídat smlouvy. Tím se opět zvýšil převis na straně nabídky nemovitostí. Tisíce rodin opustily své (podle bank) „bezcenné“ domy. Spirála se roztočila. Na počátku byl nápad, na konci krach. Krach desítek tisíc amerických domácností a některých bank.

Samozřejmě svou roli zde opět sehráli „géniové“ světové liberální ekonomiky, očekávání zisků a prognózy. Jak jinak by Citigroup, ohodnocená v roce 2007 na cca 250 miliard USD po ztrátě cca 20 mld USD – tedy částce ve výši 1-2 ročních zisků, mohla ztratit 100 mld USD ze své hodnoty. Dalším, do očí bijícím případem byl nákup krachující společnosti Bear Stearms za 230 miliónů USD v okamžiku, kdy jen hodnota sídla této firmy na Manhattanu v New Yorku byla 1,1 miliardy USD. A mohl bych pokračovat dále a dále.

Souběh nepříznivých okolností – ideologicky potrefené vedení státu a nekontrolovaná ekonomika (vše přece vyřeší neviditená ruka trhu) – přivedly USA a částečně bohužel i ostatní ekonomiky na okraj propasti. Když přidáte cenu válek v Iráku, cenu válek na Balkáně a v Afghánistánu, novou generaci zbrojení – a to vše na straně inflačních peněz bez reálného ekonomického dopadu, připočtete nejistotu z peak oil, řešenou pomocí biopaliv pěstovaných namísto potravin, výsledek je predikovatelný na dlouhou dobu. Cesta zpět nebude snadná. Pokud vůbec bude.

Před mnoha lety byl populární bonmot:
„Co se stane, když neúspěšný student matematicko – fyzikální fakulty UK přejde na studium ekonomie?“
„Zvýší se průměrné IQ na obou fakultách!“

Bohužel poslední události v ekonomice USA naznačují, že vtip přestal být vtipem.