Provincii spravovala Organizace spojených národů, poté, co v ní koncem devadesátých let došlo ke konfliktu, jehož zdrojem byly etnické rozbroje a útlak. K smíření mezi většinou obyvatelstva, etnickými Albánci, většina z nichž podporuje nezávislost, a srbskou menšinou nedošlo.

Kosovo, které nemá přístup k moři, je jedním z nejchudších evropských území. Více než polovina jeho obyvatelstva žije v chudobě. I když jsou v Kosovu bohaté přírodní zdroje, hlavním zdrojem hospodářské činnosti je zemědělství.

Etnických Albánců žije v Kosovu asi 2 miliony - je to asi 90 procent veškerého tamějšího obyvatelstva. Na území Kosova nadále zůstává po poválečném exodu Nealbánců asi 100 000 Srbů. Srbská menšina žije v samostatných oblastech, na něž dohlíží mírové sboryu NATO. Mezinárodní diplomaté vyjádřili znepokojení nad pomalým pokrokem ohledně jejich práv.

Historie

Slovanské a albánské národy koexistovaly v Kosovu od osmého století. Region byl do poloviny čtrnáctého století centrem srbské říše a Srbové považují Kosovo za kolébku svého státu.

Během staletí se etnická rovnováha přesunula ve prospěch Albánců. Kosovo představuje srbský zlatý věk, vyjádřený v epické poezii.

Porážka Srbska v Bitvě o Kosovo r. 1389 vedla k staletím nadvlády muslimské osmanské říše. Srbsko získalo kontrolu nad Kosovem r. 1913 a provincie byla začleněna do jugoslávské federace.

Cesta k autonomii

Srbští a etničtí Albánci soutěžili o vládu nad regionem po celé dvacáté století. V šedesátých letech polevil srbský útlak Kosova a Bělehrad praktikoval vůči tomuto regionu snášenlivější politiku. Do kosovské i jugoslávské vlády se tehdy dostali etničtí Albánci.

Jugoslávská ústava z r. 1974 poskytla Kosovu statut autonomní provincie a po smrti jugoslávského prezidenta Tita zesílil v osmdesátých letech tlak na nezávislost.

Avšak hněvu Srbů nad kosovským vlivem v jugoslávské federaci využil její budoucí šéf Slobodan Miloševič. Poté, co se MIloševič stal r. 1989 jugoslávským prezidentem, zbavil Kosovo jeho autonomie.

Pasivnímu hnutí odporu v devadesátých letech se nepodařilo získat nezávislost, ani obnovit autonomii, i když vedoucí představitelé etnických Albánců v roce 1991 vyhlásili jednostranně nezávislost Kosova.

V polovině devadesátých let zintenzivnilo albánské partyzánské hnutí, Kosovská osvobozenecká armáda, své útoky na srbské cíle. Útoky vyvolaly rozsáhlou, a brutální, jugoslávskou vojenskou odplatu.

Válka

To, že Slobodan Miloševič odmítl mezinárodně vyjednanou dohodu k ukončení krize a pronásledování kosovských Albánců vedlo k zahájení leteckých úděrů NATO v březnu 1999 proti cílům v Kosovu a v Srbsku.

Mezitím zahájily srbské jednotky kampaň etnického očišťování proti kosovským Albáncům. Statisíce osob uprchly do Albánie, do Makedonie a do Černé hory. V konfliktu zahynuly tisíce lidí.

Srbské jednotky byly vyhnány v létě 1999 a OSN převzalo správu provincie.

Političtí představitelé

Prezident: Fatmir Sejdiu

Fatmira Sejdiu zvolil parlament v únoru 2006. Šéf největší kosovské strany, Demokratické ligy Kosova, byl jediným kandidátem.

Sejdie byl těsným spojencem bývalého prezidenta Ibrahima Rugovy, který zemřel na rakovinu pouhých několik dní před zahájením rozhovorů zprostředkovaných OSN, v únoru 2006 o budoucím statutu Kosova.

Ibrahim Rugova měl přezdívku "Gándhí z Balkánu". Vedl v devadesátých letech kampaň pasivní rezistence etnických Albánců proti srbské vládě. Dvakrát byl v neoficiálních volbách zvolen prezidentem a v roce 2002 zvítězil v oficiálních prezidentských volbách.

I prezidenyt Sejdiu podporuje nezávislost pro Kosovo.

Narodil se nedaleko města Podujevo v severním Kosovu. Vystudoval právo ve Francii a v USA a mluví dobře anglicky i francouzsky.

Premiér: Hashim Thaci

Začal agitovat pro věc kosovských Albánců, když byl ještě teenager, a poprvé se dostal do popředí jako politický šéf Kosovské osvobozenecké armády, partyzánského seskupení, které bojovalo koncem devadesátých let proti srbským jednotkám.

Stal se známým mimo Kosovo, když se stalo členem vyjednavačského týmu kosovských Albánců na mezinárodní koferenci v Rambouillet ve Francii začátkem roku 1999.

Na rozhovorech udělal tak velký dojem, že se mu podařilo odsunout stranou známého šéfa kosovských Albánců Ibrahima Rugovu, který byl více pro pasivní rezistenci vůči Srbsku - a byl jmenován šéfem vyjednavačského týmu kosovských Albánců.

Poté, co se rozhovory rozložily a NATO zahájilo svou válku proti Srbsku, v jejímž důsledku se Kosovo stalo protektorátem OSN, Rugova prosadil v provincii svou autoritu a oficiálně se stal r. 2002 prezidentem.

Mezitím prošel Thaci postupným procesem proměny z ohnivého levicového partyzánského radikála v uznávaného politika. Z Kosovské osvobozenecké armády vznikla jeho Demokratická strana Kosova, která nakonec zvítězila v prosinci 2007 ve volbách.

Někteří analytikové zastávají názor, že to, že Thaci musel léta čekat na to, než se mu podaří stát se premiérem, mu umožnilo získat zkušenosti z politické sféry a stal se tak z něho jeden z nejumírněnějších politiků v provincii.

Poté, co byl Thaci zvolen premiérem, pokusil se navázat styky se zmenšující se srbskou menšinou v Kosovu. Hovořil srbsky a apeloval na Srby, aby považovali Kosovo za svůj domov.

Hasim Thaci se narodil r. 1968 v regionu Drenica, hlavní oblastí, kde se soustřeďoval odpor etnických Albánců vůči Srbsku.

V letech 1989-1991 byl studentským aktivistou a posléze odešel do ilegality a stal se členem KLA, která byla vytvořena r. 1993. Tou dobou mu začali říkat "had", protože se úspěšně vyhýbal zajetí.

Je ženatý a má jednoho syna.

Sdělovací prostředky

Sdělovací prostředky v Kosovu odrážejí skutečnost, že drtivá většina obyvatelstva je albánská. Většina médií používá albánštinu.

Hlavním zdrojem zpravodajství je televize. Televize veřejné služby RTK je redakčně nezávislé vysílání. Vysílací licenci má v Kosovu asi 80-90 rozhlasových stanic.

Trh pro tisk je omezený: největší a nejdůvěryhodnější list je deník Koha Ditore. Některé deníky vydávají mutace pro kosovské Albánce, kteří žijí v západní Evropě.

Komise, podporovaná OSN, vypracovala novinářský kodex, aby se zabránilo vyvolávání nenávisti v médiích. Tento program podporují mezinárodní organizace.

Používání internetu je minimální. K internetu má většinou přístup jen anglicky mluvící elita v Prištině.

Podrobnosti v angličtině ZDE