Situace v táboře

Na kótě nocuje v průměrů 15 lidí, z čehož zhruba polovinu tvoří stálejší osazenstvo. Ti se podle svých možností a potřeb střídají. V době návštěvy našich reportérů bylo v táboře i pět dětí. Tři z aktivistů Greenpeace - zkušení lezci, či speciálně vyškolení dobrovolníci - neustále hlídkují na plošinách umístěných ve výši stromů. Toto strategické zařízení slouží jednak k pozorování okolí, ale zejména ke znesnadnění případného pokusu o vyklizení prostoru ze strany vojenské policie. O něco níž pak leží základní tábor s hlavním stanem, který slouží jako kuchyň i společenská místnost. Kolem stojí proměnlivý počet menších stanů. Rozdělání ohně v táboře není možné, ale aktivisté si připravují vcelku regulérní stravu na plynovém vařiči. Tábor je vzorně čistý a odpad je tříděn a odnášen do recyklace. Na nezveřejněném místě v lese je zdroj pitné vody. Do tábora je zajištěna dodávka elektrického proudu z fotovoltaických článků a v případě nepřízně počasí i z motorového generátoru. Tábor je připojen na internet wi-fi signálem.

Noční zásah

Akce začala v noci z neděle na pondělí 28. dubna, kdy na kótu 718 dorazili s vybavením první aktivisté. Krátce po půlnoci byly na stromy do zhruba desetimetrové výšky vytaženy a připevněny tři stanové plošiny. Ze strany vojenské policie tu noc k žádné reakci nedošlo. První hlídka dorazila na místo až v pondělí kolem poledne. Do té doby se aktivisté Greenpeace stačili celkem pohodlně usídlit a navzdory opakovaným výzvám k opuštění prostoru ze svého záměru neslevili. Během následujících dní vybudovali ``most setkání`` jako symbol vzájemného porozumění. Kolem mostu visí stovky laminovaných fotografií s lidmi z akce Fotoblokáda. Kótu zdobí i dřevořezba nazvaná Matka svobody, kterou vytvořil a věnoval na vlastní přání nejmenovaný moravský umělec.

Rady pro návštěvníky

O víkendu běžně navštíví kótu na 70 lidí. Ve všedních dnech je počet návštěvníků menší. Organizátoři odhadují, že táborem zatím prošlo více než 1000 lidí, a jednoznačně vyjádřili potřebu i krátkodobých návštěv. Kromě morální podpory přinášejí návštěvníci aktivistům i podporu materiální - čerstvou zeleninu a ovoce, pečivo, čokoládu, ale i salám, protože ne všichni v táboře jsou vegetariáni. Vzdálenost od autobusové zastávky v obci Míšov na kótu 718 je vzdušnou čarou asi 2 km. Kdokoliv vybavený obyčejnou turistickou mapou by měl být schopen ji najít. Na zpevněných lesních cestách je však potřeba dát si pozor na možnou přítomnost vojenských hlídek.

Policejní kontroly

Tábor aktivistů je několikrát denně kontrolován dvojčlennou hlídkou vojenské policie. Návštěvníci, kteří dorazí na vrchol bez setkání s policií, nejsou nuceni tábor opustit, musí však předložit průkaz totožnosti. Ranní kontrola probíhá téměř pravidelně v půl šesté a jsou při ní zapsáni všichni přítomní. Přítomnost na kótě znamená nejméně dva přestupky -- překročení hranice vojenského prostoru a překročení hranice "místa činu" -- kóta je obehnána policejní páskou. Nejvyšší možná sazba za tento přestupek je tři tisíce korun. Není samozřejmé, že přestupkové řízení bude s jednotlivými osobami zahájeno, někteří zaměstnanci Greenpeace však již obálku s modrým pruhem obdrželi. Policisté se chovají klidně a přátelsky, ale upozorňují na možnost, že přijde rozkaz k násilnému vyklizení prostoru. Někteří z policistů se s aktivisty či návštěvníky občas pustí do delšího rozhovoru na zdánlivě neutrální téma, je ale zřejmé, že se snaží získat informace. Zajímá je především doba, po kterou aktivisté ještě plánují na kótě setrvat. Na tuto otázku organizátoři Greenpeace odpovídají, že zůstanou tak dlouho, dokud to bude mít smysl.

Zástupci stálejšího osazenstva tábora mluvili s našimi reportéry:

Lezci chrání tábor

"Spím nahoře na plošině. Ráno, když přijde policie, spustím občanku dolů po laně. Ze svého stromu nevidím na všechny strany, ale vidím přístupovou cestu, a tak vidím policajty přicházet. Jednou, když zrovna nikdo nebyl na plošinách, policajti řekli, že by nás vlastně mohli všechny posbírat, takže je určitě důležité ty plošiny mít. Na začátku tu byl strach, že nás chytnou ještě předtím, než dokážeme plošiny postavit. Ještě v noci lezci vytáhli na laně plošiny nahoru a připevnili je tak, aby byly bezpečné.

Štvou mě lidi, kteří si stěžují na radar v hospodě, ale nechtějí nic dělat a říkají, že to je zbytečné. Někteří říkají, že o tom lidé nerozhodují a že už je stejně všechno rozhodnuto. Ale já si to nemyslím. Pokud se vzbouří opravdu hodně lidí, politici by to nedokázali udělat přes nás. Nezmění to 20 aktivistů tady, ale můžeme to změnit, když se bude angažovat hodně lidí. Sama jsem byla překvapená, kolik lidí přišlo až sem. Přijdou, i přestože jim hrozí pokuta. Děkují nám a přinášejí potraviny a bábovku.

V ideální situaci by tato akce skončila tak, že by politici konečně začali poslouchat hlas lidu a nebyl by tady radar. Hlavní argument proti radaru je pro mě to, že se bojím, že začnou závody ve zbrojení, nějaké nepokoje a možná i válka."

Klára Horáková (22) z Třebechovic pod Orebem je studentkou filologie a dobrovolná lezkyně na plošinách

Světová strategie a strategie tábora

"Nenudíme se vůbec. Staráme se o chod tábora a není to jednoduché. Dva týdny jsme stavěli "most setkání". Pro vodu se musí chodit a není to kousek. Někdo se vždy musí setkat s návštěvníky a věnovat se jim. Někdo musí uvařit, někdo spravit transparent... Určitě jsou vítáni další dobrovolníci, kteří by pomohli udržovat tábor, vařit, uklízet a tak dále... Nejtěžší na té akci je organizovat lidi - sehnat ty správné lidi pro funkce, které jsou potřebné. Ideálně by tu měl být člověk, který je separátně na elektronickou komunikaci, solárky a počítače. Je potřeba člověka na internetu - neustále. Je potřeba člověka na koordinaci tábora, dále minimálně tři lidi na stromech, jeden člověk na infostánek, tiskový mluvčí, člověk na styk s policií a člověk na zásoby, který může pendlovat mezi stanem a Míšovem. Ideální by byl mrak lidí, ale my je nemáme, a tak si práci různě rozdělujeme mezi sebou... Původní data, kterých se ta akce měla týkat, už neplatí. Teď chceme zůstat. Máme zajímavé plány, mimo toho ukázat vytrvalost....

Jak jsem četl všechny ty americké strategické dokumenty, utvořilo to takovýto obrázek. Jde o to zatlačit někoho do kouta, být úplně bez konkurence... Spojeným státům jde o to, kontrolovat a omezit jakéhokoliv konkurenta na světě. Jde tu o Rusko, Čínu a také EU. Máme silný pocit, že tu ani tak moc nejde o Irán. Celá otázka [vojenských základen] je o tom, jak bude vypadat celosvětová strategická a politická situace za 10 nebo za 20 let. A z dnešního pohledu to nepůjde dobrým směrem. Mám pocit, že administrativa ve Spojených státech má záměr zásadně změnit světové politické a strategické vztahy. Například státy EU začínají velice rychle spolupracovat, a to může být pro Spojené státy obrovský konkurent. Osobně nemám problém s tím, když budou Američané kontrolovat svět, ale jde o to, jakým způsobem ho budou kontrolovat. Pokud budou Spojené státy opravdu vzorem, tak by pravděpodobně ostatní státy nebyly tak silně proti. Kdyby byly jako takový ten místní četník, kterého každý zná, a lidé by měli pocit, že je opravdu chrání, to by byla jedna věc. Ale teď to vypadá, že je to spíše bachař s pendrekem, který každého tluče."

Jiří Tutter (50), světoběžník z Prahy a výkonný ředitel Greenpeace v ČR

Plány, politika a policie

"Návštěvy pro nás mají velkou cenu. Lidi nám pomáhají s praktickou prací, nechají se vyfotit pro Fotoblokádu, baví se s námi. Je to pro nás velká podpora, když tu nejsme celý den sami a víme, že o nás svět ví. Lidi, kteří sem jdou, jsou vždycky milí. Nebyl tu žádný konflikt, i když sem přišli příznivci radaru, nebyl tu nikdo agresivní. Říkali nám, že mají jiný názor a my jsme se s nimi chvíli pobavili. Pak si tu postavili vlastní malou mohylku a zapíchli do ní americkou vlajku.

Greenpeace jsou nenásilní. Neklademe žádný násilný odpor. Můžeme se někde připoutat, ale kdyby bylo násilí, tak jen ze strany policie. Ráno 28. dubna přišla policie až v poledne, a to už byly postavené plošiny, stan i transparent. Takže velmi úspěšný start. Přišel velitel vojenského újezdu a vyzval nás k odchodu. Dále jsou tu pravidelné hlídky, ale teď už jsou více omezené. Nevyvolávají žádné konfrontace a my s nimi také ne. Je vždycky otázka, jestli na nás použít donucovací prostředky, ale lidi z těch plošin jen tak snadno nedostanou. Policie se spíše bojí nějakého špatného ohlasu. Dost velká část národa má podobný názor jako my, takže kdyby proti nám zasáhli, ohlas mezi lidmi by pro ně nebyl dobrý. Média nám také říkala, že porušujeme zákon. A já říkám: ano, děláme nějaký přestupek, ale když to porovnám s vládou, která kašle na lidi, tak náš přestupek je zanedbatelný.

Lidi by také měli vědět, že se mohou obracet na své představitele. Nejúčinnější je napsat dopis přímo svému poslanci. Poslanci také mají stanovenou úřední dobu v kanceláři ve svém obvodu. Lidi mohou s politiky komunikovat přímo a říct jim, že to, co dělají, se nám nelíbí a příště je nezvolíme.

Greenpeace je o přímém svědectví. Je důležité stát přímo na místě, kde se něco stane. Greenpeace normálně dělá krátké akce. Tahle ale určitě musí být delší, aby měla nějaký dopad. Když budeme mlčet a sedět na zadku, pak s tím opravdu nejde nic dělat. Chceme vyzvat lidi, aby se zapojili a chceme, aby těm politikům konečně něco došlo. Věřím, že tábor může lidi aktivovat. Nejde ani tak o to, s kým se angažujou - jestli s námi, nebo s někým jiným; je důležité, aby lidi viděli, že ještě není prohráno a že nesložíme zbraně. My tady nekončíme. Je možné, že tu vydržíme až do zimy."

Martin Kloubek (29) z Jablonce nad Nisou je politickým poradcem pro Greenpeace

Malý kuchař

"Uvařil jsem pro všechny k snídani pohanku s mákem. Právě, že bych chtěl být kuchařem na lodi Greenpeace. Jsme tady, aby se v Brdech nepostavil radar. Kdyby tady byl, někdo by mohl chtít zaútočit na Česko."

Šimon Minka (8)