Měli bychom si asi ujasnit svou politickou filozofii, z jejíhož hlediska píšeme. Zaujal mě rozpor v argumentaci Štěpána Kotrby. Na jedné straně prý vládne na světě sobecký, zahraničněpolitický pragmatismus, jemuž "aktivisté nerozumějí", píše Štěpán Kotrba:

Avšak uznání samostatnosti Kosova podle Kotrby do tohoto vzorce jednání nepatří, tam se politikům neodpouští:

Tak Karimov zločincem u moci být může, ten má právo, aby s ním Evropská unie jednala, protože "potřebuje plyn", avšak kosovští "váleční zločinci" legitimitu nemají. Nebo jak to je? Je problematické kritizovat jiné za aktivismus a zároveň sám vystupovat jako aktivista.

Měli bychom si jednou provždy ujasnit, zda tedy přijímáme cynický pragmatismus ("ničeho se nedá dosáhnout, musíme se podrobit mocenskému uspořádání světa"), který, jak se zdá, Kotrba uznává u některých mocností, nikoliv však u jiných, anebo budeme záležitosti posuzovat na základě lidskosti, slušnosti a morálky - bez aktivismu i bez cynismu

Dovysvětlení ŠOK pro nechápavé: Politický pragmatismus vládne. V celém světě. To je fakt, se kterým ani JČ nic nezmůže. Mocenskou rovnováhu určují vždy zbraně, peníze a diplomacie ruku v ruce. CO odsuzuji, je politika intervencionismu. Evropa, USA či kdokoliv jiný nemá právo zpravodajských, vojenských či hospodářských intervencí za účelem podvracení politického systému v třetích zemích. To je nepřijatelná "preemptivní" praxe, zpochybňující základy kolektivní bezpečnosti. Kdyby se takto chovala i druhá strana, povraždili bychom se i v Evropě už dávno. Američtí stipendisté se mohou rozhořčovat, ale pro mne jsou neokolonialisty, kteří dodělávají to, co jejich předchůdci v 18. a 19. století nestihli.

K TOMU: Štěpán Kotrba: Vysvětluji realitu, jak je uplatňována v praxi ZDE

JČ: Takže je to jasné. Na světě vládnou mocní, ve svůj prospěch a malý člověk má právo jen tak držet hubu. Kdykoliv se proti útlaku ozve, Štěpán mu doporučí, aby držel hubu dál a osvobodit se nepokoušel, protože by mu mohli přijít na pomoc "intervencionisté" a "neokolonialisté" a všichni bychom se povraždili. - To ovšem v zájmu stability naprosto ruší jakékoliv právo na jakýkoliv osvobozenecký boj. Na světě vládnou mocní podle svých sobeckých zájmů a ty, utlačovaný občane, mlč. Kdyby ses vzepřel a začal třeba i využívat pomoci ze zahraničí, povraždili bychom se. :)

Tenhle naprostý fatalismus a cynismus v západní Evropě naštěstí neexistuje: Lidé jsou si tam většinou vědomi toho, že všechny svobody, které tam (ještě) existují, si vydobyli obyčejní lidé právě PROTI vůli mocných.