Nedávno jsem se v Právu z fejetonu Pavla Kohouta dozvěděl, že oficiálním krédem rodiny Schwarzenbergů je heslo Nihil nisi rectum. Myslím, že nejpřesnější překlad z latiny, který by korespondoval s představou jeho tvůrců by asi česky zněl „Mravnost nade vše“, chcete-li „Nic, pokud ne mravnost“. Je pravda, že zmíněný fejeton se týkal případu Čunek, ale to snad nevadí.

Je pravda, že ministr zahraničí je veřejností často vnímán jako vtipný glosátor, jako člověk, který na rozdíl od řady jiných členů vlády působí jako kultivovaný, rozvážný a zřejmě i vzdělaný člověk, téměř jako maskot vlády, který si může dovolit mluvit i o morálce a o mravnosti.

Někdo by mohl namítnout, že to není tak těžké, když na to má čas, když z celého balíku zahraniční politiky dělá jen to, co mu Topolánek nesebral, a „nemusí to za něj dělat Saša Vondra“. Tedy „celý balík“, kromě vztahů k EU, vztahů k NATO, vztahů k USA, Rusku a k Číně a kromě některých dalších „globálních maličkostí“.

O to více pak zaráží, jak mimořádně se právě Karel Schwarzenberg, ale přímo, nebo nepřímo také celá vládní špička zelených (především ale Martin Bursík) angažovali v tak nečisté „čistě americké“ hře, jako je ta kolem Kosova.

Už 15. ledna, tedy dávno předtím, než se Hashim Thaci (nečti Mašín Taci) evidentně na popud a s podporou Bushovy vlády „vyignoroval“ na všechny rezoluce a stanoviska OSN a EU a vyhlásil nezávislost Kosova, vyrazil do Prištiny Karel Schwarzenberg. Tam v podstatě ubezpečil, že přes všechny možné a opodstatněné výhrady, Česká republika nakonec tento krok uzná.

A je třeba uznat, že od té doby Karel Schwarzenberg neúnavně tlačil ve vládě (uznat nejpozději 2. dubna) a tlačil ve Sněmovně a tlačil všude, až se nakonec v Teplicích „neohlášeně“ zadařilo.

I když dost dobře nechápu důvody, je také pravda, že tuto mezinárodněprávní zvrhlost podpořily i některé důležité země EU. Každému, kdo se trochu zajímá o mezinárodní vztahy je ale jasné, že ten hlavní, kdo si myslí, že je to v jeho zájmu, jsou USA. Zřejmě se domnívají, že neklid a nestabilita, kterou to na celý jih Evropy přinese i precedens v mezinárodním právu oslabí EU a všechny ostatní, jen ne je.

Podobně agilní roli hrají Karel Schwarzenberg a Zelení i ve hře další americkou kartou, ve hře proti „čínské olympiádě“.
Myslím, že ani v tomto případě, není největšímu dlužníku (USA) proti srsti, když se někdo naprosto spontánně, nezištně a neorganizovaně pustí do jeho největšího věřitele (ČLR) a ve svém svatém úsilí neustává.

Možná mi někdo namítne, že to je přece ODS, která u nás povýšila prosazování zájmů USA na jednu ze svých priorit. To je sice pravda, ale celkem si umím představit, že v těchto dvou choulostivých kauzách (Kosovo pro českou veřejnost, protičínská kampaň pro ekonomické zájmy) byla generalita ODS vděčná, že to nemusí být ona, kdo bude muset „tlačit na pilu“, a přitom jí to bude přičteno k dobru.

Myslím, že i Saša Vondra v tu chvíli rád překousl, že „tato relace je v jeho kompetenci“.

Nevím proč, ale připomnělo mi to nedávný výrok jednoho významného českého politika, že Zelení hrají někdy roli užitečného idiota. On sice tvrdil, že pro ODS, mně to teď připadá, že spíš pro Američany, ale ono to nakonec vyjde nastejno.

Musím se přiznat, že z tohoto pohledu, s odstupem více než dvou let, vypadá dnes zajímavě nezaručená informace, která se počátkem roku 2006 šířila v „předvolebních kruzích“.

Kdosi tehdy pustil do světa, že Václav Havel při své návštěvě Spojených států získal pro Zelené mecenáše „v hodnotě“ dvou milionů dolarů (tehdy cca 42 milionů korun českých). Tato údajná předvolební injekce, spolu s vydařeným prvomájovým mediálním hepeningem Kateřiny Jacquesové, hrála prý tehdy rozhodující roli v úspěšném Bursíkově volebním kuse.

Potom by snad mělo určitou logiku, že „někdo Zelený“ nastoupí při prosazování „spojeneckých“ zájmů vždy tehdy, kdy se ODS z nějakého důvodu moc nechce.

No ale to už pak vypadá na jinou rodinu a jiné krédo: Nihil nisi USA. Deus nobiscum.

autor je člen vedení SDS