22. 5. 2008
Jaroslav Vejvoda: Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragédieKarla Ladwigová
Možná to byl záměr autora, možná souhra šťastných náhod, jisté ale je, že kniha Jaroslava Vejvody vpadla do nejžhavější současnosti. Určitá část naší společnosti se totiž stále ještě staví proti uznání III. odboje a bylo třeba překonat silný odpor levice při zřizování Ústavu pro studium totalitních režimů. |
K autorovi výjimečného dokumentu si připomeňme alespoň krátce některá data. Je narozený v Praze 1940 a jako absolvent právnické fakulty věnoval svou odbornou práci v roce 1968 analýze dělby moci a kontrole exekutivy. Po invazi odešel do Švýcarska, kde si rozšířil právnické vzdělání a 22 let působil v Curychu jako auditor, analytik a dokumentátor. Kromě spolupráce se zahraničními médii vydal 9 knih (většinou v kanadském nakladatelství Škvoreckých) a za svou literární činnost získal četné ceny (např. Cenu Egona Hostovského, Evropskou medaili Franze Kafky a další). Ve své nejnovější knize se autor erudovaně a precizně zaměřil na 40. léta a období těsně po 2. světové válce. Jeho cílem bylo odtajnit některé tehdejší zločiny, o nichž se dosud mlčelo. Zaujatost či laciná touha po senzaci jsou Vejvodovi bytostně cizí. Téměř stroze odkrývá čtenáři sérii zločinů, jež byly páchány v partyzánských oddílech, odbojových skupinách či Revolučních gardách. Fakt, že se jich dopouštěli čeští občané proti příslušníkům vlastního národa, svědčí o hluboké morální devastaci, skrývající se mnohdy pod okázalým nátěrem vlastenectví. Každý z příběhů analyzovaných v knize by vydal na působivý kriminální román. I když se odehrávaly v nejrůznějších lokalitách a podle odlišných scénářů, mají jednoho společného jmenovatele: strůjci vražd nebyli obžalováni a odsouzeni. A pokud se zcela výjimečně tyto kauzy projednávaly, byly odloženy nebo promlčeny. Šanci obhájit oběti a obžalovat viníky neměli ani dlouhodobí členové KSČ; vypovídá o tom například zmanipulovaný proces, v němž svědčil proti bývalému konfidentovi a později straníkovi sám otec básníka Františka Halase. Důvod byl ve většině případů zřejmý: Pokud by svědkové či oběti vypovídali, vyšla by najevo spolupráce pachatelů s nacisty. Proto se stávali "pozdními partyzány", horlivě organizovali divoké odsuny, proto si tak rychle ozdobili klopu rudou hvězdou ... Kniha je dokumentem vybízejícím pohlédnout pravdě do očí (například o Pražském povstání), přesvědčit se, jak hnědá totalita prorůstala do totality rudé, a zbavit se iluzí. Navíc k tomu dává příležitost téměř 50 stran poznámkového aparátu a autentických, dosud nepublikovaných dokumentů z archivu Ministerstva vnitra. Vejvodovu objemnou, a hlavně objevnou knihu vydalo pro zachování paměti národa nakladatelství MOBA v letošním roce. . |