A nemocnost těch malých národů je tím větší, čím více jeho nepoučených optimistů zapomíná na historické souvislosti a všem jako všelék doporučuje normálně demokracii. Tu demokracii, která vznikla jako společenské zřízení svobodných občanů v dobách, kdy základním motorem pokroku bylo vlastnictví a využívání práce živého inventáře, což je idea i našim současným občanským demokratům velice blízká.

Člověk se nikdy nesmí vzdát - názor, že "tak to na světě prostě chodí a jen naivka se proti tomu bouří" je a vždycky byl skutečně nepřijatelný. Proto se už ti první občanští demokraté nikdy nevzdávali a v případě vnějšího napadení si dali od demokracie pohov a raději v zájmu naděje na přežití nastolili diktaturu. Leč lichá to byla naděje. Byli poraženi společenským zřízením, jež položilo základy naší civilizace a na prvním místě ctilo technologii moci se zřetelnými prvky fašismu, zotročujícího nikoliv skupiny jednotlivců, nýbrž celé národy - a popravujícího své poražené odpůrce.

Kritičnost a obhajoba slabých byly vždycky základním motorem pokroku - pokud máme na mysli třeba skupinu intelektuálně vyspělých ale poražených prvotních demokratů, kteří se nebouřili se zbraní v ruce a kterým proto bylo umožněno přežívat a sloužit v roli ranhojičů a učitelů.

Divím se, že to musím opakovat. To už jsme toho všichni tolik pozapomínali? Vždyť historie nám variace na toto prastaré téma zahrála už tolikrát. Nebo že bych se snad mýlil?