Je konflikt mezi Iránem a blokem USA/Izrael v arabském zájmu? Nebo může být naopak velmi vážným nebezpečím?

Spojené státy vyvolávají velký tlak na mezinárodní banky a energetické společnosti, aby přestaly obchodovat s Íránem a tak vyhladověly jeho ropný a plynařský průmysl – hlavní hnací sílu jeho ekonomiky – odepřením investic a technologie. Kongres USA přijal už roku 1966 zákon postihující jakoukoli významnou investici v Íránu.

Vedle sankcí OSN omezují vlastní jednostranné americké sankce velmi tvrdě přístup Íránu k zařízením, technologiím a odběratelům v USA.

Tyto tlaky zaznamenaly několik pozoruhodných úspěchů. Začátkem tohoto měsíce se Royal Dutch Shell a španělská ropná společnost Repsol stáhly z jednoho z nejvýznamnějších íránských plynařských projektů, otevření ložiska South Pars, nebo přinejmenším odložily investice do něj. South Pars je největší světové ložisko zemního plynu nacházející se v Zálivu mezi Íránem a Katarem.

Izraelský argument – který nemá daleko k vydírání – zní, že pokud mezinárodní společenství nedokáže zastavit jaderné aktivity Íránu, Izrael nebude mít jinou možnost než udeřit. Jeho překvapivý útok ne údajné syrské jaderné zařízení u Deir ez-Zor, k němuž došlo loni v září, lze chápat jako varování Íránu, že izraelské letectvo dokáže operovat na dlouhé vzdálenosti – a také, že USA takové agresivní izraelské metody mlčky schvalují.

V současnosti se Izrael pokouší přimět Rakousko a Švýcarsko, aby zrušily nebo pozastavily významné nákupy plynu, které dohodly s Íránem. Švýcarská společnost EGL podepsala s Íránem smlouvu na dodávky plynu za 42 miliard amerických dolarů počínaje rokem 2011. Rakouská energetická společnost OMV se s Íránem dohodla, že bude investovat 23 miliard eur do ložiska South Pars výměnou za dodávky zkapalněného zemního plynu.

Je sotva překvapivé, že Írán na tuto sabotážní a zastrašovací kampaň USA a Izraele reaguje hněvivě. Vztahy mezi USA a Íránem poklesly ještě hlouběji – s trvalým nebezpečím srážky mezi jejich námořními silami v Zálivu -, zatímco prezident Mahmúd Ahmadínedžád zdvojnásobil svou nepřátelskou rétoriku proti Izraeli.

Írán směřuje k tomu, že odpoví energicky na jakýkoli útok USA anebo Izraele. Taková srážka by mohla podpálit celý Záliv, s katastrofálními následky pro tamní arabské státy. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že Izrael má zájem nejen na podkopání Íránu, ale také na zastavení neobyčejného rozvoje Zálivu, který se rychle stává novým pólem arabské síly a vlivu.

Některé arabské země jsou pochopitelně znepokojeny růstem íránského vlivu na Středním východě, zejména v Sýrii, Libanonu a na palestinských územích. Jsou ale také jasná znamení, že země jako Katar, Sjednocené arabské emiráty, Omán, Jemen, Alžírsko a dokonce i Saudská Arábie, hybná síla arabského světa, si vůbec nepřejí, aby zataženy Spojenými státy do konfrontace s Íránem.

Je závažné, že král Abdalláh bin Abdulazíz namísto hádky s Íránem pozval Alího Akbara Hašemiho Rafsandžáního, předsedu íránského Shromáždění znalců, do Rijádu na konferenci Mezinárodního islámského dialogu.

Také Evropané sledují konfrontaci mezi USA a Íránem s velkým znepokojením. Jestliže bude Íránu znemožněno, aby začal využívat své obrovské zásoby zemního plynu, údajně druhé největší na světě, bude Evropa víc než kdy předtím závislá na ruském plynárenském gigantu Gazpromu, který je blízký Kremlu, zaměstnává 400 000 lidí a vytváří skoro 10 % hrubého domácího produktu Ruska.

Gazprom už nyní kryje svými dodávkami 25 až 50 % spotřeby plynu Německa, Francie a Itálie, 50 až 75 % spotřeby Rakouska, Turecka, Maďarska a Polska, a 80 až 100 % spotřeby Řecka, Finska, Slovenska a České republiky.

Mnoho odborníků je přesvědčeno, že Evropa potřebuje přístup k íránskému plynu, aby se zbavila nadměrné závislosti na ruském plynu, která by se za nějaké krize mohla proměnit ve strategickou přítěž.

Patrick Seale je přední britský publicista zabývající se Středním východem, autor knihy The Struggle for Syria a také Asad of Syria: The Struggle for the Middle East a Abu Nidal: A Gun for Hire.

Copyright © 2008 Patrick Seale. Vydáno 19.5.2008.