Z dokumentů, které objevil deník Guardian v americkém národním archivu, vyplývá, že Prescott Bush i nadále obchodoval s nacistickým režimem v Německu ještě v době, kdy už Spojené státy vedly proti Německu válku, a v době, kdy byly známy informace o nacistických plánech a nacistické politice. Prescott Bush úzce spolupracoval s firmami, které financovaly Hitlerův vzestup k moci. Také se argumentuje, že peníze, které Prescott Bush vydělal, vytvořily bohatství Bushovy rodiny a založily jeho politickou dynastii.

Bushovy obchodní transakce s nacistickým Německem dosud nebyly příliš podrobně zkoumány. V poslední době však zažalovaly dvě osoby, které přežily holocaust, Bushovu rodinu o mnohamilionové odškodné. O věci také vyšly tři knihy.

I když nikdo netvrdí, že Prescott Bush sympatizoval s nacismem, z dokumentů vyplývá, že firma, pro kterou pracoval, Brown Brothers Harriman, fungovala jako americká základna pro německého průmyslníka Fritze Thyssena, který financoval Hitlera v třicátých letech, než se s ním koncem třicátých let v hněvu rozešel. Bush byl ředitelem newyorské Union Banking Corporation, která zastupovala Thyssenovy zájmy v USA a pokračoval v práci pro tuto banku i poté, co Amerika vstoupila do války proti Německu.

Prescott Bush byl také ve správní radě nejméně jedné firmy, která tvořina multinacionální síť společností "bílých koní", které umožňovaly Thyssenovy přesunovat svůj kapitál po celém světě.

Thyssen vlastnil největší ocelářskou a uhelnou společnost v Německu (byl to takový Baron Krog, pokud si vzpomínáte na Čapkovu Bílou nemoc) a zbohatl z Hitlerova zbrojení v období mezi dvěma světovými válkami. Prescott Bush měl i pozoruhodné vazby na Konsolidovanou slezskou ocelářskou společnost, která za druhé světové války používala nacistické otrokářské práce, otroků z Osvětimi.

20. října 1942 americká vláda zkonfiskovala kapitál banky UBC, jíž byl Prescott Bush ředitelem. Posléze americká vláda zkonfiskovala i majetek dvou poboček i Bushovy Slezsko-americké společnosti.

V americkém národním archivu je také sada dokumentů, týkajících se německého koncernu IG Farben, který byl po válce stíhán za válečné zločiny.

Ve třicátých letech nebylo pro americké podnikatele ilegální spolupracovat s Německem a mnoho známých amerických podniků investovalo v té době do německého průmyslu. Avšak všechno se změnilo poté, co Německo v roce 1939 napadlo Polsko. I poté by se však dalo argumentovat, že Bush měl právo obchodovat s Německem, protože až do útoku na Pearl Harbor r. 1941 byla Amerika ve válce neutrální mocností. Potíže začaly 30. července 1942, kdy newyorský list Herald Tribune zveřejnil článek s titulem "Hitlerův mecenáš má v americké bance 3 miliony dolarů." Banka UBC skupovala zlato a to vyvolalo podezření, že je tajným zdrojem majetku pro Thyssena a další vysoké funkcionáře nacistického režimu. Komise pro majetek cizinců začala věc vyšetřovat.

Není dostatečně jasné, jaké přesně vazby existovaly mezi Prescottem Bushem, Thyssenem, firmou Konsolidovaná slezská ocelářská společnost a Osvětimí. Thyssenovým partnerem ve Spojených ocelárnách byl Friedrich Flick, ocelářský magnát, která částečně vlastnil IG Farben, mocnou německou chemičku. Flickovy továrny v Polsky silně využívaly otrocké práce vězňů z koncentračních táborů v Polsku. Podle článku v New York Times z 18. března 1934 vlastnil Flick dvě třetiny Konsolidované slezské ocelářské společnosti a Američané vlastnili zbytek.

Podrobnosti v angličtině ZDE