Pan Tomský píše, že se "světem šíří nová vlna antisionistické, ve svých důsledcích neméně hrozivé, nenávisti vůči Židům. Vyvolalo ji v život úsilí vytvořit židovský národ, respektive izraelsko-arabský konflikt." Úsilí vytvořit národ pro snad nejperzekuovanější etnikum všech dob má však své kořeny ve staré dobré Evropě, kde byli Židé po dlouhá staletí separováni od křesťanské populace, podrobováni periodickým pogromům, dokonce i jedné křížové výpravě, a tyto represe kulminovaly koncem 19. století v souvislosti s tzv. Dreyfussovou aférou, u nás hilsneriádou. Trvalá represe židovských obyvatel vyvrcholila asi tím největším barbarstvím, jaké lidské dějiny poznaly - Holocaustem.

Sionismus chápu jako přirozenou reakci na útlak většinové společnosti a jako snahu vytvořit stát všech Židů v biblické domovině. Jak ovšem v několika svých pracích dokazuje palestinský historik Walid Khalidi a americký historik Rashid Khalidi, sionistický projekt od počátku počítal s exkluzivně "prázdnou" zemí, v níž je třeba vytvořit židovskou vlast a kde pro domorodce není místo. Během období britského mandátu v Palestině byli, až na nezanedbatelné výjimky, židovští přistěhovalci Brity favorizováni při osidlování před domácí populací, jak v publikaci The Iron Cage (Železná klec) na základě studia dobových dokumentů dokazuje Rashid Khalidi. Domorodá populace a okolní arabské státy považovaly spolupráci britských správců a židovských osadníků za další projekt kolonialismu.

Zdroj: ZDE ZDE

Pan Tomský, jako celá řada lidí, by si měl uvědomit základní skutečnost. Palestinci a arabské státy mají se vznikem sionismu pramálo co dočinění a už vůbec ne s dlouhodobým útlakem židovské populace v Evropě. A také -- sionismus byl od počátku ve velkém rozporu s tradičním učením judaismu, který důrazně brojil proti ustanovení Židovského státu v Palestině.

Autor článku se pouští do "humanitních fakult západních univerzit, které jsou ovlivněny marxismem" s tím, že nenávist vůči Židům doprovázejí "opatrnou, často akademickou rétorikou". Nechávám bez poznámek. Tomský pokračuje: "..v židovském národě také po tisíciletí pronásledování trpí někteří labilní jedinci chorobnou nenávistí, kterou zdůrazňují své židovství (Marx, Chomsky ...).

Nemyslím, že by Marx nebo Chomsky sebe nenáviděli, spíš jde u nich o kritiku židovských elit, disponujících mocí, již zneužívají na úkor značného množství populace. Ale to se týká i jiných elit -- ropné lobby, zbrojařské lobby, křesťanských fundamentalistů, ocelářské lobby atd. Co se týče Chomského a jeho kritiky izraelské vlády , všechny rasistické a xenofobní teorie nekompromisně zavrhuje -- antisemitismus, islamofobii atd. Profesor Norman Finkelstein, syn matky, jež přežila povstání ve varšavském ghettu i vyhlazovací tábor Majdanek, a otce, který přežil povstání ve varšavském ghettu a Osvětim, byl odejit z De Paul univerzity kvůli svému kritickému postoji vůči izraelské politice. Akademický džihád proti němu vedl profesor práva Alan Dershowitz, jenž nedávno veřejně obhajoval mučení podezřelých z terorismu. Na Finkelsteinovu obranu se postavili takové osobnosti jako izraelský historik Avi Schlaim, Noam Chomsky a také profesor Raul Hilberg, který utekl před Hitlerem a založil v USA instituci pro studium Holocaustu. Profesor Hilberg prohlásil o Finkelsteinově publikaci Holocaust Industry, jež pojednává o zneužívání obětí Holocaustu ve prospěch izraelské agendy, následující: "Když jsem tuto knihu četl, byl jsem teprve v půli vlastního výzkumu a došel k závěru, že je autor na správné cestě." Jsou tyto osobnosti rovněž "labilními jedinci s chorobnou nenávistí vůči svému židovství"?

Zdroj: ZDE ZDE ZDE

Pan Tomský dále uvádí: " Antisionisty poznáte podle toho, že jim chybí kritika arabských nepřátel, kteří dávno mohli získat výměnou za uznání a mír území, kdysi anektované Jordánskem (1948) a posléze Izraelem (1967), a kteří mohli dohodou získat svůj stát (Camp David)." Zde autor buďto účelově mlží nebo nezná fakta. Rezoluce RB OSN č. 242 požaduje, aby se Izrael stáhl za území dobytá během šestidenní války v červnu 1967 a slib arabských států dodržovat mír a stabilitu v oblasti. Tato rezoluce byla v roce 1976 přijata většinou států OSN. Proti se vyslovil pouze Izrael se Spojenými státy. Od té doby oba státy implementaci této rezoluce pravidelně odmítají. Bývalá politická analytička CIA Kathleen Christison tvrdí, že po dlouhá léta americké vlády požadovaly, aby OOP formálně akceptovala tuto rezoluci a uznala nejen existenci Izraele, ale i jeho právo na existenci. V roce 1988 OOP veřejně deklarovala, že je ochotna tento požadavek přijmout v případě, že bude vytvořen palestinský stát na 22% území historické Palestiny -- v Gaze a na Západním břehu s otevřeným Jeruzalémem. Palestinci si tedy nárokovali pouze pětinu z historického území Palestiny. Palestinští předáci byli poté vzati na milost a přizváni k "mírovým vyjednáváním" o tři roky později v Madridu. Vynikající žurnalista Johnatan Cook, žijící trvale v izraelském Nazaretu, k vyjednávání v Camp Davidu v roce 2000 poznamenává: " Barakovu (tehdejší izraelský premiér - pozn. autora) "velkorysou nabídku" ohledně ustanovení palestinského státu Jásir Arafat odmítl. Nabídku ale provázely jisté podmínky ze strany Izraele: 1. 80% ilegálních osadníků zůstane na Západním břehu; jinými slovy -- Izrael by zde anektoval pětinu úrodné půdy. 2. Podél údolí Jordánu na Západním břehu vytvoří izraelská armáda "bezpečnostní zónu". To by výrazně narušilo suverenitu palestinského státu, nehledě na to, že Izraelem zabrané údolí Jordánu představuje jednu z nejúrodnějších částí Západního břehu. 3. Ve Východním Jeruzalémě, kulturním a ekonomickém centru Palestinců, si Izrael nárokuje masivní teritoriální ústupky ve shodě s jeho ilegální anexí v roce 1967. Netřeba dalších analýz. Část Barakovy nabídky byla otištěna na stránkách listu Haaretz.

Zdroj: ZDE ZDE

Pan Tomský pokračuje: "Zvláštní, že tito lidé nepranýřují otevřeně genocidní záměry Hizballáhu a Hamasu, ani jeden z největších zločinů lidstva -- vysílání sebevražedných atentátníků". Nejsem si vědom toho, že by výše jmenovaní opěvovali teroristické činy Hizballáhu a Hamasu. Snad nikdo soudný nemůže tyto zločiny schvalovat. Pro mne symbolizují sebevražedné atentáty krutost izraelské okupace palestinských teritorií a možná nejtragičtější aspekt konfliktu, který ubližuje oběma stranám.

Autor svůj text uzavírá slovy: "Každý prostý, slušný člověk chápe, že tváří v tvář latentnímu antisemitismu naší civilizace, je každá úvaha o neexistenci reálně existujícího národa či dokonce démonizace sionismu nic než výzvou temným silám a skrytou předzvěstí příští genocidy." Právo Židů na vlastní stát není plošně zpochybňováno, naopak uznáno většinou států OSN včetně států arabských. Opět nechápu, jak souvisí židovství se státem Izrael a jeho vládou. Proč máme tajit, že izraelská lobby a vláda představovala zásadní sílu, která prosadila ilegální invazi do Iráku a nyní sveřepě trvá na útoku proti Íránu? Máme mlčet o skutečnosti, že izraelská vláda dodávkami zbraní podporovala v 70. a 80. letech genocidní režimy v Guatemale, Argentině a režim apartheidu v Jihoafrické republice? Nesmí se vědět, že izraelské korporace se podílejí na exploataci nerostného bohatství v Kongu za cenu nesmírného utrpení tamních obyvatel? Proč tedy pranýřujeme zločiny bolševismu a islámského fundamentalismu, když musíme mlčet o těch, jež má na svědomí izraelský stát a vláda?

Zdroj: ZDE ZDE