Den poté, co quislingovská vláda uznala "stát" Kosovo, napadla skupina kosovských středoškoláků (děti jsou věrnými otisky svých rodičů) kameny český autobus s humanitární pomocí pro kosovské Srby. Facka české veřejnosti, tradičně Srbům přátelsky nakloněné. Co ale z toho, že se pěkně rozhořčíme, když si modrá vláda za hanebné pomoci zelených ministrů stejně udělá proti vůli občanů co chce?

Jiná facka našemu svědomí ani nebolí. Tamáš s Bednářem riskují nevratné poškození svého zdraví hladovkou proti radaru. Spravedlivé české veřejnosti je to líto, nicméně tohle je nad její chápání. Za tím musí být vypočítavost, snaha mediálně upoutat, vysvětluje pan redaktor Kotrba. Je to jen taková jejich hra, stejně to nemyslí doopravdy, lze číst mezi řádky.

Pomoci lidem v nouzi i za cenu osobní oběti je statečné. Čeští vysokoškoláci v Srbsku či aktivisté Humanistického hnutí v pražské Bělehradské ulici si samozřejmě zaslouží naši úctu, třebaže s formou zejména v tom druhém případě souhlasit nemusíme. Není však pochyb o tom, že tito lidé potvrzují své názory činy, ne jen planým žvaněním

My ostatní se s jejich postoji většinou ztotožňujeme. Nehneme však prstem pro to, abychom tuto vládu svrhli. Nezasloužíme si proto nic jiného než stále větší facky.

Dej Pánbůh, že nám to časem pomůže k tomu, abychom se vzpamatovali. Stejně reálná je však možnost, že na to bude pozdě.