24. 5. 2008
Kosovo a co dál...?!?Musím se přiznat, že jakkoliv chápu „realitu“ kolem Kosova, jeho uznání mi vadí. Vadí mi především proto, že je to právě 50 let, co jsme v naší zemi zažívali podobný proces, který pokračoval v září Mnichovem, byl završen protektorátem Böhmen und Mähren a posléze odsunem ať již jakkoliv více či méně divokým. Nešlo o Kosovské Albánce, ale o Sudetské Němce. Taky jsme tu měli mírotvorce z Anglie, Evropy a Společnost národů a také to nakonec to také dopadlo tím, že jsme byli nuceni akceptovat „realitu“, kterou před nás položili naši spojenci Francie a Velká Británie. Jsme od těch let už šest desetiletí a pořád je to vracející se problém. |
A to i mezi knedlíko-pivními národy jako jsou Češi a Bavoři. Mezi čufto-rakijovými Srby a Albánci to asi bude jiný kvapík. Proto mi tolik vadí, že Česká republika neřekla v EU: nezlobte se, ale tohle my prostě nemůžeme udělat, protože bychom naplili na vlastní státnost, která přece stojí mimo jiné na tzv. nulitě Mnichovského diktátu. Nicméně kálení do vlastního hnízda je, bohužel, jedním z nejvýraznějších znaků nejen české, ale i československé zahraniční politiky a to od dob jejího vzniku Benešem počínaje a Schwarzenbergem konče... Pokud bych mohl nějak pojmenovat kosovskou realitu bez uvozovek, pak bych rozhodně řekl, že realitou je stav, kdy se na určitém území prostě nedařilo uplatňovat srbskou jurisdikci. Z toho logicky plyne, že je tam třeba nějakou jurisdikci nastolit a rozhodnutí padlo na onu nezávislou kosovskou. Je to srozumitelné a jasné. Američané si tam postaví strategickou základnu a budou prohlašovat, že i v muslimském státě může být demokracie. A navíc získají kontrolu nad drogovou bránou do Evropy a jistě nezůstanou škodní. Kontrola na druhém konci drogové cesty v Afghánistánu se jim moc nedaří, tak co to zkusit přímo v evropském terminálu. Navíc se Kosovo nestane zhrouceným státem nebo teritoriem a tím budou naplněny bezpečnostní priority NATO. Nic víc nebude třeba, protože Evropa bude z dalšího procesu naprosto vyautována. Pro vlastní nejednotnost vlastní vojenské jednotky do Kosova nevyšle. Pokud k tomu najde dostatek vlastní odvahy a hlavně podpory v samotném zhrzeném Srbsku, pak ho může přijmout urychleně do EU a dát mu pocit určité okamžité náplasti na způsobenou bolest. Samotné Kosovo pak nebude ani členem OSN, ani členem NATO, ani členem EU. Může se ovšem stát součástí například USA nebo něčím jako je Guantanámo. Co však nelze pominout, je srbské obyvatelstvo v Kosovu kolem Mitrovice, které je vydané na milost a nemilost mezinárodně uznaným válečným zločincům v uznané kosovské vládě. Podle mého názoru Rusko nebo někdo jiný předloží v dohledné době návrh, aby se u tohoto území postupovalo stejně nestandardně jako v případě celého Kosova a aby mu bylo uděleno právo na sebeurčení. Tím by se z aktu uznání Kosova, který je v hrubém rozporu s aktuálním výkladem mezinárodního práva, mohl stát zajímavý, dále přezkoumatelný precedens, který by nejen umožnil zmírnění křivd na Srbech, ale možná by pootevřel cestu k přehodnocení přístupu ke konfliktu mezi principem územní celistvosti a právem národů na sebeurčení, jehož řešení asi bude muset mít v 21 století jinou kvalitu než ve století předešlém. Jen připomenu, že i v průběhu dvacátého století se přístup ke sporu těchto principů několikrát měnil - a to vždy účelově podle názoru vítězů. Bude zajímavé sledovat, jak se k návrhu na sebeurčení Kosovských Srbů postaví zastánci sebeurčení Kosovských Albánců. Nerozumím tomu, že když se hovořilo o tom, zda uznat nebo neuznat Kosovo, že nikdo z našich politiků ani neobtěžoval nanést nějaké budoucí možné scénáře a postupy a možný krok České republiky do něj s nějakými racionálními konsekvencemi zasadit. Prostě asi jsme v zajetí reality, evropských hodnost a amerických zájmů... Volně přeloženo to znamená, že jsme opět nesvéprávní a nezbývá nám než držet hubu a krok a dělat... Já říkám konečně, protože dívat se na výsledky naší práce bylo, je a zůstane vždy snesitelnější než sledovat výsledky naší nezávislé politiky. |