Vážený pane velvyslanče, Vaše Excelence

dovolte mi, prosím, stejně jako vašemu předchůdci, Jeho Excelenci Djoko Stojićićovi před několika lety, v době zahájení agresivní války proti vaší zemi, vyjádřit hlubokou lítost nad vývojem situace, kterého jsme dnes svědky. Agrese má býti zvána agresí. Obrana vlasti není válečný zločin, i když historii píší vítězové. Můžete být hrdi na ty, kteří pro vlast obětovali to nejcennější - život. Nemuseli obětovat čest.

Zrada má být zvána zradou. A není pro ni omluvy. Jen lítost nad bezmocí těch, kteří zradit nechtěli a přesto se musejí dívat, jak zradila jejich vláda. Jugoslávie se před 40 lety vzepřela velmocenské zvůli a nikdy nesouhlasila s okupací Československa státy Varšavské smlouvy. Stála tak mezi tehdejšími zeměmi socialistického společenství osamocena, ale hrdá a vzpřímená. Češi, Moravané, Slezané i Slováci na to nikdy nezapomněli. Pamětníci asi nezapomenou ani na postoj Vašeho lidu a Vašich politických představitelů v letech pro nás tak bolestných, jako bylo oklešťování suverenity a okupace nacistickým Německem či okupace naší země vojsky Sovětského svazu v roce 1968. Ta "dočasnost" jejich pobytu v Československu trvala u nás dvacet let. Svobodu a ducha národa však nezlomila.

Celá jedna generace občanů tehdejšího Československa si politického gesta vaší vlasti váží a jako hlubokou historickou nespravedlnost vnímá dnes utrpení a bolest v srdcích mnoha vašich občanů, které způsobil rozpad Jugoslávie a vlna násilí a vzájemné nenávisti do té doby poklidně vedle sebe žijících etnik. Celá jedna generace občanů tehdejšího Československa si váží nezdolnosti, s jakou Srbové bránili nejdříve jednotnou multietnickou a multinárodní Jugoslávii, poté nezávislost a územní celistvost své nové, byť okleštěné vlasti. I když mnohdy proti všem, stejně jako je tomu i dnes. Diktát ruský je stále příliš živý v paměti lidí, než aby se smířili s diktátem z "druhé" strany znovu.

Zrada má být zvána zradou. Okupace okupací a protektorát protektorátem. Násilí se můžeme podvolit nebo mu vzdorovat. Váš odjezd je vyjádřením oprávněného nesouhlasu s politikou současné vlády České republiky. Stejně jako její prezident, i já se stydím za rozhodnutí vlády, jejíž představitele jsem nevolil. O to více se musí stydět ti, kteří je volili.

Česko již několikrát ve své historii zažilo import vzletných myšlenek za asistence tanků. To, že paměť některých českých politiků, ale i některých českých občanů nesahá dnes dál, než do roku 1989, je zřejmě politováníhodná realita. To jsem napsal v dopise Jeho Excelenci Djoko Stojićićovi v březnu 1999.

Za sebe i za řadu dalších občanů České republiky, sdílejících tento názor, bych chtěl vyjádřit zklamání z toho, že ani po devíti letech nepochopili mnozí čeští politici, co je čest a spravedlnost. Stejně jako před těmi devíti lety, i dnes vás prosím o předání vzkazu těch, kteří nemohli rozhodnout o tom, že Česko bude respektovat rezoluce RB OSN a konat pouze v souladu s mezinárodním právem : nesuďme ani dnes národy, souzeni musí být vždy odpovědní - v tomto případě konkrétní politici - členové české vlády. Zrada má být zvána zradou. A věřte, že mne netěší, že musím konstatovat, že tato vláda ODS, KDU-ČSL a SZ zradila svou zemi, své občany i principy mezinárodního práva, když uznala tzv. Kosovskou republiku.

Doufám, že tradici přátelství národů obou našich zemí nepřeruší ani okolnosti, které ani Vy, ani já či ostatní občané Česka nemůžeme změnit. Češi zažili svévolné a protiústavní rozdělení Československa několika českými a slovenskými politiky a také nemohli proti tomu nic dělat. Přesto dokázali se svými sousedy žít v míru a v rámci Evropské unie udržovat nadstandardní vztahy.

Chápu v této věci Vaši oprávněnou hořkost a bolest ze zrady české vlády. Stejnou hořkost pociťuji i já. Snad se najde v následujících letech diplomatická a přitom mírová cesta, jak dostát mezinárodnímu právu, historickým závazkům i cti, respektu a odhodlání k nápravě křivd minulých let.

Berte prosím můj dopis Vám, stejně jako dopis odeslaný před mnoha lety vašemu předchůdci, jako výraz podpory pro jakékoliv rozumné a lidské řešení nelehké a tragické situace, ve které se Vaše země ocitla, které povede k mírovému řešení. Berte jej zároveň i jako odsouzení agrese vůči Vaší zemi před devíti lety a plnou podporu územní celistvosti Srbska včetně jeho historických území Kosova a Metochie, která Vám byla upřena nyní. Historii sice píší vítězové, ale soudí ji ti, kteří přežijí a nerezignují. Doposud nerezignovali ani mnozí čeští poslanci, kteří napsali otevřený dopis vládě vládě České republiky pod názvem "Chovejte se jako vláda suverénního státu". Doposud nerezignovali ani mnozí čeští občané. Chci vás ujistit, Vaše Excelence, že Srbové mají a budou mít i nadále mezi Čechy řadu přátel.

Uznáním samostatného Kosova došlo k porušení platné rezoluce RB OSN č.1244 z června 1999, která respektuje svrchovanost a suverenitu Jugoslávie, a tedy i nástupnického státu Srbska a která v souvislosti s Kosovem hovoří pouze o autonomii a samosprávě. Nesouhlasím s porušením mezinárodního práva českou vládou . Nesouhlasím s uznáním Kosova a válečných zločinců v jeho čele. Kosovo a Metochie je Srbsko. A tak to zůstane, ať už administrativní hranice povedou kdekoliv. Budoucí Evropa totiž nezná hranice.

ak. soch. Štěpán Kotrba