Na pohřeb se do vídeňského Svatoštěpánského chrámu dostavili četní zástupci rozvětveného šlechtického rodu Habsburků v čele s nejstarším dosud žijícím synem císaře Karla I. Ottou. Přijeli i zástupci současných panovnických rodů z Belgie, Lucemburska a Lichtenštejnska. Přítomen byl i český ministr zahraničí kníže Karel Schwarzenberg.

Císařství a sním i "rod" panovníků jsou už skoro sto let historií. A mladá republika, vzešlá z krve první světové války, pojistila si svůj občanský charakter daný z tradic francouzské občanské revoluce zákonem 61/1918 Sb. a na něj navazující zákon 243/1920 Sb., které odmítly jednou provždy výsady šlechty. Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly vstoupil v platnost dne 10. 12. 1918. Podepsán Dr. Karel Kramář a A. Švehla. Oba vlastní rukou. A tak se z rytířů, knížat a hrabat stali občané. Ať se jim to líbilo nebo ne. Oba zákony jsou stále platnou součástí právního řádu České republiky. Žádná partaj se neodvážila navrhnout jich zrušení pro "vyhaslost". Právní důsledky by totiž byly stále až moc živé. Paragraf 6 zákona 243/1920 Sb. , pod kterým jsou podepsání pánové Masaryk , Tusar , Beneš a Klofáč, říká, že Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 hodin do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 1500 Kč buď potrestán:

• kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví;
• kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn;
• kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.
Přestupky tyto se stíhají soudy, na území někdy uherském správními úřady jako soudy policejními.

Z titulu editorské tuposti a nebo protizákonného přesvědčení tak vydavatelství Lidové noviny a.s. porušilo zákon, starý 88 let. Český trůn od roku 1918 neexistuje a tak ho nemá kdo dědit.

Aktualizace: České tiskové kanceláři, kterou jsme učinili spoluodpovědnou, se omlouváme, neb dle dokumentu, kterou jsme dostali, se v jejím textu žádný "kníže" nevyskytoval. Žvásty tedy dodaly Lidové noviny. Přesto zůstává problémem, že oproti originálu změněnou zprávu editor LN podepsal šifrou ČTK, ale tento problém si musí vyřešit sama agentura. Odpovědnost dle tiskového zákona ale plně zůstává na vydavateli - čili na LN. Text zprávy v originální podobě uvádíme níže.

Svérázným intelektuálním cvičením byla před tzv. "sametovou revolucí" četba režimního listu Rudé právo. Snaha jeho redaktorů udržet neudržitelnou stranickou linii a přitom uchlácholit obyvatelstvo země "reálného socialismu" vedla ke vzniku mnoha bizarních literárních artefaktů, v nichž se zkostnatělá propaganda pozoruhodným způsobem snoubila s nejsprostší lží a cílenou manipulací. A tak si trpělivý, leč kriticky uvažující čtenář vždy znovu kladl otázku: "Je toto možné?!"

O dvacet let později jsou kulisy výrazně pozměněny: Již ne Československá socialistická republika, ale Česká republika; již ne socialistická demokracie, ale demokracie; již ne socialismus, ale tržní hospodářství. Trpělivý, leč kriticky uvažující čtenář si však pořád klade otázku: "Je toto možné?!". Ne ovšem nad stránkami Rudého práva, nýbrž Mladé fronty Dnes.

Od 1. ledna 2001 nabylo na účinnosti nařízení vlády ze dne 22. 11. 2000 č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. V souvislosti s radarem XBR je aktuální interval frekvencí v pásmu (8 až 10) GHz. Zdravotní dopady elektromagnetického záření na lidský organizmus jsou předmětem bouřlivých diskuzí vlády a jejích představitelů s občanskou veřejností, avšak kvalifikované a ucelené objasnění problému veřejnost bohužel postrádá.

V níže uvedeném textu jsou na praktických příkladech ukázána rizika, která by mohla případným provozem radaru XBR v Brdech vzniknout.

Ing. Milan Hlobil je vysokoškolský pedagog z Univerzity obrany v Brně, vyučoval na katedře radiolokace ještě v roce 2005. Autor působil více než čtyřicet let v oboru radiolokace. Pracoval v systému inženýrsko-technické služby protivzdušné obrany a v oblasti výuky a výcviku v armádě, publikoval především v oblasti modernizace radiolokační techniky a učebních textů pro výuku systémů třídimenzních radiolokátorů a radiolokační techniky. Spolupracoval na modernizaci radiolokační techniky a při vojskových zkouškách radiolokátorů.

Sobotní výsledky parlamentních voleb na Tchaj-wanu, kde "drtivě" zvítězila opoziční strana Kuomintang, znamenají konec politiky separace a začátek dlouho očekávaného příklonu k pevninské Čínské lidové republice. Znamenají zmírnění napětí v jedné z krizových oblastí Pacifiku, a nelze tedy než je přivítat. Měly by ovšem také být novým úkolem pro český stát a českou diplomacii, která by neměla nadále trpět současný ostudný stav vzájemných vztahů; oba právní subjekty by měly navázat plné diplomatické vztahy a Česká republika by měla být iniciátorem takového kroku.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Jan Čulík    uvádí
JACÍ JSME /
Česká společnost v hraném filmu
devadesátých a nultých let

17. ledna 2008 PRAHA
      17 h
Palác knih Luxor (Václavské náměstí 41)
Hosté: Jiří Svoboda, Petr Koliha, Jan Gogola starší,
Jan Švankmajer a Jiří Kallista
18. ledna 2008 BRNO
      17 h
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Po zveřejnění mého provokativního textu mi do schránky dorazil email redaktora jednoho internetového portálu, který se označuje jako levicový, s výzvou, abych zvážil možnost občas pro něj něco napsat. Než však ke mě chudera zpráva dorazila, upadla cestou hned do dvou jam -- a v každé z nich čekalo sedm obzvláště tvrdých kamenů, o které si pořádně natloukla.

Nad prvním výmolem stálo napsáno "Proč jsou v Čechách považovány všechny kritické texty za levicové?" a balvany na dně přidaly další hořké výzvy:

• Kolik Čechů kdy vůbec četlo Chestertonovy maloburžoazní kritiky kapitalismu?
• Vzpomene si někdo aspoň na Scrutonovy pamflety proti supermarketům?
• Je katolická církev levicová?
• Čím to, že jsou skoro všichni pravičáci, to jest nominální vyznavači silné individuality, v české kotlině tak zatraceně konformní?
• "Středostavovské Češky," pravil nikterak skrupulózní Latinoameričan, "se sebou nechají dělat věci, kvůli kterým by se stejně společensky postavená Kolumbijka obávala, že bude za póvl a pouliční děvku." Kde jsou čeští konzervativci brojící proti zániku posledních rozdílů mezi vysokým a nízkým?
• Není obhajoba historických výdobytků dělnického hnutí dneska setsakramentsky konzervativní?
• Vezmeme-li v úvahu nadcházející energetickou krizi: Z čeho aktuálně žije hrdé rozlišování na pokrokové a reakční politické směry, které vůbec dává smysl jen na podkladě přesvědčení, že kdosi má dějiny na své straně?

ŠOK│Notoricky angažovaný občan Jan Šinágl se vrhl po verbálním útoku proti bývalému předsedovi KSČM Grebeníčkovi a Grebeníčkově odpovědi, které komunistického předsedu proslavily i tam, kde ho doposud neznali, do podpory prezidentského kandidáta Jana Švejnara. A učinil to způsobem sobě vlastním: spamem a demonstracemi. Pardon. Setkáním občanů.

Taky jsem zjistil jeden omyl u Václava Klause. Předvídal sníženou spotřebu el. energie v 90 letech. Nepředvídal o kolik jenom vzroste její spotřeba moderní domácnosti. ( kuchyň, koupelna, topení, v obýváku PLAZMY, domáci kina, počítače, srdce na Hradě, KDEŽE MU ZA MILIONY KONEC, provoz v halách prodejních, sportovních atd. Ale ohledně globálního oteplování možná má pravdu, viz článek v BL ze 27. 12., píše Miroslav Dvořák.

Napadlo nás, že by čtenáře možná zajímalo, jak ještě před deseti lety Václav Klaus brojil proti internetu. Za přístup k archivním článkům děkujeme databázi Newton. Anglicky je jejich shrnutí ZDE (JČ):

ŠOK│ Kdyby každý občan měl možnost hledání v plných textech článků od roku 1989 dodnes, mohl by si udělat obrázek o názorovém vývoji stávajícího prezidenta. Z domova, prostřednictvím internetu. Bohužel Národní knihovna neumožňuje bezúplatně jako veřejnou službu internetový přístup ke svým časopiseckým a novinovým fondům jako jiné knihovny v zahraničí, neb jí to ani neumožňuje současné znění autorského zákona. A tak občan je odkázán pouze na svou stárnoucí paměť. A ta, jak známo, vytěsňuje v dlouhodobém horizontu věci negativní a ponechává ve větší míře zážitky libé. Abychom vzpomínali na minulost s dávkou nostalgie. Jó, to když jsem já byl mladý idiot plný síly... Ale protože existují i jiné informační zdroje, použitelné k ilustraci současných názorů prezidenta ČR, hodlají jich Britské listy využít. Dnes vám přinášíme názory Václava Klause z roku 1990 na daňové úlevy podnikatelům.

"První věc. Opravdu je třeba, abychom si všichni dali velký pozor na snižování daní. Uvědomme si, že absolutně všechny příspěvky bez jediné výjimky navrhují snižování daní. Znovu opakuji, že za chvíli, v listopadu zde budeme schvalovat státní rozpočet a tímto snižováním daní snižujete výdaje státního rozpočtu na všechny možné věci, o kterých budete rozhodovat. Pozor, stále na to upozorňuji, abychom každou tuto líbivou věc dost zvažovali v tomto kontextu. "

"Součet úlev v řadě případů může být tak velký, že podnikatel už nebude platit vůbec nic a teoreticky by mu stát ještě něco mohl doplácet. To považuji za velmi významnou věc."

Toto vše opravdu ale opravdu řekl ministr financí Václav Klaus v říjnu 1990 při projednávání návrhu zákona o dani z příjmu obyvatelstva . Opravdu, ale opravdu od té doby profesor Klaus nezměnil názor...?

Indická automobilka Tata Motors se postarala v minulém týdnu hned o dvě pozoruhodné zprávy. 3. ledna překvapily spekulace o předpokládaném prodeji anglických renomovaných značek Jaguar a Land Rover dosavadním majitelem, americkou automobilkou Ford, indické společnosti Tata Motors. Týden nato představila Tata automobil "Nano", který hodlá v Indii prodávat za 100000 rupií (US$2500 /46000 Kč)

Rád bych se vyjádřil k článku pana Tomáše Krčka "Nejlevnější auto na světě a vozy na vzduch". Mojí profesí je experimentální mechanika a představa, že by auto mohl pohánět stlačený vzduch, mi přišla, mírně řečeno, podezřelá. Autor se zřejmě technickými otázkami neznepokojoval, v celém textu jsem žádné technické údaje nenašel, píše Jaroslav Lesák.

Chtěl bych opakovaně seznámit čtenáře se snahou ministra Julínka (ODS) spojit prestižní Ústav hematologie a krevní transfuze s Všeobecnou fakultní nemocnicí, kterou v polovině prosince 2007 zveřejnily Britské listy pod titulkem "Tiché protesty v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze". Od té doby bohužel nedošlo k žádnému podstatnému objasnění záměrů pana ministra. Odborové organizaci se pouze dostala informace, že ministr hodlá Ústav hematologie a krevní transfuze tzv. „zastřešit“, a že intenzivně jedná s akreditační komisí JCI. Bohužel jednání ministra Julínka se jeví zaměstnancům Ústavu jako velmi netransparentní a nekonzistentní. Pan ministr před rokem intenzivně kritizoval tzv. žebříčky kvality nemocnic zavedené bývalým ministrem Rathem a zároveň vyzval státem řízené nemocnice, aby začaly žádat o certifikáty kvality. Ústav hematologie a krevní transfuze tuto výzvu poslechl, splnil ji a získal akreditaci u americké akreditační agentury JCI . Jako první státem řízená nemocnice a první onkohematologické pracoviště v České republice.

Dlouho jsem to tušil. Instinktivně jsem hledal nejmoudřejšího z moudrých. Toho, co vyřeší, pohladí, potěší vzhledem i vstřícností k rozmanitosti odborných názorů všelijakých odborností. Toho co je i po téměř dvaceti letech ve vrcholné politice, byť poslední z původních velikánů stále velikán. Toho co stále vyhrává svá utkání (i když pro soupeře je nepochybně stále těžší prohrávat). Po návštěvě Slovenska, které se neprozřetelně rozhodlo přijmout euro od příštího roku jsem to pochopil. Jednoznačná výtka/důtka mně rozsvítila oči. Vždyť oni se neporadili...

Ano to je on. I když možná dnes lituje dělení Československa, protože do slovenského eura nemá teď co mluvit, je to on.

Nač prezidentské volby. V Čechách, nebo v Americe. Václav Klaus for president!!! A to na celé planetě. Prosím, podpořme ho v této ušlechtilé snaze!!! Sice neřekne "lepší než já neexistují", ale my to přeci víme!

Proč nevolit veřejně tak, jak navrhuje poslanec Rath? Existuje jediný důvod, který se ovšem dá vyjádřit různě. Stud za nedostatek vlastního přesvědčení.

Nechuť se zpovídat voličům. Potřeba lavírovat při otázkách PROČ zvolili právě tohoto kandidáta. Stud. Kdyby v předchozích prezidentských volbách poslanci sociální demokracie a KSČM volili veřejně, vědělo by se kolik zrádců Miloše Zemana bylo a z které politické strany. Zeman by nemusel od té doby hrát mariáš s 27 kartami a přemýšlet o pomstě pouze jedněm. Málokterý sociální demokrat se veřejně spolustraníkům i voličům přiznal, že Klause nevolil a zdůvodnil proč. Málokterý komunista se přiznal k volbě pravicového kandidáta, pro kterého žádné peníze nebyly špinavé a žádná reforma dost asociální.

To, co jsem viděl v pátek 11. 1. 2007 ráno před 8.00 na ČT24, jsem snad v TV ještě neviděl. Tak intenzivní komplex nadutosti, sebevědomí a arogance, jakým se "v souboji" s moderátorem ČT24 uvedla nová ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí, mě opravdu šokoval. Nejsem odborník na koncepci Radiožurnálu, analýzu jeho programu jsem neprováděl, ale v každém případě již "pouhý" samotný způsob prezentace paní ředitelky (tedy její chování) je pro veřejnoprávní servis naprosto ostudný. I kdyby měla paní ředitelka ve všem, co říkala, doslova svatou pravdu (velmi pěkně se třeba poslouchají slova o tom, jak má být vysílání pestré a nikoliv názorem jednoho člověka), zcela jistě ji nemůže ze své vysoké funkce prosazovat tak nepříjemným tlakem, jaký divákům dalšího veřejnoprávního média předvedla.

„Ó, jak profesionální , neřkuli až kolegiální. Tak se dělá krotký rozhovor s radními. Jak to děláte, že jste tak úžasná?“ Tyto výkřiky jsem nalezl v záhlaví textu Štěpána Kotrby.

Štěpán Kotrba se pozastavuje nad tím, že jsem si dovolil pro pořad České televize Před půlnocí udělat zpravodajský rozhovor s místopředsedkyní a mluvčí rady Českého rozhlasu Danou Jaklovou o – jak Štěpán Kotrba píše – „kontroverzní modernizaci programu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu“, kterou si prý podle Kotrby „Rada ČRo vynutila na managementu a nové ředitelce“. Podle Kotrby jsem se ocitl v kolizi zájmů, protože externě spolupracuji jak s Českým rozhlasem (stanicí ČRo 6), tak se serverem Česká média, který je firmou, kde je Dana Jaklová zaměstnána.

reakce na Žantovského odpověď "Kotrbův citlivý sluch" na články Štěpána Kotrby "Český rozhlas Radiobulvár: A takhle to vypadá, když rádio řídí Rada" a "Rozhovor s Jaklovou v České televizi dělal Žantovský - moderátor Českého rozhlasu"

Důvody změn podle monologu místopředsedkyně Rady Dany Jaklové v pořadu Petra Žantovského je shoda na tom, že je potřeba koncepci Radiožurnálu změnit. Jaklová zdůraznila, že poslechovost "první" zpravodajské stanice v českém étéru. Vzápětí však připomněla, že pro rozhlas veřejné služby není poslechovost prioritou. O chvíli později opět zdůraznila, jak je první pozice v žebříčku důležitá, aby "jednička" byla jedničkou. Žantovskému ten rozpor nevadil. Nechal bývalou moderátorku žvanit dál. Jaklovou udivilo , že občané - koncesionáři hájí veřejnoprávnost. Jaklová se přiznala, že ona sama neví, co je veřejnoprávnost. To neřekla ale nic nového. Žantovský netrval a jako snaživá nápověda nějakou definici ze sebe vysoukal. Jako učitele vysoké školy ho přece nesmí nic překvapit...

Žantovský nedokázal argumentovat za nepřítomné stěžovatele, neboť z hovoru bylo zřejmé, že s názory místopředsedkyně Rady na odmítnutí názorů petic v podstatě souhlasí. Velmi málo ji přerušoval, vždyť si rozumějí... Takže Jaklová dostala příležitost k nerušenému rozvinutí svého demagogického monologu, ve kterém se snažila neříci nic konkrétního, nic zavazujícího. Ale co čekat od kamarádského moderátora České televize před půlnocí, že?

ČT24, středa 9. 1. 2008 Před půlnocí VIDEO

Doslovný přepis toho co bylo řečeno ve středu před půlnocí v České televizi, hovoří o kvalitách otázek moderátora pořadu i o kvalitách odpovědí mluvčí Rady Českého rozhlasu. Celý zápis pak je výpovědí o úrovni vyjadřování obou protagonistů této frašky.

Na tomto místě je nutno upozornit, že Dana Jaklová pracovala více čtvrtstoletí v Československém, později Českém rozhlase. Dokonce pracovala s mikrofonem v ruce... Dá se tedy předpokládat, že alespoň kdysi byla nucena vnímat český jazyk jako nepřekročitelnou normu a hlavní nástroj své obživy. Dnes by totéž měla posuzovat u redaktorů jako členka orgánu, jmenovaného Parlamentem, který má bdít nad dodržováním zákona, ve kterém se o českém jazyce i pravdivosti argumentů hovoří. Většinou členů Rady ČRo navíc byla schválena jako mluvčí - čili osoba přímo určená k roli tlumočnice oficiálních názorů a stanovisek Rady ČRo. Do jaké míry se tohoto úkolu zhostila se ctí, posuďte sami... Moderátor pořadu je vysokoškolský pedagog soukromé vysoké školy, vyučující budoucí novináře. V roli moderátora ČT je také vázán pravidly, danými mu tentokráte Kodexem České televize. Úroveň obou protagonistů pořadu hodnotí diváci. Přepsáno do textu je to poučná četba o úrovni vyjadřování i úrovni myšlení. Zvláště pro studenty mediálních studií... │ŠOK

Přepis pořadu ČT 24 Před půlnocí , 9. 1. 2008 23:32-23:57 ZDE

ČT1, Dobré ráno, 11. 1. 2008: Barbora Tachecí, Jan Potůček, moderátor Jiří Václavek

já jsem nikdy neřekla, že nám jde o zvýšení poslechovosti a nikdy, že mi jde o to zvýšit, zmladšit publikum...

Moderátor Jiří Václavek, Česká televize: Změny, se kterými s Novým rokem přišel Český rozhlas 1 - Radiožurnál, vyvolaly vášně. Jejich odpůrci tvrdí, že se veřejnoprávní stanice bulvarizuje. Zbavila se totiž osvědčených moderátorů a naopak, zaměstnala moderátory komerčních rádií. Pod dvě petice proti těmto změnám se už podepsaly čtyři tisíce lidí. Vedení Radiožurnálu kritiku odmítá. Chce prý stanici omladit a zvýšit její poslechovost. No a ředitelka Radiožurnálu, Barbora Tachecí, ředitelka Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, je teď dalším hostem Dobrého rána, vítejte.

ŠOK│ Zprávu o tom, že zkrachovala Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva (IHF), kterou vytuneloval její zaměstnanec, přineslo dne 11. 1. 2008 deník Právo pod šiframi (DPA, ČTK, brw). Je to přesně měsíc poté, co téměř stejnou informaci přinesly s poněkud méně bulvárním titulkem i obsahem Britské listy 11. 12. 2007 na základě informace pročečenského aktivistického serveru Prague Watchdog, který ji zveřejnil 9. 12. 2007. Informace vyšla ve Vídni najevo 7. 12. 2007. Přínos Práva byl v tom, že zveřejnilo na základě soudního procesu povolání milenky zloděje a fakt, že si za 1,2 milionu eur pořídila většího poprsí. Současně dalo tuto informaci na základě čtvrt století staré vazby do vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi. To my ne... Deníku Právo gratulujeme.

Právo, 11. 1. 2008: Účetní vytuneloval kvůli milence fondy federace pro lidská právaZDE

Jsem původně z Plzně, ale žiju s anglickou manželkou v Anglii. Dnes jsem si četl článek v Hospodářských novinách o manažerské odměně pana Romana z ČEZu. Je to absolutně nemorální. Arogance státního aparátu v ČR nezná mezí. Bohužel musím konstatovat že největším nepřítelem Čecha je Čech, píše Stanislav Štrunc.

Polemiku Pavla Urbana "Jak se z potoků stávají vodopády" s mým článkem, který vyšel v BL pod nadpisem "Vlády se střídají, všechno je v pořádku...?" , jenž byl také polemikou na Urbanův článek "Novináři nenaslouchají. Ale čemu?" považuji obecně za pozitivní záležitost, neboť její autor alespoň má snahu reagovat na argumenty, které nejsou v souladu s mainstreamovým světonázorem, což je v dnešní době "svobodné" soutěže idejí dost unikátní jev (hlavně pokud jde o tzv.veřejnoprávní média). Problémem však je, že autorovým poznámkám někdy nerozumím (např.úvodu o Číňanovi), někdy se zase zdá, že oponent nerozuměl či nechtěl rozumět podstatě mých argumentů.

Ústavní soud vyhověl stížnosti paní M. a deklaroval porušení práva na soukromý a rodinný život, volebního práva a způsobilosti mít práva tím, že jí obecné soudy nenavrátily způsobilost k právním úkonům. Soud potvrdil, že u paní M. nebyly nikdy dány důvody pro úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům a že se jedná o systémový problém.

JZ│ŠOK│Rozhovor v pořadu televize Al-Jazeera nebyl ani uspěchaný, Bhuttová nebyla nervózní, věta o vraždě Usámy bin Ládina nezazněla jako přeřeknutí, ale jako pokračování logického sledu informací, které do islámského světa Bhuttová přinášela o zákulisí pákistánské politiky. Editor neměl žádný důvod ji ze záznamu vystřihnout.

Ještě jedno tajemství však věta skrývá. Při pátrání po totožnosti "Omara šejka", o kterém se zmiňuje Bhuttová, se vyskytli dva muži, kteří by přicházeli v úvahu. Jeden ze dvou, kteří by přicházeli v úvahu, je Ahmed Omar Saíd Šejk (Ahmed Omar Saeed Sheikh , احمد عمر سعید شیخ), podle dostupných údajů z Wikipedie ve Velké Británii narozený militant, působící v pákitánských odbojových organizacích, včetně Jaiš-e-Mohammed či Harkat-ul-Mudžahidín. Podle televize ABC, Omar Saíd Šejk začal pracovat pro pákistánskou tajnou službu ISI v 1993. V únoru 2002 byl ovšem zadržen pákistánskou policií pro podezření z vraždy britského novináře Daniela Pearla. Kdyby byl vrahem on, pak by musel být bin Ládin zabit před 12. 2. 2002.

Teoreticky druhým mužem, který by podle strohé informace Bhuttové přicházel v úvahu, je Šejk Omar Abdel-Rahman (عمر عبد الرحمن), slepý egyptský muslimský vůdce organizace Al-Gama'a al-Islamiyya, který je od roku 1993 uvězněn. Nyní je v doživotním vězení v Butner Federal Correctional Institution v Severní Karolíně (USA). Jeho organizace však je zodpovědná za řadu násilných činů, včetně masakru 58 turistů v Deir el-Bahri v Luxoru. V roce 2005 byl podle zdrojů Wikipedie tým jeho právníků usvědčen z usnadnění komunikace mezi uvězněným Šejkem a členy teroristické organizace Al-Gama'a al-Islamiyya v Egyptě. Nizméně z Egypta do pákistánských a afghánských hor je dál, než z místní madrasy...

přepis a překlad inkriminované části rozhovoru Frost/Bhutto ZDE

Egon Bondy: Filosofické dílo sv. I Útěcha z ontologie (2007, ISBN 978-80-86685-21-2); sv. II Juliiny otázky a další eseje (2007, ISBN 978-80-86685-22-9), sv. III Příběh o příběhu (2008, ISBN 978-80-86685-23-6); sv IV (Postpříběh a poslední texty , ISBN 978-80-86685-78-6, ještě nevydáno) souhrnné vydání DharmaGaia, 2007-8

V nakladatelství Dharmagaia vyšly ve sličné úpravě první dva ze čtyř svazků Filosofického díla všestranného mistra pera Egona Bondyho. Konečně může i širší čtenářská obec docenit autora, který k nám promlouvá s naléhavou aktuálností i s dalekosáhlými přesahy do budoucna. Bondyho práce jsou sice filosofické, ale jeho jazyk je "nefilosofický": píše jasně, ale nikoliv na efekt, slova u něj vždy slouží myšlence. Pomíjí vedlejší a nepodstatné problémy a míří rovnou k věci.

Levice celosvětově nemá žádné eso v rukávě. Nemá ani přesvědčivou teorii ani věrohodnou politickou sílu. Nemá nic. Proto si často konstruuje politické fetiše, tj. zbožná přání, která nahrazují frustrující realitu (pro jedny mytická „dělnická třída,“ pro druhé podobně mytický „kognitariát“, pro jiné „trh,“ pro další „čínská cesta,“ atd.). V českých zemích je navíc zdiskreditován sám pojem levice a ti, kteří by se v zemích bez pseudosocialistické minulosti pokládali za lidi levicové (s důrazem na spravedlnost, solidaritu, svobodu, čest, charakternost...) se u nás právě proto s levicí ztotožnit odmítají. Převrácení politických pojmů je jedním z rysů postkomunismu. Levice v postkomunistických zemích má na sobě o jeden balvan víc, než levice v jiných zemích.

Michal Hauser dokázal, v jak bezvýchodné situaci je část levicových teoretiků, převážně filosofů. Ale ve stejně bezvýchodné a frustrující situaci jsou filosofové pravicoví, pokud se nezabývají svými fetiši (střetem civilizací, nevázanou globální spekulací, tržním voluntarismem, nebo naopak křísením mrtvol národů a národních států cestou krvavé očistné lázně z multikulturního poblouznění). Intelektuální onanie není in. To, co je těmto všem snílkům a konstruktérům vzdušných zámků společné, je jejich zbytečnost v dnešním světě. Jejich místo zaujali programátoři.

Kolegyně začala vodit svoji tříletou dcerku do mateřské školy. Dcera se tam celkem dobře adaptuje, ale několik jiných nových dětí má značné problémy. Nedokáží pochopit, proč musí opustit domov, matku a pobývat v takovém zařízení. Je marné jim vysvětlovat logické důvody tohoto razantního kroku, kterým se zapojují do industrializace biologického života na naší planetě. Některé děti snad uvěří slibům: "Maminka musí do práce, přinese penízky a koupí ti nové autíčko."

Často čteme o "HDP"; o kolik se to číslo tam či jinde zvýšilo, anebo naopak, v nějakém sledovaném roce. Také se pak srovnává běžný rok s minulým a sledují se trendy ekonomického vývoje. Ty údaje mohou být všelijak zkresleny. Mimo jiné také případnou nehospodárností (a vyčísluje se v penězích, nikoli ve zboží nebo materiálních hodnotách, či v komparativní hodnotě vykázaných služeb). Mé oči přitom v jednom časopise "zakoply" o dvě nadmíru pozoruhodná čísla.

Atentáty, které páchají politicky a nábožensky motivovaní fanatikové, otřásají už dlouho nejen tzv. západní částí světa. Zdánlivě důvodně se proto často v novinách mluví o "boji různých kultur", anebo dokonce náboženství. V Hamburku měl dr. Fernando Enns přednášku na téma "Role církví při bránění boji kultur".

V ČR dojde k volbě prezidenta za necelý měsíc. V USA až za tři čtvrtě roku. Zatím se u nás jen značně povrchně referuje o procentuálních ziscích jednotlivých kandidátů v obou zatím realizovaných "primárkách" ve Spojených státech, bez zřetele na další (také "globální") souvislosti. Příspěvek si všímá možného dosahu především těch amerických voleb, s nezbytnými procedurálními informacemi a s předznamenáním možných preferencí pro jednotlivé kandidáty.

Anorexie je věčná. Navzdory emancipaci, intelektu a přesvědčování, že každá jsme osobnost. Počítačově vyrobená vychrtlinka vždycky zvítězí. Britská zdravotní služba vydala statistiku anorektiček, čehož se chytl list Daily Mail -- ač bulvár, čtu ho. Britský bulvár se nebojí ani dlouhých textů. A tak jsem pátrala dál v hlubinách internetu. I muži musí být krásní a tak hubnou. Jiní muži se na internetu svěřovali, jaké to je mít přítelkyni anorektičku či "bývalou" anorektičku. A tak jsem četla diskuse a psala. Zdaleka ne všechno. Musíme být krásní, i kdybychom na to měli zemřít.

Velká Británie stále zápasí s anorexií -- počet takto nemocných stoupá, navzdory všem varováním zdravotnických organizací. Britský list Daily Mail se na počátku nového roku opět pozastavil nad vzrůstajícím počtem mladých dívek, které trpí anorexií. Ve Velké Británii se tímto tématem zabývají deníky pravidelně -- v nemocnicích totiž, navzdory kampaním proti extrémní štíhlosti, přibývá tak zvaných "pacientek s velikostí nula" (britská velikost čtyři).

Anglie zažívá nebývalou situaci v souvislosti s přistěhovalectvím. Především z Polska tam přišlo více než 600 000 osob. Do současné doby byly protipřistěhovalecké nepokoje spojovány s krajní pravicí a nacionalisty, ale nyní se v Anglii stále otevřeněji projevuje odpor ze strany asijských přistěhovalců vůči přistěhovalcům ze středovýchodní Evropy. Britský deník Yorkshire Post se vzrůstajícímu napětí mezi asijskými a středoevropskými přistěhovalci věnuje ve svém vydáni z 8 ledna.

Velmi vítám seriál článků Jana Potměšila o islámském právu. Hlubší poznávání islámu je pro Západ nezbytné, aby se oprostil od předsudků a aby mohl podporovat to, je v muslimském světě zároveň tradiční, hluboce zakořeněné, ale zároveň i slučitelné s principy naší liberální civilizace. Musíme si připustit, že muslimská kultura není primitivní a úzce souvisí s naší už od středověku. Dialog s islámem je právě důležitý i pro naši identitu, kterou bychom ztratili, kdybychom se přestali vracet k základním otázkám a principům našeho pojetí kultury a civilizace. A mezi ně určitě patří pojetí práva.

Danuta Muchová, Motýli slov. Opava: Literature & Sciences, 2007. 68 s. Přeložil Libor Martinek.ISBN 978-80-902981-8-7 (brož.) 80-902981-8-4

Je riskantní pokoušet se vniknout do středu básnické tvorby autora a vynést o ní svědectví, když neznáte jeho předchozí práce a jeho Lust zu Fabulieren zřejmě přinese další výsledky. Naštěstí polská básnířka Danuta Muchová ve sbírce Motýli slov (pohledně ji vypravil a znamenitě přeložil Libor Martinek) to usnadňuje tím, že způsob, jakým se vyjadřuje, svědčí o nalezené jistotě.

Literatura z Jesenicka se nikdy nechlubila výraznými literárními osobnostmi, které by přesáhly krajský průměr, rovněž krásná literatura o Jesenicku není početně bohatá na beletristická díla tak, jak by si tento krásný a stále zvláštně tajemný, drsný horský kraj zasloužil. Proto jsem se smutkem zaregistroval fakt, že již mezi námi nejsou spisovatelé, manželé Ilona Borská a Ivo Štuka. Oba sice dlouhodobě žili a působili v Praze, ale Jeseníky si zamilovali, neboť sem přijížděli, aby zde nalezli oázu klidu. Z tohoto důvodu bych se chtěl soustředit na připomenutí významu jejich literárního díla pro tento bohem zapomenutý kraj.

Ve čtvrtek 17. ledna 2008 se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR uskuteční seminář "Otazníky nad protiraketovou obranou" organizovaný Masarykovou dělnickou akademií za účasti Philipa Coyleho, špičkového vojenského experta, náměstka ministra obrany v administrativě prezidenta USA Billa Clintona. Vstup na seminář je po akreditaci u organizátorů.

Philip Coyle patří podle organizátorů semináře mezi nejuznávanější světové experty v oblasti vojenského výzkumu, vývoje a testování vojenských technologií a americké obranné politiky. Dlouhodobě se věnuje protiraketové obraně, kosmickým vojenským systémům, jaderným a technologicky náročným zbraním.

Parlament ČR, Praha 1, Sněmovní 1, místnost č. 205 od 16 do 19 hodin. Prezence registrovaných účastníků začíná v 15:00 hodin a končí v 15:55 hodin. Simultánní tlumočení (čeština - angličtina) je zajištěno. Vzhledem k bezpečnostnímu režimu budovy Parlamentu ČR mějte prosím při vstupu připraven doklad totožnosti (občanský průkaz, pas, novinářská akreditace). Počítejte prosím s možným zdržením při bezpečnostní prohlídce u vstupu, proto raději přijďte dřív... Vaši účast potvrďte prosím do úterý 15. ledna 2008, 16 hodin. E-mail: info@masarykovaakademie.cz, tel.: +420 604 871 197.

Aktualizace: Philip Coyle ale přiletí do Prahy mnohem dříve. Už 14.1. 2008 ve 14,15 jej v Rokycanech na radnici spolu s místostarostkou Rokycan vítá starosta obce Tokavec Neoral ... 16.1. 2008 v 16,00 mluví na půdě parlamentu na interním zasedání poslaneckého klubu Strany Zelených.

Ó, jak profesionální , neřkuli až kolegiální. Tak se dělá krotký rozhovor s radními. Jak to děláte, že jste tak úžasná?

Rozhovor s místopředsedkyní Rady Českého rozhlasu Danou Jaklovou (ODS) pro pořad zpravodajského kanálu České televize ČT24 Před půlnocí o kontroverzní "modernizaci" programu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, kterou si Rada ČRo vynutila na managementu a nové ředitelce, dělal Petr Žantovský. Bývalý poradce Václava Klause z doby, kdy Klaus dělal předsedu Poslanecké sněmovny. Autor knihy Mirek Topolánek osobně. Dnes moderátor pořadu Českého rozhlasu 6 Hovory o médiích, kde mimo jiné prováděl se svými hosty dozajista "nezaujaté" hodnocení Klausova novoročního projevu či kongresu ODS. Dlouholetý externí spolupracovník serveru Česká média mediálního lobbisty Berky, kde je členka ODS Jaklová zaměstnaná. "Určitý typ lidí si uzurpuje právo na monopol ve veřejném prostoru. Tak to přece nemůže být." To řekl Žantovský v rozhovoru s Janem Potůčkem 5. 12. 2005. Tehdy měl pravdu. Určitý typ lidí nemá ve veřejném prostoru co dělat. Protože ten veřejný prostor záměrně a promyšleně ničí. Hloupostí, nepochopením, ideologickou záští a neprofesionalitou.

Zajímalo by mne, jak řešila dramaturgie pořadu televize veřejné služby tento zjevný konflikt zájmů.

ČT24, středa 9. 1. 2008 Před půlnocí VIDEO

Kdo již stihl zapomenout, jistě si vzpomene, jak se před nějakými dvěma lety po celém světě zvedla bouře mezi muslimy, z nichž asi málokterý uměl číst latinskou abecedu a sotva který rozuměl dánsky. Bouřili se a vraždili – hlavně mezi sebou – pro hrst karikatur proroka Mohameda, zveřejněných v provinčním dánském deníku Jyllandsposten půl roku před vypuknutím protestů.

Nová polská vláda přitvrzuje ve svých požadavcích, bez nichž Američanům nekývne na protiraketovou základnu. Naposledy tak učinil ministr obrany Bogdan Klich, podle něhož kabinet nebude se základnou souhlasit, pokud se USA nezaváží posílit protivzdušnou obranu Polska. "Bez toho je velmi těžké si představit, že by polská vláda s americkým návrhem souhlasila," řekl polský ministr obrany Bogdan Klich.

Obává se totiž, že kvůli umístění americké základny s deseti antiraketami bude Polsko zranitelnější. Sečteno a podtrženo: USA by měly Polsko více chránit. "Jde o to, aby byla plně projednávána také rizika, nejen výhody tohoto systému," prohlásil polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski , jehož plné znění z 9.1.2007 je na stránkách zpravodajství iDnes. Poláci otevřeně říkají, že se necítí být ohroženi Íránem. Kdo nás tedy ohrožuje? Naši politici již přiznali – systém má být určen proti Rusku, čemž svědčí i článek Americký radar chce česká vláda proti Rusku. Nikdo z vládních představitelů však doposud neobjasnil, jak by byl proti Rusku systém použit.

V našem "průvodci" islámským právem jsme se už seznámili s charakterem islámského práva, s jeho historickým vývojem i s prameny, z nichž je islámské právo odvozováno. Je tedy na čase přistoupit konečně k právu samému.

To se dělí na dva okruhy -- vztahy člověka k Bohu (`ibádát) a vztahy člověka k člověku (mu`ámalát). První okruh právních vztahů se týká především náboženských povinností, teprve okruh druhý tvoří masu "platného" práva, jak je v běžném slova smyslu pojímáme, tzn. právo občanské, rodinné, pracovní, obchodní, trestní atd. Začněme však nejdříve tím, co (resp. kdo) je důležitější, tedy Bohem a povinnostmi muslimů vůči Stvořiteli.

1. díl seriálu o islámském právu : Islámské právo šarí‘a ZDE

Václav Klaus se raduje, že lidé v ČR si berou hypotéky. V jiných zemích je zadluženost spíš problémem. Otázkou rostoucí zadluženosti se například právě zabýval pravidelný poradenský pořad britského rozhlasu Moneybox, analyzující finanční, bankovní a peněžní služby z hlediska zájmu spotřebitele.

Britské ministerstvo zdravotnictví se chystá nařídit lékařům, aby přestali předepisovat antibiotika na kašel, chřipku a bolení v krku, protože zneužívání antibiotik způsobuje šíření smrtících bakterií v nemocnicích, odolných vůči antibiotikům.

Ministr zdravotnictví Alan Johnson konstatuje, že je načase, aby se skoncovalo se zneužíváním penicilinů a dalších běžně předepisovaných antibiotik, které stojí britské státní zdravotnictví 1,7 miliardy liber ročně. Většinu chřipek, kašle a angín způsobují viry, které stejně nelze léčit antibiotiky, zdůrazňuje Johnson.

Ministr oznámil, že bude zahájena soustředěná vládní kampaň proti tzv. "superbakteriím", smrtícím bakteriím v nemocnicích, vláda na ni poskytla částku 270 milionů liber, a podtrhuje, že je důležité, aby se lékaři při předepisování antibiotik ovládali.

Vysloví-li se dnes slovo "národní", působí to v kontextu evropské integrace a ekonomické globalizace poněkud zapškle a skoro až šovinisticky. Už nás nijak nedojímá ta hrstka intelektuálů z doby národního obrození, kteří se rozhodli vymanit českou vědu, kulturu a především český jazyk z rakousko-německého vlivu a svým nadšením pozvedli skomírajícího ducha obyvatel tohoto malého středoevropského prostoru. Z povědomí lidí se vytrácí nadšení a národní hrdost z doby získaní státní samostatnosti před 90 lety. Ale co jiného určuje identitu občanů žijících v evropském společenství, než jejich národní příslušnost a s ní spjatá specifika historického vývoje, národní kultury a literatury?

Vědci zjistili, že čtyři zásady: nekouřit, provozovat fyzickou aktivitu, pít alkohol s mírou a jíst pět porcí ovoce a zeleniny denně dramatickým způsobem prodlužují délku života. Výzkumníci na Cambridge University sledovali v letech 1993 - 2006 zdraví 20 000 mužů a žen ve věku od 45 do 79 let.

Studie dospěla k závěru: "Výsledky silně naznačují, že tyto čtyři dosažitelné změny životního stylu mohou podstatnou měrou zlepšit zdraví lidí středního a staršího věku, což je zvlášť důležité, vzhledem k stárnutí populace v evropských zemích." Z výzkumu vyplynulo, že příslušnost k určité sociální třídě či nadváha neměly žádný vliv na délku života.

Ve Francii a v Německu se ve školách učí studenti, že hospodářské principy jako kapitalismus, svobodný trh a podnikatelství, jsou divošské, nezdravé a nemorální. Pokud Evropa tuto nebezpečnou indoktrinaci nevykoření, její hospodářství bude i naádle zaostávat, argumentuje Stefan Theil, evropský hospodářský editor časopisu Newsweek v časopise Foreign Policy.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.