Motýli jsou nejen v názvu sbírky, jsou i symbolem a prostředníkem sdělení (Dva motýli prosí paměť) a otvírají kontrastní sféru k současnému světu (A naše ticho mizí). Dalším leitmotivem jsou slova: "Z náhlých rozrušení / Letních pohledů / Z modlících se / Trav snů / Perel jablek bezů rozkoše / Cítím vůni slov." A dál: "Slova potřebují ptačí zpěv / A letní motýlí hry." To není samoúčelnost, ale počátek sdělení, následujícího v další básni: "A pod srdcem těžkým bolem / Zmírňuje se tíha slov." A ještě dál: "Přišla jsem jako v tanci / Nazdařbůh / Někam kde cvrčků / Koncert se odbýval v máji / A jenom tady / Našla jsem slunce."

Sdílnost sbírky má vzestupnou tendenci, takže už víme, kam básnířka míří, aniž cokoli odsuzuje: "Bledým krokem / Přichází čas / Novým věkem / Sní." A naplno vyslovuje své etické krédo v poslední básni: "V nepohodlí života / Odvážněji / Pohlédni očima / Dávné mlhy / Aby dnes noví přátelé / Nalezli tvé dny."

Co to znamená? Sbírka Motýli slov není souhrnem čas od času vzniklých básní, je pevně (duchovně i stavebně) komponovaným celkem. Prostřednictvím motýlů slov se básnířka dobývá k tajemství bytí a nalézá je, přestože je pojmenovává zdrženlivě až cudně. Není to omezení, ale vymezení její výrazové askeze, kterou si uložila sama, je to její způsob reakce na současný svět.

Nesnaží se o poetizaci za každou cenu, i její metafora je střídmá. Poezie Danuty Muchové je prostě vyslovením touhy po ztraceném (nebo vzdáleném?) ráji celistvosti člověka a přírody. Básnířka ohledává cestu k ní citlivými a přitom přesně cílenými usednutími motýlích slov na správný květ.