Na co se Kramer v Právu 4. ledna neptal

Velké rozhovory Alexandera Kramera v sobotním Právu jsou tím, co lze z tzv. „velké publicistiky“ řadit k nadprůměru. Kramer má navíc jistý sociální vhled, který mu umožňuje celkem „slušně uchopit“ osobnosti z levicového spektra. Nicméně z velkého rozhovoru v sobotním Právu 4. 1. čouhá jisté Krameriovo upozadění, které lze označit spíše jako trapnost vedení redakce než zastydlou loajalitu redaktora. Kramer je zkušený novinář, který již zpovídal řadu politických osobnost, jako takový nepochybně ví, že ptá li politika na nějaký jeho konkrétní krok v nedávné minulosti, že musí proto, aby čtenáři neměli dojem, že nestřílí jen tak od boku, co ho právě napadne, chtít v další otázce po tázaném, aby se vyslovil k reakcích, které tento krok vyvolal.

Točí-li se tedy cca čtyři odstavce rozhovoru okolo prezidentské volby ( Klaus vs. Švejcar) a současného vztahu ČSSD a KSČM, včetně Paroubkova otevřeného dopisu na předsedu KSČM Filipa, je naprosto logické, že další Kramerův dotaz na J. Paroubka musí znít:

...co vám vlastně předseda Filip odpověděl? Takový dotaz tam nutně téměř každý čtenář jako by na tom místě viděl. A hned také vidí, že ten dotaz tam není. Nijak nepodezírám A. Kramera, že o Filipově odpovědi nevěděl, nebo že snad se po jejím textu ani nepídil.

A navíc následující dva odstavce tohoto rozhovoru se věnují polemice, proč Právo, bez zdůvodnění, neotisklo některé Paroubkovy články, které si na jeho blogu vydobyly největší čtenost. A. Kramer reaguje jako by nepříliš duchaplně: ...Považujete Právo za věstník sociální demokracie...

A na další Paroubkův dotaz, zda ony články nebyly snad tak kvalitní, dodává: ...předpokládám, že kolegové, kteří je redigují, měli k odmítnutí věcné důvody...

Jako by nenápaditá odpověď u inteligentního redaktora je však selháním vedení Práva. Jako celostátní deník si však Právo nemohlo dovolit tuto pasáž vyškrtnout a právě tak nemohlo „proškolit“ redaktora v inteligentnějších výmluvách, prostě nejdou vymyslet. Právu tak už zbývá v podobných situacích nechat dělat velké rozhovory redaktory s malým rozhledem.

Že by to mohlo mít nějakou souvislost s Jurským parkem mne pro jistotu ani nenapadá. Ačkoliv se tam přílohy zmiňují. Ta sobotní „právová“, ze 5. 1. pojednává také o Kathy Švejnarové. Ten Jurský park je také o Internetu, ten rozhovor s Kathy je také o potencionální roli potencionální prvé dámy. Kathy říká, že tu (tj. v ČR) vědecky pracovala. Nenásleduje logická otázka na čem, ale (ne)logický skok: Kdy jste se s manželem seznámili... Na internetu se dá např. snadno nalézt, že paní Švejnarová vypracovala pro české úřady práce skripta . Čili se sociálními otázkami českých uchazečů o práci je zřejmě dobře seznámena. Patrně více než současný či minulý ministr sociálních věcí, kteří si ony skripta nestačili přečíst. Nikdo jim o nich neřekl.

Ani na Tři krále v publicistice nejsme dále

Tříkrálové Otázky V. Moravce v Ne 6. 1. 2008 (OVM) se tříkrálové problematice nevěnovaly. Podle očekávání. Věnovaly se poplatkům ve zdravotnictví, podle očekávání. Náměstek ministra zdravotnictví M. Šnajdr, ředitel VZP P: Horák a exnáměstek exministra zdravotnictví D. Ratha Vladimír Dryml byla sestava, která mohla k věci kvalifikovaně pohovořit. Mohla.

Šnajdr byl jen jakýmsi Julínkovým záznamníkem, budiž, loajalita v českých luzích je nezřídka brána jako jako ono: „myslet šéfovou hlavou“. V. Moravec už za sebou má spoustu pořadů, aby věděl o tomto fenoménu a také věděl jak zamezit tomu, aby informace v drahém televizním čase byla nahrazována deklamováním loajality k myšlenkám svého šéfa. Šéf VZP Horák v podstatě „přinesl“ na obrazovku myšlenku, že zákon je třeba dodržovat a když je možno ty pokuty dávat (tedy těm nevybíratelům julínkovného), tak se budou dávat. Jedině exnáměstek Dryml, nyní ředitel soukromé nemocnice ve Vrchlabí, nejen že vysvětlil, proč poplatky od dětí a důchodců nebudou vybírat, a to poukazem na neetičnost a také nekonformnost s onou západní Evropou, ale nedal se Moravcem přehlučet a dokončil nejen větu, ale i myšlenku. Čímž de facto substituoval jaksi do pozadí se ztrácející úlohu moderátora. Koncepční střet v mimořádně exponované sociální oblasti nelze totiž nahrazovat jakousi selankou ve formě, která připomíná unuděnou reportáž z dobročinného večírku.

Kontakt se zdravotní péčí je něčím, s čím má každý dospělý občan vlastní zkušenost, a to zkušenost, která je stresující. Ne kvůli špatné kvalitě práce českých zdravotníků, ale kvůli samotné podstatě zdraví, jako nenahraditelného statku. Proto také drtivá většina těch, kteří po Novém roce přišli k lékaři byli ti, kteří tam přišli s akutním problémem, a logicky si nechtěli zhoršovat si přirozený stres střetem se zdravotníky stran poplatku. Ti, kteří jen trochu mohli se tzv. léky již„předzásobili“.

Ale i tak řada politiků a dalších veřejně známých osobností vyzvali k občanskému protestu, k neplacení, či obstrukcím. Celá parlamentní opozice dává balík příslušných zákonů k ústavnímu soudu. Odbory monitorují situaci a (sice hodně potichu) nevylučují krajní akce.

Sdělovací prostředky jindy tak agilní při zachycování atmosféry tzv. in situ (ve středobodě dění) v podstatě hlásí, že pacienti platí. S jedinou výjimkou a to Haló Novin, které po několik dní přinášely nepublikovatelné emoce Julínkových „klidně platících klientů“, a to bezprostředně před a bezprostředně po placení. Je opravdu normální situace, když skutečné pocity občanů reflektuje jen v podstatě stranický deník politické strany, označované za nesystémovou?

A zahraniční media píší o zavedení drobných poplatků (1, 2, 3 Euro) u lékaře. Nedodávají, že nemocenská či důchod ve výši 200 Euro není ničím tak výjimečným.

Prostě normální situace. Situace, která mi připadá v „osmičkovém“ roce podobně „normální“, jako v r. 1968, kdy jak česká media, tak zahraniční psala o podstatě normálním vývoji československého jara. O přípravě intervence psal jen Sviták ve Studentu.

Že tehdy ta „normální“ situace pak přešla na 20 let Normalizace je všeobecně známo.

Julínkovi lidé (Šnajdr a pak na Primě Cikrt) zdůrazňují, to jsou jen poplatky, skutečné reformy teprve přijdou. A moderátoři se culí, nedotazují se.

Že tento kontext Václavu Moravcovi, navíc v internetové době, musí být znám, je nabíledni.

Že se to nepokusil, namísto „usekávání“ Drymla, v prestižním politickém pořadu veřejnoprávní televize „přenést“ na obrazovku, je na pováženou.

Poznámka ŠOK: Jak jsem jindy kritický k Václavu Moravcovi, po nepřerušitelném nekonečném monologu ředitele Drymla jsem pochopil, k čemu má televize vypínač. Divil jsem se, že ho Moravec nedostal do ruky. Dryml sice našel metodu, jak propagovat svou kandidaturu do Senátu, nicméně je otázkou, zda u některých voličů neučinil sobě medvědí službu.

Ani náznak snahy, třeba nějakou negativní otázkou, třeba na nám. Šnajdra: To jste se ani po Evropě, na kterou se odvoláváte, nepokusili poptat, zda se tam nesetkali s podobnými problémy, na které poukazuje naše opozice?

Velkou část OVM pak věnovaly současné kauze předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Čtyřicet milionů pokuty od MF bude řešit Nevyšší správní soud. Moravec nechal promluvit ministra spravedlnosti Pospíšila, v roli „obhájkyně“ bývalou nevyšší státní zástupkyni Benešovou i samotnou I. Brožovou. Otázku, zda by nějaká jiná osoba „přežila“ ve funkci, i při presumpci neviny, snahu o své odvolání od 2 ministrů a prezidenta republiky nezformuloval.

Poznámka ŠOK: Neexistence Moravcova odborného zázemí zde byla vidět. Zcela zmatený moderátor netušil, proč Brožová deklamuje z laického pohledu poněkud pitoreskní detaily. Na své si přišli pouze právníci, diváci čuměli stejně vykuleně, jako Moravec. Do diskuze moderátor nebyl schopen prakticky vůbec zasáhnout, neb nemá summa cum laude z obojího práva. A právnicky vzdělaný „přítel na telefonu“ v neviditelném moderátorově sluchátku do režie, který by moderátora tímto minovým polem paragrafů provedl jak medvědář, neexistuje.

Cikrt na Primě je prima

Na závěr Nedělní partie na Primě moderátor Šimůnek po „sousedském pokecu“ o diagnóze stran menší postavy páně Cikrtovy jej nechal volně povídat o prospěšnosti regulačních poplatků a na konec expozé si oba notovali, že počet diváků, kteří mínili, že vláda účel poplatků dostatečně nevysvětlila, poklesl o 3%. Cikrt s úsměvem divákům sdělil, že kdyby měl ještě hodinu, tak by poplatky chápali všichni. Moderátor Šimůnek to nevyloučil.

Konstatovat, že Šimůnek nikterak Cikrtovy názory neanalyzoval, je asi pro čtenáře coby už notorieta nadbytečné.

Ti televizní diváci, kteří shlédli v TV svého času Tankový prapor si jistě vzpomněli, jak se takovým akcích svého času občany-záklaďáky říkalo. Veřejnoprávní publicistika to nebyla.

Tištěné noviny opět podražily. A i poplatek za televizi opět vzrostl. Jistý Marčák kdysi nakreslil: Vyšlo Slunce! Děkujeme ti, milá vládo.

Klíčová slova v Googlu : loajalita a servilita vedou v podstatě jen na Britské listy... Nyní tam povedou také, ale s adresnějším jmenným kontextem.