Taliban zdaleka není homogenní. I v jeho původním vedení, které v roce 1996 uchvátilo moc, byly frakce s různou měrou radikalismu. Některé v roce 1998 vyjednávaly s americkými velvyslanci. Jedna umírněna skupina v roce 1999 prosadilo úspěšný zákaz pěstování máku a doufala, že to povede k tomu, aby OSN režim Talibanu uznaly. I v měsících těsně před válkou z roku 2001, navzdory vzrůstajícímu extremismu Talibanu, kontakty, často prostřednictvím třetích stran - pokračovaly.

Po roce 2001 je Taliban ještě rozrůzněnější než kdy předtím. Existuje v něm tvrdé ideologické jádro, s nímž se jednat nedá. Ale existuje také mnoho "souputníků", ochotných naslouchat každému, kdo jim předloží výhodnější nabídku.

Upřímně řečeno, toto je jediná strategie, která zbývá. Vojensky se dostala válka v Afghánistánu do slepé uličky. Taliban sice nevítězí, ale nevítězí ani Západ. Jediným způsobem, jak změnit situaci v náš prospěch, je omezit své cíle, izolovat vedení Talibanu, zredukovat jeho podporu a dál vyjednávat i bojovat, až zůstane jen fragment původního Talibanu, který bude jen nepříjemností, ale nebude ohrožovat celou zemi. Bude to vyžadovat spoustu peněz, času, politické soustředěnosti, jednání a základní racionalitu, nikoliv umělé emoce.

Podrobnosti v angličtině ZDE