Zdá se nyní, že jediná osoba, která projevuje pro tento projekt nadšení, je prezident Bush, který dál argumentuje, že štítu je zapotřebí na ochranu Evropy a Spojených států před potenciálním útokem z Íránu.

Moskva mezitím využívá navrhovaného systému protiraketové obrany jako výmluvu pro své opakované zuřivé chování. Zaplatit obrovskou finanční a diplomatickou cenu, abychom neutralizovali hrozbu, která dosud neexistuje, prostřednictvím systému, který dosud nefunguje, se vždycky zdálo pošetilé a kontraproduktivní. Polským a českým vedoucím politickým představitelům se zpočátku nápad líbil, protože viděli americkou vojenskou přítomnost na svém území jako další ochranu před Ruskem. Divadelní zuřivost Ruska ohledně tohoto plánu, spojená s všeobecným úpadkem Bushovy vlády, způsobila, že projekt už není tak atraktivní.

Nepřesvědčují nás krokodýlí slzy Moskvy o tom, jak hrstka antiraket tvoří hrozbu obrovskému arzenálu Ruska. Ale také nepovažujeme za rozumné provokovat stát, jehož pomoc při neutralizaci jaderných ambic Íránu je nezbytně nutná. A pak existuje ještě další problém: technologie raketové obrany vůbec není ještě funkční.

Moskva v těchto dnech neprojevuje zájem vyvíjet nátlak na Írán, aby splnil požadavky Rady bezpečnost ohledně jaderné otázky - naopak, nekonstruktivně začala dodávat v prosinci palivo pro Rusy vybudovaný jaderný reaktor v Íránu.

Proč nepodrobit úmysly Ruska praktické zkoušce? Bylo by rozumné vážně zkoumat nabídku prezidenta Vladimíra Putina využít ruského radaru raného varování, umístěného v Ázerbajdžánu. Na americké činitele, kteří na tom místě provedli inspekci, udělaly velký dojem jeho schopnosti. Spojená americko-ruská vojenská operace na íránských hranicích by velmi napomohla k tomu, aby přiměla Teherán rozmyslet si své jaderné plány.

Kompletní článek v angličtině ZDE